o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. února 2024, č. j. 19 C 41/2023-75,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce uplatnil vůči žalované dva dílčí nároky na zaplacení peněžitého plnění. První ve výši [částka] s příslušenstvím představující nárok na náhradu škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným [podezřelý výraz] řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], reprezentované náklady na právní pomoc, které byl nucen v uvedeném řízení vynaložit. Druhý nárok ve výši [částka] je představován požadavkem na zaplacení náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného [podezřelý výraz] [název], které skončilo zproštěním obžaloby.

3. Žalovaná vznesla námitku promlčení stran nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím, když posuzované řízení skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], který ještě téhož dne nabyl právní moci. Žalobce totiž svůj nárok uplatnil u žalované dne [datum], tedy po uplynutí zákonné šestiměsíční promlčecí lhůty. Stran nároku na náhradu škody spočívající v úhradě obhajného žalovaná uvedla, že požadavek žalobce v rámci předběžného projednání zamítla, neboť žalobce nárok na náhradu škody neprokázal, a to ani poté co byl žalovanou vyzván. Následně však sporovala již jen účelnost úkonu seznámení se spisem a prostudování spisu ze dne [datum], když uvedla, že zbylé náklady obhajoby odpovídají obsahu [podezřelý výraz] spisu.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Městským soudem v Praze bylo pod sp. zn. [spisová značka] vedeno [podezřelý výraz] [název] žalobce, v rámci něhož bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, za které lze považovat - s ohledem na to, že řízení pravomocně skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu – usnesení o zahájení [podezřelý výraz] [název] ze dne [datum]. Zprošťující rozsudek byl vydán dne [datum], proti tomuto rozsudku podal stání zástupce odvolání, které bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], zamítnuto. Zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce následně nárok na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy, které učinil předmětem tohoto řízení, uplatnil u žalované dne [datum].

5. Takto učiněný závěr o skutkové stavu věci soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), a žalobkyní uplatněný nárok na náhradu obhajného shledal důvodným, avšak nárok na náhradu nemajetkové újmy nikoli.

6. Soud prvního stupně předně konstatoval, že je dán odpovědnostní titul žalované, když proti žalobci bylo vedeno nezákonné [podezřelý výraz] [název], které skončilo zproštěním obžaloby.

7. Pokud jde o nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby výši [částka], soud prvního stupně uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobcem uplatněné náklady právního zastoupení byly jeho obhájcem vyúčtovány a žalobce je uhradil, o čemž svědčí vystavené faktury a výpisy z účtu prokazující úhradu předmětných faktur, přičemž jednotlivé úkony odpovídají obsahu [podezřelý výraz] spisu. Úroky z prodlení z přisouzené částky soud prvního stupně přiznal až od okamžiku, kdy žalobce v rámci ústního jednání dne [datum] předložil soudu listinné důkazy prokazující nárok na náhradu škody, tedy faktury a úhradu za obhajné. Ve zbytku žalobní požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení, tj. za dobu od [datum] (tj. po uplynutí šestiměsíční lhůty určené žalované k projednání předběžně uplatněného nároku) do [datum], zamítl.

8. Nárok na náhradu nemajetkové újmy soud prvního stupně shledal nedůvodným, a to z důvodu žalovanou po právu uplatněné námitky promlčení. [podezřelý výraz] [název] bylo pravomocně skončeno dne [datum] a od tohoto data pak běžela šestiměsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku podle § 32 odst. 3 OdpŠk, která marně uplynula dne [datum]. Pakliže předmětný nárok byl u žalované uplatněn dne [datum], stalo se tak až po marném uplynutí zmíněné šestiměsíční promlčecí lhůty. Soud prvního stupně shledal důvodným tvrzení žalobce stran rozporu předmětné námitky promlčení s dobrými mravy, a to zejména proto, že obhájce, který žalobce zastupoval v [podezřelý výraz] řízení a osobně se účastnil vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], jej zastupuje i v tomto odškodňovacím řízení a mohl žalobce náležitě poučit a zajistit včasné uplatnění nároku u žalované. V této části tedy soud prvního stupně žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle výše míry úspěchu v řízení, kdy žalobce byl úspěšný v rozsahu 66 % a neúspěšný v rozsahu 34 % (vycházeje z tarifní hodnoty [částka] u nemajetkové újmy a výše škody [částka]) a žalobci z titulu náhrady nákladů řízení ve výsledku přiznal 32 % všech účelně vynaložených nákladů řízení, konkrétně ve výši [částka].

