o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 17/2020-254,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné od [datum] do [datum] částkou [částka] měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok I.). Nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] uložil žalovanému uhradit žalobkyni v deseti pravidelných měsíčních splátkách po [částka], které jsou splatné vždy k 15. dni v měsíci, a to od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci. Výrokem III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV. rozhodl, že co do zbytku se žaloba zamítá. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok V.). Výrokem VI. přiznal ustanovenému zástupci žalované advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] odměnu ve výši [částka], která mu bude vyplacena po právní moci tohoto rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. Výrokem VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě nákladů státu částku, jejíž výše a lhůta k plnění bude určena v samostatném usnesení. Konečně uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na soudním poplatku částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok VIII.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném (po částečném zpětvzetí a změně žaloby) výživy neprovdané matky ve výši [částka] měsíčně od [datum] do [datum] a dále částky [částka] jako nákladů vynaložených na porodní asistentku, s odůvodněním, že žalovaný je otcem její dcery [jméno] [příjmení], [datum narození] a po dobu těhotenství ani po narození dítěte jí ničím nepřispěl na zvýšené výdaje, které měla v souvislosti s těhotenstvím a porodem a po narození dcery.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že je nemajetný a vyživovací povinnost k žalobkyni v uvedeném období plnil tím, že jí poskytoval bydlení ve svém bytě v [obec] a platil jí nákupy. Náklady na porodní asistentku nepovažoval za účelně vynaložené.

4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dcera žalobkyně a žalovaného [jméno] [příjmení] se narodila dne [datum], žalobkyně bydlela s dítětem do února [rok] v bytě žalovaného v [obec], následně se na chvíli (cca 1 měsíc) přestěhovala do [obec] a poté se v bytě žalobkyně vyskytovala nepravidelně až do července [rok], byt však již nevyužívala, neboť bydlela v bytě svého otce ve [část obce]. Žalovaný věděl, že se žalobkyně odstěhovala do [obec], měl klíče od bytu a věděl, že žalobkyně v něm již dále bydlet nechce. Stav bytu byl nevyhovující, byt byl starý, ve špatném stavu a z větší části zaskládán věcmi, žalovanému se jej ani nepodařilo dosud pronajmout. Před narozením dcery pobírala žalobkyně průměrnou mzdu ve výši [částka] měsíčně čistého, prvních 6 měsíců po narození dcery, tj. do května 2019 pobírala žalobkyně tzv. mateřskou, a to v průměru [částka] měsíčně. Od června [rok] do listopadu [rok] pobírala tzv. rodičovskou a později i příspěvek na dítě ve výši [částka] měsíčně. Nezbytné měsíční výdaje žalobkyně činí cca [částka], a to [částka] za energie, [částka] na potraviny (žalobkyně je celiak), výdaje na oblečení, léky a dopravu ve výši [částka]. Nejméně do února [rok] kupoval žalovaný žalobkyni potraviny a potřebné věci. Žalovaný vykonává činnost pro své společnosti v oblasti reklamy a IT, je však bez příjmů, neboť jeho společnosti jsou na tom ekonomicky špatně, žádné sociální dávky nepobírá, má dluhy, vlastní byt v [obec] a tři starší vozidla. V roce [rok] specialisté v oblasti marketingu a průzkumu trhu vydělávali v [obec] na úrovni mediánové mzdy [částka] hrubého a na úrovni průměrné mzdy [částka] hrubého. V roce [rok] si tito specialisté vydělávali [částka] hrubého na úrovni mediánové mzdy a [částka] hrubého na úrovni průměrné mzdy. Medián hrubé měsíční mzdy v [obec] za rok 2019 činil [částka], průměrná hrubá měsíční mzda činila [částka]. Za rok [rok] činil medián hrubé měsíční mzdy v [obec] [částka] měsíčně a průměr hrubé měsíční mzdy [částka] měsíčně. Porodní asistentce žalobkyně uhradila celkem [částka], žalovaný se s porodní asistentkou setkal a dal jí finanční prostředky v hotovosti.

