o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 67/2018-693,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] (výrok I) a co do částky [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl výrokem IX tak, že žalované uložil povinnost zaplatit na těchto straně žalující do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] (původně byli na straně žalující 4 účastníci řízení, avšak ve vztahu ke zbývajícím třem /Boženě [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] již bylo řízení ve věci samé pravomocně skončeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 67/2018-693, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 350/2020-1069).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], která mu dle žalobních tvrzení měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce exekučního řízení vedeného proti žalobci jako jednomu ze čtyř povinných u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 28Nc 9714/2008, jež trvalo celkem 9 let a 3 měsíce.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] byl k Okresnímu soudu Praha – východ podán návrh na nařízení exekuce na majetek povinných [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], na jehož základě vydal zmíněný soud dne [datum] v řízení u něj vedeném pod sp. zn. 28 Nc 9714/2008 usnesení o nařízení exekuce na majetek povinných pro uspokojení pohledávky ve výši [částka] s 2% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a provedením exekuce pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno Mgr. [jméno] [příjmení]. Na základě zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že posuzované řízení trvalo celkem 9 let a 2 měsíce, neboť ve vztahu k žalobci bylo zahájeno dne [datum] a skončilo až dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce. Dále zjistil, vycházeje ze specifik exekučního řízení, jež vyžaduje řadu úkonů činěných exekutorem v souvislosti s pátráním po příjmech a majetcích povinných za účelem dosažení exekuce, kdy povinní uzpůsobovali své životy tak, aby exekuci nebylo možné vést a k uspokojení pohledávky oprávněného nedošlo, že posuzované řízení bylo komplikované nejen po stránce skutkové a právní, ale výrazně i po stránce procesní. Připomněl, že exekuce byla vedena důvodně, když v jejím průběhu nebyla vymožena ani částka, ohledně níž mohla být vedena, a v této části skončilo řízení dohodou účastníků. Právní zhodnocení žalobcem vznesené námitky promlčení považoval za obtížné pro potřebu řešit, zda věc posuzovat podle občanského či obchodního práva, plynutí promlčecí doby i její přerušování a dále právní úpravu konkurzu a vyrovnání za účelem posouzení vlivu účinků prohlášení konkurzu na běh promlčecí doby a splatnost pohledávek, přičemž k řadě právních otázek se vyjadřoval Nejvyšší soud a teprve jeho rozhodnutím byly některé postaveny najisto. Rovněž bylo nezbytné se zabývat otázkou aktivní legitimace oprávněného. Extrémní procesní složitost spatřoval soud prvního stupně především v tom, že žalobce zahrnoval soud v posuzovaném řízení podáními, sděleními, námitkami, listinami a nejrůznějšími návrhy v enormním množství a obsáhlosti vymykající se standardu, což mělo za následek prodloužení délky řízení, kdy obdobný negativní dopad na délku posuzovaného řízení měly též úkony dalších třech povinných (domáhajících se pro nepřiměřenou délku téhož posuzovaného řízení rovněž náhrady nemajetkové újmy, přičemž ve vztahu k nim již o této bylo pravomocně rozhodnuto). V neposlední řadě v dané souvislosti zohlednil průběh posuzovaného řízení na všech stupních soudní soustavy, kdy soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval opakovaně nejen o návrhu žalobce na zastavení řízení, dovolacímu soudu byla věc předložena k rozhodnutí celkem třikrát a ve věci bylo rozhodováno i soudem Ústavním. V souvislosti s předložením věci k rozhodnutí další instanci vzal prvostupňový soud v úvahu určitý objektivní časový úsek, v jehož rámci je o opravném prostředku rozhodováno a jsou zajišťovány související úřední postupy, a tuto skutečnost promítl při modifikaci základní částky odškodnění s tím, že obecně nelze klást k tíži využití procesních práv účastníků, mimo jiné v podání řádných či mimořádných opravných prostředků, avšak je zřejmé, že doba řízení se v souvislosti s nimi protáhne, což navyšuje celkovou délku řízení, aniž by to bylo možné klást k tíži žalované. Nárok, který žalobce učinil předmětem tohoto řízení, byl dle shodného tvrzení účastníků předběžně uplatněn u žalované dne [datum], přičemž uspokojen nebyl ani částečně.

