o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 57/2019-141,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce [částka] (výrok II.)

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení vedeného podle stavebního zákona v řízeních o dodatečné povolení a odstranění účelové komunikace na pozemku parc. [číslo] katastrální území Trutnov, které bylo vedeno nejprve Městským úřadem Trutnov, odbor výstavby (dále jen„ stavební úřad [obec]“), a posléze Městským úřadem Dvůr Králové nad [příjmení], odbor výstavby a územního plánování (dále jen„ stavební úřad [obec]“) a trvalo od [datum] do [datum], tedy téměř 10 let.

3. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nárok žalobce částečně uspokojila konstatováním porušení práva na dodržení lhůty stanovené v § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

4. Soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětné správní řízení trvající deset let je jednoznačně nesprávným úředním postupem ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), když na něj dopadá aplikace ustanovení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod [číslo] Sb. (dále jen„ Úmluva“), a je na místě žalobci přiznat finanční zadostiučinění. Stanovená částka odpovídá skutkovému stavu věci a utrpení, které žalobce ve správním řízení musel snášet. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu vynaložených nákladů.

5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Rozhodnutí považuje po právní stránce za nesprávné, zmatečné a zcela nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně nerespektoval názor soudu odvolacího, který zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 57/2019-39 Městský soud v Praze jako soud odvolací ve svém usnesení č. j. 54 Co 82/2020-99 ze dne [datum rozhodnutí] připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém je uvedeno, že nepřiměřená délka správního řízení může způsobit účastníku řízení nemajetkovou újmu, jen tehdy jde-li o takové řízení, jež podléhá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tj. jde-li ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má-li toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a je-li soukromoprávní povahy. Soudu prvního stupně proto bylo uloženo, aby se zabýval otázkou, zda v předmětném správním řízení o dodatečném povolení účelové komunikace bylo dotčeno žalobcovo právo soukromoprávní povahy či nikoliv. Žalovaná popsala průběh všech správních řízení a uzavřela, že v daném případě nebylo vydáno žádné rozhodnutí, jehož vydání by mohlo zasáhnout do osobní sféry žalobce, jako vlastníka sousedního pozemku, než na kterém stavba probíhala, a není tak zřejmé, jaká by mu mohla vzniknout újma, kterou by bylo nutno kompenzovat žalobcem požadovanou částkou. Soud prvního stupně se tak dle žalované neřídil názorem odvolacího soudu, že na věc nelze aplikovat [číslo] odst. 1 Úmluvy a presumovat vznik újmy na straně žalobce. Za nesprávný považovala žalovaná rovněž závěr soudu prvního stupně, pokud na věc aplikoval ustanovení § 1003 a § 1004 o. z., tedy ustanovení týkající se pokojné držby. Pokud by to skutkový stav odůvodňoval a žalobci by vznikala škoda v důsledku jednání vlastníků sousedního pozemku, nemohl by za škodu odpovídat stát.

6. Žalovaná trvá na tom, že na projednávanou věc nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, přičemž se v případě odškodňovaného řízení nejedná o řízení, jehož předmětem by bylo základní právo a svoboda žalobce. Na žalobci tak je, aby prokázal újmu a příčinnou souvislost mezi újmou a nesprávným úředním postupem. Žalobce to však neučinil. Žalovaná v odvolání dále poukázala na to, že předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy za řízení o dodatečné povolení stavby, jak předmět řízení vymezil odvolací soud a náhrada jiné újmy nepřichází v úvahu. Soud prvního stupně však hodnotil všechna řízení od roku 2008 do roku 2018 a žalobce tak odškodnil za něco, čeho se žalobou nedomáhal. Soud nerozlišuje problematiku průtahů a problematiku nepřiměřené délky řízení. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně za nesprávný, některé citované pasáže rozsudku jsou v přímém rozporu se závěry soudu a žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby žalobu zamítl.

7. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil, tak, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný. Na věc dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a řízení je třeba odškodnit jako celek. To, že má být předmětem řízení odškodnění nemajetkové újmy za dodatečné povolení stavby, uvedl odvolací soud, žalobce se k tomu nemohl nijak vyjádřit. Na stavbě probíhaly nelegální práce, žalobce se domáhal odstranění stavby, toto řízení trvalo od roku [rok] do roku [rok] Odvolacímu soudu navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), shledal, že odvolání je z velké části nedůvodné.