5. Shora uvedená skutková zjištění posuzoval soud prvního stupně podle § 913 a § 920 a násl. o. z. Nárok žalobkyně na příspěvek na výživu za období do května [rok] shledal nedůvodný, neboť v tomto období pobírala žalobkyně tzv. mateřskou, jejíž výše činila téměř stejnou částku jako její dosavadní příjem. Zároveň jí v tomto období žalovaný částečně poskytoval bydlení a nakupoval jí potraviny a různé jiné potřeby. Od června [rok] již zde žalobkyně nebydlela a její příjem jí poklesl, proto je žalovaný, který si v tomto období mohl vydělávat prací minimálně průměrnou mzdu v oblasti reklamy a mohl pronajímat (po jeho vyklizení a zlepšení stavu) byt v [obec], povinen jí v tomto období, do věku dvou let dcery, hradit výživné ve výši [částka] měsíčně. Za období od [datum] do [datum] to činí cekem [částka]. S ohledem na výši nedoplatku umožnil žalovanému tuto částku zaplatit ve splátkách. Zároveň žalovanému uložil zaplatit polovinu nákladů na porodní asistentku, když tyto náklady shledal vynaložené účelně, přičemž nebylo prokázáno, že by s jejich vynaložením žalovaný nesouhlasil.

6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně původně požadovala po žalovaném částku [částka] na výživném ([částka] měsíčně za 24 měsíců) a částku [částka] na náhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, tedy celkem [částka]. Žalobkyně byla úspěšná co do [částka], tedy v 63,58 % a neúspěšná co do 36,42 %. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 27,16 % svých nákladů, sestávající z odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z [datum]) po [částka], 2 náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], tj. [částka], z nichž 27,16% činí [částka].

7. O odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce rozhodl soud prvního stupně podle § 140 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 6 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Jejich celkovou výši vypočetl na částku [částka]. S ohledem na to, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 90%, přiznal ustanovenému advokátovi pouze 90% těchto nákladů, tj. částku [částka] s tím, že zbylých 10% je zástupci povinna nahradit samotná žalobkyně.

8. O nákladech řízení státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. a žalovanému, který ve věci samé neuspěl co do 63,58%, uložil v tomto rozsahu nahradit státu náklady, které mu vznikly v souvislosti s ustanovením zástupce žalobkyni.

9. O zaplacení soudního poplatku rozhodl soud prvního stupně podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. f) zák. č. 549/1991 Sb. Výše soudního poplatku činí podle položky 7 Sazebníku soudních poplatků [částka] (z částky [částka]) a podle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků [částka] (z částky [částka]).

10. Proti výrokům I., II. a III. tohoto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně nesprávně zjistil jeho majetkové poměry. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalobce v posledních letech balancuje na hranici chudoby a je do jisté míry finančně závislý na své přítelkyni či svých známých. Jeho nedobrá situace plyne i z účetních dokumentů jeho společností a z toho, že má dluhy u veřejných institucí; vozidla, která vlastní, mají minimální hodnotu. Není ani pravdou, že by žalovaný mohl mít potencionálně vysoké příjmy. Žalovaný není specialista v oblasti reklamy, marketingu či snad IT, v těchto oblastech nemá žádné vzdělání, znalosti získává praxí, úvaha soudu prvního stupně, že by mohl dosahovat průměrných příjmů v tomto oboru, je proto mylná. Shodnou otázku posuzovaly i soudy v opatrovnickém řízení, kde se řešilo výživné na dceru účastníků a dospěly v nich názoru, že je v možnostech žalovaného dosahovat čistého výdělku (jde-li o oblast jižních [obec]) ve výši [částka] – [částka] měsíčně čistého. Přestože soud prvního stupně vycházel z příjmů v [obec], je rozdíl v uvedených částkách nepřiměřeně velký. Žalovaný nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že se nemá věnovat svým nevýdělečným společnostem; v minulosti jeho společnost byly ziskové a je obvyklé, že může přijít i ekonomicky horší období, které zase přejde. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, že byt, který žalobkyni poskytl, nebyl vhodný pro bydlení s malým dítětem. Fotografie byly pořízeny po nastěhování a je tedy logické, že zde byly krabice. Pokud se pak žalobkyně rozhodla byt opustit, nemůže být tato skutečnost kladena žalovanému k tíži. Soud měl přihlédnout k plnění, které žalovaný žalobkyni poskytoval v období do května [rok] (bydlení a nákupy), i pro účely určení výživného za období následující, neboť žalobkyně si v tomto období mohla vytvořit úspory. Žalovaný zdůraznil, že institut výživného a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce neslouží k plné kompenzaci snížení příjmů, ale důvodné potřeby matky mají být uspokojovány v přiměřeném rozsahu. K tomu odkázal na komentářovou literaturu. Soudy při určení výživného neprovdané matky podle jeho názoru běžně vycházejí z výše výživného pro děti ve věku 0-5 let, které má dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti činit 11- 15% z příjmu povinného. S ohledem na to, že žalovaný žádné příjmy nemá, měla by být žaloba zcela zamítnuta. I pokud by se vyšlo z mediánu čisté mzdy, mělo by s ohledem na shora uvedené tabulky činit výživné [částka] – [částka] měsíčně v roce [rok] a ve výši [částka] – [částka] měsíčně v roce [rok]. Výživné, stanovené soudem prvního stupně, je tak zjevně nepřiměřeně vysoké. Výživné by, nedojde-li k zamítnutí žaloby, mělo být nižší než částka [částka], neboť vyšší částka by byla pro žalovaného likvidační, v rozporu s rozhodovací praxí jiných soudů, odbornou literaturou a podstatou institutu výživného neprovdané matky. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

