o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. ledna 2024, č. j. 20 C 176/2021-220,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně coby právní nástupkyně původní žalobkyně (blíže viz pravomocné usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), tj. společnosti [právnická osoba] reality holding a. s. (která v průběhu řízení smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovanou pohledávku převedla na žalobkyni a žalovanou o této skutečnosti informovala písemným oznámením ze dne [datum], jež bylo téhož dne předáno k poštovní přepravě) domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že se jedná o provizi, kterou žalovaná měla zaplatit její právní předchůdkyni v souladu s jimi uzavřenou dohodou o výhradním zprostředkování ze dne [datum], ve znění změn sjednaných posléze v dohodě o koupi nemovitosti ze dne [datum]. Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně svému závazku obstarat žalované příležitost k uzavření kupní smlouvy nebo smlouvy o smlouvě budoucí kupní vztahující se pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí byla stavba [číslo], vše katastrální území [adresa], obec [adresa] (dále jen „předmětná nemovitost“), a to za žalovanou požadovanou kupní cenu [částka] bez DPH, řádně dostála, avšak žalovaná jí v dané souvislosti smluvenou provizi (odměnu) ve výši 3 % kupní ceny nezaplatila, a to ani v právní předchůdkyní žalobkyně požadované částce [částka], k jejíž úhradě byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum], kterou byla opětovně upomenuta k úhradě předmětné provize, tentokrát nejpozději do dne [datum].

3. Soud prvního stupně s odkazem na skutková zjištění uvedená v odstavci 5. až 20. písemného odůvodnění rozsudku, a na ně navazující právní závěry shrnuté v odstavci 32. téhož odůvodnění žalobě zcela vyhověl. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako realitním zprostředkovatelem a žalovanou jako zájemcem byla dne [datum] platně uzavřena zprostředkovatelské smlouva dle § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a § 17 odst. 1 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, a protože právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s uvedenou smlouvou zajistila žalované zájemce o koupi předmětné nemovitosti, který byl ochoten s ní uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní za žalovanou akceptovanou kupní cenu ve výši [částka] bez DPH, tedy jinak řečeno pro ni obstaral příležitost k uzavření požadované smlouvy o smlouvě budoucí kupní, právní předchůdkyni žalobkyně tak v souladu s obsahem ujednání zmíněných smluvních stran podle § 2447 odst. 2 o. z. vznikl nárok na zaplacení provize ve výši 3 % z kupní ceny již k okamžiku obstarání zmíněné příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy. Soud prvního stupně přitom zdůraznil, že žalovaná splnění uvedeného závazku výslovně potvrdila v dohodě o koupi nemovitosti ze dne [datum], která byla v souladu s předchozím smluvním ujednáním byla elektronicky podepsána prostřednictvím aplikace DocuSign, v případě žalované konkrétně tak, že jí byl zaslán odkaz na jí uvedenou e-mailovou adresu ([e-mail]), jehož prostřednictvím měla následně projevit svoji vůli s uzavřením zaslané písemnosti vložením potvrzovacího kódu, který jí byl souběžně zaslán na jí identifikované a potvrzené telefonní číslo (tel. č. +[tel. číslo]). Tento způsob elektronického podpisu lze totiž podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, ve spojení s § 5 téhož zákona a § 562 odst. 1 o. z. považovat za závazný projev vůle, naplňující znaky pro daný případ dostačující formy prostého elektronického podpisu. Skutečnost, že žalovaná posléze dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že od předmětné dohody o výhradním zastoupení odstupuje, soud prvního stupně shledal pro právní posouzení věci samé irelevantním; jednak z toho důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou dohodu nijak neporušila, a tedy žalovaná podle § 2002 o. z. nebyla oprávněna od ní odstoupit, ale především s poukazem na skutečnost, že žalovaná tak učinila až poté, kdy zprostředkovatelský závazek právní předchůdkyně žalobkyně zanikl splněním. Soud prvního stupně proto žalobou uplatněnému požadavku na zaplacení provize ve výši [částka] vyhověl a spolu s tím podle § 1970 o. z., ve spojení s (§ 1968 o. z.) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověl též požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí předžalobní výzvou stanoveného nejzazšího termínu splatnosti žalované provize, který byl žalující stranou stanoven ke dni [datum].

4. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela procesně úspěšné žalobkyni soud prvního stupně přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši [částka].

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Soudu prvního stupně v něm vytkla především nesprávnost právního posouzení věci. Domnívá se totiž, že za jedinou platně uzavřenou lze považovat toliko dohodu o výhradním zprostředkování ze dne [datum], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala obstarat pro ni zájemce o koupi předmětné nemovitosti za kupní cenu [částka]. Příležitost uzavřít kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí kupní za uvedenou kupní cenu jí však nebyla zajištěna, a proto právní předchůdkyni žalobkyně ani žádný nárok na provizi nevznikl. Soud prvního stupně mylně dovodil, že předmětná dohoda o výhradním zprostředkování byla ohledně specifikace zprostředkovávané smlouvy změněna posléze uzavřenou dohodou o koupi nemovitosti tak, že nadále bylo požadováno zajištění příležitosti uzavřít kupní smlouvu či smlouvu o smlouvě budoucí kupní již jen za kupní cenu ve výši [částka] a že obstarání takové příležitosti stvrdila výslovným prohlášením obsaženým v uvedené dohodě o koupi nemovitosti. Kromě toho, že uvedená dohoda nesplňuje náležitosti zprostředkovávané smlouvy, za kterou měla být považována kupní smlouva či smlouva o smlouvě budoucí kupní, žalovaná i nadále setrvává na tom, že uvedenou dohodu nikdy neuzavřela a necítí se jí být vázána. Důkazy, které právní předchůdkyně žalobkyně označila za účelem prokázání uzavření předmětné dohody o koupi nemovitosti, žalovaná považuje za krajně nevěrohodné. Z obsahu předmětné dohody není zřejmé, kdy měla být uzavřena, zda [datum] anebo dne [datum], dále nelze přehlédnout, že v záhlaví uvedené dohody je jako kontaktní osoba prodávajícího i zájemce uveden tentýž realitní makléř právní předchůdkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a tedy je evidentní, že se žalovaná na tvorbě předmětné dohody osobně nijak nepodílela a zároveň není zřejmé, zda obsah uvedené dohody byl mezi smluvními stranami vůbec řádně dohodnut, a konečně jen stěží lze považovat za věrohodnou svědeckou výpověď zaměstnance právní předchůdkyně žalobkyně [jméno FO], který údajně měl instruovat jejího jednatele stran elektronického podpisu předmětné dohody, pakliže se jedná o osobu, u které lze předpokládat, že je na výsledku tohoto soudního řízení existenčně závislá. Totéž lze konstatovat i ve vztahu k uvedenému realitnímu makléři [tituly před jménem] [jméno FO]. Dovodil-li soud prvního stupně, že zmíněnou dohodu měla uzavřít formou ji zavazujícího elektronického podpisu, pak ten podle jejího názoru postrádá požadovanou právní relevanci. Jedná se sice o elektronický podpis, ale nikoliv zaručený. Tento podpis byl vygenerován prostřednictvím aplikace necertifikovaného soukromého subjektu, bez jakéhokoliv validního ověření totožnosti podepisující osoby. Navíc v době, kdy k uvedenému podpisu mělo dojít, její jednatel byl v pracovní neschopnosti z důvodu jím utrpěné mozkové příhody a takového úkonu nebyl schopen. I kdyby tomu tak nebylo, byla by i tak předmětná dohoda neplatná. V rozhodném období totiž z důvodu existence exekučního inhibitoria nemohla s předmětnou nemovitostí platně nakládat. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a přizná jí právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Pro případ, že by odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jako správný potvrdil, má žalovaná za to, že za této situace by měl být změněn alespoň výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Uvedená náhrada totiž nepřísluší subjektu, který stejně jako právní předchůdkyně žalobkyně disponuje kvalitním právním odborem. Za této situace platí, že náklady na právní zastoupeni advokátem nelze považovat za účelně vynaložené.

