o zaplacení 293 340,18 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 195 267 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu v rozsahu 99 073,18 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 66 991 Kč (výrok III). Zároveň rozhodl o vrácení částky 3 000 Kč žalobkyni jako nevyčerpané zálohy na důkaz (výrok IV). Doplňujícím usnesením ze dne 9. 9. 2025 doplnil výrok III. tak, že vedle žalované uložil i vedlejšímu účastníkovi na její straně povinnost k náhradě nákladů řízení, a to společně a nerozdílně.

2. Nalézací soud tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně jako postupník pohledávky [jméno FO] (nyní [jméno FO]), domáhala po žalované (a původně též po SVJ domu č.p. [číslo]) zaplacení částky 294 340,18 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé vytopením bytu č. [číslo] ve vlastnictví poškozené [jméno FO], který se nachází pod bytem žalované. V důsledku průniku vody do bytu došlo ke škodě na bytě a vybavení (31 255,18 Kč), na ušlém zisku z nájemného za období 1. 7. 2020 – 18. 4. 2021 (218 500 Kč), nákladům vynaloženým na služby spojené s užíváním bytu (33 000 Kč), nákladům na služby správce bytu (2 420 Kč), nákladům na průzkum poškození (4 840 Kč) a právní služby (4 325 Kč). Aktivní legitimaci žalobkyně odvozovala od Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 3. 5. 2022.

3. Žalovaná namítala, že únik vody nepocházel ze součásti její jednotky, nýbrž z místa mimo její byt, že byt byl v záruce a nebyl dán ani předpoklad havárie, takže nelze dovodit zanedbání náležitého dohledu; zpochybnila též účelnost a příčinnou souvislost tvrzených škod, zejména ušlého zisku, s tím, že poškozená měla dostatek času byt uvést do stavu způsobilého k pronájmu. Navrhla zamítnutí žaloby, stejně jako vedlejší účastník na straně žalované.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že k zatečení z bytu žalované č. [číslo] do bytu poškozené č. [číslo] došlo v důsledku prasknutí těsnicího Okroužku přívodní hadičky ke splachovacímu zařízení WC, přičemž tato hadička je součástí vnitřních rozvodů v bytové jednotce žalované; k úniku vody docházelo za obkladem, voda protekla nejprve do bytu žalované a poté do bytu poškozené. Uvedené závěry korespondují s obsahem prohlášení vlastníka k vymezení společných částí a vnitřních instalací a byly převzaty i z pravomocného částečného rozsudku ve vztahu k zamítnutí žaloby proti původní druhé žalované – Společenství vlastníků jednotek v době čp. [číslo] – potvrzeno rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 11. 6. 2024, č. j. [spisová značka]. Skutková zjištění soud opřel zejména o výpověď svědka [jméno FO] (správce budovy), výpověď [jméno FO] (dříve [jméno FO]), zprávy [právnická osoba] ze dne 13. 7. 2020 s fotodokumentací, emailovou komunikaci mezi účastníky a správcem, zápisy a sdělení pojišťovny, vyúčtování služeb, nájemní smlouvy a navazující listiny (dohoda o ukončení, pokladní doklady), dále faktury a doklady o platbách za opravy, materiál a služby ([právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba]., [právnická osoba], úklid). Z katastru [právnická osoba] měl za nesporné vlastnické poměry k oběma jednotkám.