9. Odvolací soud musí předně konstatovat, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřehledný, skutkové závěry netvoří ucelený celek a nelze ani seznat délku řízení, která soud posuzoval a zejména jak dospěl k přisouzené částce, neboť z rozsudku není patrné, jaká kritéria ve smyslu ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk soud použil. Soud prvního stupně si však zejména neupřesnil předmět řízení, když ve svém prvním rozhodnutí uvedl, že došlo k průtahům v délce 6 let a 4 měsíce, a to ve správním řízení o dodatečném povolení stavby ale i o odstranění stavby. V posuzovaném rozsudku nyní soud prvního stupně konstatoval, že řízení trvalo deset let (i když vycházel ze stejného skutkového stavu) a jednalo se o stavební řízení o povolení stavby, resp. o odstranění stavby. S ohledem na nepřehlednost zjištění soudu prvního stupně vycházel odvolací soud při projednání odvolání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 57/2019-39 z toho, že žalobce se domáhá odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení o dodatečném povolení stavby. Bylo tak na soudu prvního stupně, aby žalobce vyzval k odstranění vad žaloby, neboť ze žaloby nebylo možné seznat, z jakého řízení se svého tvrzeného nároku domáhá. Soud prvního stupně tak neučinil a žalobě zcela vyhověl, aniž měl postaveno na jisto, z kterého řízení žalobce svůj nárok odvíjí a v jaké výši.

10. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení žalobce vyzval usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 355/2021-187, aby svoji žalobu doplnil tak, aby z ní bylo zřejmé, za která dílčí řízení se po žalované nemajetkové újmy domáhá, a aby specifikoval výši požadované újmy ve vztahu ke každému konkrétnímu řízení.

11. Žalobce svým podáním ze dne [datum] žalobu doplnil a uvedl, že považuje všechna správní řízení, o která žalobu opírá, za řízení, která spadají pod článek 6 odst. 1 Úmluvy. Konstatoval, že spojené územní a stavební řízení pro účelovou komunikaci na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] začalo dne [datum] žádostí o vydání územního rozhodnutí o změně stavby a stavební povolení na účelovou komunikaci. Toto řízení skončilo zastavením řízení s právní mocí dne [datum]. Žalobce požaduje zadostiučinění za toto řízení ve výši [částka]. Druhým namítaným řízením je první řízení o dodatečném povolení účelové komunikace zahájené dne [datum], které rovněž skončilo zastavení řízení s právní mocí dne [datum]. Za zásah způsobený nepřiměřenou délkou řízení žalobce žádá zadostiučinění ve výši [částka]. Druhé řízení o dodatečném povolení účelové komunikace, které bylo zahájeno dne [datum] skončilo zpětvzetím žádosti dne [datum], rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci dne [datum]. V tomto případě žalobce požaduje zadostiučinění ve výši [částka]. Pokud jde o řízení o odstranění účelové komunikace na předmětném pozemku, stavební úřad písemností ze dne [datum] oznámil účastníkům řízení zahájení řízení o odstranění stavby. V tomto řízení bylo dne [datum] rozhodnuto Stavebním úřadem [obec] č. j. MUDK- VÚP/87209-2018 2018, ve spojení s rozhodnutím nadřízeného krajského úřadu ze dne [datum], č. j. KUKHK [číslo] UP/2018/Sv, které nabylo právní moci dne [datum] tak, že se nenařizuje odstranění stavby účelové komunikace k rodinnému domu [adresa]. Rozhodnutí krajského úřadu bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 49/2019-91 ze dne [datum rozhodnutí] zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Řízení tudíž není skončeno. Žalobce se v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení domáhá zadostiučinění ve výši [částka].

12. Žalovaná se k takto doplněné žalobě vyjádřila tak, že považuje nárok odvíjející se od územního a stavební řízení pro účelovou komunikaci na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] zahájeného dne [datum] a skončeného dne [datum] o řízení, které žalobou nebylo vymezeno a nárok v této věci je promlčen. Za promlčený považuje rovněž nárok odvíjející se od prvního řízení o dodatečném povolení účelové komunikace, které bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum], stejně jako následné řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo zahájeno dne [datum] a skončilo zastavením řízení dne [datum] s právní mocí dne [datum]. Řízení o odstranění účelové komunikace na předmětném pozemku bylo zahájeno dne [datum], kdy byla doručena písemnost účastníkům řízení a dle žalobce dosud nebylo skončeno, neboť došlo ke zrušení správního rozhodnutí správním soudem. K tomuto řízení žalovaná uvádí, že žalobou je požadována náhrada újmy výhradně za řízení o dodatečném povolení stavby a ačkoliv podle stavebního zákona řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby spolu souvisí, přesto se jedná o samostatná řízení a žalovaná trvá na tom, že řízení o odstranění stavby nebylo žalobou vymezeno.

13. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, a to i přes aktuální judikaturu Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 2402/2020-292 ze dne [datum rozhodnutí], že v projednávané věci žalobci právo na projednání věci v přiměřené době, resp. právo na presumpci vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou správního řízení nevzniklo, neboť kromě toho, že se nejedná o řízení, na které by dopadal článek 6. odst. 1 Úmluvy, nejedná se o řízení, jehož předmětem by bylo základní právo nebo svoboda žalobce, jelikož předmětem daného správního řízení byla stavba na sousedním pozemku. Žalovaná setrvala na svém odvolání a navrhla zrušení rozsudku, případně jeho změnu a zamítnutí žaloby.

14. Odvolací soud podle § 95 odst. 1 o. s. ř. usnesením ze dne [datum] připustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobce ze dne [datum].

15. Odvolací soud považuje žalobu po její změně za projednatelnou, přičemž žalobce svůj nárok obsažený v žalobě ze dne [datum] dostatečným způsobem doplnil. Je pravdou, že původně žaloba vycházela ze správního řízení o povolení stavby, resp. umístění stavby, které bylo zahájeno dne [datum], avšak již v tomto řízení bylo dne [datum] rozhodnuto Městským úřadem Trutnov, odbor výstavby pod č. j. 2008/5422/V/VEV-1194, 2008/5421/V/VEV-1195 o nařízení odstranění stavby. Ač v mezidobí probíhala správní řízení o dalších návrzích na dodatečné povolení stavby (v rámci nichž bylo řízení o odstranění stavby přerušováno), řízení o odstranění stavby nebylo dosud skončeno. Vzhledem k tomu, že řízení byla vzájemně propojena, lze uzavřít, že žalobce v žalobě vymezil všechna správní řízení, od kterých svůj nárok odvíjí.

16. Odvolací soud tak konstatuje, že předmětem řízení jsou celkem čtyři nároky na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem v důsledku nepřiměřené délky řízení, a to včetně řízení o odstranění stavby, které pro žalobce začalo dne [datum], kdy se dozvěděl, o zahájení řízení a které dosud neskončilo.

17. Odvolací soud předně uvádí, že nesouhlasí s názorem žalované, že na danou věc nedopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který v poměrech České republiky dále rozvádí § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk a na nějž pak navazuje judikaturní závěr o presumpci vzniku nemajetkové újmy a její odškodnitelnosti způsobem popsaným ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále též jen„ Stanovisko“). S žalobcem lze souhlasit, že v posuzovaných správních řízeních o odstranění stavby nebylo rozhodnuto v zákonem stanovených lhůtách uvedených v § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce dle obsahu žaloby uplatňuje nárok na nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou celého posuzovaného správního řízení. Ve světle této skutečnosti je proto nutné na danou věc aplikovat nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, publikovaný ve sbírce pod [číslo] 2021, dle kterého právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum. Přiměřenost posuzovaného správního řízení je tak třeba hodnotit jako celek (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) a aplikovat Stanovisko.

18. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, publikovaný ve sbírce pod [číslo] 2018 uvedl, že i na případ vlastníka sousední nemovité věci ve stavebním řízení o vydání stavebního povolení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tudíž je nezbytné posuzovat přiměřenost jeho délky jako celek ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. V tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud přiklonil k tomu, že ochrana vlastnického práva má své základy již v ústavněprávní rovině, konkrétně v čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Právní teorie vychází ze závěru, že vlastnické právo je omezeno jeho vnitřními a vnějšími limity. Mezi vnější limity vlastnického práva patří rovněž ochrana tzv. sousedských práv a z důvodu ochrany těchto práv je rovněž vlastník sousední nemovité věci účastníkem stavebního řízení. Má pak právo v takovém řízení poukazovat na nedodržování předpisů veřejného práva a práce na sousedním pozemku jej mohou ohrozit v užívání jeho majetku a snížit i jeho hodnotu. Pak je zde zřejmý přesah do soukromého práva a tudíž na věc dopadá čl. 6 Úmluvy.

19. V ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk je upraven běh promlčecí doby u nároku na náhradu škody. Podle tohoto ustanovení se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Úprava promlčecí doby je provedena odchylně od obecné úpravy a je odůvodněna specifickým charakterem uplatňovaného nároku, přičemž Ústavní soud shledal toto ustanovení ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3252/12).