6. Žalobkyně v reakci na odvolání žalované uvedla, že se s napadeným rozsudkem zcela ztotožňuje a námitky žalované stran údajné neplatnosti dohody o koupi nemovitosti považuje za nedůvodné. Datace předmětné dohody není nijak zmatečná. V ní uvedená rozdílná data souvisí výhradně s tím, kdy tuto smlouvu ta která smluvní strana podepsala. Zájemce o koupi předmětné nemovitosti tak učinil dne [datum] a žalovaná až dne [datum]. Protože smlouva je uzavřena až okamžikem akceptace všech smluvních stran, předmětnou dohodu identifikovala datem [datum]. Žalobkyně dále připomněla, že vznik nároku na provizi byl v daném případě vázán nikoli na podpis zprostředkovávané smlouvy, nýbrž výslovně na obstarání příležitosti takovou smlouvu uzavřít, což evidentně bylo splněno. Ostatně tato skutečnost byla mimo jiné žalovanou v předmětné dohodě výslovně potvrzena. Uvedená dohoda ze dne [datum] kromě toho potvrzuje žalovanou akceptovanou změnu identifikace zprostředkovávané smlouvy stran výše kupní ceny. Způsob výpočtu provize žádné změny nedoznal. Námitky žalované ohledně neplatnosti elektronického podpisu rovněž nemohou obstát. V dané souvislosti lze odkázat zejména na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS“) a zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení eIDAS totiž kromě kvalifikovaného a zaručeného elektronického podpisu předvídá i tzv. prostý elektronický podpis, za který považuje data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání, přičemž i tento podpis zákon č. 297/2016 Sb. označuje za způsob, kterými lze podepsat elektronický dokument s účinky platnosti pro soukromoprávní úkony. Pro platné uzavření předmětné dohody tedy nebylo důvodu požadovat vyšší úroveň elektronického podpisu. Řádnost podpisu předmětné dohody formou tzv. prostého elektronického podpisu byla v řízení před soudem prvního stupně náležitě prokázána, a to nejen zmíněnou dohodou opatřenou zmíněným elektronickým podpisem, ale i dalšími důkazy, včetně výslechu svědků, jejichž věrohodnost nevylučuje fakt, že se jednalo o zaměstnance původní žalobkyně. Ostatně bylo judikováno, že pouhý pracovněprávní vztah svědka jako zaměstnance některého z účastníků sám o sobě nezpochybňuje jeho věrohodnost. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve věci samé potvrdil a přiznal jí vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co zopakoval dokazování obsahem výpisu z katastru nemovitostí týkající se LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], z něhož zjistil, že

a) předmětná nemovitost byla s právními účinky od [datum] zatížena zákazem zcizení a zatížení po dobu trvání zástavního práva pro Druhý otevřený podílový fond kvalifikovaných investorů, a že tyto právní účinky beze změny trvaly po celou dobu existence předmětného závazkového vztahu z výhradní dohody o zprostředkování,

b) žalovanou namítaným exekučním inhibitoriem byla předmětná nemovitost zatížena až s účinností ode dne [datum], a

z reakce žalované na uvedená skutková zjištění zjistil, že zmíněný zákaz zcizení předmětné nemovitosti byl vymíněn úvěrující bankou, která byla ochotna tento zákaz spolu se zástavním smluvním právem z katastru nemovitostí vymazat, bude-li její pohledávka z kupní ceny získané prodejem předmětné nemovitosti uspokojena, shledal odvolání žalované nedůvodným.

8. Soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a pro právní posouzení věci samé si tak opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, která - po doplnění o shora uvedená skutková zjištění soudu odvolacího - lze bez dalšího považovat za dostatečná pro náležité právní posouzení věci samé. Soud prvního stupně totiž provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a na jejich základě dospěl k odpovídajícím skutkovým závěrům, od nichž odvolací soud nemá důvod se odchylovat, když výtky žalované týkající se hodnocení soudem provedených důkazů neshledal opodstatněnými. Shodně s žalobkyní odvolací soud konstatuje, že samotná skutečnost, že osoba, která vystupuje v občanském soudním řízení jako svědek, je jinak k některému z účastníků řízení v pracovněprávním vztahu zaměstnance, sama o sobě neodůvodňuje závěr o nevěrohodnosti svědecké výpovědi takové osoby (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dále usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

