o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neexistence předkupního právo vyznačeného ve prospěch [anonymizována dvě slova] dle článku V. Smlouvy označené ve [anonymizována dvě slova] jako [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] ke stavbě budova [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], obec hl. m. [obec], přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví [číslo] (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok II).

2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobce, jako veřejnoprávní korporace založená dle § 1 zákona č. 484/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova], je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], to vše v [katastrální uzemí], obec hlavní město Praha, zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví]. Předmětné nemovitosti jsou zatíženy předkupním právem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], adresa neznámá, a to na základě Smlouvy o zřízení věcného předkupního práva [anonymizováno] [číslo] Smlouvou o rozdělení a převodu majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy (delimitační smlouva) ze dne [datum], byl bezplatně převeden majetek ve vlastnictví [anonymizováno] s právem hospodaření [anonymizována dvě slova] do vlastnictví [anonymizována dvě slova] ke dni [datum] Součástí smlouvy je i příloha [číslo] v nímž je seznam nemovitostí, kde pod písm. a) je celkem 13 nemovitostí přecházejících do vlastnictví [anonymizována dvě slova], kde u šesti z nich se sjednává předkupní právo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Právním základem delimitační smlouvy bylo ustanovení § 4 zákona Federálního shromáždění ČSFR č. 136/1991 Sb. ze dne [datum] o rozdělení působnosti mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [země] ve věcech tisku a jiných informačních prostředků a § 1 odst. 2 zákona České národní rady č. 484/1991 Sb. ze dne [datum] o [anonymizována dvě slova]. Dále soud prvního stupně konstatoval, že z dokazování vyplynulo, že dne [datum] byla mezi [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] uzavřena smlouva o bezplatném převodu vlastnického právo k budově [anonymizováno] na [příjmení] třídě (zkráceně) a smluvní strany se dohodly, že předávající má předkupní právo jako věcné právo ve smyslu ustanovení § 603 obč. zák., které působí i vůči nástupcům nabyvatele. Cena nemovitostí při zpětné koupi nepřevýší cenu, určenou znaleckým posudkem dle [ustanovení pr. předpisu], ve znění dle platnosti této smlouvy. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o zániku předkupního práva mezi [anonymizována dvě slova] – Ministerstvem financí ČR jako oprávněným a [anonymizována dvě slova] jako povinným, strany v čl. II. konstatovaly, že bylo k nemovitostem specifikovaným v čl. I. smlouvy na základě smlouvy specifikované v čl. I. smlouvy sjednáno ve prospěch předávajícího věcné předkupní právo k převáděným nemovitostem. V čl. III. strany konstatovaly, že [anonymizována dvě slova] byl zrušen k [datum] zákonem č. 597/1992 Sb., o zrušení [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona přešlo dnem [datum] předkupní právo uvedené v článku II. na [anonymizováno] republiku. Ministerstvo financí ČR je oprávněno nakládat s předkupním právem uvedeným v čl. II. podle § 761 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 72 odst. 3 a § 73a hospodářského zákoníku. V čl. IV. strany zrušily předkupní právo sjednané ve smlouvě uvedené v čl. I. (smlouva se týkala nemovitostí v [obec]).

3. Po právní stránce soud prvního stupně nejprve shledal, že je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neexistence daného předkupního práva, když předkupní právo zatěžuje vlastnictví žalobce. Při posouzení důvodnosti žaloby nalézací soud vyšel z toho, že na základě [ustanovení pr. předpisu], o zrušení [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře, nemovité a movité věci ve vlastnictví [obec] a [anonymizována tři slova], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizováno] rozsahu, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláři, majetková a jiná práva [obec] a [anonymizována tři slova], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláři, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy a jiná práva a závazky [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře na území [země] přešly dnem [datum] na [anonymizováno] republiku, pokud zákon [obec] národní rady nestanovil jinak. Dle soudu prvního stupně předkupní právo zatěžující specifikované nemovitosti přešlo na základě tohoto zákona z [anonymizována dvě slova] na žalovanou.