20. Žalobce se v případě spojeného řízení o vydání územního rozhodnutí a povolení účelové komunikace (stavebníci manželé [příjmení]) domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku tohoto řízení. Ve vztahu k žalobci toto řízení započalo dne [datum], kdy bylo žalobci rozhodnutí o zahájení řízení doručeno a skončilo vydáním usnesení od zastavení řízení o umístění stavby, žalobci bylo usnesení doručeno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Již v tomto usnesení konstatuje správní orgán, že řízení se stalo bezpředmětným, neboť probíhá řízení o odstranění stavby. Žalobce žalobu podal dne [datum], tudíž nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení je promlčen a žaloba o [částka] je nedůvodná.

21. V případě odškodnění nepřiměřené délky řízení o dodatečném povolení stavby (stavebník manželé [příjmení]) shledal odvolací soud nárok žalobce rovněž promlčen. Oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno dne [datum], řízení bylo zastaveno, neboť žádost o povolení měla vady, které nebyly odstraněny. Žalobci bylo rozhodnutí o zastavení řízení doručeno dne [datum] a nabylo právní moci [datum], žaloba byla podána až dne [datum], proto odvolací soud i v tomto případě shledal nárok žalobce na úhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] nedůvodným pro jeho promlčení.

22. Dne [datum] je zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby, které podala společnost [právnická osoba] jako nový vlastník sousední nemovitosti. Žalobci bylo rozhodnutí o zahájení řízení doručeno dne [datum], v průběhu tohoto řízení dochází k odnětí věci Městskému úřadu v Trutnově a věc je přikázána k projednání k Městskému úřadu Dvůr Králové nad [příjmení], dochází k opětovné změně stavebníka a řízení je zastaveno pro zpětvzetí žádosti dne [datum]. Usnesení o zastavení řízení bylo žalobci doručeno dne [datum], rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. I v tomto případě je nárok žalobce promlčen a tudíž žaloba ohledně náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] nedůvodná.

23. Ve věci posouzení nepřiměřené délky správního řízení, které bylo vedeno pro odstranění stavby, však odvolací soud shledal, že nárok žalobce promlčen není, neboť řízení trvá dosud. Zároveň shledal nárok důvodným. Toto řízení bylo zahájeno vydáním rozhodnutí dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum], což je počátek doby, od které mohl žalobce pociťovat stav nejistoty. Toto řízení bylo opakovaně přerušeno probíhajícími řízeními o dodatečném povolení stavby, a to nejprve usnesením ze dne [datum], které vydal stavební úřad v [obec] pod sp. zn. [rok] [číslo] [číslo], 2008 [číslo] [číslo]. V řízení bylo pokračováno na základě usnesení ze dne [datum] (žalobci doručeno dne [datum]). Aniž by bylo jakkoliv rozhodnuto, dochází k druhému přerušení řízení o odstranění stavby, a to usnesením ze dne [datum], a to do doby vyřešení předběžné otázky, kterou je pravomocné rozhodnutí ve věci řízení o dodatečném povolení stavby (stavebník [právnická osoba] a později [jméno] [příjmení]). Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. V řízení je fakticky pokračováno dne [datum], kdy žalobce činí dotaz na postup v řízení poté, co bylo řízení o dodatečném povolení stavby pravomocně zastaveno dne [datum]. V řízení o odstranění stavby správní orgán vydal rozhodnutí (stavební úřad ve [obec]) dne [datum rozhodnutí], č. j. MUFK- VÚP/87209-2018 2018 SÚ, kterým rozhodl, že se stavba neodstraňuje. Toto rozhodnutí potvrdil k odvolání žalobce Krajský úřad v [obec] rozhodnutím ze dne [datum], č. j. KUKHK [číslo] UP/2018/Sv, které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce rozhodnutí napadl správní žalobou, kdy Krajský soud v Hradci Králové dne [datum] [rok] pod č. j. 30 A 49/2019-91 rozhodnutí KÚ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. To dosud nebylo skončeno.

24. V dané je tudíž nutné dospět k závěru, že namítané řízení je nepřiměřeně dlouhé, pokud dosud trvá 13 let a 6 měsíců. Odvolací soud má pak za to, že se již nejedná o případ, kdy by dostačujícím zadostiučiněním bylo možné shledat některou z forem morální satisfakce (zejména konstatování porušení práva dle § 31a odst. 2 OdpŠk). Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Odvolací soud při posuzování celkové délky řízení přihlédl k tomu, zda docházelo k průtahům v řízeních, pro která bylo odškodňované řízení o odstranění stavby přerušeno. Shledal, že v případě řízení o dodatečném povolení stavby, zahájeném dne [datum] a skončeném dne [datum], došlo ze strany správních orgánů k průtahům, zejména kdy od [datum], kdy žalobce podal námitky, nebylo v řízení konáno do dne [datum], kdy bylo oznámeno, že úřad pokračuje v řízení. Úřad jednal až na základě zásahu žalobce, který se domáhal na nadřízeném orgánu vydání opatření proti nečinnosti. V důsledku nekoncentrovaného řízení, které bylo provázeno průtahy, je třeba, aby celá délka tohoto řízení byla zohledněna a započtena do délky odškodňovaného řízení, neboť se na celkové délce řízení podílela podstatnou měrou. Naopak řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo zahájeno dne [datum], probíhalo v zákonných lhůtách bez průtahů, byť v jeho průběhu došlo k odnětí věci stavebnímu úřadu v [obec] a přikázání do [obec], řízení je však ukončeno právní mocí rozhodnutí dne [datum], řízení tak trvalo rok a půl. Odvolací soud v tomto řízení, pro které došlo k přerušení odškodňovaného řízení, průtahy neshledal a od celkové doby řízení 13 let a 6 měsíců odečetl dobu trvání tohoto řízení, tedy 1 rok a 6 měsíců. Celková doba řízení, po kterou je možno shledat nesprávný úřední postup správních orgánů ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk tak činí 12 let.

26. Při stanovení výše odškodění nemajetkové újmy vyšel odvolací soud z ročního zadostiučinění [částka]. Základní částka přiměřeného zadostiučinění tak činí [částka] (11x [částka]), když za první dva roky se přiměřené zadostiučinění krátí na polovinu. Odvolací soud dále modifikoval tuto částky ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk a shledal důvod pro ponížení částky pro složitost řízení o 30 % (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), kdy řízení byla složitá pro nutnost provádění místních šetření, vypořádání se s námitkami žalobce, které nebyla uznány důvodnými, byla řešena podjatost úředníků a odnětí věci správnímu orgánu a přikázání věci jinému orgánu, v řízení docházelo ke změnám v osobách stavebníků. K dalšímu snížení o 10 % přistoupil odvolací soud s ohledem na jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk), který k délce řízení přispěl tím, že byl procesně aktivní – námitky, odvolání, se kterými nebyl vesměs úspěšný. Věc probíhala na více stupních soustavy správních orgánů a i před soudem a z tohoto důvodu odvolací soud základní částku ponížil o dalších 20 %. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk odvolací soud jej hodnotí jako mírně snížený, neboť žalobce je vlastníkem sousedního pozemku, není tedy přímo stavebníkem a na výsledku stavebních řízení tak nemá přímý zájem. Naopak s ohledem na postup orgánu veřejné moci navýšil základní částku o 20 %, neboť v řízení docházelo k nepřiměřeným průtahům, kdy zejména v období od [datum] do [datum] a rovněž tak v době od počátku roku 2014 do září 2015 se v řízení nic nedělo. Odvolací soud proto uzavřel, že zjištěným okolnostem případu odpovídá jako přiměřená finanční satisfakce za žalobcem utrpěnou nemajetkovou újmu základní částka ponížená o 50 %, tedy částka [částka]. Žalobce se ve vztahu k odškodění nepřiměřené délky řízení o odstranění stavby domáhal náhrady ve výši [částka], tento jeho nárok je tudíž vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem oprávněný. Ve zbytku ohledně částky [částka] je nárok žalobce promlčen, a tudíž v tomto rozsahu nemůže být úspěšný.

27. Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výrok I. napadeného rozsudku, tak, že do částky [částka] rozhodnutí jako správný, byť z jiných důvodů, potvrdil, a žalobu zamítl co do povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka].

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce se domáhal celkem čtyř nároků, přičemž úspěšný byl pouze v jednom. Naopak žalovaná uspěla ve třech případech, když žaloba byla ohledně tří nároků pro jejich promlčení zamítnuta, a proto v řízení úspěšnější žalované přiznal náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka v rozsahu 50 % dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Odměna sestává z 18 úkonů po [částka] – 6 x sepis podání – vyjádření k žalobě, podání odvolání ze dne [datum], vyjádření k podání žalobce ze dne [datum], odvolání ze dne [datum] a vyjádření k doplnění žaloby, dále žalované přísluší odměna za 6 účastí u jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum] a [datum] a před odvolacím soudem dne [datum], [datum] a dne [datum] a 6 příprav k těmto jednáním (§ 1, odst. 1, 3 písm. a/, b/, c/, f/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.) Žalované tak přísluší celkem náhrada ve výši [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.