4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu soud prvního stupně, zejména s odkazem na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ OdpŠk“), uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, že žalobce řádně splnil zákonem stanovenou podmínku pro soudní uplatnění nároku představovanou jeho předběžným uplatněním u příslušného úřadu a že s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení nelze považovat za dostatečnou formu kompenzace pouhé konstatování porušení práva. Z tohoto důvodu se soud prvního stupně zabýval právně relevantními skutečnostmi rozhodnými pro úvahu o výši přiměřeného finančního zadostiučinění. V této souvislosti kromě délky trvání posuzovaného řízení považoval za nutné zvlášť přihlédnout k již popsané extrémní procesní složitosti posuzovaného řízení, v rámci níž bylo třeba zohlednit mimo jiné fakt, že posuzovaná věc byla projednávána celkem na třech stupních soudní soustavy a k tomu ještě i před Ústavním soudem, jakož i ke shora vymezené skutkové a právní složitosti. S odkazem na ustálenou judikaturu, dle které je možné uvažovat o obecné výši imateriální újmy odpovídajících částce [částka] – [částka] za každý rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky řízení lze přiznat částku pouze v poloviční výši, soud prvního stupně shledal, že posuzované řízení nedosáhlo extrémní délky odůvodňující stanovení částky za jeden rok řízení jinak nežli ve výši [částka] a stanovil základní výši odškodnění nemajetkové újmy žalobce, kterou lze považovat za výchozí pro její následnou individualizaci, částkou [částka]. Tuto částku následně snížil pro zmíněnou procesní složitost o 40 % a pro skutkovou a právní složitost o dalších 30 % na konečnou výši přiměřeného zadostiučinění [částka], jež shledal odpovídajícím nemajetkové újmě způsobené žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Prvostupňový soud neopomněl zabývat se též ostatními kritérii uvedenými v §31a odst. 3 Odpšk, neshledal však, že by důvod k úpravě základní částky spočíval též v chování žalobce, které nepovažoval za obstrukční, či ve významu předmětu řízení pro žalobce, jejž považoval za standardní. V této souvislosti nepřiznal relevanci argumentaci žalobce ohledně nemožnosti nabývat majetek, když uzavřel, že žalobce byl veden snahou o co nejmenší uspokojení oprávněného za situace, kdy exekuce byla vedena důvodně, a pokud jde o zdravotní stav žalobce, v posuzovaném řízení nespatřoval výlučný důvod pro jeho zhoršení. Soud prvního stupně do základní částky nikterak nepromítl též závěr o sdílené povaze žalobci přivozené nemajetkové újmy, kdy ačkoliv shledal, že v posuzovaném řízení žalobce vystupoval jako povinný ve vzájemné shodě spolu s členy rodiny [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako dalšími povinnými, zohlednil současně odlišnosti dané u jednotlivých povinných v posuzovaném řízení, a to rozdílnost jejich aktivity v řízení, vědomosti o tomto a vlastní realizaci exekuce na jejich majetku. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky [částka], soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadly včasným a přípustným odvoláním obě procesní strany, žalobce v rozsahu celého zamítavého výroku o věci samé (výrok II) a žalovaná ohledně vyhovujícího výroku o věci samé (výrok I) a akcesorického nákladového výroku IX.

6. Městský soud v Praze k odvolání žalobce a žalované rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 350/2020-1069 („ Rozsudek odvolacího soudu“), rozsudek soudu prvního stupně výrokem I potvrdil ve vyhovujícím výroku o věci samé I, a změnil v zamítavém výroku II tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka]; ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] napadený výrok II potvrdil (výrok II). O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl výrokem VI tak, že žalované uložil povinnost zaplatit straně žalující, na které v době předchozího rozhodnutí odvolacího soudu vystupovali čtyři účastnící řízení, plnou náhradu všech jimi účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši [částka].

7. K dovolání žalobce byl Rozsudek odvolacího soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2348/2021-1115, ve výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 67/2018-693, ve výroku II a v nákladovém výroku VI a věc byla v tomto rozsahu vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že dovolací řízení bylo ve vztahu k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], [datum narození] (původně žalobcům b/, c/ a d/), pravomocně zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 67/2018-1089 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 252/2021-1096, pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání, a na to navazující dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3082/2021-1126, odmítnuto.

8. Po kasačním zásahu Nejvyššího soudu tak zůstala potřeba vypořádat se s požadavkem žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy uplatněné ve výši [částka] a s náklady řízení mezi žalobcem a žalovanou, když o náhradě nákladů řízení mezi původními žalobci b), c) a d) a žalovanou bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 350/2020-1138.