4. Soud prvního stupně tak neshledal důvodnou námitku žalobce, že dané předkupní právo bylo nepřevoditelné s odkazem na ustanovení § 604 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v posledním platném znění, a to zejména z důvodu, že přechod předkupního práva z [anonymizována dvě slova] na [anonymizováno] republiku byl stanoven zákonem č. 571/1992 Sb. Dle tohoto zákona přešla veškerá majetková a jiná práva (s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy), tj. včetně předkupního práva, na [anonymizováno] republiku. Soud zhodnotil vztah mezi zákonem č. 597⁄1992 Sb. a občanským zákoníkem jako vztah mezi zákonem speciálním a zákonem obecným, kdy je dána přednost zákona speciálního v souladu se zásadou lex specialis derogat legi generali. Zároveň soud prvního stupně neshledal rozpor přechodu předkupního práva se zákonem. Podle § 2 odst. 1 zákona České národní rady č. 484⁄1991 Sb., o [anonymizována dvě slova], ve znění pozdějších předpisů, je [anonymizována dvě slova] právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem, jehož základem je majetek převedený z [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. Tímto majetkem převedeným z [anonymizována dvě slova] je pak míněn ten, který byl vymezen v § 4 zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a [země] ve věcech tisku a jiných informačních prostředků. Podle § 4 odst. 1 zákona České národní rady č. 36⁄1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, do vlastnictví [anonymizována dvě slova] se dnem zániku [anonymizována dvě slova] převádějí nemovité věci uvedené v příloze [číslo] tohoto zákona, movité věci, které k nim patří, a movité věci, které se ke dni účinnosti tohoto zákona nalézají v nemovitých věcech ve vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Soud neshledal, že by z textů i důvodové zprávy a jejich výkladu vyplýval úmysl zákonodárce o úplnou majetkovou emancipaci žalobce od státu, jak tvrdí žalobce.

5. Jako nedůvodnou soud prvního stupně shledal námitku, že by z dovětku obsaženého v § 2 odst. 1 zákona č. 597/1992 Sb. „pokud zákon [obec] národní rady nestanoví jinak“, byl dán zákaz převodu předkupního práv, neboť žádný zákon [obec] národní rady, existující předkupní práva ve prospěch [anonymizována dvě slova] z převodu stanoveného v § 2 odst. 1 zákona č. 597⁄1992 Sb., výslovně nevyjmul. Soud prvního stupně tak uzavřel, že na žalovanou přešlo předkupní právo sjednané ve prospěch [anonymizována dvě slova] k předmětným nemovitostem a proto shledal žalobu nedůvodnou.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal právo na jejich náhradu.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítal nesprávnost závěrů soudu prvního stupně. Pokud jde o nepřípustnost přechodu práva, zde soud prvního stupně vyšel z předpokladu, že zákon č. 597/1992 Sb., byl normou speciální, která tento přechod umožnila. Žalobce s tím nesouhlasí, neboť tento zákon nestanovil žádné obecné pravidlo (normu), které by se lišilo od občanského zákoníku. Tento zákon nemá ambici jakkoliv normovat občanskoprávní vztahy a do pravidel občanského práva vůbec nezasahuje, neupravuje normy chování, ale způsob vypořádání majetkové podstaty právnické osoby, kterou zároveň zrušuje. Nelze tedy v materiálním slova smyslu hovořit o zákonu (žalobce odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, například stanovisko pléna sp. zn. Pl ÚS-st [číslo], či nález PL. ÚS 27/09). Ústavní soud tak zákony, které nahrazují exekutivní rozhodnutí nebo plní podobnou roli nehodnotí jako obecné normy, které by bylo možné posuzovat jako normy, které vstupují do vztahů obecnosti a speciality. Pak nemůže dle žalobce obstát úvaha soudu prvního stupně, že zákon č. 597/1992 Sb. je normou speciální. Občanský zákoník přechod předkupního práva na prvního nástupce zakazoval, a proto předkupní právo nepřešlo.

8. K otázce rozporu s principem zvláštního zákona žalobce v odvolání uvedl, že již z ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 484/1991 Sb., o Českem [anonymizováno], vyplývá majetková emancipace jedné právnické osoby od druhé, když je vyjádřena větou„ Stát neodpovídá za závazky [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] neodpovídá za závazky státu“. I důvodová zpráva hovoří o tom, že se konstituuje subjekt především ekonomicky, ale i jinak zásadně nezávislý na státu a jeho orgánech, které smějí do jeho činnosti zasahovat jen na základě příslušných právních předpisů. Nezávislost a majetková emancipace pak vyplývá i z nálezů Ústavního soudu (nález PL. ÚS 8/17 a II. ÚS 405/14). Žalobce závěrem poukázal na to, že při výkladu dotčených norem je třeba brát v úvahu i okolnosti historie vzniku veřejnoprávních medií, když v důsledku zániku federace a došlo i k zániku jednoho ze subjektů smluvních vztahů, došlo k bezprecedentní změně poměrů, které smluvní strany nemohly v době uzavření smluv o zřízení předkupního práva předpokládat a nikdy by je neuzavřely. Účelem zákona bylo majetkové oddělení [anonymizována dvě slova] od státu, které má sloužit jako základní záruka nezávislosti veřejnoprávního vysílání. Odvolacímu soudu žalobce navrhl, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Uvedla, že trvá na své argumentaci, podle které na ni přešlo předkupní právo z [anonymizována dvě slova] na základě zákona č. 597/1992 Sb. s tím, že se na tento druh přechodu nevztahuje zákaz podle ustanovení § 604 obč. zák. Žalovaná dále poukázala na to, že zákon č. 597/1992 Sb. je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem speciálním, a pokud tento zákon stanovil přechod veškerých majetkových práv, nelze na základě obecného předpisu z tohoto přechodu vyloučit přechod práva předkupního. Navíc dle žalované ustanovení § 604 obč. zák. přechod práva na základě zákona nezapovídá; dle příslušného ustanovení není možný převod předkupního práva a předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby.