9. Rovněž tak ani z hlediska vlastního právního posouzení věci soudu prvního stupně nelze nic vytknout. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v souladu se zásadou priority autonomie vůle smluvních stran bylo pro posouzení věci samé určující především ujednání účastníků obsažené v předmětné dohodě o zprostředkování ze dne [datum], ve znění jejích změn obsažených v posléze uzavřené dohodě o koupi nemovitosti ze dne [datum]. S ohledem na podmínky vzniku nároku právní předchůdkyně žalobkyně na sjednanou odměnu ve formě provize má odvolací soud za to, že soud prvního stupně správně uzavřel, že v souladu s ust. § 2447 odst. 2 o. z., ve spojení s § 19 odst. 2 zákona č. 39/2020 Sb., právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na sjednanou provizi ve výši 3 % z kupní ceny, kterou byl ochoten za předmětnou nemovitost uhradit právní předchůdkyní žalobkyně obstaraný zájemce o koupi předmětné nemovitosti, (minimálně) v žalované výši [částka]. Fakt, že původně mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně bylo dohodnuto, že žalované obstará příležitost uzavřít kupní smlouvu či smlouvu o smlouvě budoucí kupní týkající se předmětné nemovitosti za kupní cenu ve výši [částka], nebyl pro právní posouzení věci podstatný za situace, došlo-li následně ke změně specifikace zprostředkovávané smlouvy ve formě snížení uvedené kupní ceny na částku [částka] (bez DPH). Obstarala-li tedy právní předchůdkyně žalobkyně žalované reálnou možnost uzavřít s právní předchůdkyní žalobkyně zajištěným zájemcem smlouvu o smlouvě budoucí kupní, došlo tím z její strany ke splnění závazku zprostředkovatele a ke vzniku nároku na sjednanou provizi. Právní předchůdkyní žalobkyně obstaraný zájemce totiž splňoval požadavky stanovené žalovanou a výslovně deklaroval vůli uzavřít s žalovanou požadovanou smlouvu o smlouvě budoucí kupní za jí stanovených podmínek nejpozději do [datum]. Uvedené odpovídá závěrům ustálené judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 18259).

