pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z důvodu úhrady garančního zádržného ze smlouvy o dílo č. NR [číslo] [spisová značka] [anonymizována dvě slova]. Žalovaná se žalobě bránila tím, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby, event. nárok na garanční plnění zanikl dle insolvenční doložky, která byla ve smlouvě sjednána. Druhým výrokem soud prvního stupně přiznal žalované proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které vyčíslil částkou [částka].

2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně ve sdružení se [právnická osoba] s. r. o. a pod názvem tohoto sdružení uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o dílo č. NR [číslo] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] včetně čtyř dodatků, ve které byla ujednána pozastávka tzv. garanční zádržné ve výši 5 % z ceny díla, tj. část zádržného ve výši 2 % se uvolní po 36 měsících a část ve výši 3 % se uvolní po skončení 120 měsíců od předání díla. K předání díla došlo dne [datum], cena byla vyúčtována jednotlivými fakturami. Ke splatnosti u první části zádržného mělo dojít dne [datum]. Žalovaná byla dle smlouvy povinna plnit garanční zádržné vůči oběma věřitelům, tj. jak [právnická osoba], tak i žalobkyni, neboť se v jejich případě jednalo o aktivní solidaritu. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] s. r. o. vykonala právo prevence, tedy aktivního předstihu, a to již v rámci vystavených faktur, které na pozastávku výslovně odkázaly, dala najevo, komu má být zádržné vyplaceno. Tím, že vykonala právo prevence, se stala jediným věřitelem vůči žalované, žalobkyně tak ztratila právo pohledávku uplatnit, i když nebyla splněna. Žalobkyni tak dle soudu prvního stupně nesvědčí aktivní legitimace. Zároveň dovodil, že ve smlouvě byla ujednána tzv. insolvenční doložka (čl. 7 smlouvy), když vůči žalobkyni bylo před splatností garančního zádržného zahájeno insolvenční řízení, které skončilo jinak než odmítnutím či zamítnutím insolvenčního návrhu. Nalézací soud věc posuzoval dle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a to s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kterým namítala nesprávnost skutkových závěrů soudu prvního stupně, pokud se týče posouzení institutu zádržného upraveného ve smlouvě o dílo. Smlouva o dílo a Všeobecné smluvní podmínky pro dodavatele, jako nedílná součást smlouvy, obsahují dvojí ujednání o pozastávkách. Jde o krycí zádržné ve výši 10 % z fakturovaných částek a tzv. garanční zádržné ve výši 5 % z fakturovaných částek. Každé je upraveno odlišně a slouží jinému účelu. [právnická osoba] nemohla formou zaslaných faktur vykonat aktivní předstih dle § 513 obč. zákoníku ve vztahu ke garančnímu zádržnému. Závěr soudu prvního stupně ohledně zániku nároku žalobkyně na úhradu pozastávky s ohledem na insolvenční doložku považuje žalobkyně rovněž za chybný. Výklad provedený soudem je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. V souzené věci nemůže soud využít skutečnost, že vůči žalobkyni byl podán insolvenční návrh, který žalobkyně považuje za šikanózní, neboť v době podání insolvenčního návrhu ve stavu úpadku či hrozícího úpadku nebyla a přesto by na základě takto zahájeného insolvenčního řízení mělo dojít k zániku práva na úhradu garančního zádržného. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví a žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila v rámci jednání před odvolacím soudem, setrvala na svém stanovisku, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby. Aktivní předstih vykonala [právnická osoba] s. r. o. svoji fakturací a tato společnost je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Zároveň pro sjednanou insolvenční doložku došlo k zániku nároku na vymáhání zádržného, zároveň tím pro žalobkyni došlo k zániku možnosti plnění vyplývající ze záruky v případě vzniku vady díla. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Přestože se s některými závěry soudu prvního stupně neztotožňuje, je napadené rozhodnutí věcně správné.

6. Odvolací soud se v první řadě zabýval tím, zda žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby. Svůj nárok odvíjí od platně uzavřené smlouvy o dílo [číslo] [spisová značka] [anonymizována dvě slova] – [obec] ze dne 27. 11. 213 mezi žalovanou jako objednatelem a sdružením [právnická osoba] – [právnická osoba], jako dodavatelem. Předmětem díla bylo zhotovení lehkého obvodového pláště. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné smluvní podmínky (dále jen„ VSP“). Svůj nárok žalobkyně odvozuje od článku 8.5 písm. d) – garanční zádržné (upraveno ve VSP v čl. 10). V průběhu prací vystavoval dodavatel [jméno] [příjmení] s. r. za sdružení faktury, které obsahovaly poznámku„ Pozastávka ve výši 10 %“. Z textu faktury jednoznačně vyplývá, že je vystavována sdružením a zároveň z ní vyplývá, že je počítáno z pozastávkou ve výši 10 %, která je upravena v čl. 8 písm. c) - krycí zádržné (upraveno v čl. 10 VSP). Z vystavených faktur je tak zřejmé, že [právnická osoba] s. r. o. fakturovala za sdružení faktury, v nichž jako poznámku uváděla, že je z každé faktury pozastávka 10 % a vyčíslení každé jednotlivé pozastávky v závislosti na fakturované částce. V článku [číslo] VSP je upraveno zádržné na krytí škod, které je stanoveno v příloze procentní sazbou a která bude vypočítána z každé uvolněné částky dílčí faktury bez ohledu na srážky. Dle bodu 8. 5. písmeno c) smlouvy je výše krycího zádržného 10 %. V článku 10. 6 VSP je upraveno garanční zádržné, které slouží k zajištění splnění závazků dodavatele po skončení jeho prací. Objednatel je oprávněn zadržet v příloze uvedenou procentní část závěrečné faktury (včetně DPH) na dobu záruční lhůty. Dle bodu 8. 5. písm. d) výše garančního zádržného činí 5 % (2 % po uplynutí 36 měsíců a 3 % po uplynutí celkem 120 měsíců).

7. Za tohoto skutkového stavu je zřejmé, že [právnická osoba] s. r. o. nemohla vykonat právo aktivního předstihu na úhradu garančního zádržného, a to v rámci již vystavených faktur, neboť ve faktuře zmíněné zádržné bylo zádržným krycím, sloužícím ke krytí případných škod a řídilo se jinými smluvními ujednáními, než zádržné garanční. Jiná výzva ze strany prvního člena sdružení uplatněna nebyla, a tudíž žalobkyně mohla toto své právo vykonat výzvou adresovanou žalované dne [datum].

8. Odvolací soud však shledal žalobu nedůvodnou, a to z důvodů sjednané insolvenční doložky dle čl. 7 smlouvy. Ve smlouvě o dílo bylo sjednáno, že v případě, že před splatností garančního zádržného je zahájeno insolvenční řízení proti dodavateli, končí tím záruční doba a sjednává se, že částka odpovídající výši garančního zádržného a všech ostatních dohodnutých zádržných ke dni zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení proti dodavateli představuje slevu z ceny díla, kterou dodavatel poskytuje objednateli. Ke dni zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení proti dodavateli zaniká právo dodavatele na úhradu garančního zádržného a všech ostatních dohodnutých zádržných. Toto neplatí, pokud insolvenční soud insolvenční návrh proti dodavateli pravomocně odmítne nebo zamítne z jiného důvodu než pro nedostatek majetku dlužníka. V řízení bylo prokázáno, že před uplynutím konce garanční doby došlo k zahájení insolvenčních řízení dodavatele, tedy jak [právnická osoba] s. r. o., tak i žalobkyně. V případě [právnická osoba] s. r. o. bylo insolvenční řízení zahájeno [datum] a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum] pod č. j. [insolvenční spisová značka] bylo rozhodnuto o zrušení konkurzu, když majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. V případě žalobkyně bylo insolvenční řízení vedeno rovněž před Krajským soudem v Ostravě, a to pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna dne [datum], usnesením ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] bylo insolvenční řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, a to z důvodu uhrazení pohledávky. Insolvenčním věřitelem byla osoba odlišná od žalované. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] se otázkou insolvenčních doložek ve smlouvách o dílo zabýval a uzavřel, že„ ujednání smluvních stran o snížení ceny díla o hodnotu nevyčerpané záruky (o výši sjednané pozastávky) pro případ zjištění úpadku zhotovitele, obsažené v obou smlouvách o dílo, se podle přesvědčení Nejvyššího soudu svým obsahem a účelem nejen nepříčí zákonu, ani jej neobchází, ale (oproti mínění dovolatele) nijak neodporuje ani zásadám insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona). Uzavření takové dohody naopak představuje přípustný právní prostředek, jímž může objednatel eliminovat (či alespoň zmírnit) negativní důsledky spojené s (případnou) ztrátou jeho nároků z poskytnuté záruky v případě úpadku zhotovitele. Ujednání o snížení ceny díla (o částku odpovídající sjednané pozastávce), dohodnuté pro případ nevyčerpání poskytnuté záruky v důsledku úpadku zhotovitele, je platným ujednáním vyjadřujícím hodnotu nerealizované záruky.

9. Je tedy zřejmé, že vůči dodavateli bylo zahájeno insolvenční řízení, a to vůči oběma jeho členům ještě před vznikem nároku na výplatu garančního zádržného, ani v jednom případě insolvenční řízení neskočilo pro výluku uvedenou ve větě druhé článku 7. 5. smlouvy a tudíž došlo k zániku záruční doby a nárok na výplatu zádržného zanikl. Odvolací soud neshledal námitku žalobkyně, že se stala obětí šikanózního insolvenčního návrhu, důvodnou, neboť insolvenční řízení bylo zahájeno dle tehdy platné právní úpravy a k zastavení řízení došlo zaplacením pohledávky, která byla po splatnosti, zjevně nešlo o vykonstruovanou pohledávku. Pokud žalobkyně měla negativní zkušenosti se šikanózními insolvenčními návrhy, mohla si smluvně ujednat výluku i pro insolvenční řízení skončená zastavením řízení pro zpětvzetí návrhu, kdy navíc se žalovanou uzavřela více než jednu smlouvu o dílo.

10. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů považuje zamítnutí žaloby za správné, byť z jiných důvodů, než z nedostatku aktivní legitimace žalobkyně. Nárok žalobkyně na zádržné zanikl v důsledku naplnění článku 7.5 Smlouvy, a proto nemá žalobkyně právo na výplatu garančního zádržného. Odvolací soud tak rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný včetně výroku o nákladech řízení potvrdil.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 221 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost k náhradě byla uložena žalobkyni, která v odvolacím řízení neuspěla (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a tvoří ji náhrada mimosmluvní odměny advokátky žalované ve výši [částka] za účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum] stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a dále paušální náhrada hotových výdajů připadajících na tento úkon právní služby ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše zvýšené o 21 % DPH (tj. [částka]) dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

12. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.); náhrada nákladů se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).