o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni

do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a co do částky

[částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od [datum]

do zaplacení a dále částku rovnající se zákonnému úroku z prodlení z částky [částka] ve výši

8,5 % ročně od [datum] do [datum], žalobu zamítl (výrok II.).

O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.).

2. Částečně tak soud vyhověl žalobě ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ namítané řízení“). Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Při mimosoudním projednání uplatněného nároku žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení. Měla za to, že nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá vyvrátit domněnku nepřiměřené délky řízení, a proto bylo třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Na druhou stranu dospěla žalovaná k závěru, že řízení je po stránce skutkové [anonymizováno] stránce právní složité, a proto se domnívala, že vyslovení konstatování porušení práva a samotná omluva jsou dostatečnou formou nápravy. Žalobkyni žádná závažnější nemajetková újma nevznikla, ani dál nevzniká. Žalobkyně rovněž ani nevyčkala na úplné skončení namítaného řízení, naopak ho ihned zažalovala s cílem se obohatit.

3. Soud prvního stupně vyšel z následujícího, mezi stranami nesporného, skutkového [anonymizováno]. Namítané řízení bylo zahájeno dne [datum] tak, že žalobkyně podala proti [příjmení] [příjmení], své nevlastní matce, návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku [částka]. Návrhu soud vyhověl vydáním směnečného platebního rozkazu dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací]. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala [příjmení] [příjmení] námitky, ve kterých popřela pravost svého podpisu na směnce a uvedla, že jednání žalobkyně odporuje dobrým mravům. Ze znaleckého posudku podaného v namítaném řízení dne [datum] vyplývá, že podpis na směnce je pravý. Nato byl v řízení zpracován znalecký posudek z oboru [anonymizováno], podle něhož [příjmení] [příjmení] při podpisu uvedené směnky jednala v [anonymizována tři slova] přesto však byl po dalším doplnění dokazování dne [datum] vyhlášen rozsudek, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Vrchní soud v Praze dne [datum] rozsudek soudu prvního stupně k odvolání [příjmení] [příjmení] zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože soud prvního stupně nejednal s jejím opatrovníkem, ač byla omezena na svéprávnosti. Dne [datum] byl vyhlášen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl směnečný platební rozkaz ponechán opět v platnosti. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum] k odvolání [příjmení] [příjmení] směnečný platební rozkaz zrušil s tím, že žalovaná [příjmení] [příjmení] jednala při podpisu směnky v [anonymizována dvě slova]. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, o kterém dovolací soud dosud nerozhodl. V namítaném řízení žalovaná [příjmení] [příjmení] dne [datum] zemřela, pozůstalostní řízení v době vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně skončeno nebylo.

4. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně v rámci svého posouzení na ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 22 odst. 1, a [ustanovení pr. předpisu],

o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský [anonymizováno]) /dále jen„ OdpŠk“ /. Přednostně se zabýval tím, zda došlo v namítaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk ve spojení čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal přitom na skutečnost, že řízení bylo ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk složité jak po skutkové stránce, kdy bylo prováděno složité dokazování, tak po stránce procesní. Soud prvního stupně se rovněž zabýval otázkou případného porušení dobrých mravů. Měl za to, že pouhé konstatování porušení práva, není (vzhledem ke všem okolnostem případu) dostačující formou zadostiučinění, jelikož do této doby soudy, respektive Městský soud v Praze byl v přesvědčení, že shora uvedená směnka je platná. Je ale otázkou za jakých okolností, [příjmení] [příjmení] fakticky uvedenou směnku podepsala a v jaké psychické a [anonymizováno] kondici. Toto však nemohlo být kladeno k tíži žalobkyni, jak namítá žalovaná, když stejně tak ani žalobkyně nevěděla, resp. si nemohla být jistá psychickou kondicí původní žalované.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v namítaném řízení v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk došlo (délka přes 7 let a 7 měsíců). Bylo tedy na místě dle ustanovení § 31a odst. 3 zákona OdpŠk a stanoviska Nejvyššího soudu [stanovisko NS] přistoupit k zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně žalobkyni přiznal částku [částka] za každý rok trvání řízení, za první 2 roky částku poloviční. Soud prvního stupně tak dospěl k částce [částka] s tím, že tuto částku moderoval dle parametrů ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk s tím, že ji ponížil o 20% z důvodu počtu stupňů [anonymizováno] soustavy, které ve věci fakticky rozhodovaly, přičemž nešlo o tzv. [anonymizováno] ping pong. Dále soud tuto částku snížil o dalších 20% z důvodu složitosti, a to jak procesní, tak právní, ve věci bylo nutné vypracovat několik znaleckých posudků z různých odvětví, zejména za účelem určení pravosti podpisu a dále za účelem zjištění psychické kondice [příjmení] [příjmení] v době podpisu směnky. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni částku [částka] (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu]“) a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné [částka].

7. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku I. a III., podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci a nesprávné zjištění skutkového [anonymizováno]. Zopakovala svou předešlou argumentaci, zejména nesouhlasila se závěrem, že je namístě žalobkyni přiznat zadostiučinění v penězích. Potud poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dále na sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Akcentovala zavrženíhodné jednání žalobkyně vůči [příjmení] [příjmení]. Dále zdůraznila, že [příjmení] [příjmení] (adoptivní matka žalobkyně) od počátku posuzovaného řízení namítala nedostatek vážnosti vůle a schopnosti právně jednat a uváděla, že žalovanou částkou ani nedisponuje. V průběhu namítaného řízení byla žalovaná omezena ve svéprávnosti. Nepříznivý [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] musel být žalobkyni znám již v době podpisu předmětné směnky, a to vzhledem k blízkému rodinnému vztahu účastnic namítaného řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila toliko tak, že akceptovala rozhodnutí soudu prvního stupně, [anonymizováno] když dle jejího názoru nebyl a není důvod k ponížení uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. V závěru svého vyjádření s rozhodnutím ve věci samé souhlasila a navrhla jeho potvrzení.

9. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212, § 212a odst. 1 a 5, § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolání bylo přitom dle jeho obsahu posouzeno tak, že se odvolací soud v rámci přezkumu rozsudku soudu prvního stupně zaměřil podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. na (nesprávné) právní posouzení věci. Ačkoliv žalovaná v odvolání namítala také to, že soud prvního stupně, v rámci svého rozhodování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neuvedla žádná konkrétní zjištění, která by považovala za nesprávná.

11. Soud prvního stupně si [anonymizováno] své rozhodnutí opatřil relevantní skutková zjištění, získaná z nesporných tvrzení účastníků a z obsahu spisu namítaného řízení. Zjištěný skutkový [anonymizováno], pokud jde o průběh namítaného řízení, odpovídá obsahu spisu. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně stran průběhu namítaného řízení uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku (bod 3) [anonymizováno] stručnost odkazuje, neboť [anonymizováno] potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry opisovat.

12. Pokud jde o právní hodnocení věci, použil soud prvého stupně přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění, tedy zákon č. 82/1998 Sb., OdpŠk.

13. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel (v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk.),

že délka namítaného řízení je nepřiměřená, a to [anonymizováno] s přihlédnutím k jeho složitosti, jak skutkové, tak procesní. Složitost řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení, neboť úměrně se zvyšující se složitostí projednávané věci se prodlužuje doba, v níž by měla být rozhodnuta. Toto kritérium lze chápat jak z pohledu složitosti samotného případu, kterou může charakterizovat skutková obsáhlost a náročnost při zjišťování skutkového [anonymizováno] věci, tak z pohledu složitosti vedeného řízení. S tím souvisí [anonymizováno] složitost procesní, do níž se promítá [anonymizováno] počet stupňů [anonymizováno] soustavy, na kterých byla věc projednávána. K uvedenému odvolací soud konstatuje, že [anonymizováno] přes složitost řízení se s nepřiměřeností délky namítané řízení ztotožnila [anonymizováno] sama žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum].

14. Odvolací soud se neztotožnil s žalovanou odkazovanou judikaturou, kterou se snažila zpochybnit přiznání peněžitého zadostiučinění soudem prvního stupně s tím, že samotné konstatování porušení práva je zcela přiměřeným a dostačujícím zadostiučiněním. Vycházela přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vyložil, že v určitých případech bude postačovat samotné konstatování porušení práva, například pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení [anonymizováno] poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby. Žalobkyně se však na délce řízení svým chováním zásadně nepodílela, pouze využívala svých procesních práv v namítaném řízení. Význam řízení [anonymizováno] žalobkyni pak s ohledem na výši žalované částky nelze hodnotit jako nepatrný. Pouhé konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v namítaném řízení nelze považovat za přiměřenou a dostačující formou kompenzace, a proto soud prvního stupně správně přistoupil k peněžitému zadostiučinění. Soud prvního stupně správně určil výši základní částky a poté se správně zabýval kritérii ve smyslu ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

15. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci během řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), zde odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně, tedy že v rámci celého řízení byl postup orgánů veřejné moci vesměs plynulý. Soudy všech instancí činily úkony směřující k rozhodnutí v přiměřených lhůtách, odvolacím soudem nebyly shledány žádné průtahy ve věci. Zároveň jednání žalobkyně v namítaném řízení nevykazuje znaky snahy namítané řízení jakkoliv bezdůvodně prodlužovat (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk).