10. Námitkám žalované, že dohodu o koupi nemovitosti ze dne [datum] neuzavřela, a tedy jí nemůže být vázána, nebylo lze přisvědčit. S žalovanou lze souhlasit v tom, že podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, avšak žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že pro platnost právního jednání učiněného elektronickými prostředky je bez dalšího vyžadován zaručený elektronický podpis. Občanský zákoník v § 561 odst. 1 větě třetí o. z. v dané souvislosti odkazuje na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost podepsat. Tímto právním předpisem je míněno nařízení eIDAS, které je přímo použitelným právním předpisem EU. Zmíněné nařízení rozlišuje několik druhů elektronických podpisů, a to tzv. kvalifikovaný elektronický podpis (čl. 3 odst. 12 eIDAS), zaručený elektronický podpis (čl. 3 odst. 11 eIDAS) a (prostý) elektronický podpis (čl. 3 odst. 10 eIDAS), přičemž mimo jiné upravuje též účinky naposledy zmíněného (prostého) elektronického podpisu tak, že v čl. 25 odst. 1 mu zaručuje jak funkci právní relevance (elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky), tak funkci důkazní (nesmí být odmítán jako důkaz). Na vnitrostátní úrovni je zmíněné nařízení eIDAS prováděno dvěma zákony, jimiž jsou zákon č. 297/2016 Sb. a zákon č. 250/2017 Sb., přičemž § 7 zákona č. 297/2016 Sb. výslovně stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít i tzv. prostý elektronický podpis, který je zmíněným nařízením eIDAS definován jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“. Dle doktrinálního výkladu definice prostého elektronického podpisu splňuje například uvedení jména a příjmení na konci e-mailu, naskenování vlastnoručního podpisu a jeho připojení k dokumentu, označení souhlasového políčka, samotné použití e-mailové adresy, pokud z jejího znění lze identifikovat podepisující osobu (k tomu srovnej například [jméno], J. [tituly před jménem] al. Proměny soukromého práva v době COVID – 19. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, s. 161 -163), včetně webové služby DocuSign (k tomu srovnej [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]: Digitální právní jednání, Právní rozhledy č. [hodnota]-16/2023, s. 515), které bylo užito pro podpis předmětné dohody o koupi nemovitosti. Zmíněný druh podpisu je tedy zákonodárcem pro případ soukromoprávních jednání shledán jako přípustný a platný. Platí sice, že u prostého elektronického podpisu je třeba pozitivně prokazovat jednak identitu podepisující osoby, jednak skutečnost, že podepisující osoba projevila svoji vůli, ovšem tuto povinnost žalující strana beze zbytku splnila. V praxi se totiž zpravidla s dokumentem pojí i další přímé a nepřímé důkazy, především následné chování stran při plnění závazku, z něhož obvykle půjde poměrně spolehlivě dovodit, že jeho vzniku předcházel předmětný dokument a zřejmě i co bylo jeho obsahem (k tomu srovnej např. [jméno]. Obchodní smlouvy. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024 s. 24-26), přičemž i o takové důkazy soud prvního stupně opřel svůj závěr o platném uzavření zmíněné dohody o koupi nemovitosti. Nutno připomenout, že ani při klasické listinné podobě podpisu není zcela zaručena určitost autora podpisu. Podpis vytváří pouze důkaz, na jehož základě lze s určitou pravděpodobností předpokládat, že autorem projevu vůle na listině je osoba, která ji podepsala (k tomu srovnej např. [jméno]., [jméno]. Písemnost, elektronický a biometrický podpis v elektronickém právním jednání. Bulletin Advokacie, 2014, č. [hodnota], s. 35). S ohledem na povahu a charakter uvedeného popisu odvolací soud konstatuje, že jeho realizaci nelze vyloučit žalovanou nijak blíže konkretizovaným a doloženým tvrzením o pracovní neschopnosti jejího jednatele, která měla být údajně zapříčiněna mozkovou příhodou, zvláště s ohledem na v řízení prokázanou aktivitu uvedeného jednatele pokračovat v jednání s právní předchůdkyní žalobkyně obstaraným zájemcem, která následovala po podpisu předmětné dohody o koupi nemovitosti.

11. Stejně tak nebylo možné přisvědčit tvrzení žalované o neplatnosti předmětné dohody s ohledem na existenci údajného exekučního inhibitoria, neboť jeho účinky, jak bylo zjištěno odvolacím soudem, nastaly až v červnu 2021, tj. dávno poté, kdy právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze zprostředkovatelské smlouvy splnila a vznikl jí nárok na zaplacení žalované provize.

12. Pakliže žalovaná uvedenou provizi právní předchůdkyně žalobkyně nezaplatila ani poté, co předžalobní výzvou byla vyzvána k její úhradě nejpozději do [datum], soud prvního stupně zcela správně podle § 1968 a 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vedle nároku na zaplacení zmíněné jistiny po právu vyhověl též požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí žalované stanovené lhůty k úhradě předmětné provize.

13. Odvolací soud proto napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, kterým zcela procesně úspěšné žalobkyni byla přisouzena plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudem prvního stupně. Nutno připomenout, že žalovanou argumentovaná presumpce neúčelnosti nákladů na zastoupení advokátem byla judikována výhradně vůči státu, statutárním městům, hlavnímu městu Praze a jeho městským částem, a nikoliv vůči soukromoprávním subjektům, kterým ustálená judikatura v tomto směru žádné překážky nestaví a náklady vynaložené na právní zastoupení advokátem považuje za účelně vynaložené.

14. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a i v této fázi řízení zcela procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši [částka]. Uvedená částka sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] [§ 11 odst. 1 písm. g) – účast na soudem nařízeném odvolacím jednání, písm. k) – písemné vyjádření k žalovanou podanému odvolání, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „AT“] a dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT).

15. Žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám advokáta žalobkyně.