o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III). Co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II).

2. Dílem tak vyhověl žalobě ze dne [datum] ve znění její změny a v rozsahu po částečném zastavení řízení (srovnej usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), kterou se žalobce domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniknuvší mu nepřiměřenou délkou řízení ve věci restitučního nároku podle [ustanovení pr. předpisu], o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („ zákon o půdě“), vedeného před Krajským pozemkovým [anonymizováno] pro Jihomoravský kraj (dříve [příjmení] [anonymizováno] [územní celek]) pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] nejpozději ode dne [datum], kdy právní předchůdkyně žalobce (JUDr. [jméno] [příjmení]) nárok na vydání pozemků uplatnila, do [datum], tj. po dobu [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] dnů. Žalobce vstoupil do řízení dne [datum] jako jeden ze tří dědiců JUDr. [jméno] [příjmení], za období od [datum] do [datum] proto určil svůj nárok ve výši 1/3 nároku na přiměřené zadostiučinění s ohledem na existenci dalších dvou žadatelů o odškodnění. Nárok byl u žalované uplatněn dne [datum].

3. Žalovaná učinila nesporným včasné uplatnění nároku žalobcem, jakož i to, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu pro jeho nepřiměřenou délku. S odkazem na pravomocné rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jimiž bylo rozhodnuto o výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu jiných účastníků téhož správního řízení (Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]) však namítla, že je dán důvod ke snížení základní částky o 20 % z důvodu celkové složitosti řízení a dále ke snížení pro sdílenou újmu, a to nikoliv toliko o 20 %, jak již bylo soudy rozhodnuto ve shora uvedených věcech, ale o 30 %. V této souvislosti poukázala žalovaná na to, že soudy v ostatních řízeních vycházely z předpokladu, že správní řízení mělo tři účastníky, avšak u žalované vzneslo stejný nárok celkem 14 žadatelů. Žalovaná dále namítla, že dne [datum] zaslala žalobci a dalším spolužadatelům návrh smírného řešení, na který však žalobce nereagoval. Opětovně proto ve svém vyjádření navrhla věc vyřešit smírně a žalobci nabídla na uspokojení jeho nároku částku [částka].

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobce dne [datum] vyzval žalovanou k náhradě nemajetkové újmy ve výši [částka] z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení ve věci restitučního nároku na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 zákona o půdě vedeného u [anonymizována tři slova] pro Jihomoravský kraj pod [číslo jednací] (správně pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], poznámka odvolacího soudu). Právní zástupce žalobce z téhož důvodu uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění v zastoupení dalších 13 účastníků naříkaného řízení. Žalovaná na výzvu žalobce a ostatních žadatelů reagovala dopisem ze dne [datum], v němž konstatovala nepřiměřenou délku naříkaného řízení, vyslovila omluvu a v přiloženém návrhu dohody o narovnání nabídla žalobci na přiměřeném zadostiučinění částku [částka], což však žalobce neakceptoval. Dále soud prvního stupně uzavřel, že naříkané řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] dnů, s tím, že mezi účastníky o tomto není sporu. Žalobce vstoupil do řízení, v němž bylo rozhodováno o vydání celkem 52 pozemků ve čtyřech katastrálních územích, dne [datum] jako jeden z dědiců JUDr. [jméno] [příjmení].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení § 1 odst. 1, § [anonymizováno], § 13 odst. 1, § 14 odst. 2 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), a dále dle § 49 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť předmětem naříkaného řízení, které mnohonásobně překročilo zákonnou lhůtu 60 dnů pro rozhodnutí ve věci (srovnej ust. § 49 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb.), byl majetkový nárok soukromoprávní povahy spadající pod čl. 6 odst. 1 [anonymizována dvě slova] o lidských právech a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a je tedy na místě aplikovat Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. Vzhledem ke všem okolnostem případu shledal odpovídajícím peněžité zadostiučinění, přičemž jeho výši stanovil s přihlédnutím k mimořádné délce řízení ([anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] dnů) základní částkou [částka] za každý rok řízení (první dva roky ponížené na polovinu), což představuje celkem [částka]. Takto stanovenou základní částku soud prvního stupně modifikoval jejím snížením o 20 % z důvodu složitosti věci jak skutkové, tak procesní, když shledal, že v naříkaném řízení právní předchůdkyně žalobce spolu s dalšími 10 oprávněnými osobami uplatnily na základě několika restitučních titulů nárok na vydání celkem 52 původních pozemků ve čtyřech katastrálních územích, přičemž bylo nutno posoudit možnost vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti a v této souvislosti vyvstala potřeba vyhotovení vícero geometrických plánů. V neposlední řadě naříkané řízení probíhalo na vícero stupních, když proti rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla podána žaloba podle části V. o. s. ř. a dále bylo nutno vyčkat výsledků dědických řízení ohledně šesti oprávněných osob, kdy z původních jedenácti jich bylo na konci naříkaného řízení 24. Pro počet účastníků naříkaného řízení i s přihlédnutím k tomu, že sám žalobce do něj vstoupil po své právní předchůdkyni se svými dvěma sourozenci [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], modifikoval soud prvního stupně základní částku snížením o dalších 20 % z důvodu sdílené újmy. Další důvody pro navýšení či naopak snížení základní částky (pokud jde o jednání žalobce, postup orgánů veřejné moci během řízení, zejména pro jejich případnou nečinnost, či význam řízení pro žalobce) soud prvního stupně neshledal.

6. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že okolnostem případu odpovídá přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] odpovídající 60 % ze základní částky [částka] (odstavec 33 napadeného rozsudku), a uložil žalované výrokem I napadeného rozsudku tomu odpovídající povinnost k úhradě včetně úroku z prodlení v zákonné výši od [datum], tj. po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované. Ve zbývající části, tj. co do částky [částka] žalobu, včetně úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, výrokem II jako nedůvodnou zamítl. Nákladový výrok III odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalobkyně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a této přiznal na náhradě nákladů řízení částku [částka] odpovídající 27,58 % z celkové výše účelně vynaložených nákladů řízení [částka].

7. Proti tomuto rozsudku podali žalobce i žalovaná včasná a přípustná odvolání.

8. Žalobce napadl odvoláním rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu s tím, že ve věci samé bylo rozhodnuto po právní stránce správně, pouze došlo k pochybení ve výpočtu přiměřeného zadostiučinění, které mělo být stanoveno [částka] odpovídající 60 % ze správně určené základní částky [částka]. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, brojil žalobce proti jejich určení podle míry úspěchu ve věci, když modifikovaná částka na přiměřeném zadostiučinění byla závislá na úvaze soudu a proto mu měly být přiznány náklady řízení v plné výši s tím, že odměna za jeden úkon právní služby v daném případě činila [částka] nezávisle na výši žalované částky. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce své odvolání do výroků I a II zcela zpět a setrval pouze na odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení III. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

