o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 262/2020-60,

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Částečně tak vyhověl žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, z titulu náhrady škody způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí v přestupkovém řízení vedeném proti jeho osobě, přičemž škoda sestává z účelně vynaložených nákladů na obhajobu žalobce. Nárok byl u žalované uplatněn dne [datum].

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, sporovala oprávněnost nároku s ohledem na skutečnost, že úkony právní služby byly zčásti učiněny jiným právním zástupcem, než kterému žalobce v konečném důsledku za právní služby zaplatil. Dále uvedla, že většina úkonů nebyla vykonána účelně a přímo nesměřovala k odstranění nezákonného rozhodnutí. Současně pak namítla, že žalobci byl vyplacen úrok z neoprávněného jednání správce daně v celkové výši [částka] s tím, že v tomto rozsahu mělo dojít k započtení oproti nároku žalobce ve smyslu § 254 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), ve znění účinném do 31. 12. 2020.

4. Soud prvního stupně vyšel při zjišťování skutkového stavu ze shodných tvrzení účastníků, týkajících se průběhu správního řízení a výčtu celkem 19 úkonů, vykonaných v rámci správního řízení právním zástupcem žalobce. Na skutková zjištění podrobně rozvedená v napadeném rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě shodných tvrzení vzal za prokázané, že v rámci správního řízení, v němž došlo k opakovanému vydávání nezákonných rozhodnutí, žalobce podal celkem pět odvolání, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], jakož i podnět k přezkumnému řízení dne [datum]. Žalobce přitom požadoval náhradu za celkem 19 úkonů právní služby.

5. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně při svém posouzení na ust. § 1 odst. 1, § 5, § 8 odst. 1, § 31 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“. Dospěl přitom k závěru, že podmínka nezákonného rozhodnutí je splněna, neboť ve správním řízení bylo vydáno několik rozhodnutí, které byly následně zrušeny s tím, že v konečném důsledku bylo řízení o přestupku zastaveno. Právo na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů řízení tak žalobci svědčí. Dále se soud prvního stupně zabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby. Za úkony účelně vynaložené, směřující ke zrušení správních rozhodnutí pak seznal následující úkony právní služby: dne [datum] – první porada s klientem, převzetí věci; dne [datum] seznámení s rozhodnutím a dohoda o podání odvolání; dne [datum] sepis odvolání; dne [datum] porada s klientem; dne [datum] sepis odvolání; dne [datum] porada s klientem; dne [datum] sepis odvolání; dne [datum] porada s klientem; dne [datum] sepis dvou odvolání; dne [datum] porada s klientem a dne [datum] sepis podnětu k přezkumnému řízení (celkem 11 úkonů právní služby). Ve vztahu k určení výše odměny za uznané úkony soud prvního stupně vycházel z § 6, odst. 1 § 7, § 10 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). V části náhrady za 11 úkonů právní služby při výši mimosmluvní odměny advokáta za jeden úkon v částce [částka], režijního paušálu k těmto úkonům a náhrady za DPH, tak shledal žalobu důvodnou. Mimosmluvní odměnu advokáta za zbylých 8 úkonů právní služby účelně vynaloženými náklady žalobce neshledal, pročež žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. zamítl.

6. Výhradě žalované stran dvojího zastoupení žalobce v předmětném správním řízení soud prvního stupně nepřisvědčil. Stejně tak odmítl její námitku započtení, vznesenou v souvislosti s ust. § 254 odst. 6 daňového řádu, když dle soudu prvního stupně započtení bylo povinností žalobce, který tak neučinil. V rámci probíhajícího řízení by pak bylo potřeba zkoumat skutkové okolnosti daného započtení, což soud prvního stupně označil za rozporné se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy žalobci byla, vzhledem k rozdílu míry jeho úspěchu ve věci (57,9%) oproti neúspěchu (42,1%), přiznána náhrada v rozsahu 15,8 % z částky [částka], sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka], mimosmluvní odměny za 7 úkonů právní služby včetně paušálních náhrad, náhrady za promeškaný čas, cestovného a náhrady za DPH, celkem tedy [částka].