10. Žalobce podání ze dne [datum] zaslal soudu návrh na změnu petitu, neboť v době podání žaloby i v době, kdy rozhodoval soud prvního stupně, byl v katastru nemovitostí zápis sporného předkupního práva ve prospěch [anonymizována dvě slova], avšak po vydání napadeného rozsudku podala žalovaná návrh na zápis předkupního práva ve svůj vlastní prospěch, přičemž katastr sporné právo ve prospěch žalované zapsal s právními účinky zápisu k okamžiku vkladu, tedy k [datum]. Žalobce se zápisem nesouhlasil, tento svůj názor katastru sdělil, ale zápis byl přesto dne [datum] proveden. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně okolností, navrhuje žalobce, aby soud povolil změnu návrhu ve znění„ Určuje se, že předkupní právo vyznačené ve prospěch [země], které vykonává [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa], dle článku V. smlouvy označené ve [anonymizována dvě slova] jako [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] a dle [anonymizováno] o vzniku práva při zániku osoby dosud z práva oprávněné č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] ke stavbě budova [adresa], která je součástí pozemku parc. [číslo] to vše v [katastrální uzemí], obec hl. m. [obec], přičemž toto předkupní právo je zapsáno v části C na listu vlastnictví [číslo] neexistuje“.

11. Odvolací soud při odvolacím jednání konaném dne [datum] změnu žaloby připustil.

12. Odvolací soud následně přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. S žalobcem lze souhlasit, že [anonymizováno] má být institucí nezávislou na státu a předmětné právní předpisy byly výsledkem jednání, která vyplynula v souvislosti s historickými událostmi, tedy zejména vzhledem k rozpadu [obec] a [anonymizována tři slova] a vypořádání vztahů mezi nimi a jednotlivými federálními institucemi. Právě z tohoto důvodu odvolací soud konstatuje, že [anonymizováno] posouzení věci jsou podstatné následující právní předpisy a smlouvy. Jednak jde o zákon FS [anonymizováno] ze dne [datum] [číslo] Sb., o rozdělení působnosti mezi [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova] a [země] ve věcech tisku a jiných informačních prostředků, který v ustanovení § 4 [anonymizována tři slova] ([anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] kancelář) stanovil lhůtu 3 měsíců ode dne zřízení [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno], [anonymizováno]) k provedení rozdělení a převodu majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy. Zákonem [obec] národní rady ze dne [datum] [číslo] Sb., o [anonymizována dvě slova] došlo ke zřízení [anonymizována dvě slova], přičemž dle § 1 odst. 2 základem majetku, s nímž [anonymizována dvě slova] jako právnická osoba hospodaří, je majetek převedený z [anonymizována dvě slova] (§ 4 zákona č. 136/1991 Sb.) Tyto předpisy tvořily základ delimitační smlouvy, která byla uzavřena dne [datum] mezi [anonymizována dvě slova] jako předávajícím a [anonymizována dvě slova] jako přejímajícím. Tato smlouva vymezila rozsah předávání majetku ve vlastnictví [anonymizováno] s právem hospodaření [anonymizována dvě slova] do vlastnictví [anonymizována dvě slova]. Termínem delimitace byl [datum], přičemž k tomuto dni se bezplatně převedly nemovité, movité věci a jiná práva, která byla upravena v § 3, tj. mimo jiné nemovitý majetek, který představují objekty uvedené v příloze [číslo] Smlouvy. Jednotlivé smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí měly strany podepsat nejpozději do [datum] a součástí těchto smluv je sjednání předkupního práva [anonymizována tři slova] (a obráceně). V seznamu převáděných nemovitostí do vlastnictví [anonymizována dvě slova] je pod bodem 2) uvedena budova [obec a číslo], [ulice a číslo] (tj. předmětná nemovitost). U této nemovitosti bylo zároveň sjednáno předkupní právo [anonymizována tři slova]. Předkupní právo bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě Smlouvy o zřízení věcného předkupního práva [anonymizováno] [číslo]. Obdobně bylo zřízeno předkupní právo u nemovitosti na pražské [příjmení] třídě i v [obec] a dalších 3 objektech. Konečně dne [datum] byl FS [anonymizováno] přijat zákon č. 597/1992 Sb., o zrušení [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře, kterým byly k [datum] zrušeny tyto instituce. Zároveň v § 2 bylo stanoveno, že nemovité a movité věci ve vlastnictví [obec] a [anonymizována tři slova], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizováno] rozsahu, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláři, majetková a jiná práva [obec] a [anonymizována tři slova], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláři, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy a jiná práva a závazky [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] tiskové kanceláře na území [země] přešly dnem [datum] na [anonymizováno] republiku, pokud zákon [obec] národní rady nestanovil jinak.