9. Žalovaná odvoláním napadla vyhovující výrok I a nákladový výrok III, přičemž ve věci samé brojila toliko proti právnímu posouzení věci soudem prvního stupně v otázce zohlednění sdílené újmy (snížení o 20 %), kdy za odpovídající všem skutkovým a právním okolnostem případu shledávala snížení základní částky pro sdílenou újmu nejméně o 30 %. Pokud jde o nákladový výrok, namítala ve smyslu § 143 o. s. ř., že soud prvního stupně nikterak nezohlednil postoj žalobce, jemuž žalovaná marně předložila návrh smírného řešení, přičemž rozhodnutí soudu prakticky odpovídá smírnému návrhu. Pochybení soudu prvního stupně shledala též v nevyhovění návrhu na spojení řízení vzešlých z téhož naříkaného řízení a vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 dalšími třemi žalobci. Závěrem navrhla, aby odvolací soud přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku restitučního řízení snížil, přičemž výši navrhovaného snížení [částka] doplnila žalovaná v podání ze dne [datum], a současně aby odvolací soud konstatoval, že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů řízení ani úroky z prodlení, neboť se mohl přiznané částky v prakticky témže rozsahu domoci dříve v rámci smírného řešení, případně aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Předně odvolací soud v souladu s § 207 odst. 2 o. s. ř., pro zpětvzetí odvolání žalobcem v části směřující do vyhovujícího výroku I a zamítavého výroku II., řízení o odvolání žalobce v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil (výrok I). K oprávnění žalobce napadnout odvoláním též vyhovující výrok I napadeného rozsudku poukazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle kterého v případě rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a OdpŠk se jedná o případ, kdy způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu, jak to mají na mysli § 153 odst. 2 a § 212 písm. c) o. s. ř.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a po doplnění dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí listinami ze spisu [anonymizováno 6 slov] pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (spis [anonymizováno]), dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

12. Odvolací soud doplnil dokazování o listiny vztahující se k zahájení a skončení naříkaného řízení a k právnímu nástupnictví žalobce, a sice o podání JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] prosté příloh, o podání JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] včetně plných mocí udělených jmenovanému advokátu právní předchůdkyní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a dalšími oprávněnými osobami, o usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a o usnesení [anonymizováno 6 slov] pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobce navrhl provedení důkazu spisem [anonymizováno] již v podané žalobě a ač soud prvního stupně uzavřel, že mezi stranami byla otázka trvání naříkaného řízení (jeho zahájení a konce) nesporná, účastníci řízení uvedené nesporným v průběhu řízení neučinili, byť proti stanovení data zahájení a skončení naříkaného řízení nebrojili.

Z důkazů provedených v odvolacím řízení učinil odvolací soud následující skutková zjištění:

Naříkané řízení bylo ve vztahu k právní předchůdkyni žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] zahájeno dne [datum], kdy bylo [pozemkový úřad] město doručeno podání ze dne [datum], jímž advokát JUDr. [jméno] [příjmení] uplatnil jménem JUDr. [jméno] [příjmení] a dalších devíti osob nárok na vydání nemovitostí dle [ustanovení pr. předpisu], přičemž oprávnění jednat mj. za JUDr. [jméno] [příjmení] doložil plnou mocí udělenou mu touto dne [datum]. Naopak podáním ze dne [datum] doručeným [pozemkový úřad] město dne [datum], jímž uplatnil za právní předchůdkyni žalobce a dalších 10 oprávněných osob nárok na vydání nemovitostí JUDr. [jméno] [příjmení], naříkané řízení ve vztahu k JUDr. [jméno] [příjmení] zahájeno být nemohlo, když JUDr. [jméno] [příjmení] nikdy nedoložil, že je oprávněn za ni a případně další osoby jednat. Pro úplnost odvolací soud dodává, že jedna z oprávněných ([jméno] [anonymizováno]), jejímž jménem JUDr. [jméno] [příjmení] podáním ze dne [datum] nárok rovněž uplatnil, udělila plnou moc k zastupování v restitučním řízení JUDr. [jméno] [příjmení] již dne [datum].

Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], právní moc dne [datum], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po zůstavitelce JUDr. [jméno] [příjmení], zemř. [datum], podle které JUDr. [jméno] [příjmení], žalobce a [jméno] [příjmení] mimo jiné nabyli do rovnodílného spoluvlastnictví veškeré nemovitosti v dědickém usnesení uvedené.

Naříkané řízení skončilo dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o zamítnutí návrhu žalobce a dalších 23 osob na vydání pozemků p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo], p. č. PK [číslo] a p. č. PK [číslo], vše v k. ú. [část obce].