8. Proti tomuto rozsudku a to konkrétně proti výroku I, (jak upřesnila při odvolacím jednání), podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci a nepřihlédnutí k jí tvrzeným skutečnostem a navrženým důkazům. Zopakovala svou předešlou argumentaci s důrazem na nesrovnalosti stran platnosti právního zastoupení žalobce ve správním řízení a s tím spojené placení odměny. Žalobce byl v průběhu správního řízení zastoupen dvěma advokáty, nejdříve JUDr. [příjmení] a následně Mgr. [příjmení]. Odměnu za obé zastupování přitom žalobce uhradil až po skončení správního řízení Mgr. [příjmení], ačkoliv Mgr. [příjmení] úkony právní služby v dřívější fázi správního řízení, jako advokát, nečinil. Až dne [datum] byla správnímu orgánu doručena plná moc prokazující jeho zmocnění žalobcem. Žalovaná dále sporovala účelnost úkonů spočívajících v poradách s klientem, v seznámení s rozhodnutím a dohodě o podání odvolání ze dne [datum], či v sepisu údajného odvolání ze dne [datum] nebo údajného podnětu k přezkumnému řízení ze dne [datum]. Rovněž poukázala na skutečnost, že za úkon převzetí a příprava zastoupení již byla žalobci náhrada přiznána v rámci řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná současně akcentovala, že soud prvního stupně nezohlednil povinnost žalobce odečíst si od požadované náhrady částku [částka], představující úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 ve spojení s § 254 odst. 6 daňového řádu, ve znění [účinnost]. Závěrem žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že není podstatné, kdo žalobce a po jakou dobu v předmětném správním řízení zastupoval, žalobce má právo na náhradu škody bez dalšího. Soud prvního stupně se dostatečně zabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby, když náhradu za některé z nich právě z důvodu neúčelnosti žalobci nepřiznal. Napadený rozsudek označil za správný a navrhl jeho potvrzení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání žalované shledal důvodným.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil relevantní skutková zjištění, která získal z nesporných tvrzení účastníků, jím zjištěný skutkový stav, pokud jde o průběh namítaného správního řízení, odpovídá obsahu spisu. V podrobnostech proto odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně stran průběhu správního řízení uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku (bod 7) pro stručnost odkazuje, neboť pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry opisovat.

12. Soudu prvního stupně však nutno vytknout, že v bodu 5 napadeného rozsudku označil za nesporný rovněž výčet úkonů, jež měly být učiněny žalobcem v rámci správního řízení. Z obsahu spisu plyne, že žalovaná naopak sporovala nejen účelnost vykonaných úkonů právní služby, ale v určité části i jejich samotnou existenci. Ve svém podání na čl. 33 se vyjadřuje velmi podrobně ke všem žalobcem tvrzeným úkonům, kdy mimo jiné ve vztahu k úkonu sepis podnětu k přezkumnému řízení ze dne [datum] opětovně uvedla, že záznam o takovém podání ve správním spise neeviduje. Dále s poukazem na nevěrohodnost důkazu potvrzení o poradě s klientem rovněž vyjádřila obecné pochybnosti nad tím, zda k uskutečnění jednotlivých porad skutečně došlo. Soud prvního stupně však bez dalšího vzal za prokázané, že k uvedeným úkonům právní služby došlo, neboť o tom mezi účastníky nebylo sporu. Presumujíc existenci vykonaných úkonů se tedy zabýval toliko jejich účelností. V tomto směru napadený rozsudek není správný.

13. Předmětem odvolacího přezkumu je oprávněnost žalobce k náhradě škody za následujících 11 úkonů právní služby:

1. převzetí a příprava zastoupení;

2. seznámení s rozhodnutím a dohoda o podání odvolání dne [datum];

3. odvolání ze dne [datum];

4. porada s klientem dne [datum];

5. odvolání ze dne [datum];

6. porada s klientem dne [datum];

7. odvolání ze dne [datum];

8. porada s klientem dne [datum];

9. sepis dvou odvolání ze dne [datum] (správně [datum]);

10. porada s klientem dne [datum];

11. podnět k přezkumnému řízení ze dne [datum].

14. Pokud jde o právní hodnocení, na věc byla aplikována odpovídající ustanovení OdpŠk, soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že v důsledku nezákonných rozhodnutí ve správním řízení vzniklo žalobci právo na náhradu škody. Rovněž správná je i kalkulace výše mimosmluvní odměny advokáta za úkon podle advokátního tarifu. Odvolacímu soudu se však právní posouzení, přesněji řečeno odůvodnění, soudu prvního stupně stran účelnosti jednotlivých úkonů právní služby jeví jako nedostatečné, a proto přistoupil k bližšímu rozboru jednotlivých žalobcem tvrzených úkonů právní služby.

15. Převzetí a příprava zastoupení. Jde o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, který nutno shledat účelně vynaloženým, neboť tento úkon musel být již ze své podstaty proveden. Nelze přisvědčit argumentaci žalované, že tento úkon právní služby měl být saturován úkonem ve správním soudnictví, za nějž byla rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přiznána náhrada. Správní řízení a soudní řízení správní nelze zaměňovat, či slučovat. Řízení nejsou postavena na totožných zásadách, rozsah a stylizace argumentace potřebné k úspěchu ve věci nebývá shodná, čemuž odpovídá i odlišná výše mimosmluvní odměny za zastupování.

16. Odvolání je obecně úkonem právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Nutno přitom rozlišovat od odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, za nějž náleží mimosmluvní odměna ve výši ½. V předmětném správním řízení bylo podáno ze strany žalobce celkem pět odvolání. První z nich ze dne [datum] mířilo proti usvědčujícímu rozhodnutí ze spáchání přestupku. Druhým odvoláním ze dne [datum] žalobce brojil proti rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí o zastavení přestupkového řízení. V pořadí třetím odvoláním ze dne [datum] bylo napadeno rozhodnutí, jímž byl opět žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku. Pokud jde o následující dvě odvolání ze dne [datum] (správně [datum]), jedno z nich směřovalo proti rozhodnutí, jímž správní orgán přerušil řízení, ve věci podezření ze spáchání přestupku. Ve druhém, odvoláním napadeném rozhodnutí, pak správní orgán autoremedurou zrušil své rozhodnutí o tom, že žalobce spáchal přestupek. Ke zrušení tohoto rozhodnutí přitom došlo na popud žalobce, a to v návaznosti na jeho v pořadí třetí podané odvolání ze dne [datum]. Všechna odvolání je proto potřeba považovat za účelné úkony právní služby.

17. Jinak to mu je, pokud jde o seznámení s rozhodnutím a dohoda o podání odvolání dne [datum] a další čtyři porady s klientem (dne [datum]; [datum]; [datum]; [datum]). Jedná se o úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, tedy o poradu s klientem přesahující jednu hodinu. Žalobce v řízení neprokazoval, respektive ani netvrdil, proč bylo z jeho strany potřebné, aby se před každým podáním opravného prostředku více než hodinu radil se svým právním zástupcem. Součástí úkonu právní služby podání odvolání předchází bezesporu komunikace s klientem o tom, zda k podání odvolání přistoupit, či nikoliv. Úkon podání odvolání tak v sobě částečně absorbuje jistou poradu s klientem, o dalším postupu ve věci. Od toho se odlišuje porada s klientem přesahující jednu hodinu, jako právní úkon služby. Taková porada bude účelná, pokud v jejím rámci dojde k diskusi ohledně např. procesní strategie, nových důkazních návrhů, nových tvrzení či jiných okolností významných pro úspěch ve věci. Skutečnost, že porada přesahující jednu hodinu byla účelná, se následně zpravidla projeví na obsahu argumentace podaného opravného prostředku. Nelze tedy přijmou závěr, že všechny porady s klientem, byť přesahující jednu hodinu, jsou bez dalšího účelně vynaloženými náklady řízení, nahraditelnými postupem podle OdpŠk. K uvedené paušalizaci pak nelze přistoupit už vůbec za situace, kdy se jednotlivá podání obsahově ve výrazné míře překrývají (odvolání ze dne [datum] a [datum]) či u nich absentuje hlubší argumentace (dvě odvolání ze dne [datum]). V takových případech nelze porady s klientem, respektive náklady zaplacené žalobcem za tyto úkony právní služby, shledat účelně vynaloženými, směřujícími ke zrušení správních rozhodnutí.

18. Odvolací soud konstatuje, že podání obsahující úkon právní služby podnět k přezkumnému řízení ze dne [datum] není ve spise založeno, a to ani ve spise správním. Povinnost prokázat, že takový úkon právní služby byl učiněn, přitom stíhá žalobce. S tím souvisí i zpravidla navazující posouzení účelnosti takto vykonaného úkonu právní služby. Pokud soud nemá k dispozici obsah podání, těžko lze posoudit, zda šlo o úkon účelný, směřující ke zrušení nezákonného rozhodnutí. Náhrada za tento úkon tak žalobci nenáleží.

