o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 55/2020 – 298,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody ve výši [částka] z titulu nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové spočívajícího v průtazích při doručování usnesení o nařízení předběžného opatření vydaného dne [datum rozhodnutí], č. j. Nc 542/96 - 265. Návrh na nařízení předběžného opatření podal žalobce za účelem prozatímní úpravy vztahů mezi žalobcem a [právnická osoba] a. s . v likvidaci, [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), s níž tehdejší management žalobce uzavřel značně nevýhodné, a tedy neplatné kupní smlouvy týkající se prodeje akcií [právnická osoba], a.s., [právnická osoba] a [právnická osoba] Předběžným opatřením soud nařídil [právnická osoba] a.s. povinnost zdržet se nakládání s těmito akciemi a zároveň nařídil Středisku cenných papírů povinnost nevykonávat jakékoli příkazy k obchodům s nimi. Předběžné opatření bylo Středisku cenných papírů doručeno až dne [datum], v důsledku čehož [právnická osoba] a.s. vyvedla veškeré akcie registrované na účtu u Střediska cenných papírů na třetí osobu, čímž byla žalobci zmařena možnost získat akcie zpět. Pokud by byly předmětné akcie v souladu s předběžným opatřením zajištěny na účtu [právnická osoba] a.s. u Střediska cenných papírů, žalobce by se mohl úspěšně domáhat vydání akcií či náhrady škody. Na [právnická osoba] a.s. byl posléze prohlášen konkurz, žalobce přihlásil svou pohledávku do konkurzního řízení, kde byla uznána v celkové výši [částka], z výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty však obdržel pouze částku [částka]. Výše škody představovala cenu předmětných akcií na burze, poníženou o částku, kterou žalobce obdržel z výtěžku zpeněžení konkurzní podstaty [právnická osoba] a.s. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala promlčení žalovaného nároku a zpochybňovala existenci nesprávního úředního postupu a vznik škody na straně žalobce. Měla za to, že akcie přešly do vlastnictví [právnická osoba] a.s. a není zřejmé, na jakém základě by tato společnost byla povinna akcie žalobci vydat, když tvrzení o neplatnosti kupních smluv nebylo ničím doloženo. Konkurz na [právnická osoba] a.s. pak byl prohlášen až 6 let po vydání předběžného opatření a není zřejmé, zda před tímto okamžikem by byla [právnická osoba] a.s. schopna vrátit žalobci hodnotu akcií. Žalobce se svých pohledávek nedomáhal po [právnická osoba] a.s. ani před prohlášení konkurzu, ani po jeho skončení, stejně tak se se řádně nedomáhal náhrady škody po osobách, které realizovaly pro žalobce poškozující obchody.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobce prodal [právnická osoba] a.s. kupními smlouvami ze dne [datum] a ze dne [datum] akcie různých společností. Žalobce se spolu s další navrhovatelkou návrhem na vydání předběžného opatření ze dne [datum] podaným u Krajského soudu v Hradci Králové domáhal uložení povinnosti [právnická osoba] a.s. zdržet se nakládání s předmětnými akciemi. Návrhu bylo částečně vyhověno. Usnesením ze dne 21. 1. 1997, č. j. Nc 542/96 – 265, Krajský soud v Hradci Králové nařídil [právnická osoba] a.s. zdržet se nakládání s 86 000 ks akciemi [právnická osoba], 361 375 ks akciemi [právnická osoba] a 13 992 ks akciemi [právnická osoba] registrovanými u Střediska cenných papírů. Předběžné opatření bylo doručeno odpůrci a žalobci dne [datum] a Středisku cenných papírů dne [datum]. K tomuto dni se už předmětné cenné papíry na účtu odpůrce nenacházely. Žalobce se následně domáhal v soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 80/97 určení neplatnosti kupních smluv, na základě kterých se předmětné cenné papíry dostaly do vlastnictví [právnická osoba] a.s. Žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Žalobce se dále připojil k trestnímu řízení vedenému proti jednotlivým statutárním zástupcům žalobce ve věci poškození žalobce s nárokem na náhradu škody. Trestní řízení bylo zastaveno pro amnestii prezidenta republiky. Civilní žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal vůči statutárním zástupcům žalobce náhrady škody, kterou měli žalobci způsobit v letech 1995 - 1996 mj. uzavřením nevýhodných kupních smluv na převody cenných papírů. Rozsudky Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 9 C 359/2014-185 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 360/2014-146 ze dne [datum rozhodnutí] a č. j. 9 C 361/2014-152 ze dne [datum rozhodnutí] byly žaloby zamítnuty z důvodu promlčení uplatněných nároků. Dne [datum] žalobce podal žalobu proti žalovanému, kterou se domáhal náhrady škody ve výši [částka] na základě stejných žalobních tvrzení jako v projednávané věci. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 131/2000. Žaloba byla zamítnuta pro předčasnost, neboť v době trvání řízení nebyl skončen konkurs prohlášený na majetek [právnická osoba] a tudíž nebyla najisto postavena výše škody. Konkurs na majetek [právnická osoba] a.s. skončil ke dni [datum]. Spis Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. Nc 542 je již skartován. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne [datum].

5. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně na příslušná ustanovení zák. č. 82/1998 Sb. Nejprve se zabýval námitkou promlčení žalovaného nároku a dovodil, že není důvodná. Tříletá promlčecí doba začala běžet ode dne skončení konkurzního řízení, tj. dne [datum]; žalobce svůj nárok u žalovaného uplatnil dne [datum] a žalobu k soudu podal dne [datum], k promlčení nároku tedy nedošlo.

6. Poté se soud prvního stupně zabýval splněním základních podmínek pro odpovědnost státu za škodu. Dovodil existenci odpovědnostního titulu, a to nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. Nc 542 spočívajícího v průtazích při doručování předběžného opatření vydaného Krajským soudem v Hradci Králové dne [datum rozhodnutí], č. j. Nc 542/96 – 265, Středisku cenných papírů, když v případě předběžných opatření mají soudy postupovat co nejrychleji.

7. Zároveň však měl soud za to, že není dána existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Žalobce jednak netvrdil a neprokázal, že předmětné akcie byly prodány [právnická osoba] a.s. konkrétnímu subjektu v období ode dne doručení předmětného předběžného opatření účastníkům řízení do dne doručení předběžného opatření Středisku cenných papírů. Současně žalobce nedoložil právní titul, na základě kterého měla mít [právnická osoba] a.s. povinnost vydat akcie žalobci, když žaloba o určení neplatnosti kupních smluv na prodej akcií byla zamítnuta a předběžné opatření, vydané v rámci tohoto řízení, zaniklo. I pokud by tedy k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, [právnická osoba] a.s. by byla oprávněna s akciemi po zániku předběžného opatření disponovat. [příjmení] byly zachovány účinky předběžného opatření po rozhodnutí ve věci samé, musel by žalobce podat úspěšnou žalobu o plnění. Žalobce navíc netvrdil a nedoložil, že by [právnická osoba] a.s. byla schopna vrátit žalobci ekvivalent hodnoty akcií v penězích ještě před prohlášením konkursu, ke kterému došlo se značným časovým odstupem od vydání předběžného opatření. Nadto soud dovodil, že žalobce se měl primárně domáhat náhrady škody po osobách, které tvořily tehdejší management žalobce a které dle žalobce škodu způsobily. Pokud se tohoto nároku nedomohl pro jeho promlčení, je třeba tuto skutečnost klást k tíži žalobci a i z tohoto důvodu je třeba shledat absenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 131/2000, jehož předmětem byl v zásadě totožný nárok žalobce, se soudy příčinnou souvislostí nezabývaly, když nárok žalobce zamítly pro předčasnost.

8. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné výši [částka].

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně ohledně existence nesprávného předního postupu Krajského soudu v Hradci Králové, nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, že neprokázal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. V řízení bylo prokázáno, že předmětné akcie byly [právnická osoba] a.s. převedeny do vlastnictví třetí osoby, a to zejména spisem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 33 Cm 80/97 a dále důkazy, které soud prvního stupně, přes návrh žalobce neprovedl. Jednalo se o obsah složky uplatněné přihlášky pohledávky žalobce v konkurzním řízení úpadce [právnická osoba] a o protokoly o přezkumném jednání. Uzavřené smlouvy o převodu akcií do majetku [právnická osoba] a.s. byly správcem konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] a.s. posouzeny jako absolutně neplatné a v návaznosti na to byla uznána přihlášená pohledávka v celkové výši [částka] z titulu náhrady škody. Ke vzniku škody na majetku žalobce pak došlo v okamžiku, kdy v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové [právnická osoba] a.s. převedla akcie do vlastnictví třetích osob. Příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je podle žalobce zřejmá a prokázaná. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že by neprokázal titul, na základě kterého měla mít [právnická osoba] a.s. povinnost vydat akcie žalobci. Právním titulem bylo vlastnické právo žalobce, které mu zůstalo zachováno z důvodu absolutní neplatnosti smluv o převodu akcií; kdyby byly akcie zajištěny u Střediska cenných papírů, žalobce by se jich domohl. Za nesprávnou považoval úvahu soudu prvního stupně, že se měl svých práv domáhat žalobou na plnění. Pokud byly akcie převedeny na třetí osoby, již se jich domáhat nemohl, neboť tyto osoby se v dobré víře staly jejich vlastníky. Pokud by Krajský soud v Hradci Králové předběžné opatření včas doručil Středisku cenných papírů, dostaly by se předmětné akcie zpět do majetku žalobce. Žalobce dále zpochybnil závěr soudu prvního stupně, že svůj nárok neuplatnil řádně vůči fyzickým osobám, které byly členy managementu žalobce. Žalobce svůj nárok uplatnil řádně v trestním řízení, v důsledku amnestie však došlo k zastavení trestního stíhání těchto osob a žalobce se tak již nemohl svého nároku domoci pro jejich promlčení. O možnost vymožení náhrady škody tak žalobce připravil sám stát. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, popř. aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. V doplnění odvolání žalobce dále rozvedl, z jakého důvodu má za to, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, kdy byly akcie převedeny na třetí osobu, splnil. Žalobce měl za to, že prokázal, že se tak stalo v období od doručení předběžného opatření účastníkům řízení do jeho doručení Středisku cenných papírů. Skutečnost, že neoznačil osobu, které byly akcie převedeny, na splnění této povinnosti ničeho nemění. Žalobce měl za to, že v řízení označil dostatek důkazů, jimiž měly být uvedené skutečnosti prokázány, a pokud soud některé tyto důkazy neprovedl, nemohl uzavřít, že žalobce neunesl břemeno důkazní. Soud prvního stupně takto nepřihlédl k návrhu na výslech Dr. [jméno] [jméno], správce konkurzní podstaty žalobce, který měl nepochybně ze své činnosti správce konkurzní podstaty informace a znalosti o tom, kdy k převodům došlo, stejně tak Mgr. [jméno] [příjmení], správce konkurzní podstaty [právnická osoba] Stejně tak soud prvního stupně neprovedl obsah celého spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 8 C 131/2000, přestože v tomto spise se mohly nacházet další listiny, které mohly zlepšit důkazní pozici žalobce. Žalobce v uvedeném podání dále uvedl, že po vydání prvostupňového rozhodnutí zjistil některé nové skutečnosti a existenci některých důkazů. Zejména zjistil, že 30 000 ks akcií [právnická osoba] a.s. byly ve Středisku cenných papírů převedeny z účtu [právnická osoba] a.s. dne [datum] na účet [právnická osoba] a.s., IČO: [číslo] a zbývajících 56 000 ks akcií [právnická osoba] a.s. bylo převedeno dne [datum] na účet společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dále uvedl, že 361 375 ks akcií společnosti [právnická osoba] bylo ve Středisku cenných papírů převedeno dne [datum] na [právnická osoba] a.s., IČO: [číslo]. Důkazy o těchto převodech se nacházejí ve spise Krajského obchodního soudu v [obec] (dnes Městského soudu v Praze) sp. zn. Nc 1058, který žalobce navrhuje připojit. Kdy došlo k převodu 13 992 ks akcií společnosti [právnická osoba] žalobci dosud není známo. Uvedené důkazy jsou podle žalobce přípustné, neboť nebyl řádně poučen podle § 118a o. s. ř. (podle jeho názoru měl-li soud za to, že žalobce ani po provedení důkazů označených po poučení podle § 118a o. s. ř. břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunáší, měl jej poučit opětovně) a dále se jedná o důkazy nové, které nebyly žalobci známy ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že mu nesvědčí titul, na základě kterého měla [právnická osoba] a.s. povinnost žalobci akcie vydat. V tomto směru považoval rozhodnutí soud prvního stupně za překvapivé, neboť soud prvního stupně jej nepoučil podle § 118a o. s. ř. o nutnosti tuto skutečnost prokázat. Zároveň měl žalobce za to, že tuto skutečnost prokázal, a to rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 33 Cm 80/97. Žaloba v této věci nebyla úspěšná pouze proto, že v mezidobí došlo v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Hradci Králové k převodu akcií na třetí osoby. Pokud by k převodům nedošlo, byl by žalobce se svou žalobou o určení neplatnosti smluv o převodu akcií úspěšný. Žalobce nesouhlasil ani s názorem soudu prvního stupně, že by měl tvrdit a prokázat, že by byla [právnická osoba] a.s. schopna žalobci vrátit ekvivalent hodnoty akcií ještě před vyhlášením konkurzu na majetek této společnosti. Žalobce nevidí důvod, proč by tak měl činit a jaký by to mělo vliv na výsledek sporu. Zopakoval, že nebýt nesprávného úředního postupu, zůstaly by akcie na účtu [právnická osoba] a.s. a byly by připsány zpět žalobci. Ani v tomto směru se pak žalobci nedostalo řádného poučení podle § 118a o. s. ř. Konečně žalobce nesouhlasil ani s tím, že se měl náhrady škody primárně domáhat po svém managementu. Zopakoval, že primárním dlužníkem je pouze stát, který se dopustil nesprávného úředního postupu, nikoliv jiné osoby, které se na nesprávném úředním postupu nepodílely. Nadto nelze mít za to, že by tyto fyzické osoby byly schopny žalobci uhradit škodu přesahující [částka]. Za promlčení pohledávek je pak odpovědný nucený správce, který nárok na náhradu škody neuplatil včas.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Nesouhlasila pouze s tím, že se měl Krajský soud v Hradci Králové dopustit při doručování předběžného opatření nesprávného úředního postupu. Měla za to, že pokud občanský soudní řád nestanoví konkrétní lhůtu, v níž by mělo být usnesení o předběžném opatření doručeno, nebyla postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem porušena žádná právní povinnosti a nemůže proto jít o nesprávný úřední postup. Se soudem prvního stupně se ztotožnila v tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně toho, na základě jakých skutečností by se vůbec mohl domáhat po [právnická osoba] a.s. vydání předmětných akcií a neprokázal absolutní neplatnost kupních smluv, přestože byl soudem prvního stupně v tomto směru řádně poučen. Žalobce uplatnil své pohledávky vůči [právnická osoba] a.s. až přihláškou pohledávky do konkurzu po šesti letech, ovšem nikoliv z titulu vydání bezdůvodného obohacení z neplatných kupních smluv, ale z titulu nezaplacených splátek kupní ceny včetně úroků za převedené akcie na základě smluv, které prezentuje jako platné. V řízení podle žalované nebyl prokázán ani vznik škody, neboť žalobce neprokázal, že by měl skutečně nárok na vydání předmětných akcií a z jakého důvodu. Tvrzení o absolutní neplatnosti smluv o převodu akcií považoval za ryze účelové. Není ani pravdivé tvrzení žalobce, že by konkurzní správce [právnická osoba] a.s. uznal neplatnost smluv o převodu akcií. Správce konkurzní podstaty totiž pohledávku uznal z titulu nezaplacené kupní ceny. Uvedené se týkalo pouze akcií společnosti [právnická osoba], a [právnická osoba] Za akcie [právnická osoba] a.s. se žalobce u konkurzního správce žádného plnění nedomáhal, tedy žalobce nevyužil veškerých dostupných prostředků k domožení se vydání částky odpovídající hodnotě 86 000 ks akcií této společnosti. Za správný dále považovala žalovaná názor soudu prvního stupně, že se žalobce měl svého nároku domáhat po prvotním dlužníkovi, tedy [právnická osoba] a.s., a to žalobou na plnění, případně přihláškou pohledávky do konkurzu z titulu bezdůvodného obohacení a dále se měl svého nároku řádně domáhat vůči svému managementu. Pokud tak žalobce neučinil, případně tak neučinil řádně, nemůže se svého nároku domáhat po státu. Soud prvního stupně pak správně žalobu zamítl i z toho důvodu, že nebylo prokázáno, kdy přesně mělo dojít k převodu akcií ze [právnická osoba] a.s. a na jaký subjekt.