13. Po takto doplněném dokazování a na základě zmíněných skutkových zjištění odvolací soud rozdílně od soudu prvního stupně uzavřel, že naříkané řízení trvalo od [datum] do [datum] ([anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a 14 dní), z toho ve vztahu k právní předchůdkyni žalobce od [datum] do [datum] ([anonymizováno] let, 6 měsíců a 19 dní) a ve vztahu k žalobci od [datum] do [datum] (23 let, 10 měsíců a 25 dní). Ačkoliv odvolací soud stanovil počátek a konec naříkaného řízení odlišně od soudu prvního stupně, jeho konečnou délkou se od tohoto odlišil o pouhý jeden den, když soud prvního stupně stanovil trvání naříkaného řízení od [datum] do [datum], tj. [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a 15 dní (nikoliv soudem prvního stupně nesprávně spočtených [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] dní). Ve zbývajícím odkazuje odvolací soud pro stručnost na skutková zjištění uvedená v písemném vyhotovení napadeného rozsudku a z toho vyvozené závěry, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné uvedené opisovat.

14. Pokud jde o právní hodnocení věci, použil soud prvého stupně přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění. Odvolací soud považuje za správný jeho závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, byť tuto shledal odlišně, jak uvedeno v odstavci 13 tohoto rozsudku. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy. Vždy je ale třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. V dané věci nebyly shledány okolnosti, které by délku naříkaného řízení v trvání [anonymizováno] let, [anonymizováno] měsíců a 14 dní odůvodňovaly.

15. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu správně aplikoval též ustanovení § 31a OdpŠk, když význam řízení pro žalobce (jeho právní předchůdkyni) byl nikoliv nepatrný, a proto v úvahu nepřichází pouhé konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ostatně žalovaná, která je ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk příslušným [anonymizováno], neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení [anonymizována dvě slova] vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva, si byla uvedeného vědoma, pokud žalobci nabídla v reakci na předběžné uplatnění nároku plnění ve výši [částka].

16. Soud prvního stupně správně stanovil též základní částku peněžitého zadostiučinění, když s ohledem na extrémní délku řízení uvažoval s částkou [částka] za rok trvání řízení (za první 2 roky ve výši 50 % z této základní částky ročně).

17. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pro výpočet základní náhrady je třeba odlišit období, kdy byl účastníkem naříkaného řízení žalobce (od [datum] do [datum], tj. 23 let, 10 měsíců a 25 dní) od období předchozího, kdy byla jeho účastníkem [příjmení] [jméno] [příjmení] (od [datum] do [datum], tj. [anonymizováno] let, 6 měsíců a 19 dní), na jejíž místo žalobce nastoupil spolu s dalšími dvěma procesními nástupci. Přihlédnul tak k tomu, že újma právní předchůdkyně žalobce není újmou samotného žalobce a není dán žádný důvod, aby částka přiznaná v součtu dědicům [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří do řízení nastoupili na její místo, převyšovala částku, jež by původní účastnici za tu část řízení, jíž se sama účastnila, náležela (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ostatně sám žalobce na uvedené poukazoval a v posledním odstavci čl. III žaloby za období do [datum] určoval svůj nárok ve výši 1/3 z nároku své právní předchůdkyně. Odvolací soud tak stanovil základní náhradu částkou [částka], z toho za první fázi řízení v trvání [anonymizováno] let, 6 měsíců a 19 dní (od [datum] do [datum]) částkou [částka] (2x [částka] + 3x [částka] + 6x 1 666,66 + 19x [částka], to vše děleno 3) a za druhou fázi řízení, jíž se účastnil samotný žalobce, v trvání 23 let, 10 měsíců a 25 dní (od [datum] do [datum]) částkou [částka] (23x [částka] + 10x 1 666,66 + 25x [částka]). Odvolací soud se tedy v důsledku odlišně stanoveného začátku a konce posuzovaného řízení, jakož i v důsledku zohlednění počtu dědiců (3), kteří nastoupili do naříkaného na místo JUDr. [jméno] [příjmení], odchýlil od základní náhrady stanovené soudem prvního stupně částkou [částka] (srovnej odst. 19 napadeného rozsudku, když částka uvedená v odst. 33 napadeného rozsudku, z níž soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nakonec vycházel, neodpovídá výpočtu jím provedenému dle délky řízení).

