Rozhodnutí 54 CO 230/2022-56

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se ve zvýšeném přízemí bytového domu [adresa] na adrese [adresa], ze dne [datum], doručená žalobci 1) dne [datum], je neoprávněná (výrok I.). Výrokem II. byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobců do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Soud prvního stupně žalobě vyhověl s odůvodněním, že výpověď je neoprávněná, neboť byla dána pouze žalobci a), tedy pouze jednomu ze společných nájemců bytu.

3. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení zcela úspěšným žalobcům přiznal nárok na náhradu nákladů ve výši [částka] sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta za zastupování dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t. za společné zastoupení odpovídající částce [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (2 x převzetí a příprava zastoupení, 2 x žaloba, 2 x účast na jednání soudu dne [datum]), včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným a přípustným odvoláním do výroku II. (o náhradě nákladů řízení) žalovaní. Brojili proti výši přiznaných nákladů řízení, neboť mají za to, že měl soud prvního stupně postupovat dle § 150 o. s. ř. a moderovat právo žalobců na náhradu nákladů řízení. Důvody zvláštního zřetele hodné spatřují zejména v tom, že přiznání náhrady nákladů řízení za každý úkon právní služby dvakrát, byť ponížený v souladu s a. t. o 20 %, je nepřiměřenou tvrdostí vůči žalovaným, tím spíše s ohledem na nezanedbatelný podíl žalobců na vzniku sporu. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v nákladovém výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Žalobci k odvolání žalovaných uvedli, že v dané věci nejsou dány žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by měl odvolací soud ve smyslu § 150 o. s. ř. náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat. Žalobci se domnívají, že část jim soudem prvního stupně přiznaná výše náhrady nákladů – konkrétně výše náhrady nákladů za zastoupení advokátem -, byla určena zcela v souladu se zněním a. t., přičemž navrhli, aby odvolací soud napadený nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním dotčen, tedy ve výroku II. o nákladech řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

8. Rozhodování o náhradě nákladů sporného řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Odchylka od této zásady je možná podle § 150 o․ s. ř. jen tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Těmi se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí soud vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud je povinen zabývat se veškerými okolnostmi případu, posuzovat výši nákladů řízení a rovněž přihlížet k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků, jakož i na možný dopad přiznání nebo naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení na každého účastníka (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1391/07). Předmětné ustanovení má sloužit k odstranění tvrdosti, resp. k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení, nezakládá však libovůli soudu, nýbrž ukládá soudu povinnost zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 305/03).

9. V daném případě odvolací soud neshledal okolnosti, které by zakládaly postup podle § 150 o. s. ř. Právo úspěšné procesní strany vůči neúspěšné straně řízení na náhradu nákladů vychází ze systému dvou stran v kontradiktorním postavení, v rámci nějž účastníci řízení vystupují jako vzájemní odpůrci, uplatňující v řízení protichůdné zájmy. Úspěch jedné procesní strany je tak zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit účelně vynaložené náklady, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, potažmo v rozporu s čl. 90 Ústavy, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval. Soud prvního stupně o nákladech řízení rozhodl postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela správně, když žalobcům přiznal náhradu nákladů v plné výši ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. Podíl žalobců na vzniku sporu odvolací soud neshledal, neboť to byli žalovaní, kdo v rozporu se zákonem dali výpověď z nájmu bytu pouze jednomu ze společných nájemců, ač věděli, že kromě žalobce a), který byl v nájemní smlouvě označen jako nájemce, s ním v bytě bydlí i jeho manželka, tedy mohli a měli vědět, že oba žalobci jsou společní nájemci bytu a že výpověď je třeba adresovat jim oběma. K výši odměny advokáta odvolací soud pouze dodává, že soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s ust. § 12 odst. 4 a. t.

10. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jenž byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů v částce [částka], sestávající se z odměny advokáta ve výši 2x [částka] za vyjádření k odvolání podle § 7, § 11 odst. 2 písm. c) a § 12 odst. 4 a. t. (z tarifní hodnoty [částka] představující náklady řízení před soudem prvního stupně), dále jedné paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši [částka] Náklady řízení jsou žalovaní povinni uhradit k rukám právního zástupce žalobců v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.