9. Žalobcem podaným odvoláním je nadále napadán zamítavý výrok o věci samé II (spolu s tím i svou povahou akcesorický nákladový výrok IX) z důvodu nesprávného právního posouzení jednotlivých kritérií rozhodných pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Předně žalobce namítl, že věc nelze shledat právně složitou, neboť při rozhodování o námitce promlčení stačilo aplikovat jednoduché právo, aniž by bylo třeba se zabývat judikaturou vyšších soudů. Nadto námitkou promlčení se soud prvního stupně začal zabývat až po 4 letech od jejího uplatnění a po dvou pokynech odvolacího soudu, do té doby byl k této otázce zcela nečinný. Soudem prvního stupně uvedené důvody skutkové složitosti pak pod dané kritérium nelze vůbec podřadit, nadto není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce spolu s dalšími povinnými uzpůsobovali své životy tak, aby exekuci nebylo možné vést a k uspokojení pohledávky oprávněné nedošlo. Současně uvedené považoval za nevýznamné, neboť zaplacení vymáhané pohledávky 207 milionů bylo zcela mimo možnosti žalobce. Pokud jde o zbývající vymáhanou pohledávku [částka], která nebyla shledána promlčenou, tuto by žalobce byl spolu s ostatními povinnými (v předchozím řízení žalobci b/, c/ a d/) schopen uhradit, pokud by námitka promlčení byla vyřešena v přiměřené lhůtě. Neztotožnil se tedy ani s argumentací o důvodnosti vedení exekuce. Stran soudem prvního stupně shledané extrémní složitosti věci po procesní stránce namítl, že na několika stupních soudní soustavy bylo rozhodováno z důvodu pochybení na straně soudů, kdy nadřízený soud opakovaně napomínal exekuční soud, že se stěžejní otázkou promlčení vůbec nezabýval, uvedené proto také nelze klást žalobci k tíži. K soudem prvního stupně zmíněnému opožděně podanému odvolání argumentoval pochybením exekučního soudu, který následně sám usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost v posuzovaném řízení změnil tak, že se odvolání neodmítá, neboť bylo podáno ve lhůtě. Činnost exekutora shledával žalobce pro posouzení věci za bezpředmětnou, neboť sporována je délka řízení před soudem. Žalobce se rovněž neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o standardním významu řízení za situace, kdy exekuce byla zahájena pro vymožení částky [částka], přičemž po devíti letech byla z důvodu promlčení zastavena co do částky [částka]. Právě výše vymáhané částky pak byla hlavním faktorem nepříznivého dopadu do života žalobce, zejména pak co se týče zdravotního stavu žalobce a jeho manželky. Neztotožnil se ani se závěrem soudu o sdílené újmě, když exekuce ač byla vedena proti více povinným, se každého z povinných dotýkala individuálně. V neposlední řadě žalobce namítl, že soud prvního stupně se nezabýval postupem soudu v posuzovaném řízení, když se jedná o kritérium, jež nelze v tomto případě nezohlednit, neboť to byla právě nečinnost při řešení otázky promlčení, která výrazně přispěla k celkové délce řízení vedle následného chybného posuzování této otázky. S odkazem na shora uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud na základě opětovného posouzení všech relevantních kritérií předvídaných v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, rozhodnutí v napadeném výroku zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalovaná svým odvoláním brojila proti výroku I. a akcesorickému výroku IX. o náhradě nákladů řízení. Argumentovala usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 158/2019-135, a jím citovanými právními větami z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 4051/2011, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 1455/2009, vážícími se k odpovědnosti státu ve vztahu k oprávněným. Vyjádřila přesvědčení, že exekuční řízení bylo vedeno po přiměřenou dobu, když ani za dobu jeho trvání nebyla částka, pro kterou bylo exekuční řízení oprávněně vedeno ([částka]), v plné výši vymožena. Tvrzení žalobců, že pokud by řízení bylo pro promlčenou část pohledávky zastaveno dříve, došlo by k dřívějšímu ukončení celého exekučního řízení, nebylo jakkoli prokázáno a zůstalo v rovině spekulací. Žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnit tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, neboť nelze uzavřít, že by v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované namítl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze, ze kterého žalovaná cituje, není na danou věc přiléhavé, neboť se zaobírá postupem soudů a exekutora ve vztahu k oprávněnému a odpovědností státu za nevymožení platby pohledávky z důvodu platební neschopnosti povinného. Argumentaci žalované o přiměřené délce řízení označil za účelovou, nelogickou a nesprávnou a opětovně odkázal na postup soudů v posuzovaném řízení při řešení námitky promlčení.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, v němž doposud nenabyl právní moci, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté co na podkladě jím ve smyslu § 213a odst. 1 o. s. ř. doplněného dokazování listinami ze spisu vedeného u Exekutorského úřadu Brno, soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. 037 Ex 3796/08 („ exekuční spis“), zjistil, že

- v naříkaném řízení bylo exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnuto o provedení exekuce prodejem spoluvlastnického podílu o velikosti 4/6, ve vlastnictví žalobce, na pozemku [parcelní číslo] o výměře 277 m2, [parcelní číslo] o výměře 2168 m2, [parcelní číslo] o výměře 157 m2, [parcelní číslo] o výměře 4 566 m2, [parcelní číslo] o výměře 1 108 m2, [parcelní číslo] o výměře 2 986 m2, [parcelní číslo] o výměře 5 172 m2 a [parcelní číslo] o výměře 2 976 m2, vše v k. ú. [obec], obec Zvíkovec, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Rokycan na [list vlastnictví] (dále též jen„ spoluvlastnický podíl k nemovitostem“);

