o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. června 2024, č. j. 14 C 267/2021 - 276,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu ohledně částky [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení a výrokem III. stanovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Výroky IV. a V. rozhodl, že žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení v rozsahu 95 % celkových nákladů (žalobkyně) a 5% celkových nákladů (žalovaná), jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako nákladů na úpravu předávací stanice tepla a vyregulování soustavy po odpojení žalované od centrálního zdroje tepla v souvislosti se změnou způsobu vytápění žalované. Žalobkyně tvrdila, že tyto náklady je žalovaná povinna hradit žalobkyni podle ustanovení § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Náklady byly žalované vyúčtovány dvěma fakturami, a to fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] ve výši [částka] a fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] ve výši [částka]. Na prvou fakturu žalovaná uhradila částku [částka], zbytek odmítla. Na druhou fakturu žalobkyně vystavila dobropis, kterým fakturovanou částku ponížila o [částka]. Ani tuto fakturu žalovaná nezaplatila.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že v souvislosti s odpojením od odběrného místa uhradila žalobkyni na první fakturu částku [částka], zbytek z této faktury ani druhou fakturu neuhradila, neboť tyto další náklady nebyly vynaloženy v souvislosti s odpojením žalované.

4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně poskytovala žalované dodávky tepelné energie a teplé vody do dvou odběrných míst na adrese [adresa], [adresa], a to na základě dvou smluv o dodávce tepelné energie. Smluvní vztah byl ukončen výpovědí žalované za dne [datum]. Žalovaná si zřídila vlastní zdroj tepla a dne [datum] byla odpojena od centrálního zdroje tepla a dne [datum] od centrálního zdroje teplé vody. Po odpojení žalované došlo k poklesu potřeby výkonu předávací stanice na cca 26 %. Předávací stanice po odpojení žalované byla plně funkční a ještě řadu měsíců (včetně topné sezóny) bez zásadních změn bylo teplo dodáváno zbylým odběratelům. Zařízení však bylo dimenzováno na větší objemy a tedy stávající stav byl nevyhovující, nehospodárný, docházelo k únikům tepla, většímu opotřebení jednotlivých komponentů systému, systém byl obtížněji regulovatelný. Žalobkyně tak přistoupila k úplnému přebudování předávací stanice a jejímu vyregulování na potřebný – významně nižší výkon, kdy byla přivezena a nainstalovaná nová kompaktní předávací stanice tepla namísto původní technologie předávací stanice. Stavební práce po odpojení žalované jakož i následnou přestavbu stanice prováděla na objednávku žalobkyně společnost [právnická osoba], která žalobkyni za provedené práce vystavila dne [datum] fakturu na částku [částka] s předmětem plnění „oprava a údržba PS, kotelen, strojoven a související technologie“ a dne [datum] fakturu na částku [částka] s předmětem plnění „práce spojené s trvalým odpojením..“ Na základě prvé uvedené faktury žalobkyně žalované vystavila dne [datum] fakturu č. [č. účtu] na částku [částka] s předmětem plnění „práce spojené s trvalým odpojením OM“ se splatností do [datum]. Žalovaná s fakturovanou částkou nesouhlasila, po předložení krycího listu rozpočtu, který obsahuje podrobný rozpis stavebních a montážních prací, uhradila dne [datum] žalobkyni částku [částka]. Dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu č. [hodnota] na částku [částka], následně poníženou o částku [částka], s tím, že se jedná o práce spojené s trvalým odpojením žalované, žalovaná tuto částku odmítla uhradit. Rozpočet na práce provedené společností [právnická osoba] byl zpracován řádně, v souladu s cenovými předpisy a promítá faktický rozsah provedených prací. Přebudování předávací stanice po odpojení žalované bylo nutné, neboť stanice byla dimenzována na větší odběr, po odpojení žalované došlo ke snížení provozu na cca 26 %, soustava byla obtížněji regulovatelná, docházelo k tepelným ztrátám, větší míře opotřebování zejména pohyblivých komponentů (ventily apod.), provoz stanice tak odporoval předpisům, zejména zákonu o hospodaření s energií. Práce související toliko se samotným odpojením žalované byly znalcem vyčísleny na částku [částka].

5. Shora uvedená skutková zjištění posuzoval soud prvního stupně podle § 77 odst. 5 energetického zákona, ve znění účinném do [datum]. Uvedl, že v souladu s ust. § 77 odst. 5 energetického zákona byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni náklady spojené s odpojením od rozvodného zařízení, včetně nákladů na odstranění tepelné přípojky a předávací stanice. Jedná o takové náklady, pro něž je charakteristická jejich jednorázovost a přímá souvislost se změnou nebo odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení (to znamená, že představují především výdaje vynaložené na samotné odpojení od zdroje tepla a vyregulování tepelné soustavy po odpojení odběratele). Jedná se o náklady, které vznikly v okamžiku změny nebo odpojení odběratele, případně v rámci jim předcházející přípravy této změny nebo odpojení (časové hledisko). Lze přitom připustit, že by mohlo jít i o náklady vzniklé dodatečně, pokud se ovšem projeví jejich přímá souvislost s předcházejícím odpojením nebo změnou (např. situace, kdy v přiměřeně dlouhé době po odpojení odběratele od rozvodového tepelného zařízení nastane potřeba vyregulovat systém a bude zřejmé, že tato potřeba nastala v důsledku odpojení jednoho účastníka ze systému) K tomu soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně má právo na úhradu nákladů, vynaložených na práce bezprostředně související s odpojením žalované, které znalec vyčíslil na částku [částka]. Jelikož žalovaná částku [částka] již uhradila, uložil jí soud uhradit žalobkyni zbývající částku, tj. částku [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení.

6. Náklady na další práce, které bezprostředně nesouvisely s odpojením žalované, soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal. Těmito pracemi došlo prakticky k přestavbě celé předávací stanice a výměně technologického zařízení, byla přivezena a nainstalovaná nová kompaktní předávací stanice namísto původní technologie. Byť se jedná o náklady, které časově vznikly po odpojení žalované a znalec uvedl, že byly nezbytné s ohledem na platné právní předpisy upravující účinnost tepelných zařízení, zejména zákona o hospodaření s energií, nejedná se o náklady, které by bylo lze podřadit pod náklady dle ustanovení § 77 odst. 5 energetického zákona. Uvedené ustanovení je co do výčtu nákladů spojených s odpojením obecné, výčet je toliko demonstrativní, dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] lze za náklady související s odpojením od rozvodného tepelného zařízení považovat zejména technický návrh odpojení, nutné výkopové a zemní práce, demontáž tepelné přípojky a zaslepení potrubí, demontáž armatur a měřícího zařízení, doplnění teplonosné látky, vyregulování soustavy po odpojení a případně jiné skutečně vzniklé náklady související s odpojením od rozvodného tepelného zařízení. V daném případě se nemůže jednat o náklady vynaložené na vyregulování soustavy po odpojení žalované, neboť pod pojmem vyregulování soustavy si lze představit činnosti za účelem úpravy a optimalizace stávajícího zařízení, nikoliv kompletní přestavbu předávací stanice, zahrnující osazení nové technologie, kdy de facto byla žalobkyní vybudována nová předávací stanice s nižší kapacitou. Takto rozsáhlé úpravy nelze ani rozšiřujícím výkladem podřadit pod termín vyregulování soustavy, a nespadají ani pod žádný jiný náklad uvedený v § 77 odst. 5 energetického zákona, nelze tak po žalované spravedlivě požadovat, aby tyto náklady žalobkyni hradila. Soud prvního stupně k tomu dále odkázal na odbornou literaturu (Energetická legislativa v kostce 3: komentář k energetickému zákonu, zákonu o hospodaření energií a zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie včetně prováděcích předpisů k těmto zákonům ; autor textu [jméno FO] ... [a kol.]. - Aktualiz. vyd. - [právnická osoba], 2009, str. 153), dle které do nákladů ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona nelze zahrnout změnu ekonomické situace dodavatele snížením odbytu tepelné energie a náklady s tím související, neboť žádný právní předpis nemůže ani nepřímo žádného odběratele nutit k trvalému odběru zboží od jednoho dodavatele, ani se podílet na nákladech spojených s eventuálním nevyužitím jeho dodavatelských kapacit a popírat tak principy podnikání v tržním prostředí.

7. Konečně měl soud prvního stupně za to, že částečné plnění žalované, tj. úhradu částky [částka], nelze považovat za uznání dluhu ve smyslu § 2054 o. z., když žalovaná již před částečnou úhradou první faktury reagovala tak, že nárok žalobkyně neuznává, resp. nárok uznala, ale právě a výslovně jen co do této částky.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 142 dost. 2 o. s. ř. a žalované, která byla úspěšná co do 95% a neúspěšná co do 5%, přiznal 90% nákladů řízení v souhrnné výši [částka].

9. O nákladech řízení, které vznikly státu, rozhodl soud prvního stupně podle § 148 o. s. ř. a podle poměru úspěchu ve věci uložil žalobkyni zaplatit jejich 95% a žalované jejich 5%, s tím, že o jejich výši, která dosud není známa, bude rozhodnuto samostatným usnesením.

10. Proti zamítavému výroku o věci samé a proti výrokům o nákladech řízení podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, určil rozsah nákladů podle ust. § 77 odst. 5 energetického zákona. Soud prvního stupně správně žalobkyni přiznal výrokem I. náklady na práce související s odstraněním předmětné části rozvodného tepelného zařízení. Žalobkyně však v důsledku odpojení žalované od zdroje tepla zajišťovaného žalobkyní musela přebudovat předávací stanici, jejímž prostřednictvím předtím dodávala žalované teplo. K takovému závěru dospěl i znalec, kterého soud ustanovil. Zdůvodnil to tím, že v důsledku odpojení žalované se předávací stanice stala naprosto předimenzovanou, neboť výkon se snížil na 26% původního stavu. Tento stav by s sebou nesl zvýšené tepelné ztráty, obtížnější regulaci tepelného výkonu a zvýšené náklady na opravy. Proto bylo nutno provést stavební a technologické úpravy ke správnému nadimenzování stanice. Žalobkyně musela předávací stanici přebudovat i ze zákonných důvodů ve smyslu zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření s energiemi. Žalobkyně připomněla, že soudní znalec dospěl k závěru, že jiné, méně ekonomicky nákladné řešení přebudování předávací stanice, neexistovalo. Nebylo možno ani k přebudování stanice použít starší díly, jednoduše proto, že zde neexistuje trh s takovými součástkami. Pokud by uvedené bylo možné, nepochybně by to znalec ve svém posudku zohlednil. K vyřešení této otázky je podle žalobkyně možno použít analogicky právní úpravu vztahující se k náhradě škody uvedením do předchozího stavu, podle které ne vždy, když jsou při opravě staré díly nahrazeny novými, dochází ke zhodnocení opravené věci, a to v případech, kdy není možné použít staré díly při opravě věci, neboť tato skutečnost nemůže jít k tíži poškozeného. Stejně tak nemůže jít k tíži žalobkyně, že předávací stanici nebylo možno přebudovat za použití starších komponentů. Žalobkyně tak neměla možnost přebudovat stanici jiným způsobem, než ji přebudovala. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni pouze náklady na odpojení žalované, avšak žádné náklady na vyregulování soustavy po odpojení žalované. Přitom některé výdaje s vyregulováním se týkají samotné úpravy měření a regulace předávací stanice, a to montážní práce uvedené v položkách rozpočtu ve výši [částka], montáž potrubních rozvodů ve výši [částka] a měření a regulace, řídící systémy a elektroinstalace ve výši [částka]. Minimálně tato částka ve výši [částka] měla být žalobkyni přiznána. Konečně měla žalobkyně za to, že soud prvního stupně nesprávně interpretoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. V tamní věci se totiž žalobce domáhal také náhrady zmařené investice, žalobkyně však takový nárok neuplatňuje. Žádá nahradit pouze to, co vynaložila na přebudování předávací stanice, aby mohla jejím prostřednictvím řádně dodávat teplo zbylým odběratelům. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví i ve zbylém rozsahu.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že žalobkyně pod pojem vyregulování předávací stanice podřazuje rovněž přebudování předávací stanice, s čímž se soud prvního stupně vypořádal způsobem, s nímž se žalovaná ztotožňuje. I ona má totiž za to, že pod pojem vyregulování předávací stanice nelze zahrnout kompletní přestavbu předávací stanice, zahrnující osazení nové technologie. Náklady na vyregulování soustavy, tak jak je definoval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], mohou podle žalované spočívat pouze ve vyregulování otopné soustavy, které je v přímé časové a věcné návaznosti na odpojení odpojujícího se odběratele od odběrného místa. Žalovaná dále poukázala na to, že podle vyhl. Ministerstva průmyslu a obchodu č. 193/2007 Sb. (jakož i podle předchozí vyhl. č. 151/2001 Sb.) platí, že předávací stanice mají být přednostně zřizovány samostatně pro jednotlivé odběratele, společné stanice pro více odběratelů se při rekonstrukcích také mají nahrazovat samostatnými stanicemi. Skutečnost, že předávací stanice, od které se žalovaná odpojila, byla vybudována jako společná stanice pro více odběratelů, nemůže jít za této situace k tíži žalované. Pokud by žalobkyně respektovala preferovanou právní úpravu, měla by žalovaná samostatnou předávací stanici a náklady by nebyly ve výši, v níž je nyní žalobkyně požaduje. Dále měla žalovaná za to, že náklady na výměnu tepelného zařízení a odpisy takového majetku uplatňuje dodavatel tepelné energie podle platného Cenového rozhodnutí ERU v ceně tepelné energie, a jako takové nemohou být investiční náklady dodavatele přenášeny na odpojujícího se odběratele, a to ani kdyby k modernizaci technologického zařízení došlo v návaznosti na odpojení od odběrného místa, neboť dodavatel tepelné energie by dostal za tento majetek zaplaceno dvakrát. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] jsou podle žalované na projednávanou věc použitelné, neboť se týkají výkladu a aplikace ust. § 77 odst. 5 energetického zákona, který se aplikuje i v projednávané věci. Náklady na přebudování předávací stanice je podle žalované třeba podřadit pod výluku z nákladů, které je povinen nést odpojující odběratel, neboť se jedná o náklady související se snížením odbytu tepelné energie, tedy změna ekonomické situace dodavatele. Nadto byla nutnost přebudovat předávací stanici způsobena rovněž hraniční životností jednotlivých komponentů stanice; žalobkyně by tak stavební práce a výměnu technologie musela provést tak jako tak bez ohledu na to, zda se žalovaná odpojila.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud prvního stupně provedl důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, provedené důkazy zhodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a zjistil z nich odpovídající skutečnosti. Jeho skutkovým zjištěním nemá odvolací soud co vytknout. Pokud jde o právní hodnocení, aplikoval soud prvního stupně správně ust. § 77 odst. 5 energetického zákona.

14. S jeho závěrem, že náklady na kompletní přestavbu předávací stanice zahrnující osazení nové technologie nelze podřadit pod termín vyregulování soustavy, a nespadají ani pod žádný jiný náklad uvedený v § 77 odst. 5 energetického zákona, se odvolací soud ztotožňuje a v tomto směru plně odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku. Zároveň odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že náklady z faktury č. [hodnota] ve výši, v níž nebyly žalovanou uhrazeny ani přiznány soudem prvního stupně, nejsou žalovány důvodně, neboť ani tyto náklady nelze zahrnout pod pojem nákladů na odpojení žalované od soustavy.

15. Odvolatelka ve svém odvolání rekapituluje závěry znaleckého zkoumání, s těmi ovšem soud prvního stupně nepolemizuje, ale vychází z nich. Odvolací námitky týkající se nemožnosti užití starších dílů pro přestavbu předávací stanice neshledává odvolací soud právně relevantními, neboť soud prvního stupně své rozhodnutí na možnosti užití starších komponentů nepostavil. V této souvislosti proto není případný ani poukaz na možnost analogického použití právní úpravy týkající se náhrady škody uvedením do předchozího vztahu.

16. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uzavírá, že náklady na vybudování nové předávací stanice jako celek nelze za náklady na vyregulování, ani za jiné náklady spojené s odpojením ve smyslu citovaného ustanovení energetického zákona považovat. I odvolací soud má za to, že za náklady spojené s odpojením odběratele, lze považovat ty náklady, které označil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] (technický návrh odpojení, nutné výkopové a zemní práce, demontáž tepelné přípojky a zaslepení potrubí, demontáž armatur a měřícího zařízení, doplnění teplonosné látky, vyregulování soustavy po odpojení a případně jiné skutečně vzniklé náklady související s odpojením od rozvodného tepelného zařízení). Takový druh nákladů však žalobkyně po žalované nepožaduje. Uvedené rozhodnutí je na projednávanou věc použitelné, přestože se zabývalo i náhradou za zmařené investice (které žalobkyně v projednávané věci neuplatňovala), neboť blíže určovalo pojem „náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení“. Uvedené usnesení, stejně jako odborná literatura, na kterou poukázal soud prvního stupně, výslovně stanoví, že do nákladů ve smyslu § 77 odst. 5 energetického zákona nelze zahrnout změnu ekonomické situace dodavatele snížením odbytu tepelné energie a náklady s tím související, neboť žádný právní předpis nemůže ani nepřímo žádného odběratele nutit k trvalému odběru zboží od jednoho dodavatele, ani se podílet na nákladech spojených s eventuálním nevyužitím jeho dodavatelských kapacit a popírat tak principy podnikání v tržním prostředí. S tímto závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje a dodává, že tyto náklady lze považovat za výdaje žalobkyně vynaložené na své podnikání, které nelze klást nikomu jinému k tíži.

17. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů prvostupňový rozsudek v napadeném zamítavém výroku o věci samé potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky i výroků o nákladech řízení státu.

18. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že přestože z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že soud prvního stupně mínil zamítnout nárok žalobkyně nad částku, kterou jí přiznal výrokem I. napadeného rozsudku (tj. nad částku [částka]), uvedené nepromítl do zamítavého výroku o věci samé II. když jím zamítl žalobu pouze co do částky [částka] s příslušenstvím. Součtem obou částek ([částka] +Kč [částka]) lze dospět k částce [částka], o které soud prvního stupně rozhodl výroky I. a II. napadeného rozsudku. I do co částky [částka] (rozdíl žalované částky a částky, která byla žalobkyni přiznána a částky, ohledně níž byla žaloba zamítnuta), však soud prvního stupně dle odůvodnění žalobu zamítl. Bude na soudu prvního stupně, aby postupem podle ust. § 164 o. s. ř. opravil výrok II. napadeného rozsudku tak, že napraví písařskou chybu a určí správnou částku, ohledně níž měla být žaloba zamítnuta (správná je částka [částka]). Opravné usnesení bude třeba doručit účastníkům řízení, resp. jejich zástupcům nejpozději s rozsudkem odvolacího soudu.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci úspěch, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] (§ 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a ve 2 náhradách hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem [částka], které je žalobkyně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám právní zástupkyně žalované.