o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. března 2024, č. j. 10 C 155/2023-91,

1. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a druhým výrokem uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka].

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků právní předchůdkyní žalované, společností [právnická osoba]., IČO [IČO], v období od [datum] do [datum], a to bez právního titulu. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť v rozhodném období pozemky neužívala. S žalovanou byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva na předmětné pozemky a na žalovanou žádný právní titul, ze kterého by šlo dovodit užívání pozemků v období od [datum] do [datum], nepřešel.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalované, společností [právnická osoba]., IČO [IČO], byla uzavřena nájemní smlouva ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, jejímž předmětem byl nájemní vztah k pozemkům parc. č. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo] a parc. [číslo], o výměře celkem [hodnota] m2, vše v k. ú. [adresa], s tím, že nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou do dne [datum]. Po skončení nájemního vztahu byly pozemky dne [datum] na základě předávacího protokolu předány žalobkyni, která je převzala bez výhrad. Na základě dohody žalobkyně následně převzala drobné stavby na pozemcích umístěné. [adresa] od příjezdových bran k pozemkům byly v držení žalobkyně a tyto brány nijak nezajistila a nezamezila přístupu jak předchůdkyni žalované či žalované a ani třetím osobám. Ve vztahu k dalšímu pozemku parc. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 703 m³, jehož součástí je stavba [číslo] se způsobem využití jiná stavba, k. ú. [adresa], LV č. [hodnota], zapsané u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, soud zjistil, že byl pronajat společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], tedy subjektu zcela odlišnému od právní předchůdkyně žalované a žalované, a pokud byla ohledně pozemků vedena emailová komunikace, vedl ji za společnost [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce této společnosti a nikoliv žalované či její předchůdkyně. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by v předmětném období pozemky užívala právní předchůdkyně žalované, resp. žalovaná, na čemž dle soudu prvního stupně nemůže změnit ani případný záměr žalované pozemky odkoupit či narovnat vztahy mezi právní předchůdkyní žalované, žalovanou a žalobkyní a s tím spojená nabízená částka k narovnání.

4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z toho, že s ohledem na uzavřený skutkový stav žalovaná pozemky bezesmluvně neužívala a nemohlo tak dojít k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 o. z. Z těchto důvodů žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Soudu prvního stupně vytýkala nepřezkoumatelnost rozhodnutí s ohledem na nedostatek odůvodněných závěrů soudu. Žalobkyně setrvala na to, že žalovaná (resp. její právní předchůdkyně) v rozhodném období od [datum] do [datum] pozemky užívala. Předchozí smlouva skončila po uplynutí sjednané doby 20 let dne [datum], smlouva nebyla prodloužena, strany jednaly o odkupu pozemků, následně byla uzavřena smlouva jiná, žalovaná tak neměla důvod ani zájem pozemky přestat užívat. Sama připustila, že pozemky v období od června do září 2020 užívala. Rovněž žádala o úpravu výše nájemného, je tak zřejmé, že se jako nájemce chovala. Z místního šetření vyplynulo, že pozemky užívala, v dotčeném období na pozemcích vybudovala drobné stavby, které dne [datum] předala žalobkyni. Soud prvního stupně se s touto argumentací žalobkyně, doloženou důkazy, nevypořádal. Jako zásadní důkaz považuje žalobkyně komunikaci mezi žalobkyní a žalovanou, ve které žalovaná užívání pozemků připouští, soud se však s tímto důkazem nevypořádal, stejně jako s tím, že žalovaná v průběhu dotčeného období žádala o snížení nájmu za pozemky. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně jej zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné, přezkoumatelné, a dostatečně odůvodněné. Žalobkyně nebyla schopna vymezit žalobou pozemky, které měla žalovaná užívat, natož rozsah jejich užívání. I ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] Kadlece vyplynulo, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [adresa], na kterém je umístěno zahradnictví, byl předán, včetně drobných staveb, a sama žalobkyně uvádí, že jej žalovaná neužívala. Žalobkyně dále upozorňuje na to, že předávací protokol ze dne [datum] nesouvisí s předmětnými pozemky, neboť jde o drobné stavby umístěné v zahradnictví (pozemek parc. [číslo] a dětské hřiště umístěné na pozemku parc. [číslo], tedy jde o pozemky, které nejsou předmětem žalobního nároku. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že důkaz předávacím protokolem ze dne [datum] není přiléhavý, neboť předání drobných staveb se vztahuje na jiné pozemky, než které jsou předmětem žaloby. Za správné považuje žalovaná rovněž to, jak soud prvního stupně vyhodnotil argument žalobkyně o užívání pozemků žalovanou v období od června do září 2020. Žalovaná nikdy nepřipustila, že předmětné pozemky užívala, pouze byla ochotná v rámci dohody o narovnání jednat o úplatě za užívání pozemků. Správný je závěr soudu prvního stupně, že tím, kdo by se spíše obohatil, je Konferenční centru GreenPoint, s. r. o., které užívá budovu [číslo], umístěnou na pozemku parc. [číslo], nikoliv žalovaná. Žalovaná dále popřela, že by se chovala jako nájemce, pokud vyjednávala o snížení nájmu v období, kdy nebyl nájem hrazen. Tato jednání směřovala k nové smlouvě, nikoliv ohledně nájemného zpětně. Žalovaná má za to, že žalobkyně založila svou žalobu na nesprávných tvrzeních, nepodložených důkazech, a její nárok na vydání bezdůvodného obohacení je neoprávněný. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek jako správný potvrdil.

7. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, když mezi účastníky nebylo sporu, že předchůdkyně žalované měla se žalobkyní uzavřenu nájemní smlouvu na dobu dvaceti let, která skončila [datum] a týkala se pozemků parc. [číslo], parc. [číslo], parc. [číslo] a parc. [číslo] o výměře celkem [hodnota] m2, vše v k. ú. [adresa]. Sporným pak zůstalo, zda žalovaná, resp. její právní předchůdkyně tyto pozemky bezesmluvně užívala i v období od [datum] do [datum] a žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení a případná jeho výše za žalované období.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, zejména pokud jde o vymezení předmětu jednotlivých nájemních smluv, jejich platnosti, resp. ukončení a protokolárnímu předání, včetně předání drobných staveb. Odvolací soud nemá výhrady k hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, skutkový stav posoudil shodně se soudem prvního stupně a ve stručnosti na něj odkazuje. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak soud prvního stupně věc posoudil správně i po právní stránce.

10. Odvolací soud předně považuje za podstatné pro prokázání nároku žalobkyně, aby tato zcela jednoznačně označila pozemky, které měla žalovaná, resp. její právní předchůdkyně bezesmluvně užívat. Žalobkyně tak ani po poučení soudem prvního stupně přesně tyto pozemky nespecifikovala, odkázala na fotografie pořízené dne [datum] v čase od 10:13 do 10:16, z nichž však nevyplývá, že by konkrétně obě příjezdové cesty, obě zpevněné parkovací plochy, objekt dřevostavby a zpěvnou plochu zámkové dlažby vybudovala, a tudíž užívala žalovaná. Žalobkyně nadto uvedla, že se má jednat o pozemky, na které byla uzavřena nájemní smlouva před i po rozhodném období. Již porovnáním obou nájemních smluv (smlouva ze dne 25. 4. 2000 č. [číslo] včetně dodatků a smlouva ze dne [datum] č. [číslo]) je zřejmé, že byly uzavřeny na jiný předmět nájmu – totožné jsou pouze pozemky parc. [číslo] a parc. [číslo], tedy, že ani výměra není shodná (v případě smlouvy ze dne [datum] je výměra o 2 920 m³ menší). Ani protokolem o předání drobných staveb ze dne [datum] žalobkyně neprokázala užívání žalobou vymezených pozemků žalovanou, když tento protokol se dle jeho přílohy vztahuje na drobné přístřešky, prodejnu zahradnictví, pergolu, základy skleníku apod. a je součástí Dohody po skončení nájmu pozemků č. [číslo], ze které vyplývá, že ke dni skončení nájmu dne [datum] byly předchůdkyní žalované protokolárně předány předmětné pozemky žalobkyni a dohoda upravuje majetkové poměry k drobným stavbám pořízeným na náklady předchůdkyně žalované. To potvrzuje i email ze dne [právnická osoba]. 2021 zaslaný [tituly před jménem] Kadlecem [tituly před jménem] [jméno FO].

11. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s námitkami žalobkyně, že žalovaná fakticky uznala užívání pozemků v období léta 2020. Je pravdou, že žalovaná, resp. její právní předchůdkyně měla zájem odkoupit pozemky, resp. uzavřít novou smlouvu o pronájmu pozemků, měla zájem narovnat vztahy se žalobkyní (kam spadalo i jednání ohledně přechodu vlastnictví drobných staveb), výhrady měla k výši nájemného, žádala o snížení nájemného v nové smlouvě, což jí však nebylo vyhověno (dopis žalobkyně ze dne [datum] spolu s výzvou k uzavření smlouvy č. [číslo]). Ani však z těchto listin nevyplývá, že by se měla žalovaná chovat jako nájemce, pouze jednala ve snaze uzavřít smlouvu novou.

12. Závěrem pak odvolací soud odkazuje i na Smlouvu o nájmu nemovité věci ze dne [datum] uzavřenou mezi předchůdkyní žalované a Konferenčním centrem GreenPoint, s. r. o. o pronájmu pozemku ve vlastnictví žalované parc. [číslo], jehož součástí je stavba č. p. [číslo], přičemž tento pozemek se stavbou se nachází uprostřed předmětných pozemků, po kterých je stavba přístupná a je tak možné, že v předmětném období byly pozemky využívány právě tímto subjektem.

13. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí se všemi těmito skutečnostmi zabýval, své rozhodnutí řádně odůvodnil a správně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by předmětné pozemky v rozhodném období užívala žalovaná, resp. její právní předchůdkyně a nemohlo tak žalobkyni vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení § 142 odst., 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů, která dosáhla celkové výše [částka] a je tvořena mimosmluvní odměnou advokátky žalované za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]) stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů připadajících na tyto úkony právní služby ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Lhůta ke splnění povinnosti je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a hradí se k rukám advokáta účastníka, jemuž byla náhrada nákladů řízení přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)