5. Po právní stránce soud prvního stupně dovodil odpovědnost žalované podle § 2937 odst. 1 o z., jelikož škodu způsobil provoz vnitřní instalace v dispozici žalované (přívodní hadička a její těsnění), nad níž měla mít náležitý dohled; žalovaná neprokázala, že náležitý dohled nezanedbala. K výši náhrady soud aplikoval § 2951 odst. 1 a § 2952[Anonymizováno]o. z., přiznal skutečnou škodu jako účelně vynaložené náklady na uvedení do předešlého stavu (výměna dveří se zárubněmi 16 154 Kč; opravné práce 13 176,70 Kč; úklid po stavebních pracích 1 000 Kč; náhrada světla 588,65 Kč po přepočtu dle kurzu ke dni výzvy) a dále uznal náklady spojené s inspekcí a zajištěním přístupu ([právnická osoba] 2 420 Kč; [právnická osoba] 4 840 Kč), a to s ohledem na bydliště poškozené na [stát] a potřebu odborné dokumentace; naopak neshledal účelnými náklady právního zastoupení poškozené ve výši 4 325 Kč, vzhledem k existenci správce bytu schopného zajistit nezbytné úkony. Ve vztahu k ušlému zisku soud shledal příčinnou souvislost mezi havárií a zmařeným nájemním vztahem sjednaným od 1. 7. 2020, avšak dovodil, že vzhledem k charakteru škody a odstraněním následků havárie mohl být byt opraven nejpozději do konce roku 2020; proto přiznal ušlé nájemné jen za šest měsíců (138 000 Kč) a z předepsaných služeb uznal, v poloviční výši, pouze ty složky, které by nesl nájemce a souvisely s užíváním bytu, v celkové sumě 19 087,63 Kč; neuznal náklady spojené s parkovacím stáním, neboť nebylo prokázáno, že by bylo pronajato s bytem či nemohlo být pronajato jiné osobě. Nárok na úrok z prodlení soud přiznal podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch účastníků. Celkové náklady žalobkyně vyčíslil částkou 204 990,50 Kč a přiznal náhradu ve výši 32,68 % z této částky, tj. 66 991 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání jak žalobkyně, tak žalovaná. Žalobkyně však své odvolání vzala zpět a proto odvolací soud usnesením ze dne 4. 11. 2025, č. j. [spisová značka] odvolací řízení o odvolání žalobykně zastavil. Předmětem odvolacího přezkumu tak zůstal výrok I. a III., které byly napadeny žalovanou.

7. Žalovaná považuje napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně za nesprávný. Namítá, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním i právním závěrům, když jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 195 267 Kč[Anonymizováno]s příslušenstvím a náklady řízení. Tvrdí, že rozhodnutí vychází z nedostatečně prokázaných skutečností ohledně příčiny zatečení vody a nesprávného určení výše škody, jakož i z absence posouzení příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a ušlým ziskem. Odvolatelka nesouhlasí se skutkovým závěrem, že k úniku vody došlo z vodovodní instalace, která je součástí její bytové jednotky. Namítá, že soud vycházel z důkazů, které tuto skutečnost nemohly spolehlivě prokázat: sdělení vedlejšího účastníka jsou irelevantní, neboť jeho pracovníci nebyli přítomni opravě závady; reklamace, na kterou soud odkazuje, je neidentifikovatelná a nepřezkoumatelná; místní šetření bylo provedeno až po opravách, takže nemohlo zjistit místo závady; výpověď svědka [jméno FO] je pouze nepřímým důkazem, neboť svědek opravu neprováděl ani jí nebyl přítomen. Žalovaná tak zdůraznila, že jediný důkaz je nepřímý a nemá oporu v jiných důkazech, což odporuje zásadám hodnocení důkazů vyjádřeným v judikatuře Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 2682/2013), podle níž musí být skutkový závěr učiněn bez rozumných pochybností.

8. Odvolatelka dále namítá nesprávné právní posouzení ve vztahu k výši škody. Tvrdí, že soud nesprávně aplikoval § 2952 o. z., když výši škody určil podle hodnoty nových zařizovacích předmětů, které si právní předchůdkyně žalobkyně pořídila namísto zničených, aniž by zjistil druh a stav původních předmětů. Skutečná škoda spočívá v hodnotě zničených věcí, nikoli v hodnotě jejich náhrad. Soud tak bez zjištění, zda nové předměty odpovídají původním, nemohl správně určit výši škody. Žalovaná dále namítá nesprávné právní závěry ohledně nároku na ušlé nájemné a související platby. Soud se podle odvolatelky vůbec nezabýval otázkou příčinné souvislosti mezi zatečením vody a ušlým ziskem, což činí rozsudek nezákonným. Odvolatelka poukazuje na § 2903 odst. 1 o. z., podle něhož má poškozený povinnost předcházet škodě. Tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto prevenční povinnost zcela zanedbala, neboť zahájila opravy až v lednu 2021, ačkoli zatečení zjistila již v červnu 2020, a sama předčasně ukončila nájemní smlouvu. Proto neexistuje příčinná souvislost mezi ušlým ziskem a zatečením vody. Odvolatelka rovněž považuje závěr soudu o přiměřené době k opravě bytu (6 měsíců) za ničím neodůvodněný. Odvolacímu soudu navrhla, aby změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, a aby jí přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvádí, že odvolací důvody žalované nejsou důvodné. K námitce nesprávných skutkových zjištění žalobkyně zdůrazňuje, že příčina zatečení byla jednoznačně určena již odvolacím soudem v částečném rozsudku č. j. [spisová značka], který konstatoval, že příčinou bylo prasknutí Okroužku v přívodní hadičce splachovače umístěného v bytě žalované. Tento závěr je podpořen výpovědí svědka [jméno FO] ze dne 10. 10. 2023, který detailně popsal mechanismus úniku vody a identifikoval vadný díl. Stejný závěr vyplývá z protokolů pojišťovny, které příčinu zatečení potvrzují. K právnímu posouzení věci žalobkyně uvádí, že soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody (§ 2951 a § 2952 o. z.) a přiznal náhradu skutečné škody i ušlého zisku. Zdůrazňuje, že námitky žalované ohledně způsobu určení výše škody (hodnota nových předmětů) jsou novotami a ve smyslu § 205a o. s. ř. k nim odvolací soud nemá přihlížet. Stejně tak tvrzení o zanedbání prevenční povinnosti (§ 2903 odst. 1 o. z.) je opakovaně vyvráceno provedenými důkazy. Žalobkyně namítá, že posouzení doby nutné k opravě bytu není vadou řízení, ale právním posouzením, a tudíž nemůže založit odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Vyjádření se vymezuje i proti tvrzení žalované, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila kroky k odstranění vad. Žalobkyně uvádí, že paní [jméno FO] ihned po zjištění zatečení dne 8. 6. 2020 provedla základní opatření (větrání, zapnutí klimatizace) a nahlásila škodu správci domu, kterému předala klíče od bytu. Polemizuje rovněž s tvrzením žalované, že ušlý zisk nevznikl v příčinné souvislosti se zatečením, a připomíná, že nájemce se nemohl nastěhovat k 1. 7. 2020 vzhledem k rozsahu škody, která byla značná, což dokládá zpráva [právnická osoba] V závěru žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného a přiznání náhrady nákladů řízení.

10. Vedlejší účastník se ztotožnil s odvolacími důvody žalované.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek ve výrocích I. a III. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212, § 212a odst. 4, 5. o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Věc posoudil správně i po právní stránce.

13. Odvolatelka brojí proti závěru, že příčinou zatečení byla porucha přívodní hadičky splachovače v bytě žalované a že z provedených důkazů takový závěr neplyne. Odvolací soud připomíná, že otázka lokalizace a povahy závady byla již vyřešena v této věci částečným rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 6. 2024, č. j. [spisová značka], jímž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby proti SVJ z důvodu, že závada se nacházela na vnitřním rozvodu v bytě žalované, nikoli na společných částech domu. Soud prvního stupně správně navázal na tento závěr a opřel jej o výpověď svědka [jméno FO], který po nahlášení havárie zařídil její odstranění a zároveň se později (téhož dne, kdy byla havárie nahlášena), i do bytu dostavil a byl schopen místo havárie lokalizovat. Listinné podklady včetně zprávy [právnická osoba], protokolů pojišťovny a listin o průběhu hlášení a šetření škody se shodují v závěrech, co způsobilo protečení vody do bytu poškozené. Skutkový závěr soudu prvního stupně proto obstojí, když hodnocení důkazů odpovídá zásadě volného hodnocení (§ 132 o. s. ř.).

14. Ze skutkového stavu proto plyne, že škodu způsobila věc (vodoinstalační prvek) provozovaná v bytě žalované, tedy v její dispoziční sféře. Soud prvního stupně přiléhavě aplikoval § 2937 odst. 1 o. z., podle něhož nahradí škodu ten, kdo měl mít nad věcí náležitý dohled; zproštění odpovědnosti podmiňuje prokázání, že dohled nezanedbal. Žalovaná takový důkaz neunesla.

15. Pokud žalovaná spatřuje „jinou vadu řízení“ v tom, že soud prvního stupně stanovil přiměřenou dobu oprav na šest měsíců, aniž by tento závěr náležitě a přezkoumatelně objasnil, nespatřuje v tom odvolací soud procesní vadu, nýbrž se jedná o hodnotící (právní) úsudek v rámci posouzení příčinné souvislosti a rozsahu ušlého zisku. Ustanovení § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. míří na pochybení v průběhu řízení (např. chybný postup při dokazování, porušení poučovací povinnosti, vady doručování), nikoli na nesouhlas s hmotněprávním závěrem, či závěrem jaká konkrétní skutková zjištění (co se stalo) je třeba podřadit pod konkrétní právní normu.

16. Námitky žalované směřující proti právnímu hodnocení odvolací soud rovněž shledal nedůvodnými. Soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení § 2951 odst. 1 a § 2952 o. z. Vyšel z toho, že byt poškozené nebyl dosud používán, že bezprostředně před havárii prošel celkovou úpravou, která z původního tzv. “holobytu”, jak byl poškozenou pořízen, vytvořila byt, který umožnil jeho běžné užívání a tedy i pronájem. Pokud tedy poškozená dne 8. 6. 2020 při převzetí bytu od pana [jméno FO], který úpravy prováděl, zjistila, že byt je vytopený, je zřejmé, že ke škodě způsobené zatečením vody z bytu žalované došlo na nových věcech. Je proto namístě, aby byla škoda nahrazena v plné výši. Soud prvního stupně vycházel z účelně vynaložených nákladů na uvedení do předešlého stavu, které byly prokázány fakturami (výměna dveří a zárubní, opravy povrchů, úklid, výměna svítidla) a odborným zjištěním rozsahu poškození ([právnická osoba]). Tvrzení žalované o nutnosti zjišťovat „stav a druh“ původních předmětů bylo v odvolání uplatněno nově a nepřípustně (§ 205a o. s. ř.), nadto jde proti povaze restituční náhrady, kdy se hradí účelný náklad na navrácení do předešlého stavu, neníli jiný způsob reálně dosažitelný (§ 2951 odst. 1 a § 2952 o. z.).

17. Ušlý zisk z titulu zmařeného nájemního vztahu soud prvního stupně přiznal za období šesti měsíců v návaznosti na zjištěný rozsah poškození, nutnost vysušení a následných oprav a s přihlédnutím k okamžité neobyvatelnosti bytu ke dni sjednaného počátku nájmu. Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Příčinná souvislost mezi havárií a nemožností realizovat nájem byla prokázána, přičemž poškozená vykonala bezprostředně po zjištění škody potřebné kroky (větrání, zajištění vysoušení, nahlášení správci, technická inspekce). Nelze jí přičítat porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 2903 odst. 1 o. z.; naopak průtahy v opravě vyplývaly z objektivní potřeby sanace a koordinace zásahů. Navíc se jednalo o havárii, kdy bylo třeba nejprve rozsah škod posoudit, proběhlo rovněž (neúspěšné) jednání s pojišťovnou, bylo třeba nasmlouvat provedení prací a zajištění materiálu. Do rozhodného období zasáhla epidemie Covid-19, která v té době prakticky zamezila volnému pohybu osob. Limitace ušlého zisku na šest měsíců je tak přiměřeným, racionálně odůvodněným korektivem rozsahu náhrady a odpovídá zásadě plné, nikoli však nepřiměřené kompenzace (§ 2952 o. z.). To platí i pro výpočet náhrady nákladů na správu domu, které by jinak hradil pronajímatel. I zde úvaha soudu prvního stupně obstojí, má logický závěr, který vyplývá z provedeného dokazování a je náležitě odůvodněn. Tvrzení žalované, že její byt byl opraven mnohem dříve, než jak o svém bytě tvrdí poškozená, není pro posouzení nároku žalobkyně podstatné, když žalobou není řešena škoda, která měla vzniknout žalované.

18. Odvolací soud proto uzavírá, že rozsudek soudu prvního stupně je v napadeném výroku II. správný, včetně přiznaného úroku z prodlení a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

19. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která v odvolacím řízení byla úspěšná, přiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 22 917,40 Kč a sestává se z mimosmluvní odměna advokátky žalobkyně podle § 6 odst. 1, § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) při tarifní hodnotě sporu 195 267 Kč podle § 8 odst. 1 AT za dva úkony právní služby po 9 0250 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu 2. 12. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. g), písm. k) AT a dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši 3 977,40 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Povinnost byla uložena žalované i vedlejšímu účastníkovi na její straně, a to s odkazem na ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř., a to jako solidárním dlužníkům.