14. Lze tedy uzavřít, že majetek ve vlastnictví [anonymizováno], s nímž měl právo hospodařit [anonymizována dvě slova], byl na základě delimitační smlouvy ke dni [datum] bezplatně převeden do vlastnictví [anonymizována dvě slova], následně došlo k uzavření smlouvy o zřízení předkupního práva ve prospěch [anonymizována dvě slova]. Zároveň nemovité a movité věci, které dosud vlastnila [anonymizováno] a s nimiž hospodařil [anonymizována dvě slova], majetková a jiná práva [anonymizováno], k nimž příslušelo právo hospodaření [anonymizována dvě slova], přešly dnem [datum] na [anonymizováno] republiku. Tím došlo k přechodu předkupního práva na žalovanou. Tato skutečnost je potvrzena i předloženou smlouvou o zániku předkupního práva ze dne [datum], v níž byl přechod předkupního práva na základě zákona č. 597/1992 Sb., deklarován i ze strany žalobce.

15. Odvolací soud považuje závěry soudu prvního stupně za správné, pokud jde o posouzení nemožnosti přechodu předmětného předkupního práva. Ustanovení § 604 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník říká, že předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze jej převést na jinou osobu. K tomu teorie uvádí„ Co do vyloučení přechodu cestou univerzální sukcese kryje dikce § 604 jen všeobecné právní nástupnictví po fyzické osobě (arg.:„ nepřechází na dědice“). Ustanovení se vůbec netýká právnických osob a vzhledem k tomu, že v § 604 jde o zásah veřejné moci do autonomie vůle, není namístě jeho dosah rozšiřovat poukazem na analogii. Je samozřejmé, že zánikem právnické osoby bez právního nástupce zaniká i její předkupní právo. Zaniká-li však právnická osoba s právním nástupcem, předkupní právo přechází na tohoto právního nástupce.“ (viz [jméno] [jméno]. Předkupní právo jako obligace I. Ad Notam, 2006, [číslo] s. 3 (7). Ze stejných důvodů, které uvádí [jméno] ve vztahu k (ne) aplikaci uvedeného ustanovení na právnické osoby, pak odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 604 obč. zák. nedopadá ani na specifický přechod předkupního práva na základě zákona.

16. V dané věci přešlo předkupní právo jako právo věcné na žalovanou na základě zákona č. 597/1992 Sb., a to v souvislosti s rozpadem [obec] a [anonymizována tři slova] a vznikem [země] a s tím souvisejícím zrušením [anonymizována dvě slova] a vznikem [anonymizováno] rozhlasu. Česká republika se stala nástupnickým státem po zaniklé [anonymizováno] a v souladu s [ustanovení pr. předpisu] na ni předkupní právo po zrušeném [anonymizována dvě slova] přešlo. V tomto ohledu pak nehraje roli, zda je zákon č. 597/1992 Sb. zákonem speciálním ve vztahu k občanskému zákoníku, neboť ten přechod předkupního právo zákonem nevylučoval.

17. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně shledal žalobu nedůvodnou, proto rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil, a to ve znění výroku rozhodnutí, v jakém byla připuštěna změna žaloby.

18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., když právo na jejich náhradu přiznal žalované, která v odvolacím řízení uspěla. Náklady činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady nákladů řízení za 3 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za sepis vyjádření k odvolání, příprava na jednání a účast na jednání odvolacího soudu Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o. s. ř.