11. Žalobkyně navrhla potvrzení prvostupňového rozsudku v napadených výrocích jako věcně správného. Soud prvního stupně podle jejího názoru správně vyšel z příjmů, které by žalovaný mohl dosahovat, a z jeho celkových majetkových poměrů. V období, za něž žalobkyně výživné požaduje, nebyl žalovaný zadlužen, ani v současné době nejsou jeho dluhy velké. Žalovaný má výhody ze svého podnikání, spočívající v užívání bytu na dobré adrese, což neodpovídá tvrzení žalovaného o jeho špatné životní úrovni. Žalovaný je schopen dosahovat minimálně příjmů ve výši hrubé měsíční mzdy specialisty oblasti reklamy, marketingu a průzkumu, neboť v tomto oboru má dle své výpovědi bohatou praxi a zkušenost. Dále je schopen dosahovat příjmu z pronájmu svého bytu ve výši [částka] – [částka], rovněž si žalovaný mohl vyplatit nerozdělný zisk ze svých společností. Úvahy opatrovnického soudu nejsou pro projednávanou věc použitelné, neboť účastníci se na výživném pro dceru nakonec dohodli. Žalobkyně měla dále za to, že pokud se rozhodla nadále nebydlet v bytě žalovaného, bylo to její právo, neboť nemohla být nucena přijímat tuto formu materiálního plnění ze strany žalovaného, nehledě na to, že byt nebyl vhodný pro obývání s novorozencem, žalobkyně tam nikoho neznala a nebyl tam nikdo, kdo by jí pomohl s dcerou.

12. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen (tj. ve vyhovujících výrocích o věci samé a v na ně závislých výrocích o nákladech řízení), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného, pokud jde o věc samu, není důvodné.

13. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, z provedených důkazů zjistil odpovídající skutečnosti a věc i správně právně posoudil.

14. Podle § 920 odst. 1 o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

15. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval.

16. Při určování výše výživného podle § 920 o. z. je třeba zohlednit i zvláštní zákonný požadavek pro stanovení výše výživného neprovdané matky, a to požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Rozsah výživného proto musí být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu. Matka dítěte tedy nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána (§ 697), a ani v takovém rozsahu jako její dítě. (Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, s. [číslo] – [číslo]).

17. Při stanovení konkrétní výše výživného je nutné vycházet především z obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Zákon klade důraz na potencialitu, nikoliv pouze fakticitu možností povinného (§ 913). Soud má tedy povinnost vycházet při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů nejen z fakticity příjmů povinného, resp. z reálných majetkových poměrů povinného, ale z potenciality příjmů povinného, což je možné považovat za východisko pro stanovování výše vyživovací povinnosti, resp. její existence vůbec. V případech, kdy je povinný nezaměstnaný, případně podnikal, a v současné době nemá žádné příjmy, žádný majetek a uvádí, že nemá ani perspektivu zaměstnání, se zpravidla vychází z příjmů, jakých by dosahoval, kdyby byl zaměstnán (Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, 2020, s. 981 – 990).

18. Soud prvního stupně postupoval správně, když nevyšel z žalobcem tvrzených dosahovaných příjmů, ale posuzoval, jakých příjmů by žalobce mohl dosahovat, pokud by byl zaměstnán. S jeho závěrem, že žalobce by mohl dosahovat průměrných výdělků, jakých v letech [rok] a [rok] dosahovali v [obec] specialisté v oblasti marketingu či alespoň průměrných hrubých měsíčních výdělků v [obec] v tomto období, se odvolací soud ztotožňuje. Žalobce má středoškolské vzdělání s maturitou, pracoval a pracuje jako reklamní agent, v letech [rok] [číslo] dle svého tvrzení dosahoval výdělků až [částka] měsíčně (jak vypověděl v opatrovnickém řízení), lze jej tedy právem považovat za specialitu v oblasti marketingu. Absence vzdělání v tomto oboru není podstatná, relevantní je, že se tomuto oboru žalobce v minulosti úspěšně věnoval a má v něm dlouholetou praxi. Minimálně pak mohl žalobce dosahovat, s ohledem na své nejvyšší dosažené vzdělání a praxi, průměrných hrubých výdělků v [obec]. Žalobce tedy mohl v r. 2019 dosahovat čistého příjmu ve výši [částka] a v r. [rok] ve výši [částka] (vycházeje z průměrné hrubé mzdy pro specialisty v oboru marketingu v [obec]), resp. částek [částka] a [částka] (vycházelo-li by se z průměrné hrubé mzdy v [obec]). Pokud v opatrovnickém řízení soudy dospěly k závěru, že žalobce mohl dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši [částka] – [částka], není tento závěr nijak odůvodněn (soudy pouze odkázaly na soudní praxi a výši výživného žalobcem na nezletilou dobrovolně placeného).

19. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně správně posoudil i výši výživného, na které má žalobkyně vůči žalovanému nárok. Jak shora uvedeno, rozsah výživného má být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně před narozením nezletilé dosahovala průměrného čistého výdělku ve výši [částka], od [datum] byl jediným jejím příjmem tzv. rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně. Rozdíl mezi původními příjmy a pobíraným příspěvkem činil téměř [částka]. Nadto bylo v řízení prokázáno, že nezbytné měsíčně výdaje žalobkyně činí částku [částka] měsíčně. Za těchto okolností je částka [částka] měsíčně částkou, která uspokojuje potřeby žalobkyně nikoliv zcela, ale právě v přiměřeném rozsahu. Tato částka zároveň odpovídá tzv. dílkové metodě (dříve podpůrně používané jako pomůcka pro stanovení výživného), při níž musely být povinné osobě zachovány 4 základní dílky jejího příjmu a na každou vyživovanou osobu se přidával 1 dílek. I pokud by tedy odvolací soud vyšel z průměrné mzdy v [obec], které žalobce mohl v letech [rok] a [rok] dosahovat, blíží se částka takto určeného výživného částce [částka].

20. Názor žalovaného, že by mělo výživné pro neprovdanou matku odpovídat svým rozsahem výživnému pro dítě ve věku 0-5 let, odvolací soud zcela odmítá. Takový způsob výpočtu výživného není soudní praxí, jak se domnívá žalovaný, a pokud snad bylo v jiném řízení v takovém rozsahu výživné pro neprovdanou matku určeno, jedná se o ojedinělý exces. Výživné pro neprovdanou matku se určuje dle kritérií stanovených v § 920 odst. 1 o. z., nikoliv dle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti, které se týkají pouze výživného dětí.

21. V období, za které soud prvního stupně žalobkyni výživné přiznal, neplnil žalovaný svou vyživovací povinnost k žalobkyni naturální formou ani poskytnutím odpovídajícího bydlení, ani nákupy potravin. Tímto způsobem částečně plnil svou vyživovací povinnost k žalobkyni v období, za něj žalobkyni výživné přiznáno nebylo; uvedené nelze zohlednit pro období následující, neboť pro to není žádného důvodu. Žalobkyni pak nelze klást k tíži, že nadále nesetrvala v bytě žalovaného; žalobkyně má právo se rozhodnout, kde bude uspokojovat svou potřebu bydlení a nelze ji nutit, aby bydlela v bytě žalovaného, který nadto nebyl, jak vyplynulo z provedeného dokazování, pro užívání s malým dítětem vhodný.

22. Pokud jde o přiznání částky [částka] jako příspěvku na úhradu nákladů spojených s porodem, odkazuje odvolací soud plně na odůvodnění soudu prvního stupně, proti kterému žalovaný ničeho nenamítal.

23. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů prvostupňový rozsudek ve vyhovujících výrocích o věci samé, stejně jako ve výroku o zaplacení soudního poplatku, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o přiznání odměny ustanovenému zástupci nebyl rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

24. Za věcně nesprávné považuje odvolací soud výroky o nákladech řízení. Pokud jde o náklady řízení mezi účastníky, vyšel soud prvního stupně správně z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a rovněž jeho závěr, že žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 27,16% nákladů řízení, je správný. Při určení výše nákladů řízení žalobkyně však soud prvního stupně pochybil, neboť k nákladům řízení žalobkyně nepatří pouze náklady na advokáta, vynaložené před tím, než jí byl JUDr. [jméno] [příjmení] ustanoven soudem podle § 30 o. s. ř. (ve výši [částka] vypočtené soudem prvního stupně), ale i náklady na advokáta v rozsahu, v němž žalobkyně nebyla osvobozena od soudního poplatku (a které je JUDr. [jméno] [příjmení] povinna uhradit sama žalobkyně). [příjmení] odpovídající 10% odměny ustanoveného zástupce činí částku [částka] ([částka] – [částka]). Celkem činí náklady řízení žalobkyně po zaokrouhlení částku [částka] (21 199,20 + 8 413,52), z nichž 27,16% činí po zaokrouhlení částku [částka] Odvolací soud proto prvostupňový rozsudek ve výroku V. o nákladech řízení mezi účastníky změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. v jejich výši tak, že je určil částkou [částka], jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

25. Nesprávně soud prvního stupně rozhodl i o nákladech řízení státu. Soud prvního stupně dovodil, že jestliže měl žalovaný v řízení neúspěch v rozsahu 63,58%, je povinen podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nahradit státu 63,58% nákladů, které stát platil. Tato úvaha je však mylná. Pokud by soud uvedeným způsobem postupoval, byl by účastník, který stojí v řízení proti účastníkovi osvobozenému od soudních poplatků znevýhodněn oproti účastníku, který vede v řízení proti účastníkovi s právním zástupcem zastupujícím účastníka na základě plné moci. Byla-li by totiž žalobkyně po celou dobu řízení zastoupena advokátem, kterému udělila plnou moc pro řízení, platil by jí žalovaný s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci samé, pouze 27,16% jejich nákladů řízení. Při postupu použitém soudem prvního stupně však má žalovaný nahradit (státu) 63,58% nákladů řízení, tedy více než dvojnásobek. Odvolací soud je proto toho názoru, že i za situace, kdy byl žalobkyni advokát ustanoven usnesením soudu podle § 30 o. s. ř., je žalovaný jako procesně více neúspěšný účastník povinen státu nahradit pouze 27,16% nákladů, které státu vznikly a které už jsou pravomocně určeny, tj. 27,16% z částky [částka], které po zaokrouhlení činí [částka] Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku VII. o nákladech řízení státu tak, že žalovanému uložil zaplatit uvedenou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

26. O odměně ustanoveného zástupce za zastupování žalobkyně v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud podle § 140 odst. 2 o. s. ř. Ustanovený zástupce má právo ve smyslu ust. § 7 bod 5, 8 odst. 1 a 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. na odměnu za 3 úkony právní služby (porada s žalobkyní přesahující 1 hodinu dne [datum], vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání dne [datum]) po [částka] (z tarifní hodnoty [částka], která byla předmětem odvolacího řízení), 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné za cestu k odvolacímu jednání z [obec] do [obec] a zpět v délce 298 km, absolvovaných osobním vozidlem Toyota AC Kombi s pohonem na benzín s průměrnou spotřebou 6,1 l [číslo] km při ceně za litr pohonné hmoty ve výši [částka], a to při amortizaci [částka] na 1 km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., celkem [částka] (správně činí cestovné [částka], zástupce žalobkyně však požadoval přiznat pouze částku [částka]), náhradu za ztrátu času za 8 půlhodin po [částka], tj. [částka] a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka]. Z toho uhradí stát ustanovenému zástupci 90% (neboť v tomto rozsahu je žalobkyně osvobozena od soudních poplatků), což činí [částka].

27. O nákladech odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v 10ˇ% odměny ustanoveného zástupce, kterou ustanovenému zástupci neplatí stát, ale sama žalobkyně, což činí částku [částka] Tyto náklady je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. O nákladech státu, které vznikly v odvolacím řízení, bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný, který byl v odvolacím řízení plně neúspěšný, je povinen zaplatit státu náklady, které stát hradil, a které spočívají v 90% odměny za zastupování žalobkyně ustanoveným zástupcem a činí částku [částka].