o zrušení společného jmění manželů,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil společné jmění manželů – žalobkyně [Jméno žalobkyně], rozené [rodné přijmení] a žalovaného [Jméno žalovaného] (výrok I), o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] k rukám jejího právního zástupce (výrok II). Usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] rozsudek doplnil o výrok III, jímž uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 100 %, kdy konkrétní výše bude určena samostatným usnesením.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení společného jmění manželů za trvání manželství ve smyslu § 724 odst. 1, 2 o. z. Žalovaný s žalobou nesouhlasil.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování své (v pořadí třetí) rozhodnutí odůvodnil tím, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobkyně se nachází z hlediska správy a nakládání s majetkem, který patří do společného jmění manželů (dále jen „SJM) ve velmi právně a finančně nejistém postavení, neboť žalovaný nakládá s majetkem převážně dle svého uvážení, aniž by žalobkyni umožňoval se na správě a nakládání se společným majetkem plnohodnotně a rovnoprávně podílet či spolurozhodovat. Rovněž informace žalovaného o výši společných finančních prostředků směrem k žalobkyni jsou nedostatečné a omezené a žalobkyni tak nemá přehled o společném majetku a nemá možnost jej kontrolovat. Zejména nemá přehled, jaké příjmy do společného majetku přicházejí a jaké konkrétní výdaje jsou ze SJM vynakládány, jakož i možnost tyto příchozí či odchozí transakce reálně ovlivnit. S ohledem na postoj žalovaného a skutečnost, že žalovaný kromě SJM disponuje také svým výlučným majetkem a současně žalobkyni neinformuje o nakládání se společným majetkem v SJM a rozhoduje o něm především podle vlastní vůle, je žalobkyně postavena do situace, kdy nemá kontrolu nad hospodařením se SJM a nemá možnost odlišit, jaké transakce se týkají SJM a jaké nikoliv. Zároveň soud prvního stupně s ohledem na další soudní řízení, která před tamním soudem mezi manželi ohledně jejich majetku byla vedena, uzavřel, že je evidentní, že se účastníci ohledně společného majetku nejsou schopni dohodnout.

4. Po právní stránce skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 724 odst. 1 a 2 o. z. a přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jakož i rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Konstatoval, že účastníci jsou v rozvodovém řízení, žijí odděleně, již bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů k nezletilým dětem. K tomu se přidává i neshoda na podstatných záležitostech hospodaření se společným majetkem i to, že si účastníci neposkytují potřebné informace týkající se společného majetku. V současné době vzhledem k postoji žalovaného je žalobkyně odkázána pouze na vůli žalovaného, zda a jak je s majetkem nakládáno. V důsledku nepřehlednosti majetkové situace, komplikovanému odlišování, jaké transakce žalovaný činí ze svého výlučného majetku a jaké činí ze SJM, jakož i neochoty s žalobkyní jednat jako s rovnocenným partnerem ve finančních a majetkových záležitostech, žalobkyně nemá kontrolu nad majetkem v SJM. Žalovaný je tím zvýhodněn a v důsledku toho je žalobkyně poškozována na svých právech. Jako příklad soud prvního stupně uvedl úhradu dlužného výživného (přesahující 1 milion korun) ze společného bankovního účtu, a to částečně z prostředků již uhrazeného výživného, které bylo na účtu nakumulováno. Jako liché pak neshledal argumenty žalobkyně ohledně odklánění peněz na žalovaným založený svěřenecký fond.

5. Soud prvního stupně měl za prokázané, že neshody mezi účastníky řízení stran společného hospodaření, nespolupráce mezi účastníky v této otázce, stejně jako nedostatečné informování žalobkyně žalovaným ohledně transakcí v SJM a nemožnost spolurozhodovat o nakládání se společným majetkem dosahuje závažnosti a intenzity popsané v judikatuře vztahující se k § 724 o. z. V tomto konkrétním případě je zde totiž taková neshoda ohledně hospodaření s majetkem náležejícím do SJM, která je způsobilá přivodit vznik závažné a těžko nahraditelné újmy na právech žalobkyně. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu, které v řízení vznikly rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a podle výsledku řízení v obou případech uložil povinnost k náhradě žalovanému, který v řízení neuspěl.

6. Proti tomuto rozsudku (včetně doplňujícího usnesení) podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. V něm v úvodu uvedl, že v průběhu celého řízení docházelo ze strany žalobkyně k opakovanému měnění skutkových tvrzení a je tak patrno, že žalobkyně od počátku neměla jasno, z jakého důvodu by mělo být SJM zrušeno. Žalovaný dále odkázal na provedené dokazování, a to na výpověď společné dcery účastníků [jméno FO], z níž vyplývá, že žalobkyně byla informována o průběhu rekonstrukce nemovitosti účastníků v [název], s rekonstrukcí souhlasila. Je zjevné, že odpovědi svědkyně byly ovlivněny tím, že informace získala od žalobkyně. O souhlasu a vědomí ohledně rekonstrukce domu hovořil i svědek [jméno FO]. Obdobně vypověděl i další svědek [Jméno žalovaného] (syn účastníků), který bydlí v bytě, který patří do SJM účastníků a byl rovněž rekonstruován. Žalobkyně o rekonstrukci věděla a svědek nezaznamenal, že by cokoli namítala. Stejné uvedla i svědkyně [jméno FO]. Těmito svědeckými výpověďmi žalovaný prokázal, že nedělá nic, co by žalobkyni vylučovalo z rozhodování o nakládaní se společným majetkem. Žalovaný dále poukázal na to, že je jeho věcí, jak nakládá se svým výlučným majetkem, mezi nějž patří i společnost Starman electronics s. r. o. Soudu prvního stupně žalovaný vytkl, že jako důkaz použil emaily předložené žalobkyní při jednání dne [datum], ač sám soud uvedl, že je nepoužije. Žalovaný se domnívá, že nelze za důkaz použít něco, co si účastník vytvoří zasláním emailu. Dále žalovaný namítá, že nadále není patrné, jaký konkrétní závažný důvod pro zrušení SJM zde existuje. Ve svém odvolání tak žalovaný nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem, který dle něj nemá oporu v provedeném dokazování. Nerozumí tomu, o jakém nejistém postavení žalobkyně soud hovoří. Bylo prokázáno, že žalobkyně má jasné a úplné informace o tom, kdo nemovitosti v SJM užívá, kdo platí nájemné a v jaké výši, a pokud jej členové rodiny neplatí, i tom je žalobkyně informována. Zná stav společného účtu a má k němu dispozici. Od počátku se o stav nemovitostí staral žalovaný a žalobkyně nikdy zájem o správu nemovitostí nevyjádřila. Podstatná část odvolání žalovaného je polemikou nad rozhodnutím soudu, jehož závěry považuje za obecné, neodpovídající provedenému dokazování. Žalobkyně neprokázala, že jsou zde důvody, pro které je na místě SJM zrušit. K nákladům řízení žalovaný uvedl, že za situace, kdy tvrzení žalobkyně vyvrátil, nemůže mít žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení. Odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně, nebo aby jej změnil tak, že žalobu zamítne.

7. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila, rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, když byly prokázány neshody v hospodaření se společným majetkem. Žalovaný dlouhodobě a soustavně neposkytuje žalobkyni informace o příjmech a výdajích nemovitostí v SJM a nakládá s nimi bez jejího souhlasu. Rozsáhlý majetek je pod jeho kontrolou. Ze strany společnosti Starman electronics s. r. o., jejíž je žalovaný jednatelem, není hrazena část nájemného za prostory v SJM, v roce 2023 bylo uhrazeno pět plateb, v roce 2024 pouze dvě platby. Ze společných prostředků žalovaný naopak hradí své výlučné závazky na výživném, a to konkrétně částku [částka]. Bez souhlasu žalobkyně provedl část oprav na nemovitosti v [název] na náklady [firma] s. r. o. ve výši [částka], kdy společnost má tak následně pohledávku vůči SJM. Žalovaný znemožňuje žalobkyni vstup do nemovitostí tím, že vyměňuje klíče, které žalobkyni nepředá. Bez vědomí žalobkyně žalovaný za trvání manželství zakoupil garáž, která je ve výlučném vlastnictví žalovaného. K tomu došlo i dříve, kdy se žalobkyně musela soudní cestou domáhat určení vlastnictví k nemovitosti v katastrálním území [adresa] (čp. 839/26).

8. Na toto vyjádření žalobkyně žalovaný reagoval, kdy vyvracel jednotlivá tvrzení žalobkyně, která jsou obsažena v jejím podání.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání žalovaného shledal nedůvodným.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, a to zejména, s ohledem na citovanou judikaturu, na zjištění takových skutečností, jako je např. neshoda, která podstatným způsobem ztěžuje využití či nakládání se společnými věcmi či právy. V tomto směru soud prvního stupně přesně definoval jednotlivé okruhy, v nichž bylo prokázáno, že žalovaný ve větší či úplné míře žalobkyni vylučuje v jejích právech společného hospodaření s majetkem patřícím do SJM. Odvolací soud nemá výhrady k hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně. Pokud žalovaný ve svém odvolání poukazuje na výslechy svědků, pak z nich činí závěry odlišné od soudu prvního stupně. Ve svém souhrnu ze svědeckých výpovědí dětí účastníků a jejich partnerů vyplynulo, že mezi manželi dochází k neshodám ohledně majetku, že žalobkyně je v nevýhodné pozici, neboť není informovaná žalovaným a rovněž vyslyšena, pokud např. požaduje, aby i potomci se podíleli na provozu nemovitostí, které mohou užívat. Rovněž z výpovědí vyplynulo, že není jasné, z jakých prostředků byly rekonstrukce prováděny a je zřejmé, že tak dochází ke směšování prostředků, které patří do SJM a vlastních prostředků žalovaného, a to, aniž by na to mohla mít žalobkyně vliv. Těmito výpověďmi se žalovanému nepodařilo vyvrátit tvrzení, že je žalobkyně o všech krocích týkajících se nakládání s majetkem informována, a ani, že má možnost o nich spolurozhodovat, když žalovaný (ač možná v dobré víře), o většině podstatných záležitostí týkajících rekonstrukce domu v [název] a bytu syna [jméno FO] na adrese [adresa], rozhodoval sám. Zároveň tím, že materiál či práce na rekonstrukci nemovitostí patřících do SJM byly částečně financovány společností Starman electronics s. r. o., vznikla pohledávka patřící do SJM za touto společností.

11. Důvody uvedené v ustanovení § 724 odst. 2 o. s. ř. jsou výčtem demonstrativním a je na úvaze soudu, zda tvrzené důvody dosahují takové intenzity, která může negativně manželské majetkové společenství ovlivnit. Soud prvního stupně kromě výslechu svědků provedl i listinné důkazy, které ve své jednotlivosti, ale zejména ve vzájemné souvislosti udělaly dostatečný obraz, který vyústil v jeho skutkových závěrech. Pro posouzení soudu je významné i to, že řízení probíhá delší dobu. Původně žalobkyně ve své žalobě poukazovala na rizikovost podnikání žalobce, a to ve vztahu ke společnosti Starman electronics s. r. o., kde jako společník vystupovala i žalobkyně, což v konečném důsledku vedlo k rozhodnutí soudu o ukončení její účasti ve společnosti (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]), v průběhu řízení žalobkyně uvedla další důvody, v nichž spatřuje neshody v nakládání se společným jměním. Z dokazování vyplynulo, že o nakládání s majetkem v SJM dlouhodobě rozhoduje dle své vůle žalovaný. Jeho argument, že např. nájemní smlouvy v domě patřícím do SJM byly uzavírány v době, kdy žalobkyně působila ve společnosti Starman electronics s. r. o., obstát nemůže, neboť od té doby uplynula dlouhá doba a mohlo dojít ke změně. Navíc od té doby se nepochybně změnila výše nájmů a žalobkyně nemá možnost jejich výši ovlivnit. Jde o příjmy do SJM, které se jí však nedostávají, případně jen omezeně. Žalobkyně měla velmi malý vliv na rekonstrukci domu v [název], její financování realizoval výlučně žalovaný, přičemž tím vytvořil pohledávku za společností Starman electronics s. r. o., a to bez souhlasu žalobkyně. Samotné založení svěřeneckého fondu pak navozuje situaci, kdy žalovaný se snaží prostředky, které by jinak náležely do SJM, vyvést do tohoto fondu. Odvolací soud nepřijal obranu žalovaného, že jeho jediným příjmem je starobní důchod, a to za situace, kdy sice jediným společníkem Starman electronics s. r. o., IČO [IČO] je společnost [právnická osoba], IČO [IČO], kterou však ovládá žalovaný, který působí v obou společnostech jako jednatel a může tak rozhodovat o finančních záležitostech společnosti. To se projevilo i ve financování rekonstrukce domu v [název]. Je tak možné, že žalobkyni jsou zapírány další příjmy patřící do SJM, jako je odměna jednatele či podíl na zisku. Žalovaný v tomto směru žádné důkazy nepředložil, ač jej stíhala důkazní povinnost.

12. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl, neboť bylo prokázáno, že neshody v hospodaření účastníků a nerovné postavení žalobkyně jsou takové intenzity, že je na místě postup dle § 724 o. z.

13. Z těchto důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o nákladech řízení podle § 219 o. z. jako správný potvrdil. Rovněž potvrdil i výrok III., kterým soud prvního stupně doplnil svůj rozsudek, neboť jím správně rozhodl o povinnosti žalovaného, který v řízení neuspěl, aby podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatil státu náhradu nákladů řízení, které uhradil, a to svědečné svědkovi [tituly před jménem] [jméno FO], jemuž byla v mezidobí pravomocně přiznána částka [částka].

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil povinnost k náhradě žalovanému, který v něm neuspěl. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř).

15. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a tvoří ji mimosmluvní odměna advokáta žalobkyně za 2 úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast při jednání dne [datum] po [částka] stanovené z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a, § 11 písm. , h/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), paušální náhrady hotových výdajů připadajících na tyto úkony právní služby ve výši 2x [částka] (§13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše zvýšené o 21 % daň z přidané hodnoty – [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř.