o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. května 2024, č. j. 19 C 129/2019 – 457,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobci c) částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu, aby byla žalovaná 2) povinna zaplatit žalobci c) částku [částka] (výrok II.), výrokem III. uložil žalobci c) povinnost zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se původně žalobci [jméno FO] (žalobce a), [jméno FO] (žalobce b) a [Jméno zainteresované osoby 0/0] (žalobce c) domáhali po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve [město] pod sp. zn. [spisová značka] a nezákonného přestupkového řízení. Po částečném zastavení řízení a poté, co bylo rozsudkem soudu prvního stupně meritorně rozhodnuto o části uplatněných nároků, byl usnesením zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] částečně zrušen rozsudek soudu prvního stupně co do částky [částka], která představovala náhradu nákladů obhajoby žalobce a) v předmětném trestním řízení a následném přestupkovém řízení, které vynaložil žalobce c) a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval tím, zda je žalobce c) aktivně legitimován k náhradě škody spočívající v nákladech právního zastoupení žalobce a) a dále jaká organizační složka státu je příslušná jednat jménem státu ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na právní zastoupení v přestupkovém řízení.

3. Soud prvního stupně rozhodl o věci samé na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že poté, co žalobci poskytl poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a doplnil dokazování, dovodil, že žaloba je co do částky [částka] důvodná. V řízení byla prokázána existence nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání, které vydala [veřejný orgán] kraje, Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, dne [datum], č. j. [číslo][číslo]). Žalobce c) je k nároku na zaplacení této částky aktivně legitimován, neboť prokázal, že zvolil obhájce ([Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]) svému synovi, tj. původnímu žalobci a) k zastupování v předmětném trestním řízení a náklady na obhajobu za něj také uhradil. Tyto skutečnosti byly podle soudu prvního stupně prokázány výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a listinnými důkazy, konkrétně informací sepsanou v AK [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] a plnými mocemi ze dne [datum]. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobce a) následně podepsal obhájkyni další plnou moc a ta byla založena do trestního spisu, neboť bylo prokázáno, že je její standardní praxí, že pro účely trestního řízení nechává podepsat plnou moc i jednotlivé obviněné, z důvodu následného snažšího jednání s orgány činnými v trestním řízení. Žalobce c) má proto ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu nákladů, které vynaložil na obhajobu svého syna, a to za všechny požadované úkony, neboť bylo prokázáno, že byly [tituly před jménem] [jméno FO] ve prospěch původního žalobce a) účelně vykonány, tak jak jsou podrobně vyjmenovány a vyčísleny v bodu 26. odůvodnění napadeného rozsudku, včetně cestovného, paušálních náhrad hotových výdajů, náhrady za ztrátu času a náhradu za daň z přidané hodnoty v souhrnné výši [částka].

4. Naproti tomu nárok na zaplacení částky [částka] jako náhrady nákladů vynaložených na obhajobu v přestupkovém řízení, kde za stát jednalo [název], shledal soud prvního stupně nedůvodným, z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí jako odpovědnostního titulu.

5. O nákladech řízení mezi žalobcem c) a 1) žalovanou rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a dovodil, že 1) žalovaná má s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu právo na 19% náhrady nákladů řízení, spočívající v 14 paušálních náhradách nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 14 úkonů, celkem ve výši [částka], z nichž 19% činí [částka].

6. O nákladech řízení mezi žalobcem c) a 2) žalovanou rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. a proti výroku o nákladech řízení III. podala 1) žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž namítala, že až do rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] žalobce c) netvrdil, že by svému synovi [jméno FO] zvolil obhájce. Městský soud svým poučením překročil svou poučovací povinnost a tím porušil princip rovnosti stran účastníků řízení. Soud prvního stupně se dále nezabýval rozporem v listinných důkazech, konkrétně tím, že v trestním spise byla založena plná moc ze dne [datum] pro [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] podepsanou žalobcem a), což znamená, že nejpozději toho dne si zvolil [tituly před jménem] [jméno FO] svou obhájkyní sám žalobce a), bez ohledu na to, zda mu v minulosti zvolil obhájce jeho rodinný příslušník. V rozsudku tuto listinu soud prvního stupně vůbec nezmínil, ani ji jakkoliv nehodnotil. [jméno FO] spočívající v nákladech na obhajobu pro [jméno FO], tak nevznikla žalobci c) v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním [jméno FO]. Žalovaná 1) proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku I. tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítne.

8. Žalobce c) navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku jako věcně správných. Měl za to, že odvolací soud nepřekročil svou poučovací povinnost a po právu zavázal soud prvního stupně k poučení žalobce c) podle ust. § 118a o. s. ř. Tímto postupem totiž reagoval na procesní obranu žalované 1), která zpochybňovala aktivní legitimaci žalobce c). Není ani pravdou, že by se soud prvního stupně nevypořádal s rozporem mezi jednotlivými listinami v řízení provedenými k důkazu. Naopak, nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku rozebral vztah obou listin a zhodnotil je i v souvislosti se svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], která obě listiny sepsala a vysvětlila jejich rozpor.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III., včetně řízení, které jejich vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř. a shledal odvolání žalované nedůvodné.

10. V prvé řadě dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že je zde dána existence nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., jakož i vznik škody, k tomu odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

11. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v tom, že škoda spočívající v nákladech na obhajobu ve výši [částka] vznikla žalobci c) v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce a).

12. Jak uvedl odvolací soud již ve svém rozhodnutí ze dne [datum] č. j. [spisová značka], postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. mají i ty osoby, které jsou oprávněny namísto obviněného zvolit mu obhájce pro trestní řízení, pokud zaplatily náklady nutné obhajoby. Tyto osoby se tedy dostávají do pozice účastníka dílčí fáze trestního řízení. Osoby, které jsou podle § 37 odst. 1 tr. ř. oprávněny zvolit obviněnému obhájce (zákonný zástupce, příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner, druh, jakož i zúčastněná osoba), činí tak vlastním jménem a na vlastní náklady. Splňují tedy předpoklady pro to, aby byly považovány za účastníka řízení aktivně legitimovaného k uplatnění nároku na náhradu škody spočívající v jimi vynaložených nákladech nutné obhajoby (Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2012, s. 88, odst. 3). Osoby oprávněné zvolit obviněnému obhájce (§ 37 odst. 1 tr. ř.) nejsou účastníky trestního řízení samy o sobě, ale stávají se jimi až v okamžiku, kdy toto právo využijí. Vznikne-li jim v souvislosti s tím škoda nebo nemajetková újma, za niž odpovídá stát, je třeba je považovat za účastníky řízení ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. k náhradě takové škody nebo nemajetkové újmy aktivně legitimované (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]).

13. Aby tedy byl žalobce c) aktivně legitimován k náhradě škody spočívající v nákladech obhajoby svého syna, žalobce a), musel by to být on, kdo svému synovi zvolil obhájce a poté náklady zaplatil. Tuto skutečnost žalobce c) netvrdil ani neprokazoval, proto bylo třeba žalobci c) v tomto směru poskytnout příslušné poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.

14. Takové poučení nepřekračuje poučovací povinnost soudu. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

15. Ustanovení § 118a vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu. Smyslem § 118a je, aby nedošlo k zamítnutí žaloby (nebo k neztotožnění se s procesní obranou žalovaného) ze strany soudu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Naplněním poučovací povinnosti soud nepřichází o svoji procesní nestrannost, neboť tuto povinnost realizuje vůči kterékoliv straně sporu, jež je ohrožena procesním neúspěchem pro neunesení břemene tvrdit nebo prokazovat. Poučení podle § 118a odst. 1 až 3 může mít výjimečně charakter poučení o hmotném právu, jestliže je nelze srozumitelně poskytnout, aniž by soud zároveň sdělil své materiální stanovisko k projednávané záležitosti. (Občanský soudní řád, 3. vydání (2. aktualizace, 2023): K. [adresa], beck-online).

16. Odvolací soud postupoval ve shora uvedených intencích a ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí zavázal soud prvního stupně, aby žalobci c) poskytl v uvedeném smyslu poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Soud uvedené poučení žalobci c) poskytl při jednání dne [datum]. Na to žalobce c) reagoval tím, že doplnil svá skutková tvrzení tak, že svému synovi, žalobci a), zvolil obhájkyní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum]. A k tomu tvrzení označil důkazy, a to plné moci podepsané dne [datum], informaci z téhož dne a výslech [tituly před jménem] [jméno FO]. Tyto důkazy soud prvního stupně provedl a zhodnotil je i v souvislosti s plnou mocí, založenou v trestním spise, kterou pro [tituly před jménem] [jméno FO] následně podepsal žalobce a). Tyto důkazy hodnotil soud prvního stupně postupem uvedeným v ust. § 132 o. s. ř. a jeho skutkovému závěru, že žalobce c) zvolil obhájce ([Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]) svému synovi, tj. původnímu žalobci a) k zastupování v předmětném trestním řízení a náklady na obhajobu za něj také uhradil, nemá odvolací soud co vytknout. I podle jeho názoru tento závěr logicky z provedených důkazů vyplývá. Svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] bylo i vysvětleno, z jakého důvodu byla posléze podepsána plná moc i samotným žalobcem a).

17. Své skutkové závěry pak soud prvního stupně i správně právně posoudil, když dovodil, že žalobci c) vznikla ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. škoda spočívající v nákladech obhajoby jeho syna, a to v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním syna. Následný podpis plné moci i synem žalobce c), učiněné pro účely snadnější komunikace s orgány činnými v trestním řízení, nemůže na uvedeném závěru ničeho změnit, neboť smlouvu o právní pomoci s obhájkyní uzavíral pouze žalobce c), a nikoliv též i žalobce a). Soud prvního stupně správně určil i výši škody, když se zabýval jednak tím, zda žalobcem c) tvrzené úkony právní služby obhájkyně provedla a zda byly tyto úkony účelně vykonané, správně vyčíslil i náhradu všech hotových výdajů jakož i náhradu za daň z přidané hodnoty.

18. Odvolací soud proto prvostupňový rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé I. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku o nákladech řízení III.

19. V zamítavém výroku o věci samé II. a ve výroku o nákladech řízení IV. nebyl rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch, má proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty spočívají v odměně advokáta za 3 úkony právní služby (porada s klientem dne [datum], sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka], 3 náhradách hotových výdajů po [částka] k těmto úkonům a dále v cestovném vozidlem [jméno FO] [jméno FO] reg. zn. [SPZ], k odvolacímu jednání dne [datum] na trase [adresa] a zpět v délce 418 km, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km, ceně motorové nafty [částka]/l podle § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši [částka] podle § 1 vyhl. č. 398/2023 Sb., tj. [částka], v náhradě za promeškaný čas za celkem [hodnota] půlhodin po [částka] podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Celkové náklady ve výši [částka] je žalovaná v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalobce. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu.