o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 148/2019-29,

1. Napadeným rozsudkem pro zmeškání uložil soud prvního stupně původně žalovanému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelému dne [datum] (dále jen„ původně žalovaný“), zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl, že původně žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky včetně příslušenství z titulu smlouvy o zápůjčce peněz, přičemž částka [částka] představovala výši nevrácené zápůjčky a částka [částka] byla tvořena smluvní pokutou vyčíslenou v souladu s ujednáním stran, a to za řádné nesplacení poskytnuté zápůjčky.

3. Soud prvního vyšel z toho, že původně žalovanému byla s účinky ke dni [datum] doručena žaloba a předvolání k jednání nařízenému na [datum] včetně poučení o následcích nedostavení se, avšak původně žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila a navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Soud prvního stupně měl za to, že pro vydání rozsudku pro zmeškání byly splněny všechny předpoklady, neprováděl dokazování, vzal žalobní tvrzení obsažená v žalobě za nesporná a s odkazem na § 153b o. s. ř. žalobě v plném rozsahu vyhověl.

4. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), kdy v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů v částce [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokátky za zastupování dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), při tarifní hodnotě [částka] za dva blíže nespecifikované úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 a. t. ve výši [částka] za úkon a jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva) ve výši [částka], včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.

5. Proti tomuto rozsudku podali původně žalovaný i žalobkyně včasná a přípustná odvolání.

6. Původně žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu s tím, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny všechny podmínky. K doručení žaloby včetně předvolání k ústnímu jednání do vlastních rukou nikdy nedošlo, neboť na adrese, na kterou bylo soudem prvního stupně doručováno, se původně žalovaný již více než 15 let nezdržuje. Původně žalovaný v době podání odvolání, respektive v době doručování inkriminovaného předvolání k jednání, pobýval na adrese [adresa]. V důsledku psychických problémů, zapříčiněných nadměrnou konzumací alkoholu, se mu nepodařilo adresu trvalého pobytu přehlásit. Původně žalovaný neměl možnost se s podanou žalobou seznámit, nemohl se reálně dozvědět o termínu nařízeného jednání, a tedy ani k žalobě nemohl vznést žádná obranná tvrzení, zejména, že předmětnou smlouvu o zápůjčce peněz sice podepsal, avšak žalovanou částku od žalobkyně nikdy neobdržel. Řízení před soudem prvního stupně bylo označeno za hraniční případ, při kterém by soud, ve světle odkazované judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2979/2013; nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 49/10), k vydání rozsudku pro zmeškání neměl přistoupit. Závěrem zpochybnil postup soudu prvního stupně, který v rámci přípravy jednání nevyzval původně žalovaného k vyjádření výzvou podle § 114b o. s. ř., napadený rozsudek označil za zcela formalistický a odvolacímu soudu navrhl, aby jej zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně svým odvoláním brojila proti výroku II. o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že soud prvního stupně o náhradě nákladů rozhodl v nesprávné výši. Žalobkyně byla zastoupena advokátkou od počátku řízení, měla jí tak být přiznána náhrada nákladů řízení za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; sepis kvalifikované předžalobní výzvy; podání ve věci samé; účast na jednání před soudem). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. změnil tak, že žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka].

8. Řízení bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 38 C 148/2019-58, podle § 107 odst. 1 o. s. ř. přerušeno, a to do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 108/2020, které bylo zahájeno v důsledku úmrtí původně žalovaného.

9. Žalobkyně podáním ze dne [datum] po výzvě soudu reagovala na odvolání původně žalovaného s tím, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání byly zcela splněny, když se původně žalovaný k nařízenému jednání nedostavil a svoji účast u soudu včas neomluvil. Tvrzení o neobdržení finančních prostředků označila za nepravdivé a ryze účelové a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil.

10. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 4. 2021, č. j. 38 C 148/2019-66, bylo po přerušení řízení rozhodnuto o jeho pokračování, přičemž v řízení bylo nadále na straně žalované pokračováno s žalovanou, která je podle § 107 odst. 2 o. s. ř. dědičkou po zemřelém původně žalovaném.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212a odst. 4 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal částečně důvodným toliko odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení (II.).

12. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§153a, § 153b).

13. Přezkoumání rozsudku pro zmeškání je tak možné – vedle vad uvedených v § 205a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen z toho hlediska, zda byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro jeho vydání, uvedené v § 153b o. s. ř. Jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání je skutečnost, že žalovanému byla řádně doručena do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se má jednání konat a že byl o následcích nedostavení se poučen.

14. Původně žalovaný namítal, že tento předpoklad splněn nebyl, když se na adrese, na kterou mu bylo soudem doručováno, nezdržoval a s písemností se tak nemohl seznámit. Žalovaná pak při jednání před odvolacím soudem odkázala na výše citovanou judikaturu a sporovala správnost postupu soudu prvního stupně, který dle jejího názoru rozsudek pro zmeškání neměl vydat.

15. Z obsahu spisu se podává, že soudem prvního stupně byla původně žalovanému zaslána žaloba a výzva k vyjádření dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dne [datum] na adresu [adresa]. Podle sdělení pošty nebyl původně žalovaný na této adrese zastižen, zásilka byla dne [datum] uložena a připravena k vyzvednutí. Původně žalovaný si zásilku nevyzvedl, a zásilka tak byla vrácena soudu, neboť původně žalovaný na uvedené adrese neměl domovní schránku. Písemnost proto byla podle § 49 odst. 4 o. s. ř vyvěšena na úřední desce soudu (č. l. 22 spisu). [příjmení] postup následoval i při doručení předvolání k ústnímu jednání (vz. 18), nařízenému na [datum]. Předvolání bylo zasláno původně žalovanému na výše uvedenou adresu dne [datum], původně žalovaný nebyl zastižen, zásilka byla tak dne [datum] uložena na poště k vyzvednutí. Jelikož nedošlo k jejímu vyzvednutí, byla opět vrácena soudu, který v ní obsaženou písemnost (předvolání k jednání) podle § 49 odst. 4 o. s. ř. vyvěsil na úřední desce (č. l. 24 spisu).

16. Doručování písemností do vlastních rukou je upraveno § 49 o. s. ř.

17. Podle § 49 odst. 2 věty prvé o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl.

18. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.

19. Jak doručující orgán, tak soud prvního stupně postupovali při doručování žaloby a předvolání k jednání způsobem uvedeným v ust. § 49 odst. 2 a § 49 odst. 4 o. s. ř. K doručení žaloby původně žalovanému došlo ve smyslu uvedených ustanovení dne [datum], k doručení předvolání dne [datum]. Obě písemnosti byly tedy původně žalovanému doručeny více než 10 dnů přede dnem konání jednání ([datum]). Nutno podotknout, že předvolání obsahovalo rovněž poučení o následcích spojených s nedostavením se původně žalovaného k prvnímu jednání.

20. Námitce, že soud prvního stupně písemnosti nedoručoval na adresu, na které se původně žalovaný zdržoval, odvolací soud nepřisvědčil, neboť ani v případě prokázání tohoto tvrzení by nebylo možné takovou skutečnost brát k tíži žalobkyně. Soud prvního stupně doručoval na doručovací adresu původně žalovaného dle § 46b písm. a) o. s. ř., tedy adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. V rámci šetření bydliště původně žalovaného soud prvního stupně rovněž provedl dotazy na ostatní evidence (např. ústřední evidence vězňů), čili vyčerpal veškeré možnosti, kterými mohl případnou jinou adresu původně žalovaného zjistit. Odvolací soud připomíná, že adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Takové odpovědnosti se pak jistě nelze zprostit tím, že adresát pro své nadměrné užívání alkoholu není schopen přijímání písemností řádně zajistit.

21. Tvrzení, že původně žalovaný od žalobkyně nikdy žalovanou částku neobdržel, nemůže mít na věc za současné procesní situace žádný vliv, když soudem prvního stupně byla tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě vzata podle § 153b odst. 1 o. s. ř. za nesporná. Jak bylo uvedeno výše, v rámci přezkumu správnosti rozsudku pro zmeškání odvolací soud posuzuje toliko skutečnost, zda byly pro jeho vydání splněny všechny předpoklady a dále zda řízení nebylo zatíženo některou z vad uvedených v § 205a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Uvedeným tvrzením o neobdržení finančních prostředků se tak odvolací soud zabývat nemohl.

22. S názorem žalované, že ve věci šlo o hraniční případ, při kterém nebylo vydání rozsudku pro zmeškání na místě, se odvolací soud neztotožnil. Odkazovaná judikatura na věc není přiléhavá. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, míří na situaci, kdy vydání rozsudku pro zmeškání nemusí být na místě zejména z toho důvodu, že se k nařízenému prvnímu jednání nedostaví dříve procesně aktivní žalovaný. V posuzované věci však jakákoliv procesní aktivita původně žalovaného absentuje, skutkově tak jde o zcela jiný případ. V nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 49/10, bylo mimo jiné vysvětleno, že pokud obecný soud uvažuje o vydání rozsudku pro zmeškání v případech, kdy byla žaloba nebo předvolání k jednání doručeno na základě tzv. fikce doručení, musí postupovat mimořádně obezřetně a zkoumat, zda skutečně byly vyčerpány všechny možnosti, jak žalovaného zastihnout. Odvolací soud je přitom toho názoru, že soud prvního stupně vyčerpal všechny možnosti, jak původně žalovaného zastihnout (viz bod 20). Nutno podotknout, že Ústavní soud v relevantní části citovaného rozhodnutí stran fikce doručení při aplikaci § 153b o. s. ř. odkazuje na jeho dřívější nález ze dne [datum], sp. zn. II ÚS 451/03, který je však staršího data a pochází z doby před novelou o. s. ř., týkající se právě doručování.

23. Námitka, že soud prvního stupně v rámci přípravy jednání nevyzval původně žalovaného k vyjádření výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř., je zcela lichá. K výzvě dle citovaného ustanovení soud může přistoupit v případě, že takový postup vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Je tak zcela na uvážení soudu, zda institutu kvalifikované výzvy využije, nebo zda žalovaného vyzve k písemnému vyjádření podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

24. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, na odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud v tomto směru zcela odkazuje, pouze dodává, že byly splněny i všechny ostatní předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§153b odst. 1 a 3 o. s. ř.), což ostatně žalovaná ani nezpochybňovala; zároveň řízení, které vydání rozsudku přecházelo, netrpí vadami uvedenými v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že předmětný nárok byl po právní stránce posouzen podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Úroky z prodlení byly soudem prvního stupně přiznány podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé (I.) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

26. Pokud jde o napadený výrok o nákladech řízení (II.), soud prvního stupně správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., výši nákladů řízení vzniknuvších žalobkyni však nesprávně vyčíslil, když nesprávně určil počet učiněných úkonů právní služby. Žalobkyni náleží náhrada za právní zastoupení advokátkou ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení; návrh ve věci samé; účast na jednání před soudem) a částky [částka] za úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. V součtu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] tak náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činí částku [částka] Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalobkyně, že by na jí zaslanou výzvu k plnění mělo být pohlíženo jako na výzvu kvalifikovanou, když předmětná výzva obsahuje toliko základní skutkový rozbor, nikoliv však již rozbor právní, který je ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. rovněž předpokládán.

27. Odvolací soud proto výrok o nákladech řízení (II.) změnil podle § 221a o. s. ř. pouze co do výše tak, že náklady určil částkou [částka], ve zbytku jej jako věcně správný rovněž potvrdil podle § 219 o. s. ř.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Žalobkyni tak náleží plná náhrada spočívající v odměně advokátky za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (písemné podání; účast na odvolacím jednání před soudem) ve výši [částka] za úkon, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., celkem ve výši [částka], přičemž tuto částku je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokátky žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.