12. K doplnění odvolání žalovaná uvedla, že žalobce byl při jednání konaném dne [datum] řádně poučen podle § 118a o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, kdy, jakým způsobem a komu byly převedeny předmětné akcie. Na to žalobce v podání ze dne [datum] výslovně uvedl, že mu tyto skutečnosti nejsou známy a navrhl, aby si soud vyžádal tuto informaci od Centrálního depozitáře cenných papírů. Dotazu soudu však vyhověno nebylo, neboť požadované informace již byly skartovány. Žalobce tedy tvrdil, že požadovaná skutková tvrzení nezná a z jediného jím navrženého důkazu nic nevyplynulo. Nebylo tak třeba žalobce znovu poučovat. Tvrzení a důkazní návrhy, které žalobce vznesl v doplnění odvolání, považovala žalovaná za uplatněná v rozporu se zásadou koncentrace řízení a zásadou neúplné apelace. Žalovaná dále poukázala na to, že k převodu části akcií mělo dojít dne [datum], tedy tři dny po vydání předběžného opatření. Pokud by soud doručil předběžné opatření Středisku cenných papírů do 4 dnů po jeho vydání, což lze považovat za lhůtu přiměřenou, nezabránilo by to převodu akcií. I tak by zde tedy absentovala příčinná souvislost. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že by žalobce prokázal titul, na základě kterého by se mohl vydání akcí po [právnická osoba] a.s. domáhat. Stát pak podle žalované nebyl primárním dlužníkem; tím byly osoby, které jménem žalobce nevýhodné kupní smlouvy uzavřely. Po nich se tedy měl nároku na náhradu škody domáhat žalobce primárně, a pokud tak řádně neučinil, nemůže se nyní tohoto nároku domáhat po státu. Náhrady škody se žalobce nedomáhal ani v rámci konkurzu [právnická osoba] a.s., kde se domáhal zaplacení zbytku kupní ceny a smluvní pokuty z platných kupních smluv.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc i správně právně posoudil. Pokud jde o existenci nesprávného úředního postupu, ztotožňuje se odvolací soud s názorem soudu prvního stupně, že se Krajský soud v Hradci Králové v řízení vedeném pod sp. zn. Nc 542 dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. spočívajícího v průtazích při doručování předběžného opatření ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Nc 542/96 – 265, Středisku cenných papírů, v tomto směru odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně.