19. V řízení bylo prokázáno, že došlo k nezákonným rozhodnutím ve správním řízení, v němž byl žalobce zastoupen advokátem, který mu poskytoval právní služby. Účelně vynaložené náklady právního zastoupení v předmětném správním řízen přitom dle odvolacího soudu sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení; odvolání ze dne [datum]; odvolání ze dne [datum]; odvolání ze dne [datum]; sepis dvou odvolání ze dne [datum]). Pouze tyto úkony byly účelně vynaloženy a směřovaly k odklizení nezákonných rozhodnutí. Žalobci tak vzniklo právo na náhradu škody ve výši [částka], jako náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu při odměně za výši jednoho úkonu v částce [částka] podle § 10 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, včetně 5 paušálních náhrad podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady za 21 % DPH (5x1000 + 5x300 + 0,21x6500).

20. Odvolací soud se neztotožnil s argumentací žalované stran platnosti právního zastoupení žalobce ve správním řízení a s tím spojenou absencí důvodu (vztahu), na základě něhož došlo k uhrazení odměny advokáta. Namítá-li žalovaná, že žalobce byl v průběhu správního řízení zastoupen dvěma advokáty, bylo na správním orgánu, aby jednal. Takovou skutečnost nelze brát k tíži žalobce. Nadto, žalobce nepožaduje odměnu za dvojí zastoupení. Není přitom zároveň rozhodné, jakému advokátovi v konečném důsledku žalobce za poskytnuté právní služby zaplatí. Podstatné je toliko zjištění, zda byly úkony právní služby učiněny, zda se jednalo o úkony vynaložené účelně, a zda za ně žalobce zaplatil právnímu zástupci odměnu. Respektive zda žalobci vznikl závazek k úhradě takové odměny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2678/2020).

21. Pokud však jde o argumentaci žalované ohledně započtení úroku z neoprávněného jednání správce daně na žalobcem požadovanou náhradu nákladů právního zastoupení, tuto námitku odvolací soud shledal přiléhavou.

22. Podle § 254 odst. 6 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 se úrok přiznaný podle tohoto ustanovení započítává na přiznanou náhradu škody nebo přiznané zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně.

23. Není správný závěr soudu prvního stupně, že započtení je v takovém případě povinností žalobce nebo že by v řízení bylo třeba zkoumat skutkové okolnosti daného započtení, což by v rozporu se zásadou hospodárnosti vedlo k jeho neúměrnému prodloužení. Započtení dle citovaného ustanovení nastává přímo ze zákona, není tedy potřeba dalšího hmotněprávního úkonu. Škoda se tak nahrazuje pouze v rozsahu, v němž není kryta vyplaceným úrokem. To bylo ostatně potvrzeno judikaturou i ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy v době, kdy zákon otázku zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu explicitně neupravoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 391/2015). Odpovídá tomu i novelizované znění citovaného ustanovení v § 251d daňového řádu, podle kterého přiznat náhradu škody, která byla způsobena daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně. Z důvodové zprávy k zákonu č. 283/2020 Sb., jímž došlo k novelizaci uvedeného ustanovení, přitom neplyne, že by se mělo jednat o novotu, naopak jde o explicitnější vyjádření vůle zákonodárce stran dlouhodobě zastávaného východiska daňového řádu.

24. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobci byla na základě rozhodnutí Celního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyplacena částka [částka] a na základě rozhodnutí téhož správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve znění opravného rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyplacena částka [částka]. Ačkoliv jsou rozhodnutí nazvána jako přiznání úroku z vratitelného přeplatku, z jejich obsahu jasně vyplývá, že se jedná o úrok z neoprávněného jednání správce daně. Žalobci tak bylo za neoprávněné jednání správce daně vyplaceno celkem [částka].

25. Odvolací soud uzavírá, že žalobci sice vzniklo právo na náhradu škody v částce [částka], představující účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve správním řízení, jeho nárok byl však v plném rozsahu konzumován započtením oproti částce [částka], jako vyplacenému úroku z neoprávněného jednání správce daně.

26. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud prvostupňový rozsudek v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé (I.) podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu v uvedeném rozsahu zamítl (výrok I.). V zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) nebyl rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.)

27. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované vznikly náklady řízení, sestávající z hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., které činí dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., [částka] za jeden úkon ve věci, celkem [částka] za 10 úkonů (písemné podání ve věci samé ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], podání odvolání, 3x příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne [datum] a dne [datum], účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]).