16. Stejně jako soud prvního stupně, odvolací soud shledal námitku žalované, ohledně sníženého významu namítaného řízení [anonymizováno] žalobkyni, nedůvodnou a význam předmětu řízení zhodnotil jako standardní (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). V této souvislosti je vhodné odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž význam předmětu řízení (vnímaný prizmatem kritéria dle citovaného ust.) [anonymizováno] účastníka spočívá v tom, co je [anonymizováno] něj v sázce a je zásadně nejdůležitějším kritériem [anonymizováno] stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem k tomu, že předmětem namítaného řízení byla směnka v hodnotě [částka], nelze se ztotožnit s tvrzením žalované, že by řízení [anonymizováno] žalobkyni mělo snížený význam, v žádném případě se nejedná o bagatelní věc. Neobstojí ani argumentace, že [příjmení] [příjmení] tak vysokou částkou nikdy nedisponovala, neboť takové tvrzení nemá důkazní oporu v obsahu spisu. Nadto nelze předvídat, jak by případně dopadlo exekuční vymáhání takové pohledávky, nejedná se tedy o řízení, které by mělo být od počátků bezúčelné, a mělo tak mít [anonymizováno] žalobkyni snížený či nepatrný význam.

17. Odvolací soud též plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, jímž se vypořádal s další námitkou žalované, tedy že žalobkyně při podpisu směnky vědomě využila špatného [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení]. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně využila nedobrého psychického [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] k tomu, aby ji přiměla k podpisu uvedené směnky, čímž se měla dopustit zavrženíhodného jednání vůči ní, pročež by nárok žalobkyně na peněžité zadostiučinění měl být v rozporu s dobrými mravy. V namítaném řízení sice bylo prokázáno, že [příjmení] [příjmení] v době podepsání uvedené směnky nebyla schopná platně projevit svou vůli, nicméně k uvedenému závěru došel Městský soud v Praze až po kasačním zásahu Vrchního soudu v Praze, mimo jiné v návaznosti na opakované znalecké zkoumání, které v určitých otázkách nebylo zcela jednoznačné. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] člověka je velmi složitou disciplínou, vyžadující určité kvalifikační předpoklady a vysokou odbornost. Nelze dovodit, že by žalobkyně, absolventka zvláštní školy, byla schopná v době podpisu směnky relevantně posoudit a ve vztahu ke způsobilosti k právnímu jednání vyhodnotit [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení]. Nadto se taková skutečnost ani nepodává z obsahu spisu. V žádném případě tedy nelze přijmou konstrukci žalované, dle níž žalobkyně o psychickém [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], vylučujícím platný projev vůle, věděla, a proto se rozhodla zneužit takové situace v úmyslu obohatit se. Jednání žalobkyně vůči [příjmení] [příjmení] v kontextu provedených důkazů nelze označovat za jednání zavrženíhodné.

18. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud základní částku snížil o 40 % z důvodu složitosti řízení (a to jednak 20 % za jeho procesní složitost - počet stupňů [anonymizováno] soustavy a dalších 20 % z důvodu skutkové složitosti věci), toto snížení je vzhledem ke všem okolnostem případu přiměřené (viz nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 1303/21 ze dne [datum]). Přesněji řečeno, odvolací soud není toho názoru, že by výše přiznaného zadostiučinění z důvodu složitosti namítaného řízení měla být snížena více, než jak tomu bylo učiněno soudem prvního stupně.

19. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, podle ustanovení § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný potvrdil, stejně jako výrok o nákladech řízení III. Soud prvního stupně postupoval správně, když ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, [anonymizováno] přes nepřiznání žalované částky v plné výši, přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález], [ústavní nález] a [ústavní nález], z rozhodnutí Nejvyššího soudu spisových značek [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] ([příjmení], J. et al., [anonymizována čtyři slova] [nakladatelství], [rok], str. [anonymizováno]). V zamítavém výroku o věci samé II. nebyl rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch a vznikly jí náklady řízení za její právní zastoupení. Advokátovi žalobkyně náleží odměna ve výši [částka], sestávající ze dvou úkonů právní služby po [částka], a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalované a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT. Právnímu zástupci žalobkyně dále náleží dva režijní paušály ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 AT, celkem [částka]. Celkové náklady řízení žalobkyně za její zastoupení v odvolacím řízení činily [částka], respektive po přičtení 21% náhrady za DPH ve výši [částka], částku [částka].