- nejméně k datu [datum] trvalo zatížení spoluvlastnického podílu k nemovitostem zástavním právem z rozhodnutí Finančního úřadu v Mělníce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], právní moc dne [datum] („ rozhodnutí správce daně“), o zřízení zástavního práva k zajištění daňových pohledávek za žalobcem v celkové výši [částka] s příslušenstvím (zjištěno z výpisu z [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] ze dne [datum] a z rozhodnutí správce daně na čl. 38 a násl. exekučního spisu);

- v období od [datum] do [datum] bylo v naříkaném řízení rozhodnuto o provedení exekuce srážkou z důchodu žalobce u plátce [ulice] správa sociálního zabezpečení, o přikázání pohledávky z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] a z účtů žalobce č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], vedených u [příjmení] [příjmení] [jméno], organizační složka podniku (zjištěno z exekučních příkazů vydaných Exekutorským úřadem Brno, soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí] pod. č. j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] a dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]);

- dne [datum] požádal žalobce Exekutorský úřad Brno, Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, o svolení s uzavřením účtu č. [bankovní účet], s konečným zůstatkem [částka] zablokovaným na tomto od září [rok], s odůvodněním, že náklady za vedení účtu konečný zůstatek násobně přesahují (zjištěno z dopisu žalobce ze dne [datum] na č. l. 140 exekučního spisu);

- dne [datum] sdělila [právnická osoba] exekutorskému úřadu [obec], že exekuční příkaz č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] nemůže plně realizovat a že účet č. [bankovní účet] byl dne [datum] zrušen s debetním zůstatkem po provedení částečné úhrady ve výši [částka] dnem [datum] (zjištěno z dopisu [právnická osoba] ze dne [datum] na č. l. 165 exekučního spisu);

- [příjmení] [příjmení] [jméno], organizační složka podniku sdělila dne [datum] Exekutorskému úřadu Brno, výši konečných zůstatků na účtech žalobce č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], a sice [částka] a [částka] (zjištěno z dopisu [příjmení] [příjmení] [jméno], organizační složky podniku ze dne [datum] na č. l. 178 exekučního spisu);

- na exekuci vedenou Exekutorským úřadem Brno, JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, pod sp. zn. [spisová značka], byla vymožena k datu [datum] částka [částka], k datu [datum] částka [částka], k datu [datum] částka [částka], k datu [datum] částka [částka], k datu [datum] částka [částka] z toho [částka] na nákladech exekuce, k datu [datum] částka [částka]. K datu [datum] byla na pohledávku oprávněného vymožena celkem částka [částka], z toho [částka] z majetku žalobce (zjištěno ze sdělení Mgr. [jméno] [příjmení], exekutorské koncipientky ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] na č. l. 114, 135 a 167 exekučního spisu, ze sdělení pověřené pracovnice soudního exekutora [jméno] [příjmení], DiS. ze dne [datum] na č. l. 262 exekučního spisu, ze sdělení pověřené pracovnice soudního exekutora ze dne [datum] a ze dne [datum] na č. l. 496 a 504 exekučního spisu, a z podání exekutorského úřadu [obec] venkov, JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]);

- usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 Cdo 2372/2016-872 (č. l. 547 exekučního spisu) bylo k dovolání žalobce a dalších třech povinných v naříkaném řízení rozhodnuto o odmítnutí dovolání v rozsahu směřujícím proti té části výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 155/2014-727, 17 Co 102/2015, v níž bylo rozhodnuto o nezastavení exekuce pro částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení, a ve zbývající části výroku, v níž bylo rozhodnuto o nezastavení exekuce nařízené pro částku [částka] s příslušenstvím a náklady řízení, bylo shora citované napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušeno a věc v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení;

- Krajský soud v Praze po částečné kasaci opětně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce výrokem I usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 Co 155/2014-970, 17 Co 102/2015 (č. l. 580 exekučního spisu), tak, že pro důvodně vznesenou námitku promlčení potvrdil odvoláním oprávněné napadený výrok I usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce pro částku [částka] s příslušenstvím, a výroky II – IV uložil oprávněné zaplatit žalobci a dalším třem povinným na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů celkem částku [částka], z toho [částka] k rukám České republiky – Okresního soudu Praha – východ;

- usnesením Exekutorského úřadu Brno, JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo k návrhu žalobce a dalších třech povinných ze dne [datum] se souhlasem oprávněného rozhodnuto o odložení exekuce nařízené dne [datum] usnesením Okresního soudu Praha – východ, č. j. [číslo jednací], do pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce co do nevymoženého plnění.

- usnesením Exekutorského úřadu Brno, JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, ze dne 26. 10. 2017, č. j. 137 Ex 3796/08-585, bylo k návrhu oprávněného, odůvodněnému uzavřením dohody s povinnými dne [datum] o vypořádání vzájemných práv a povinností, rozhodnuto, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 3. 2008, č. j. 28 Nc 9714/2008-10, zastavuje co do nevymoženého plnění, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (dále jen„ usnesení o zastavení exekuce co do nevymoženého plnění“);

shledal odvolání žalované nedůvodným a odvolání žalobce zčásti důvodným.

13. Odvolací soud předně rozdílně od soudu prvního stupně uzavřel, že naříkané řízení ve vztahu k žalobci trvalo 9 let a 3 měsíce, od srpna [rok] do [datum]. Při stanovení počátku řízení vyšel z podání dalšího povinného v posuzovaném řízení, [jméno] [příjmení] (původní žalobce c/), ze dne [datum] vyhodnoceného dle obsahu jako návrh na odklad, a ze shodných tvrzení žalobce a původních žalobců b), c) a d) podpořených účastnickou výpovědí žalobce, že jej [jméno] [příjmení] o zahájení naříkaného řízení v srpnu 2008 vyrozuměl. Konec naříkaného řízení dne [datum] pak byl dán právní mocí usnesení o zastavení exekuce co do nevymoženého plnění. Ve zbývajícím odkazuje odvolací soud pro stručnost na skutková zjištění uvedená v písemném vyhotovení napadeného rozsudku a z toho vyvozené závěry, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné uvedené opisovat.

14. Pokud jde o právní posouzení věci, považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Ostatně i z judikatury vyplývá, že bez dalšího lze za dobu, po kterou soudní řízení může obvykle trvat, považovat období dvou let (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1078/2013, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo]). Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení (z hlediska jeho celkové délky) trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Vždy je ale třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu, přičemž v dané věci takové okolnosti, které by délku naříkaného řízení v trvání 9 let a 3 měsíců odůvodňovaly, nebyly shledány.

15. Jako zcela nepřiléhavou v této souvislosti shledal odvolací soud v odvolání obsaženou argumentaci žalované, pokud odkazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28Co 158/20019-135, dopadající na situaci od posuzované věci odlišnou, a sice odpovědnost státu ve vztahu k oprávněnému stran neposkytnutí dostatečné součinnosti během řízení a odpovědnost za nevymožení platby pohledávky z důvodu platební neschopnosti.

16. Soud prvního stupně při svém rozhodování dále správně přihlédl k judikovanému závěru ESLP vycházejícímu z vyvratitelné domněnky, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě znamená pro stěžovatele morální újmu, a na základě zjištěného skutkového stavu správně aplikoval též ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk, když význam řízení pro žalobce byl nikoliv nepatrný, a proto nepřichází v úvahu pouhé konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2518/2017).

17. Odvolací soud se ztotožnil též s postupem soudu prvního stupně, který při stanovení obecné základní výše nemajetkové újmy vycházel z částky [částka] za každý rok řízení, a to za současného snížení této částky za první dva roky na polovinu. [příjmení] [částka] je považována za základní obecnou výši přiměřeného zadostiučinění, z níž by se při odškodňování nemajetkové újmy mělo primárně vycházet (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Základní výši odškodnění nemajetkové újmy za posuzované řízení proto soud prvního stupně stanovil v částce [částka] odpovídající délce posuzovaného řízení 9 let a 2 měsíce. Od tohoto výpočtu se však odvolací soud odchýlil, neboť dobu trvání naříkaného řízení shledal o měsíc delší nežli soud prvostupňový, tedy v délce 9 let a 3 měsíce, pročež základní částku stanovil ve výši [částka] (7 x [částka] + 2 x [částka] + 3 x [částka].

18. Odvolací soud se dále, stejně jako soud prvního stupně, zabýval jednotlivými kritérii rozhodnými pro případnou modifikaci základní částky odškodnění, jak jsou stanovena v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Jak plyne z níže uvedeného, rozdílně od soudu prvního stupně shledal důvod pro zvýšení základní částky o 20% pro postup soudu v posuzovaném řízení a dále o 20% v důsledku významu řízení pro žalobce, přičemž současně důvod pro její snížení spatřoval toliko v procesní složitosti věci, kdy zachoval soudem prvního stupně provedené snížení o 40%.

19. Složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny, a jednak složitostí řízení jako takovou, tj. procesní nebo hmotněprávní (srovnej [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 675/2013). Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009, jenž je citovaný ve Stanovisku zn. Cpjn 206/2010). Po hmotněprávní stránce se jednalo o běžnou věc agendy daného soudu (výše vymáhané pohledávky složitost řízení apriori nezakládá), kdy zásadní pro vyřízení věci bylo posouzení námitky promlčení vznesené v návrhu na zastavení exekuce. Ohledně hmotněprávní ani skutkové složitosti posuzovaného řízení ve vazbě na nutnost vyřešení zmíněné základní otázky (důvodnost námitky promlčení) tak nebyly odvolacím soudem zjištěny žádné okolnosti, které by měly vliv na délku řízení, odvolací soud proto neshledal oproti soudu prvního stupně důvod pro snížení základní částky. Ve shodě s prvostupňovým soudem však shledal odvolací soud posuzované řízení procesně složitým pro enormní množství a obsáhlost podání žalobce, jež posuzované soudní řízení činily nepřehledným a zahlcovaly jej mnohdy zcela nadbytečnou materií, jíž se musely soudy různých stupňů zaobírat, a dále pro počet stupňů soudní soustavy, v nichž se naříkané řízení odehrávalo, což shodně jako soud prvního stupně ohodnotil snížením o 40%. Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy toliko pro nesprávné posouzení otázky promlčení, když jen Nejvyšší soud rozhodoval v posuzovaném řízení dvakrát vinou žalobce zcela nadbytečně, nejprve dne [datum rozhodnutí] usnesením č. j. 20Cdo 2572/2015-223 o zastavení dovolacího řízení pro zpětvzetí dovolání, a posléze dne [datum rozhodnutí] usnesením č. j. 20Cdo 3982/2017-1036 o odmítnutí dovolání pro nesplnění obligatorních náležitostí. V neposlední řadě nelze při posuzování procesní složitosti odhlédnout ani od mnohosti povinných v naříkaném řízení, jež se, byť menší měrou, rovněž negativně promítla do jeho délky. Aniž by to ovlivnilo závěr odvolacího soudu stran procesní složitosti posuzovaného řízení, je současně třeba dát žalobci za pravdu, že mu nelze klást k tíži odmítnutí odvolání v namítaném řízení pro opožděnost, pokud toto bylo následně shledáno jako podané ve lhůtě.

20. Dalším z posuzovaných kritérií (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) je jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a dále v této souvislosti, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Odvolací soud zcela ve shodě se soudem prvního stupně žalobcem produkovaná podání nehodnotil jako obstrukční jednání, pročež považuje za správný též jeho závěr, že není dán důvod modifikovat pro chování žalobce základní částku. Za dané situace, kdy vlivem jednání poškozeného není výše odškodnění měněna, je bezpředmětné, zda byl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, či stížnost na průtahy u vedení soudu (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] zn. Cpjn 206/2010 publikovaného pod Rc 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část IV., rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2009).

21. Ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk se odvolací soud zabýval též postupem orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení, přičemž dospěl oproti soudu prvostupňovému k závěru, že soud prvního stupně přispěl v naříkaném řízení k jeho celkové délce, pokud se navzdory opakovaným upozorněním nadřízeného soudu (v usnesení ze dne [datum] a v usnesení ze dne [datum]) prvně zabýval návrhem žalobce ze dne [datum] na zastavení exekuce z důvodu vznesené námitky promlčení až v usnesení ze dne [datum], tedy bez jednoho měsíce po čtyřech letech. Takovýto postup soudu neshledal odvolací soudu plynulým, směřujícím k rozhodnutí ve věci, přičemž ani procesní aktivita žalobce, či návrhy, jež je třeba řešit přednostně v zákonem stanovených lhůtách (zde návrh na odklad exekuce), jej nemohou ospravedlnit. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, Nejvyšší soud vysvětlil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li přitom v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně. Z tohoto důvodu odvolací soud rozdílně od soudu prvního stupně považoval za potřebné pro nezpochybnitelný negativní podíl věc projednávajících soudů na celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení, recipročně navýšit základní částku o 20 %.

22. Rovněž při posuzování posledního ze zákonem stanovených kritérií, jímž je význam předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk), se odvolací soud odchýlil od právního hodnocení věci provedeného soudem prvostupňovým. Vycházel přitom z ustálené judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, jakož i ESLP, dle které je zvýšený význam předmětu řízení dán primárně tam, kde je v sázce osobní, rodinný a pracovní život, občanská čest apod. (typicky věci trestní, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života), a v některých případech též osobou poškozeného. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu souladnou s názorem ESLP, dle které soudy i jiné orgány veřejné moci by při vyřizování jim napadlých případů měly s větší péčí přistupovat k těm řízením, jejichž účastníky jsou osoby vážně nemocné či osoby vyššího věku (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] zn. Cpjn 206/2010 publikované pod Rc 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část IV.). Odvolací soud proto shledal žalobcem tvrzený zvýšený význam naříkaného řízení pro jeho nepříznivý zdravotní stav a zejména pak pro zdravotní stav jeho manželky, když tento se mimo jiné vlivem probíhajícího naříkaného řízení prokazatelně opakovaně zhoršil až do té míry, že nebyla schopna jako další povinná účasti na jednání (posoudit jeho smysl), vybrat si oblečení, apod., což mělo na žalobce, jako na osobu o tuto pečující, významný negativní dopad. Na nepříznivý zdravotní stav manželky žalobce od počátku posuzovaného řízení upozorňoval.