18. Odvolací soud se dále zabýval jednotlivými kritérii pro úpravu základní náhrady ve smyslu ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž se ztotožnil s její modifikací snížením o 40 %, představujících soudem prvního stupně podrobně zdůvodněné ponížení o 20 % pro složitost posuzovaného řízení, kdy toto nebylo žádným z účastníků v průběhu odvolacího řízení sporováno, a o 20 % z důvodu sdílené újmy rozporované žalovanou jako nedostatečné. Shodně jako soud prvního stupně neshledal odvolací soud důvod pro další modifikaci základní náhrady dle zbývajících kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. pro jednání poškozeného dle písm. c), pro postup orgánů veřejné moci během řízení dle písm. d) či pro význam řízení pro poškozeného dle písm. e) citovaného ustanovení, kdy ani účastníci řízení toto právní posouzení věci provedené soudem prvního stupně ve svých odvoláních nikterak nezpochybnili, v této části proto odvolací soud na napadený rozsudek plně odkazuje.

19. Pokud jde o složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), ta je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny, a jednak složitostí řízení jako takovou, tj. procesní nebo hmotněprávní (srovnej [jméno], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [obec]: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jenž je citovaný ve Stanovisku zn. [stanovisko NS]). Odvolací soud neshledal důvod odchýlit se od soudem prvního stupně provedeného posouzení naříkaného řízení jako složitého pro množství jeho účastníků, jakož i množství restitučních titulů, na jejichž základě své nároky na vydání celkem 52 původních pozemků ve čtyřech katastrálních územích tito uplatnili. Na délku posuzovaného řízení pak měly nepochybně negativní vliv i další důvody vyjmenované v napadeném rozsudku soudu prvního stupně, tj. potřeba vyhotovení geometrických plánů, jichž bylo pro rozhodnutí o řadě uplatněných nároků třeba, rozhodování o procesním nástupnictví po původních účastnících posuzovaného řízení a tomu předcházející vyčkání výsledků dědického řízení, kdy v okamžiku zahájení se naříkaného řízení účastnilo 11 oprávněných osob, z nichž 6 v průběhu posuzovaného řízení zemřelo, či počet instancí. Ostatně i sám žalobce do posuzovaného řízení vstoupil jako procesní nástupce po původní účastnici řízení JUDr. [jméno] [příjmení] a v závěrečné fázi řízení byl jedním z 24 účastníků posuzovaného řízení. Snížení základní náhrady o 20 % pro výše popsanou složitost naříkaného řízení je tak i dle názoru odvolacího soudu plně odpovídající, přičemž ani žádný z účastníků řízení proti takto provedené modifikaci v odvolacím řízení nebrojil.

20. Pokud jde o sdílenou újmu, odvolací soud neměl důvodu odchýlit se po posouzení této od modifikace základní náhrady provedené soudem prvního stupně. Je pravdou, že posuzované řízení končilo s vysokým počtem účastníků (24), je však nepochybné, že většina z nich již byla ve značně vzdáleném příbuzenském poměru a proto o možnosti rozprostření sdílených subjektivních dopadů mezi všechny účastníky posuzovaného řízení, jak má sdílení újmy na mysli v judikatuře Nejvyšší soud, nelze hovořit. Současně je třeba poukázat na ustanovení § 13 o. z., dle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně, jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Jak upozorňovali žalobce i žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně, na soudy se již v minulosti obrátili ostatní účastníci naříkaného řízení, přičemž v pravomocně skončených řízeních, která byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka], přistoupil soud rovněž k moderaci základní náhrady, kterou snížil z důvodu sdílené újmy právě o 20 %. Námitka žalované, že v pravomocně skončených odškodňovacích soudních řízeních vycházel soud z počtu tří účastníků posuzovaného řízení, je lichá, jak patrno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém je velmi vysokým počtem účastníků řízení argumentováno současně též jako důvodem složitosti řízení.

21. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavřel, že žalobci náleží základní částka ve výši [částka] snížená o 40 % (- 20% složitost posuzovaného řízení a - 20 % z důvodu sdílené újmy) na částku [částka], z níž žalobci náleží též úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, tj. ode dne [datum]. Argumentaci žalované, že by žalobci úrok z prodlení neměl být přiznán, neboť při smírném vyřízení věci mohl obdržet podstatně dříve prakticky stejnou částku, jako mu byla soudem přiznána, shledal soudu neopodstatněnou. Předně žalované ničeho nebránilo žalobci plnit v rozsahu, v jakém shledala jeho požadavek opodstatněným, a tím zamezit běhu dalších úroků z prodlení alespoň v tomto rozsahu, a dále částka, k níž dospěl odvolací soud, o cca pětinu převyšuje peněžité zadostiučinění žalovanou nabízené v rámci mimosoudního vyrovnání, tedy se jedná o rozdíl nikoliv marginální.

22. Odvolací soud z důvodů shora uvedených napadený rozsudek soudu prvního stupně po doplnění dokazování částečně změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve vyhovujícím výroku o věci samé (I) tak, že žalobu zamítl též co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení, a ve zbývající části, tj. co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z této částky od [datum] do zaplacení, ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

23. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého poškozený má - posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti - ve věci v zásadě plný úspěch, byť by mu bylo zadostiučinění přiznáno jen z části, pokud lze dovodit, že se mu podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi imateriální újmou jemu způsobenou a nesprávným úředním postupem, neboli podařilo se mu prokázat základ nároku). Žalobci vznikly v řízení náklady v celkové výši [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku [částka], z mimosmluvní odměny advokáta za 6,5 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum], odvolání - ½ úkon, vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání před odvolacím soudem dne [datum]) dle § 11 odst. 1, 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále též jen „advokátní tarif“) ve výši po [částka] za každý úkon právní pomoci dle § 7 bod [anonymizováno] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, celkem [částka], ze 7 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] k uvedeným úkonům dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, zvýšeno o DPH 21 % podle § 137 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ([částka]). Náklady žalobce spojené s jím podaným odvoláním do výroků o věci samé shledal odvolací soud neúčelnými, když odvolání do výroků I a II jím bylo následně vzato zpět nikoliv pro chování žalované (účelným tak byl toliko ½ úkon právní služby vztahující se k odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení). Pokud žalovaná v odvolání namítala, že soud prvního stupně měl při rozhodování o náhradě nákladů řízení aplikovat ustanovení § 143 o. s. ř. s ohledem na jí, v rámci pokusu o smírné vyřízení věci, nabízenou dohodu o narovnání, dle které by bylo žalobci poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], seznal odvolací soud i tuto její námitku neopodstatněnou a to z důvodů popsaných v odstavci 21 tohoto rozsudku, pro které žalobci přiznal též právo na úrok z prodlení a na které tímto plně odkazuje, neboť neshledává účelným je opětně vypisovat. Konečně ani skutečnost, že soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalované na spojení věcí, nelze klást při rozhodování o náhradě nákladů řízení k újmě žalobce, nadto je třeba v dané věci upozornit na rychlost jejího vyřízení, kdy právě toto hledisko by, tím spíše v odškodňovacích řízeních, mělo být zásadním, a spojení řízení s dalšími by na rychlost vyřízení věci mohlo mít nežádoucí dopad. O místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění dle výroku III byla stanovena dle §160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání prostředků ze [anonymizováno] rozpočtu.