10. Proti zamítavému výroku II rozsudku a akcesorickému nákladovému výroku III podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o promlčení jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy. Zopakoval důvody, pro které se náhrady nemajetkové újmy, domáhá a poukázal na to, že sice dne [datum] došlo k vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze, ale písemné vyhotovení rozsudku bylo jeho obhájci doručeno až dne [datum]. Má za to, že je třeba uplatnit korektiv dobrých mravů, neboť teprve z písemného odůvodnění zprošťujícího rozsudku plně pochopil důvody svého nezákonného [podezřelý výraz] [název] a teprve k tom okamžiku disponoval potřebnými informacemi ke kvalifikovanému rozhodnutí stran uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Nadto zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta, byť nebyla Ústavním soudem shledána protiústavní, byla v řadě jeho nálezů podrobena kritice. Domnívá se, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy měl být věcně projednán a soudem měla být náležitě zhodnocena intenzita zásahu nezákonného [podezřelý výraz] řízení do jeho osobního života. Žalobce zároveň nesouhlasí se zamítnutím žaloby stran povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], kdy má za to, že žalobce svůj nárok na náhradu škody představované uhrazeným obhajným prokázal odkazem na obsah [podezřelý výraz] spisu. Žalobce odvolacímu soudu navrhl, aby napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu zcela vyhoví a žalobci přizná právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

11. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, a navrhla jeho potvrzení.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. v rozsahu, v jakém ho žalobce napadl, a odvolání žalobce shledal zčásti důvodným.

13. V posuzované věci bylo možné bez dalšího vycházet ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť průběh soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a následně Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], zjištěný soudem prvního stupně, nebyl mezi účastníky sporný. Ostatně odvolací námitky žalobce se týkají toliko právních závěrů soudu prvního stupně, konkrétně toho, zda žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil včas a zda za oprávněný lze považovat požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení již od [datum] či nikoli.

14. V daném případě není pochyb o existenci odpovědnosti žalované z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť [podezřelý výraz] [název] žalobce zahájené na základě usnesení Policie České republiky, KŘP Hl. m. Prahy, SKPV, odbor hospodářské kriminality, 7. oddělení, ze dne [datum], č. j. KRPA[tel. číslo]/[číslo], bylo shledáno nezákonným již tím, že žalobce byl v příslušném [podezřelý výraz] řízení pravomocně zproštěn obžaloby.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že nárok na náhradu nemajetkové újmy je promlčen. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk platí, že nárok na náhradu nemajetkové újmy dle tohoto zákona se promlčuje v šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůtě, která se dle výslovného znění zmíněného ustanovení počítá ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Zmíněná lhůta je přitom lhůtou hmotněprávní, pro kterou platí obecné pravidlo, že počíná dnem, kdy uvedené právo mohlo být poprvé uplatněno. Jelikož žalovaná využila svého práva vznést námitku promlčení, k níž soud z úřední povinnosti jinak nepřihlíží, soud prvého stupně postupoval správně, pokud v rámci právního posouzení věci samé upřednostnil řešení této námitky, neboť v případě její důvodnosti nelze žalobě vyhovět, protože důvodným uplatněním této námitky dochází k zániku autoritativní vynutitelnosti práva.

16. Nejvyšší soud v rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že poškozenému vzniká nemajetková újma již v době, kdy je proti němu vedeno [podezřelý výraz] [název], nicméně počátek běhu promlčecí doby může být vázán až k okamžiku, kdy poškozený mohl nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy uplatnit u příslušného orgánu, a tak dovodil, že promlčecí doba začala plynout až dnem následujícím po právní moci zprošťujícího rozsudku.

17. Pokud jde o žalobcem zmíněný rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy a jeho odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu, i zde odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně učiněným závěrem. Ústavní soud poukázal na to, že mohou nastat situace, kdy by mohl být dán rozpor vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, avšak v posuzované případě k tomu nedošlo. Předně současný právní zástupce žalobce jej jako obhájce zastupoval i v [podezřelý výraz] řízení a byl tak účasten jak řízení před Městským soudem v Praze, který vydal zprošťující rozsudek s podstatnými důvody, pro které soud shledal, že v žalobě označený skutek není [podezřelý výraz] činem (§ 226 písm. b/ tr. řádu), tak vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze, který odvolání státního zástupce zamítl, tudíž potvrdil původní rozhodnutí prvostupňového soudu. Nelze proto vyjít ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1532/16, kde Ústavní soud uvedl: „odůvodnění soudu může mít přímý vliv na výši způsobené nemajetkové újmy… Tyto úvahy vedou Ústavní soud k závěru, že teprve po obdržení písemného vyhotovení pravomocného zprošťujícího rozsudku je v řadě případů bývalý obžalovaný schopen naznat, zda mu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [název] a jaká je jeho výše.“. Nadto bylo odvolacím soudem zjištěno, že k písemnému vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze došlo dne [datum], a obhájce obžalovaného (žalobce) jej z datové schránky vyzvedl dne [datum]. Od vyhlášení rozsudku odvolacího soudu a jeho doručení obhájci neuplynula nikterak dlouhá doba a poškozený tak měl dostatek času se s pravomocným rozsudkem, jenž v samotném odůvodnění má (na [podezřelý výraz] poměry pouhých) 40 stran, seznámit v době, kdy do uplynutí předmětné promlčecí lhůty zbývala ještě doba delší než 4 měsíce. Odvolací soud tak uzavírá, že v tomto případě nebylo lze shledat spravedlivým, aby se pro včasné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné [podezřelý výraz] [název] vyšlo až z okamžiku, kdy si obhájce žalobce z datové schránky vyzvedl písemné vyhotovení pravomocného rozsudku.

18. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o promlčení zažalovaného nároku na náhradu nemajetkové újmy.

19. Žalobci je však třeba dát za pravdu, že mu na základě včas uplatněného nároku na náhradu škody, který byl soudem prvního stupně shledán důvodným, vznikl též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 15 OdpŠk. Žalobce vznik pohledávky prokázal již odkazem na [podezřelý výraz] spis a nelze mu tak nepřiznat úrok z prodlení již od okamžiku marného uplynutí zákonem stanovené doby pro předběžné projednání uvedeného nároku u žalované, když škoda, jejíž náhrady se žalobce domáhal, mu zcela evidentně vznikla v příčinné souvislosti s předmětným nezákonným [podezřelý výraz] [název] a žalobce vznik předmětné pohledávky včas a řádně uplatnil.

20. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. částečně změnil napadený zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ještě úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], jinak, tj. ohledně částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, v uvedeném výroku rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. S ohledem na částečnou změnu napadeného výroku rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, přičemž podle § 224 odst. 1 rozhodoval i o nákladech odvolacího řízení.

22. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, zde se odvolací soud ztotožnil s určením poměru procesního úspěchu žalobce a žalované. Bylo-li předmětem řízení učiněno více nároků a žádný z účastníků nebyl v řízení zcela úspěšný, je třeba při stanovení procesního úspěchu ve věci vycházet z tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud pak v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V projednávané věci žalobce uplatnil dva nároky: náhradu nemajetkové újmy a újmy majetkové (obhajné). Za tarifní hodnotu se považuje částka [částka] ([částka] ve vztahu k nemajetkové újmě, [částka] ve vztahu k nákladům obhajoby). Poměr úspěchu a neúspěchu je tedy v projednávaném případě třeba počítat z předmětu řízení v celkové výši [částka]. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze ohledně částky [částka], tedy ohledně 66 % předmětu řízení. Naopak žalovaná byla procesně úspěšná v rozsahu 34 %, žalobce má tak právo na náhradu 32 % svých nákladů řízení (po odečtení jeho neúspěchu v rozsahu 34 %). Náklady žalobce činí celkem [částka] a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem [částka], odměnou advokáta žalobce po [částka] za pět úkonů právní služby – převzetí zastoupení a jeho příprava, sepis žaloby, sepis doplnění žalobních tvrzení na výzvu soudu, účast na jednání dne [datum] a dne [datum], stanovená z tarifní hodnoty [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů připadajícího na tyto úkony právní služby ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 advokátního tarifu, za čas strávený cestou ze sídla advokáta do místa konání soudu za 12 započatých půlhodin po [částka], celkem [částka], a náhrada za cestovné na trase [adresa] a zpět k jednání dne [datum], což představuje částku [částka] při ujetých kilometrech 2x108 km, tj. 216 km osobním vozidlem značky Subaru WRX, reg. značky [SPZ], s průměrnou spotřebou paliva - benzinu B 95 – 11,76 l/100 km, vyhláškové ceně paliva [částka]/l litr benzínu a náhradním koeficientem [částka]/1 km, a dále částku [částka] za cestu k jednání dne [datum] při ujetých kilometrech 2x108 km, tj. 216 km osobním vozidlem značky Subaru WRX, reg. značky [SPZ] s průměrnou spotřebou paliva - benzinu B 95 – 11,76 l/100 km, vyhláškové ceně paliva [částka]/l litr benzínu a náhradním koeficientem [částka]/1 km, to vše zvýšené (vyjma soudního poplatku) o náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. [částka] dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce má právo na náhradu v poměrné výši 32 % uvedených nákladů řízení, činí výše přiznané náhrady nákladů řízení [částka].

23. Za odvolací řízení však podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení svědčí žalované, které v této fázi řízení byla procesně neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Odvolací soud proto žalované přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z paušální náhrady v souhrnné výši [částka], jež - v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 a vyhlášky č. 254/2015 Sb. - odpovídá součtu paušálních náhrad za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast na odvolacím jednání.

24. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř stanovena diferencovaně. Pro žalovanou byla pariční lhůta určena v délce 15 dní s ohledem na specifika rozpočtových a účetních pravidel, jimiž se organizační složky státu musí povinně řídit, a pro žalobce v zákonem stanovené standardní délce tří dnů.