23. V souladu s pokynem Nejvyššího soudu obsaženým v kasačním rozhodnutí se odvolací soud při právním posouzení kritéria významu řízení pro žalobce dále opětovně zabýval též otázkou, zda a nakolik je podstatná výše částky vymáhané v naříkaném řízení při současném zohlednění judikatury Nejvyššího soudu, dle které, je-li předmětem řízení peněžité plnění, není podstatná výše vymáhané částky, nýbrž rozsah majetku postiženého exekucí (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3643/2017). Jak vyplynulo z dokazování doplněného odvolacím soudem, exekučními příkazy byl postižen důchod žalobce, čtyři účty vedené u třech rozdílných bank na jméno žalobce a spoluvlastnický podíl o velikosti 4/6 na nemovitostech ve vlastnictví žalobce, přičemž však uvedené vedlo v naříkaném řízení k uspokojení oprávněného toliko co do částky [částka], když na třech ze čtyř účtů žalobce se nacházely finanční prostředky v minimální výši, pokud vůbec ([částka], [částka] a [částka]), a spoluvlastnický podíl na nemovitostech žalobce byl zatížen zástavním právem ve prospěch jiného věřitele nežli oprávněného v naříkaném řízení (odstavec 12 tohoto rozsudku). [příjmení] rozsah majetku žalobce postiženého v naříkaném řízení exekucí tedy odvolací soud za výše popsaného stavu neshledal takovým, aby přistoupil k modifikaci základní náhrady. Ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10, dle kterého v případě sporu o peněžitou částku význam předmětu řízení pro účastníka vždy závisí na konkrétních okolnostech, zejména na výši sporné částky a osobu účastníka, však odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv pohledávka vymáhaná v exekučním řízení v celkové výši [částka] byla shledána k opětovné námitce žalobce promlčenou toliko dílem, byť v podstatné části (co do [částka]), je třeba souhlasit se žalobcem, že pocity frustrace a marnosti, kterými trpěl v souvislosti s výší vymáhané částky, mohly dosáhnout až podoby útrap. Na druhou stranu však odvolací soud nepřehlédl, že pohledávka vymáhaná v naříkaném řízení nebyla shledána promlčenou co do částky [částka] a v této výši nebyla po dobu trvání naříkaného řízení plně vymožena (celkem na žalobci a dalších třech povinných v naříkaném řízení vymoženo [částka]). Jakkoliv byl tedy povinný frustrován výší vymáhané pohledávky, o níž mu bylo zřejmé, že ji nikdy nebude moci uhradit, z provedeného dokazování beze všech pochybností vyplynulo, že nebyl schopen úhrady ani její mnohonásobně nižší nepromlčené části. Argumentace žalobce, že v případě včasného rozhodnutí o zastavení exekučního řízení co do části, v níž byla vymáhaná pohledávka promlčena, by byl schopen nepromlčenou část pohledávky uhradit, je pak zcela v rozporu s výsledky provedeného dokazování, které poskytlo spolehlivý obraz o majetku žalobce (včetně jeho pohledávky vůči dalšímu věřiteli) i dalších třech povinných. Shodně jako soud prvního stupně nepřiznal ani soud odvolací relevanci též argumentaci žalobce ohledně nemožnosti nabývat majetek v důsledku vedení naříkaného řízení, když samo vedení exekučního řízení povinnému v nabývání majetku nebrání, nadto je třeba v této souvislosti opětně upozornit, že ohledně části pohledávky ve výši [částka] nebyla námitka promlčení shledána důvodnou.

24. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud korigoval svůj závěr vyslovený v předchozím rozhodnutí zrušeném Nejvyšším soudem a z důvodu významu řízení pro žalobce modifikoval základní částku celkem o 20 %, tedy tuto navýšil nejen pro nepříznivý zdravotní stav žalobce a jeho manželky, o níž pečoval (10 %), ale i pro pocity frustrace a marnosti v důsledku vnímání naříkaného řízení žalobcem v návaznosti na výši vymáhané částky (dalších 10 %). Pro výraznější navýšení základní částky pro kritérium významu řízení pro žalobce neshledal odvolací soud s ohledem na okolnosti popsané v odstavci 23 tohoto rozsudku důvod.

25. Pokud jde o sdílenou újmu, ač ji soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku zmínil, nevyvodil z ní žádný dopad na základní částku. Odvolací soud sdílenou újmy v daném případě vůbec neshledal, neboť každý z účastníků naříkaného řízení se tohoto účastnil s jinou aktivitou, na jednotlivé účastníky měla i různé dopady, dle toho, zda u nich byl zjištěn postižitelný majetek či nikoliv. O sdílení újmy, jak ji má v judikatuře na mysli Nejvyšší soud (umožnění rozprostření sdílených subjektivních dopadů mezi všechny účastníky posuzovaného řízení), nelze dle názoru odvolacího soudu v daném případě hovořit.

26. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavřel, že žalobci po zohlednění všech kritérií a tomu odpovídajícím modifikacím základní částky náleží přiměřené zadostiučinění právě ve výši [částka] (100% - 40% procesní složitost + 20 % postup soudu + 20 % význam řízení pro poškozeného). Ve zbylém rozsahu shledal požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy nedůvodným.

27. Žalovaná žalobci po právní moci Rozsudku odvolacího soudu (následně zrušeném rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 2348/2021-1115) v souladu s tímto plnila částku [částka], jak potvrdil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce při jednání odvolacího soudu konaném ve věci dne [datum]. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které zjistí-li soud, že povinnost splněná na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, který byl později zrušen dovolacím soudem, podle hmotného práva skutečně existovala, žalobu zamítne, neboť zaplacením splnil žalovaný svou povinnost a nárok žalobce již uspokojil; žaloba byla v takovém případě podána důvodně a žalobce se přijetím plnění bezdůvodně neobohatil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 Cdo 2023/2022-310).

28. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé I tak, že žalobu zamítl co do částky [částka] pro splnění povinnosti žalovanou, a dále změnil zamítavý výrok o věci samé II jen tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka], když i ve zbývajícím rozsahu (co do částky [částka]), v němž byla shledána žaloba rovněž důvodnou, žalovaná svou povinnost již též splnila.

29. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, byl nucen v souladu s § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5210/2009, podle kterého poškozený má - posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti - ve věci v zásadě plný úspěch, byť by mu bylo zadostiučinění přiznáno jen z části, pokud lze dovodit, že se mu podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi imateriální újmou jemu způsobenou a nesprávným úředním postupem, neboli podařilo se mu prokázat základ nároku). Za této procesní situace tedy žalobci přísluší právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

30. Žalobci vznikly v řízení před soudy soudem prvního stupně náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby ve výši [částka] a z mimosmluvní odměny advokáta za 10,5 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum] – vyhlášení rozsudku - ½ úkon) dle § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále též jen „advokátní tarif“) ve výši po [částka] za každý úkon právní pomoci dle § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, po ponížení o 20% podle § 12 odst. 4 ve výši á [částka], celkem tedy [částka] na odměně za právní služby před soudem prvního stupně. Žalobce v řízení před soudem prvního stupně dále společně s původními žalobci b) – d) účelně vynaložil částku [částka] na 11 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] k uvedeným úkonům dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; na žalobce tak připadá ¼ z uvedené částky, tj. [částka]. Po navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z částky [částka] ([částka] + [částka]), tj. o částku [částka], činí náklady účelně vynaložené žalobcem v řízení před soudem prvního stupně částku [částka] Náklady spojené se sepisem podání ze dne [datum], jež je toliko doplněním tvrzení a návrhem důkazů, odvolací soud účelnými neshledal, neboť nelze klást k tíži žalované nedostatečnost žalobních tvrzení, jež je nutno následně doplňovat dalším podáním.

31. Náhrada nákladů odvolacího řízení (zahrnující i náklady dovolacího řízení, které vznikly v souvislosti s kasací předchozího rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum]) sestává ze zaplaceného soudního poplatku z dovolání ve výši [částka], odměny právního zástupce žalobce za 4 úkony právní služby po [částka] (odvolání žalobce ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalované, účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum] a dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dle § 11 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 12 odst. 4 advokátního tarifu) a za 1 úkon právní služby ve výši [částka] (účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu), celkem tedy [částka] na odměně za právní služby v odvolacím řízení. Dále žalobce v odvolacím řízení vynaložil náklady na související paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to do podání dovolání včetně společně s původními žalobci b) – d), tedy mu za tyto náleží ¼ ze 4 paušálních náhrad po [částka] a 1 paušální náhrada ve výši [částka], celkem [částka]. Po navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. z částky [částka] ([částka] + [částka]), tj. o částku [částka], činí náklady účelně vynaložené žalobcem v odvolacím řízení částku [částka].

32. V součtu tedy žalobci z titulu náhrady nákladů řízení před soudy všech stupňů náleží částka [částka] O místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Lhůta k plnění byla stanovena dle §160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu.