Rozhodnutí 54 CO 268/2022-57

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zdržet se rušení držby výplní otvorů v obvodové zdi jednotky [číslo] byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, ve 4. nadzemním podlaží budovy [adresa], v části [územní celek], [územní celek], stojící na pozemku parc. [číslo] v části katastrálního území Břevnov, spočívajícího v odstranění 9 ks skleněných výplní izolačním trojsklem 4 [anonymizována dvě slova] čirý [číslo] LS [číslo] [anonymizováno] 1,1 šedý [anonymizováno], a dále aby byla povinna obnovit předešlý stav zasklení všech výplní otvorů v obvodové zdi jednotky [číslo], byt, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, ve 4. nadzemním podlaží budovy [adresa], v části [územní celek], [územní celek], stojící na pozemku parc. [číslo] v části katastrálního území Břevnov, spočívajícího v odstranění 9 ks skleněných výplní izolačním trojsklem 4 [anonymizována dvě slova] čirý [číslo] LS [číslo] [anonymizováno] 1,1 šedý [anonymizováno] (výrok I.), výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil žalobci zaplatit [země] na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného usnesení a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že žalobce se žalobou z rušené držby podané soudu dne [datum] domáhal uložení žalované shora uvedené povinnosti s tím, že je společenstvím vlastníků jednotek založeným pro zajišťování správy budov [adresa] v [obec] - [část obce], žalovaná je vlastníkem jednotky [číslo] v domě [adresa] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku. V rámci správy budovy žalobce realizoval rekonstrukci budovy, v jejímž rámci došlo k výměně okenních výplní v jednotlivých bytech. V [anonymizováno] [rok] byla vyměněna okna v bytě žalované za trojskla s protisluneční úpravou. Žalovaná si krátce po výměně stěžovala, že jí nová okna nevyhovují, dne [datum] její právní zástupce oznámil žalobci, že pokud okna nevymění zpět žalobce, učiní tak žalovaná sama. Dne [datum] oznámil právní zástupce žalované žalobci, že žalovaná dne [anonymizována dvě slova] [rok] vymění okenní výplně za jiné, což téhož dne skutečně učinila. Žalobce měl za to, že zasklení oken v [anonymizováno] [rok] trojskly s protisluneční úpravou bylo posledním faktickým stavem držby, kterou žalovaná svévolně dne [datum] porušila.

[anonymizováno]. Soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle § 987 a násl. o. z. č. 89/2012 Sb. a dovodil, že žaloba není důvodná. Měl sice za to, že žalobce podal žalobu ve lhůtě stanovené v § 1008 o. z. (neboť o svém právu se dozvěděl dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum]), dovodil však, že žalobce není držitelem okenních skel. V současné době má výplně oken žalovaná, je tedy jejich držitelem; žalobce ani netvrdí, že je jejich držitelem, pouze tvrdí, že v rámci správy domu zajistil výměnu oken a okna jsou společnou částí domu. Držbu vykonává žalovaná pro sebe, jako spoluvlastník společných částí domu je v rozsahu svého spoluvlastnického podílu spoluvlastníkem společných částí domu, tedy i předmětných oken a ve výkonu vlastnického práva je omezena v rozsahu spoluvlastnického podílu ostatních vlastníků jednotek v domě, jimž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí, jímž soud poskytne ochranu rušené držbě. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek podle § zák. č. 549/1991 Sb.

4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné. Uvedl, že předmětem držby nebyly, jak dovodil soud prvního stupně, výplně oken – okenní skla, ale výplně otvorů v obvodové zdi jednotky, kterými se rozumí celá okna/dveře (skla včetně rámů a parapetů) umístěná v k tomu určeném otvoru v obvodové zdi domu. Soud prvního stupně neuvedl, jaký byl poslední faktický stav (ke dni rušení držby, tj. před zásahem žalované), jeho závěr, že držitelem výplní je žalovaná, je zmatečný, odůvodňující závěr, že soud prvního stupně nepochopil podstatu sporu. Současný stav (poté, co byla držba porušena), není pro rozhodnutí ve věci vůbec podstatný; relevantní je poslední pokojný stav, tedy stav k okamžiku rušení držby. Oprávněným z tohoto stavu je pak žalobce jako subjekt vykonávající správu domu ve smyslu ust. § [číslo], § 1175 a § 1189 o. z. Součástí správy je mimo jiné uplatňování a vymáhání plnění povinnost vůči jednotlivým vlastníkům jednotek a výkon činností vztahujících se k uplatňování ochrany práv vlastníků jednotek (§ 7 a 8 nařízení č. 366/2013 Sb.). Za nesprávný považoval žalobce i závěr, že žalovaná vykonává držbu pro sebe. Podle jeho názoru může žalovaná v omezeném rozsahu a s určitými omezeními užívat společné části (a je tedy držitelem práva užívání v tomto rozsahu), není však držitelem dané společné části pevně spojené se stavbou v určitém pevně daném umístění. Skutečnost, že žalovaná je spoluvlastníkem společných částí domu, není pro rozhodnutí věci podle žalobce nepodstatná, neboť narušit lze držbu i ve vztahu k věci, která je zcela ve vlastnictví rušitele. Žalovaná není držitelem příslušné společné části, i když jsou umístěny v jednotce, tento závěr plyne i z povinností uvedených v § 1183 odst. 1 o. z. Příslušná práva ke společným částem vykonává v rámci správy žalobce, a je proto držitelem. Názor zastávaný soudem prvního stupně znamená, že by v podstatě byly vyloučeny z ochrany institutem rušené držby zásahy některým ze spoluvlastníků do společných částí domu. Společenství vlastníků jednotek by byla paušálně upřena soudní ochrana tímto institutem před zásahy do společných částí některým z vlastníků jednotek. Zároveň namítl, že soud prvního stupně pochybil, když mu uložil zaplatit soudní poplatek za žalobu; žalobce soudní poplatek zaplatil před vydáním napadeného usnesení obratem po výzvě soudu k jeho úhradě. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobě vyhoví.

5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Namítala, že žalobce není k podání žaloby aktivně legitimován, neboť jedná výlučně za přítomnosti tří z pěti členů jeho výboru a žalobu podal bez náležitého projednání věci. K výměně oken přistoupil žalobce protiprávně, neboť stavební úpravy nebyly projednány a schváleny shromážděním a jsou v rozporu s hygienickými i stavebními předpisy. Žalovaná pak okna vyměnil zpět svépomocí, tedy dovoleným způsobem ve smyslu ust. § 14 odst. 1 o. z. K samotnému rušení držby žalovaná uvedla, že držba okenních výplní s protisluneční úpravou byla nahrazena držbou čirých okenních výplní, tedy byl založen nový pokojný stav, tj. nová poslední držba a nelze se domáhal obnovení stavu, který již zcela pominul. Žaloba na ochranu držby má totiž podle žalované místo v situacích, kdy je držba rušena, nikoliv v situacích, kdy již byla nahrazena jinou držbou. Byl to naopak žalobce, kdo svémocně, tedy v rozporu se zákonem zasáhl do držby tak, že bez rozhodnutí shromáždění změnil společné části domu instalováním protislunečních okenních výplní. Žalobce tak nikdy neměl pravou držbu k okenním výplním, jež požaduje navrátit. Konečně žalovaná namítala, že žalobce podal žalobu po lhůtě stanovené v ust. § 1008 o. z., neboť o ohrožení své údajné držby se dozvěděl již dopisem ze dne [datum].

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není, pokud jde o věc samu, důvodné.

7. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci a věc v zásadě i správně právně posoudil. S jeho poněkud zjednodušeným závěrem, že žalobce„ není držitelem“, lze po určité korekci souhlasit.

8. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

9. Podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným. Žalobce, tvrdící rušení, musí být držitelem práva, ať vlastnického, či jiného. Je jím tak nejen držitel vlastnického práva ke hmotné věci (nejčastější případ), ale může jít i o detentora věci, je-li současně držitelem práva, ať obligačního (nájemce, pachtýř apod.), nebo věcného (oprávněný ze služebnosti). Žalobcem může být i držitel jakéhokoli jiného práva. Ochrana držby je tak poskytována všem právům, která mohou být předmětem držby (§ 988). Jde zejména o právo vlastnické, služebnosti, práva k opětujícím se plněním (Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]), 2. vydání, [rok], s. 118 – 123, beck-online).

10. Podle § 988 odst. 1 o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

11. Ustanovení § 988 odst. 1 o. z. upravuje způsobilý předmět držby. Předmětem držby může být pouze právo (vlastnické nebo jiné). [obec] právo tak již nerozlišuje držbu věci a držbu práva. Jakákoliv držba představuje držbu vlastnického (§ 989 odst. 1) nebo jiného práva (§ 989 odst. 2). O držbě vlastnického práva hovoříme tehdy, pokud se držba vztahuje k výkonu vlastnického práva k hmotné či nehmotné věci, která není sama o sobě právem. Držbu vlastnického práva tak je možné vykonávat obecně k hmotným věcem (movitým či nemovitým) a k těm nehmotným věcem, které nejsou právy (např. podíly ve společnostech, ochranné známky nebo patenty). O držbě jiného, než vlastnického práva hovoříme tehdy, pokud se držba vztahuje k výkonu jiného práva (práva stavby, pozemkových služebností, autorských práv). V případech, kdy může být i obligační právo předmětem držby (např. nájemní či pachtovní právo), hovoříme rovněž o držbě nájemního či pachtovního práva. Držba těchto práv podléhá i držební ochraně.

12. Jak shora uvedeno, jedním z předpokladů úspěchu žaloby z rušené držby je, že žalobce musí být držitelem práva, které držbu umožňuje. Takovým právem mohou být shora vyjmenovaná práva věcná, obligační, za určitých podmínek i právo osobní (§ 988 odst. 2 o. z.), nelze však za něj považovat právo vykonávat správu domu, resp. jeho společných částí. Výkon správy domu tudíž nenáleží mezi práva, která požívají ochrany podle § 177 o. s. ř. Žalobce existenci věcného či jiného práva umožňujícího držbu netvrdí a žádné takové právo mu ani nesvědčí. Odvolací námitky žalobce nejsou způsobilé uvedený závěr zvrátit, neboť ani v odvolání žalobce netvrdí, že by mu takové právo svědčilo. Žalobce proto není k uplatnění žaloby na ochranu rušené držby věcně legitimován.

13. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku o věci samé, stejně jako ve výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

14. Ve výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu bylo napadené usnesení změněno podle § 220 odst. 1 o. s ř. tak, že se žalobci tato povinnost neukládá, neboť z obsahu spisu plyne, že žalobce soudní poplatek za žalobu zaplatil dne [datum] (č. l. 14 spisu).

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta za [anonymizováno] úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve [anonymizováno] náhradách hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem [částka], které je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalované v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.