o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III) a konečně žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok IV).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, které mělo vzniknout v důsledku nadužívání spoluvlastnického podílu žalovaného na pozemku parc. č. [číslo] o výměře 252 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu [číslo], a na přilehlé zahradě – pozemku parc. č. [hodnota] o výměře 467 m2, vše v katastrální území [adresa] v obci [adresa] (dále jen „rodinný dům“). Žalovaný má na uvedených nemovitostech podíl o velikosti 3/4 a žalobkyně se stala na základě usnesení o příklepu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vlastnicí zbývajícího podílu o velikosti 1/4. Žalovaný však žalobkyni ani přes opakované výzvy neumožňoval nemovitost vůbec užívat, a tudíž na jeho straně vzniklo podle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení, jehož výši žalobkyně vyčíslila na [částka] za každý započatý měsíc od června 2021 (měsíc následující po měsíci udělení příklepu) do ledna 2023, tj. za celkem [hodnota] měsíců.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrzení žalobkyně o nadužívání nemovitosti měl za neprokázaná. Namítl, že žalobkyně mu účelově zaslala výzvu k předání klíčů k rodinnému domu na adresu, kde se žalovaný nezdržuje, a jedinou výzvu tak obdržel prostřednictvím svého právního zástupce. V domě, kde se nachází jediná bytová jednotka, bydlí matka žalovaného a on sám zde má své sídlo a kancelář. Jednotku však neužívají celou. Žalovaný dále upozornil, že se žalobkyně nepodílela na údržbě nemovitosti a nákladech na opravy k zachování jejího stavu, tudíž veškeré výdaje musel nést on. Takto vynaloženou částku ve výši [částka] navrhl k započtení proti nároku na žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Závěrem upozornil na praktiky člena představenstva s žalobkyní propojené společnosti, který v minulosti skupoval spoluvlastnické podíly na nemovitostech, aby následně ostatní spoluvlastníky nutil k odprodeji jejich podílů.

4. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobkyně se stala na základě usnesení o příklepu vlastníkem podílu o velikosti 1/4 na rodinném domě, přičemž podíl o velikosti 3/4 vlastní žalovaný. Soud dále zjistil, že nemovitost obývá matka žalovaného a žalobkyně nemá možnost ji užívat. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] zaslaným žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu podle centrální evidence obyvatel vyzvala žalovaného k předání klíčů od společné nemovitosti, a dne [datum] mu zaslala předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Z faktur vystavených v období od července 2021 do března 2023 vzal soud za prokázané, že žalovanému byly vystaveny faktury na opravářské a obdobné práce v částkách od [částka] do [částka]. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] pak soud zjistil, že obvyklé nájemné rodinného domu za měsíce červen 2021 až leden 2023 činilo [částka] měsíčně a ideální 1/4 pak [částka] měsíčně. Z důvodu chybějící spojitosti s předmětem řízení soud prvního stupně nehodnotil k důkazu provedené internetové články předložené žalovaným popisující praktiky skupiny ostravských spekulantů skupujících podíly na nemovitostech.

5. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z § 1117 a násl., § 1128, § 2991 a § 1982 o. z. a dospěl k závěru, že z důvodu nemožnosti žalobkyně užívat rodinný dům došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které představuje 1/4 obvyklého nájemného za rodinný dům podle znaleckého posudku, tj. [částka] měsíčně. Za celé žalované období červen 2021 až leden 2023 tudíž bezdůvodné obohacení činilo částku [částka]. Současně soud přihlédl k žalovaným vznesené námitce započtení učiněné v souvislosti s náklady na údržbu rodinného domu v žalovaném období v částce [částka]. Doplnil, že v případě běžné údržby společné věci je pro neúčinnost rozhodnutí zbývající spoluvlastníků vůči opomenutému společníkovi nezbytné podání odpůrčí žaloby v prekluzivní 30denní lhůtě od okamžiku, kdy se opomenutý spoluvlastník o rozhodnutí dozvěděl. V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně takovou žalobu podala, přičemž lhůta počala běžet dne [datum] (den následující po ústním jednání, kde se žalobkyně s fakturami za opravy rodinného domu seznámila). Soud prvního stupně tudíž po provedeném započtení vyhověl žalobě co do částky [částka] a přiznal též požadovaný zákonný úrok z prodlení ode dne [datum], kdy k prodlení došlo. Co do zbytku pak žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a procesně úspěšnějšímu žalovanému přiznal 41% nákladů řízení ve výši [částka]. S odkazem na § 147 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně také k návrhu žalovaného rozhodl o separaci nákladů a přiznal mu dále náhradu v částce [částka] za jednání dne [datum], které bylo odročeno na žádost žalovaného pro nemožnost seznámit se s obsáhlým vyjádření, které žalobkyně založila do spisu těsně před jednáním. Žalobkyni pak uložil povinnost zaplatit státu částku [částka] představující náklady na znalecký posudek, které nebyly kryty zálohou.

7. Proti všem výrokům rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Předně namítla, že žalovaný nedisponuje pohledávkou započitatelnou vůči jejímu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť náklady na údržbu po ní vymáhat nemůže. Mezi spoluvlastníky totiž nebyla uzavřena dohoda o správě společné věci a náklady nebyly se žalobkyní vůbec konzultovány. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a na § 1128 odst. 2 o. z. podle nějž má rozhodnutí právní účinky pro všechny spoluvlastníky jen tehdy, pokud byli všichni vyrozuměni o potřebě rozhodnout. Doplnila, že žalovaným vynaložené náklady nepředstavovaly neodkladnou záležitost, proto se neuplatní výjimka z informační povinnosti většinového spoluvlastníka, v důsledku čehož rozhodnutí o těchto výdajích nemá vůči žalobkyni účinky. Šlo o náklady za periodicky se opakující činnosti spadající pod běžnou správu společné věci, což dokládá i vyjádření žalovaného ze dne [datum], kde znovu vůči žalobkyni uplatnil obdobné náklady. Dle žalobkyně jsou výdaje navíc příliš vysoké a pokud byly práce vůbec provedeny, musely být smlouvy o jejich zajištění sjednány nevýhodně. Pokud by žalobkyně o nutnosti provedení prací věděla, mohla by je zajistit prostřednictvím svých obchodních partnerů a ujednat příznivější podmínky. Konečně žalovaný neprokázal, že tvrzené práce uhradil, resp. neprokázal, že by práce byly skutečně provedeny. Předložené faktury podle žalobkyně mohly být vystaveny účelově, k jejich úhradě možná nikdy nedošlo, a navíc se z nich nepodává, že by práce byly skutečně provedeny na rodinném domě. Samotná faktura je podle rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] pouze účetním dokladem o zúčtování plnění a neprokazuje právní důvod vzniku pohledávky. V podání ze dne [datum] žalobkyně navrhla, aby odvolací soud provedl důkaz výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který vypracovával znalecký posudek v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a který by se mohl vyjádřit k tomu, zda práce, tvrzené žalovaným, byly skutečně na nemovitosti provedeny. Dále navrhla výslech svého pracovníka [jméno FO], který by se měl vyjádřit k tomu, že žalovaný odmítl vpustit pracovníky žalobkyně do nemovitosti v rámci místního šetření uskutečněného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. I z tohoto jednání žalovaného žalobkyně usuzuje, že tvrzené práce vůbec provedeny nebyly. K tomu dále doložila vyrozumění o místním šetření ze dne [datum]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Opětovně pak poukázal na praktiky žalobkyně týkající se spekulací s nakupovanými nemovitostmi.

9. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda je žalobkyně oprávněna podat odvolání proti všem výrokům prvostupňového rozsudku a dospěl k závěru, že žalobkyně není osobou subjektivně legitimovanou k podání odvolání proti vyhovujícímu výroku o věci samé II., neboť tímto výrokem bylo její žalobě částečně vyhověno a odvolací soud nemůže v tomto rozsahu vydat pro žalobkyni příznivější rozhodnutí. Proto odvolání žalobkyně proti výroku II. podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

10. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a násl. o. s. ř. ve vztahu k výroku I. a akcesorickým nákladovým výrokům III. a IV. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z větší části důvodné.

11. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav ohledně vlastnických vztahů k rodinnému domu (o čemž ostatně mezi účastníky nebylo sporu) a též ve vztahu ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni neumožňuje rodinný dům užívat v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Soudu prvního stupně lze přisvědčit také v tom, že se žalovaný na úkor žalobkyně v uplatněném období od června 2021 do ledna 2023 bezdůvodně obohacoval. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s výší bezdůvodného obohacení [částka] měsíčně, kterou soud prvního stupně určil na základě řádně a přesvědčivě zpracovaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jako 1/4 obvyklého nájemného za rodinný dům v žalovaném období. S námitkami účastníků vznesenými vůči znaleckému posudku se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně vypořádal a v tomto směru lze na jeho argumentaci plně odkázat.

12. Odvolací soud nicméně shledal nedostatky skutkových zjištění ohledně žalovaným uplatněných nákladů na opravy a údržbu rodinného domu, v důsledku čehož soud prvního stupně dospěl k chybnému závěru o přípustnosti námitky započtení nákladů na opravu oproti nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

13. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

14. Podle § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

15. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] dovodil, že „nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Likvidita aktivní pohledávky je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li aktivní pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Dovolací soud k tomu v citovaném rozsudku dále doplnil, že „uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je přitom třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena.“

16. Soud prvního stupně se navzdory námitkám žalobkyně vůči započítávané pohledávce v rozporu s výše citovanou judikaturou nezabýval tím, zda je pohledávka na úhradu nákladů spojených s údržbou rodinného domu jistá a určitá. Odvolací soud dospěl k závěru, že tomu tak není a tato skutečnost činí pohledávku žalovaného nezpůsobilou k započtení. Při jednání konaném dne [datum] odvolací soud seznámil účastníky s tím, že bude věc posuzovat podle ust. § 1987 odst. 2 o. z.

17. Soud prvního stupně považoval existenci započítávané (aktivní) pohledávky ve výši [částka] za prokázanou z faktur předložených žalovaným, podle nichž měly být žalovanému účtované práce typu oprava zámkové dlažby, montáž nového plotu, malířské práce, pokrývačské práce, montáž pergoly apod, což měl žalovaný ve všech případech uhradit hotově. Žalobkyně přitom zpochybnila, že práce byly skutečně provedeny na rodinném domě, neboť z faktur nevyplývá žádná spojitost s jakoukoli nemovitostí, a současně namítla, že není jasné, zda žalovaný práce vůbec zaplatil. Tuto námitku shledává odvolací soud důvodnou, neboť z žalovaným předložených faktur nevyplyne, zda byly práce skutečně provedeny a uhrazeny, ani zda byly vykonány na rodinném domě. Skutková zjištění soudu prvního stupně tak v tomto směru nemají oporu v provedeném dokazování.

18. Nad rámec uvedeného odvolací soud podotýká, že žalovaný neobjasnil, které konkrétní náklady popsané ve fakturách učinil předmětem započtení, i když je zřejmé, že nemohlo jít o veškeré fakturami doložené náklady. Souhrnná částka na všech předložených a k důkazu provedených fakturách činí [částka], tedy pokud by žalovaný uplatňoval k započtení 1/4 těchto nákladů s ohledem na velikost spoluvlastnického podílu žalobkyně, jednalo by se o částku [částka], nikoli [částka].

19. Soud prvního stupně se dále řádně nezabýval ani povahou vynaložených nákladů z hlediska správy společné věci, ačkoliv i tato skutečnost má vliv na existenci započítávané pohledávky. Prvostupňový soud sice zřejmě považoval tvrzenou údržbu za běžnou správu společné věci ve smyslu § 1128 o. z., nicméně již neposoudil, zda šlo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Jestliže by opravy a údržbu bylo možné považovat za neodkladnou záležitost v rámci běžné správy, pak by žalovaný jakožto většinový spoluvlastník o jejich provedení mohl rozhodnout samostatně, aniž by žalobkyni vyrozuměl. Jedině v tomto případě by se pak opomenutá žalobkyně pro odvrácení důsledků rozhodnutí žalovaného musela obrátit na soud ve smyslu § 1128 odst. 2 věty druhé. Pokud ovšem o neodkladnou záležitost nešlo, pak by při neinformování žalobkyně rozhodnutí žalovaného o provedení údržby bylo neplatné pro rozpor se zákonem podle § 580 [viz § 1128 in Švestka, [právnická osoba], J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-[adresa]. Wolters Kluwer. 2021]. Přestože žalobkyně na spornou povahu tvrzených nákladů v řízení upozorňovala, soud prvního stupně bez posouzení neodkladnosti provedení údržby uzavřel, že žalobkyně v prekluzivní lhůtě žalobu k soudu nepodala a zjevně měl následně za to, že žalobkyni rozhodnutí o vynaložení nákladů zavazuje. Tak by tomu mohlo být jen tehdy, pokud by soud posoudil údržbu jako neodkladnou záležitost. Vzhledem k tomu, že pro takové posouzení v řízení chyběla potřebná tvrzení a důkazy ze strany účastníků, bylo by nezbytné je přiléhavě poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a až po případném doplnění tvrzení a důkazů učinit závěr o tom, zda rozhodnutí žalovaného o vynaložení nákladů na údržbu žalobkyni zavazovalo, a tudíž zda žalovaný vůči žalobkyni skutečně má pohledávku způsobilou k započtení.

20. Odvolací soud shrnuje, že pohledávka ve výši [částka] není jistá a určitá, a tudíž způsobilá k započtení. Žalobkyně ji relevantním způsobem zpochybnila a odstranění nastalých pochybností by vyžádalo v první řadě potřebu poučit žalovaného soudem k tvrzení a prokázání, že údržbu a opravy na rodinném domě skutečně provedl, a současně že náklady podle přiložených faktur uhradil. Až poté by bylo třeba vést žalovaného k tomu, aby tvrdil a prokázal, že veškeré uplatňované náklady musel vynaložit neodkladně, popř. zda žalobkyni o potřebě provedení oprav a údržby vyrozuměl. Zároveň by bylo nezbytné upřesnit neurčitá tvrzení žalovaného o výši započítávané pohledávky, která nekoresponduje s žalovaným předloženými důkazy. Z uvedeného je patrné, že zjištění (prokázání) žalovaným uplatněné pohledávky co do důvodu i výše by si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, nežli prokázání objektivně méně sporné žalované (pasivní) pohledávky. Uplatněná pohledávka související s náklady na údržbu tudíž nemá za následek jednoduché oběma účastníky přijatelné zúčtování vzájemných nároků, jak předvídá judikatura, ale naopak vyvolává spor o existenci či výši aktivní pohledávky potenciálně prodlužující řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud k námitce započtení přihlédl.

21. Nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] za nadužívání spoluvlastnického podílu žalovaným, byl nicméně v řízení prokázán, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky podle § 1970 o. z., a to od [datum] do zaplacení (prodlení nastalo dnem následujícím po uplynutí 7denní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k zaplacení). Vzhledem k tomu, že odvolací soud k námitce započtení nepřihlédl, bylo na místě žalobě co do částky [částka] s příslušenstvím vyhovět a ve zbytku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím, ji zamítnout.

22. S ohledem na shora uvedený právní názor odvolacího soudu bylo nadbytečné provádět žalobkyní navržené důkazy, návrh na jejich provedení proto odvolací soud zamítl.

23. K námitce žalovaného ohledně praktik žalobkyně týkajících se spekulací s nemovitostmi odvolací soud uvádí, že nemají s projednávanou věcí žádnou souvislost, když ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, že by snad žalobkyně některé z tvrzených nátlakových praktik uplatnila vůči žalovanému či jeho matce, která v rodinném domě žije.

24. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek ve výroku I. ohledně částky [částka] s příslušenstvím podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a ve zbytku napadeného výroku I., tj. ohledně částky [částka] s příslušenstvím, jej podle § 220 odst. 1 písm. a) změnil tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Ve vyhovujícím výroku o věci samé II. ohledně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím nabyl prvostupňový rozsudek samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), neboť žalovaný se proti tomuto výroku neodvolal a odvolání žalobkyně bylo v tomto rozsahu, jak shora uvedeno, odmítnuto.

25. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a současně podle § 224 odst. 1 o. s. ř. i o nákladech odvolacího řízení, a to podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně sice měla ve věci úspěch jen částečný, ale rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku. Žalobkyně tak má právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

26. V řízení před soudem prvního stupně odvolací soud odměnu advokáta vypočítal podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění do [datum] (dále jen „AT“) ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z tarifní hodnoty [částka], tj. z přisouzené částky. Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně sestávaly z a) zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka], b) odměny za 10 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT po [částka], a to 1) příprava a převzetí právního zastoupení, 2) předžalobní výzva ze dne [datum], 3) žaloba ze dne [datum], 4) účast na jednání dne [datum], 5) vyjádření žalobkyně ze dne [datum], 6) účast na jednání dne [datum], 7) písemné podání ve věci samé ze dne [datum], 8) vyjádření žalobkyně ke znaleckému posudku ze dne [datum], 9) účast na jednání dne [datum] a 10) účast na jednání dne [datum] a 1 úkon podle 11 odst. 2 písm. f) AT po [částka], a to účast na jednání dne [datum], kde došlo pouze k vyhlášení rozsudku, c) 11 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], d) zaplacené spotřebované zálohy na znalecký posudek ve výši [částka], e) náhrada za DPH ve výši [částka]. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně tak činí celkem [částka].

27. Návrhu žalované na separaci nákladů za odročené jednání dne [datum] odvolací soud nevyhověl, neboť podle § 147 odst. 1 o. s. ř. může soud účastníku nebo jeho zástupci uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Podle odvolacího soudu odročení jednání nelze klást za vinu pouze žalobkyni s odůvodněním, že těsně před jednáním založila do spisu vyjádření ke znaleckému posudku, na nějž žalovaný nemohl reagovat. Soud prvního stupně totiž již v červnu 2024 se zasláním znaleckého posudku a předvoláním k jednání vyzval oba účastníky, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda žádají výslech znalkyně a zda souhlasí s výši její odměny. Ani jeden z účastníků se ve lhůtě nevyjádřil, soud přesto znalkyni k následujícímu jednání nepředvolal, ovšem na jednání ani neprovedl znalecký posudek (měl-li sám za to, že výslech není třeba), a bez dalšího po zahájení jednání odročil za účelem výslechu znalkyně. Soud měl za popsané situace přizpůsobit procesní postup pasivitě účastníků, přičemž podle odvolacího soudu mohl jednání konat a buď na něj znalkyni předvolat, nebo provést důkaz znaleckým posudkem bez výslechu znalkyně. Jednání dne [datum] tak nelze považovat za zmařené v důsledku zavinění žalobkyně. Separace nákladů tudíž není odůvodněna. Nad rámec uvedeného odvolací soud doplňuje, že rozhoduje-li soud o separaci nákladů v konečném rozhodnutí, a nikoliv samostatným usnesením, je třeba o ní rozhodnout zvláštním výrokem, neboť zahrnutím separovaných nákladů do nákladového výroku je účastník, jemuž byla náhrada nákladů zmařeného jednání uložena, nucen se případně bránit odvoláním do celého nákladového výroku, i kdyby jinak proti rozhodnutí o nákladech nic nenamítal, což komplikuje následný odvolací přezkum.

28. Žalobkyní vynaložené náklady odvolacího řízení sestávaly z a) soudního poplatku za odvolání ve výši [částka], b) odměny za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT po [částka] z tarifní hodnoty [částka] (tj. s ohledem na § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z částky přisouzené odvolacím soudem nad rámec soudem prvního stupně přisouzené částky [částka]), a to za 1) odvolání (včetně jeho odůvodnění a doplnění, která mohla být učiněna současně s odvoláním) a 2) účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], c) 1 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 AT ve znění do [datum] (za odvolání ze dne [datum]), d) 1 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 AT ve znění od [datum] (za účast na jednání odvolacího soudu) a e) náhrady za DPH ve výši [částka]. Celkem náklady odvolacího řízení činí [částka].

29. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí celkem částku [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta ve lhůtě 3 dnů podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.

30. O nákladech státu odvolací soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšnému žalovanému uložil povinnost nahradit České republice jejich plnou náhradu. Náklady státu spočívaly ve vyplaceném znalečném ve výši [částka], neboť celková výše znalečného činila [částka] a bylo od ní třeba odečíst žalobkyní uhrazenou a spotřebovanou zálohu ve výši [částka], která je jejím nákladem řízení (viz bod 28) a žalovaným uhrazenou a spotřebovanou zálohu ve výši [částka], kterou si vzhledem ke svému neúspěchu nese sám.