15. Zároveň odvolací soud sdílí i názor soudu prvního stupně ohledně neprokázání existence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Pro prokázání existence příčinné souvislosti by musel žalobce tvrdit a prokázat, že byly předmětné akcie převedeny ze [právnická osoba] a.s. na třetí osobu v době od doručení usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, účastníkům řízení ([datum]) do doby, kdy bylo usnesení doručeno Středisku cenných papírů ([datum]). Jen v takovém případě by mohla být dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Hradci Králové a tvrzenou škodou. V řízení bylo prokázáno (usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Nc 542/96 – 265), že předmětné akcie byly u Střediska cenných papírů vedeny na účtu [právnická osoba] a.s. ke dni [datum]. Zároveň bylo nesporné, že ke dni [datum] již na účtu této společnosti vedeny nebyly. Z uvedeného plyne, že k převodu akcií na třetí osobu došlo v době od [datum] do [datum], tedy k uvedenému převodu mohlo dojít ještě předtím, než bylo předběžné opatření nařízeno a doručeno účastníkem tamního řízení. Soud prvního stupně poučil žalobce při jednání konaném dne [datum] podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby mimo jiné tvrdil a prokázal, kdy k předmětnému převodu došlo. Tuto skutečnost žalobce netvrdil, ani označenými důkazy neprokázal, že by se tak stalo až po [datum]. Závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že k převodu akcií na třetí osobu došlo v důsledku pochybení Krajského soudu v Hradci Králové, je správný.

16. Žalobce v odvolání tvrdí, že prokázal, že k převodu akcií na třetí osobu došlo právě v inkriminovaném období, to však není pravdou, neboť z žádného v řízení provedeného důkazu tato skutečnost neplyne. Pokud žalobce namítá, že k prokázání toto skutečnosti navrhl důkazy, které soud prvního stupně neprovedl a žalobu poté zamítl pro neunesení důkazního břemeno, není toto tvrzení pravdivé. Žalobce po poučení, kterého se mu dostalo dne [datum], soudu (podáním ze dne [datum]) sdělil, že neví, kterého dne byly akcie převedeny na jinou osobu, že je však ale nepochybné, že na třetí osobu převedeny byly a k prokázání této skutečnosti navrhl, aby si soud tyto údaje vyžádal od Střediska cenných papírů. Jiné důkazy k prokázání této skutečnosti žalobce nenavrhl. Není pravdou, že by k prokázání uvedených tvrzení žalobce navrhl důkaz výslechem správce konkurzní podstaty žalobce a správce konkurzní podstaty [právnická osoba] a.s. a obsahem celého spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 8 C 131/2000 Tyto důkazy sice žalobce v podání ze dne [datum] označil, nikoliv ovšem k prokázání zmíněných skutečností, ale k prokázání skutečností jiných. Žalobce tedy byl o své povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání řádně poučen, k tomu žalobce navrhl pouze důkaz, který se ukázal být objektivně nezpůsobilým k prokázání jeho tvrzení, takže žalobce si musel být vědom, že své břemeno důkazní ani břemeno tvrzení neunesl, nemůže tudíž argumentovat tím, že by snad byl překvapen závěrem soudu prvního stupně o nesplnění svých povinností tyto skutečnosti tvrdit a prokázat.

17. Tvrzení žalobce ohledně konkrétního data, kdy byly akcie převedeny na třetí osoby, a důkazy, které k prokázání tohoto tvrzení žalobce označil v doplnění odvolání, byly uplatněny v rozporu s ust. § 205a o. s. ř. Jak shora uvedeno, žalobce byl v průběhu řízení před soudem prvního stupně řádně poučen podle § 118a o. s. ř., tudíž se neuplatí výjimka stanovená v ust. § 205a písm. d) o. s. ř. Skutečnost, že o existenci těchto důkazů žalobce nevěděl, není rozhodná, podstatné je, že tyto důkazy nesplňují žádnou výjimku uvedenou v ust. § 205a písm. a) – f) o. s. ř.

18. Odvolací soud sdílí i názor soudu prvního stupně, že se žalobce měl svého nároku řádně domáhat jednak proti [právnická osoba] a.s. a dále proti primárním škůdcům, tedy osobám, které tvořily jeho tehdejší management a pokud tak neučinil, nelze za to činit odpovědnou žalovanou, která má při uplatňování nároků na náhradu škody zásadně postavení tzv. posledního dlužníka. Stát v žádném případě není primárním dlužníkem, neboť finanční prostředky neušly z majetku žalobce v důsledku nesprávného úředního postupu státu, že v důsledku uzavření pro žalobce (jak sám tvrdí) nevýhodných a tudíž neplatných smluv mezi žalobcem (za něhož jednal jeho tehdejší management) a [právnická osoba] a. s .

19. K uzavření dle tvrzení žalobce neplatných smluv se [právnická osoba] a.s. došlo dne [datum] a [datum], k převodu akcií na třetí osobu došlo nejpozději dne [datum]. Konkurz na [právnická osoba] a.s. byl prohlášen až dne [datum]. Bylo tak na žalobci, aby se svého tvrzeného nároku na bezdůvodné obohacení, které mělo [právnická osoba] a.s. vzniknout z titulu neplatných kupních smluv, domáhal primárně právě proti této společnosti. Takový nárok však žalobce vůči [právnická osoba] a.s. neuplatnil. Žalobce pak svůj nárok na náhradu škody neuplatnil řádně ani proti osobám, které tvořily jeho management a které mu měly škodu způsobit. V řízení bylo prokázáno, že proti těmto osobám sice nárok na náhradu škody uplatil (nejprve v rámci trestního řízení a posléze v rámci civilního řízení), avšak svůj nárok uplatnil pozdě a žaloby byly zamítnuty pro promlčení. Není pak pravdivé tvrzení žalobce, že by promlčení zavinil stát v důsledku amnestie prezidenta republiky. Jak plyne z usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3641/16, uplatnil žalobce nárok na náhrady škody opožděně, tj. po marném uplynutí promlčecí doby, již v trestním řízení, tedy následná amnestie a zastavení trestního stíhání na marné uplynutí promlčecí doby nemělo žádný vliv. Pokud žalobce v odvolání tvrdí, že za něj tehdy jednal nucený správce, který nárok vůči těmto osobám neuplatil včas, jde o nepřípustnou novotu uplatněnou v rozporu s ust. § 205a o. s. ř.

20. Jestliže tedy žalobce výše zmíněné zákonem dané možnosti nevyužil a svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení či nárok na náhradu škody řádně neuplatnil, má zdejší soud za to, že ani z tohoto důvodu nemůže být žalobce v této věci úspěšným, neboť před podáním žaloby na náhradu škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb. žalobce nevyužil ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 tohoto zákona všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.

21. Stranou již odvolací soud ponechává otázku, zda žalobce disponoval právním titulem, na základě kterého měla mít [právnická osoba] a.s. povinnost vydat akcie žalobci. Tato otázka totiž není otázkou skutkovou, která by mohla být předmětem dokazování, ale otázkou právní, jejímž posouzením se však odvolací soud nebude s ohledem na shora uvedené již zabývat.

22. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalované bylo přiznáno právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tvořených čtyřmi hotovými výdaji nezastoupeného účastníka za vyjádření k odvolání žalobce, vyjádření k doplnění odvolání, přípravu na jednání a účast při odvolacím jednání po [částka] dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.