o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 16 C 78/2020-231,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně z pozice nájemce domáhala po žalované zaplacení dlužných plateb v souhrnné výši [částka] s příslušenstvím za jí podnajatý nebytový prostor o celkové podlahové ploše 224,59 m2, který se nachází v 1. nadzemním podlaží budovy ([příjmení] [příjmení] [jméno]) [adresa], stojící na pozemku parc. [číslo] katastrální území Stodůlky, obec Praha (dále též jen„ předmětný nebytový prostor“), konkrétně dlužného podnájemného, poplatku za marketing, paušálního poplatku za služby spojené s užíváním předmětného nebytového prostoru a zálohových plateb na energie za kalendářní měsíce listopad a prosinec 2019 a leden 2020. Dle žalobních tvrzení účastnice řízení spolu dne [datum] podepsaly podnájemní smlouvu, kterou žalobkyně přenechala žalované k užívání předmětný nebytový prostor za účelem provozování cukrárny na dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná při té příležitosti složila k rukám žalobkyně jistotu ve výši [částka], kterou dle smluvního ujednání byla žalobkyně oprávněna použít kdykoli během doby podnájmu na úhradu jakýchkoliv jejích pohledávek vzniklých jí za žalovanou z titulu uvedeného podnájmu. V podnájemní smlouvě byl sjednán závazek žalované platit žalobkyni za užívání předmětného nebytového prostoru podnájemné až počínaje měsícem červnem s tím, že v období od [datum] do [datum] měla výše zmíněného podnájemného odpovídat částce [částka] bez DPH, v období od [datum] do [datum] měla odpovídat částce [částka] bez DPH a poté nadále částce [částka] bez DPH. Kromě toho se žalovaná dále zavázala platit žalobkyni poplatek za marketing ve výši [částka] měsíčně bez DPH, paušální poplatek za služby spojené s užíváním nebytového prostoru ve výši [částka] měsíčně bez DPH a zálohu na energie/média (elektrická energie, teplo, vodné a stočné) ve výši [částka] měsíčně bez DPH. Splatnost uvedených plateb byla sjednána vždy nejpozději do 10. dne příslušného měsíce, za který má být platba hrazena. Protože počínaje měsícem říjnem [rok] žalovaná uvedené platby přestala platit, žalobkyně - po započtení zmíněné jistoty ve výši [částka] na dlužné platby za měsíc říjen 2019 a část měsíce listopadu 2019 - po žalované požaduje za kalendářní měsíc listopad 2019 zaplacení částky [částka] včetně DPH, za kalendářní měsíc prosinec [rok] zaplacení částky [částka] včetně DPH a za kalendářní měsíc 2020 zaplacení částky [částka] včetně DPH, což dle žalobkyně v součtu odpovídá výši dlužných plateb z titulu podnájemného, poplatku za marketing a paušálního poplatku za služby za každý z uvedených kalendářních měsíců zvlášť s tím, že zálohové platby za energie výslovně požadovány nejsou, neboť budou předmětem samostatného ročního vyúčtování.

3. Žalovaná zmíněný nárok neuznala a považuje jej za nedůvodný, jelikož je přesvědčena o tom, že podnájem předmětného nebytového prostoru řádně ukončila výpovědí nejpozději ke dni [datum] s poukazem na skutečnost, že pronajaté prostory objektivně nevyhovují zamýšlenému provozování cukrárny, přičemž od té doby tyto prostory již neužívá.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování shledal za prokázaná tvrzení žalobkyně týkající se podpisu zmíněné podnájemní smlouvy a v ní sjednané povinnosti žalované k úhradě uvedených měsíčních plateb z titulu podnájemného, poplatku za marketing, paušálního poplatku za služby spojené s užíváním nebytového prostoru a zálohy na energie, jejich výše a splatnosti. Dále vzal za prokázané též tvrzení žalobkyně stran žalovanou složené jistoty ve výši [částka] a jejího oprávnění použít tuto jistotu na úhradu jakýchkoliv jejích pohledávek vzniklých jí za žalovanou z titulu uvedeného podnájmu. Kromě toho soud prvního stupně zjistil, že předmětný nebytový prostor byl zkolaudován jako restaurace se zázemím a cukrárna s tím, že zde instalovaná vzduchotechnika je sice pro provoz kuchyně výkonově nedostatečná, avšak pro účely přípravy toliko studených pokrmů by měla postačovat. V předmětném nebytovém prostoru již cukrárna v minulosti byla provozována. Před podpisem podnájemní smlouvy si žalovaná předmětný nebytový prostor celkem dvakrát prohlédla a následně s žalobkyní podepsala již zmíněnou podnájemní smlouvu, v níž stvrdila, že předmět podnájmu je způsobilý k jí zamýšlenému účelu v těchto prostorách provozovat cukrárnu. Součástí uvedené podnájemní smlouvy bylo též ujednání smluvních stran o tom, že podnájemce je oprávněn písemně vypovědět podnájem smlouvy s tříměsíční výpovědní dobou, jejíž běh počíná prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena nájemci, mimo jiné pro případ, přestane-li být předmět podnájmu z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a nájemce nezajistí podnájemci odpovídající náhradní prostor do šesti měsíců od nastalé události. Žalovaná v předmětném nebytovém prostoru provozovala cukrárnu nepřetržitě do [datum], kdy se rozhodla o uzavření těchto prostor za účelem vyřešení klimatizace a odvzdušnění. Žalobkyni si totiž stěžovala, že v letním období dosahuje teplota v podnajatém nebytovém prostoru pro ni nepřijatelné výše. Z tohoto důvodu tedy bylo provedeno opětovné čištění klimatizace, a protože uvedené nemělo požadovaný efekt a nepomohlo ani přikoupení mobilní klimatizační jednotky, byla účastnicemi řízení uzavřena ústní dohoda o spolufinancování posílení klimatizace v předmětném nebytovém prostoru. Na konkrétní výši podílu na financování zmíněné akce se však účastnice řízení nedohodly a žalovaná dne [datum] předmětný podnájem písemně vypověděla s poukazem na nemožnost užívat předmětný nebytový prostor k dohodnutému účelu pro technické závady na vzduchotechnice a klimatizaci. Žalobkyně sdělila žalované, že předmětnou výpověď nepovažuje za oprávněnou, a dále ji sdělila, že předmětný nebytový prostor, stejně jako i klíče od něj, si od ní nepřevezme. Žalovaná přesto v podnajatém nebytovém prostoru ukončila své podnikání a uvedené klíče vhodila do žalobkyní užívané schránky.

5. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ust. § [číslo], § [číslo] odst. 3, § 2229 a § 2303 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), shledal žalobou uplatněný nárok důvodným. Zdůraznil přitom, že v účastnicemi uzavřené podnájemní smlouvě bylo výslovně sjednáno právo žalované vypovědět podnájem pro případ, že podnajatý prostor nebude způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, avšak nic takového nebylo provedeným dokazováním zjištěno. Za této situace proto soud prvního stupně shledal žalovanou danou výpověď z podnájmu nezpůsobilou přivodit jeho skončení a uzavřel, že i nadále bylo povinností žalované hradit žalobkyni veškeré platby, které byly účastnicemi řízení sjednány v jimi uzavřené podnájemní smlouvě, tedy i za žalované měsíce listopad 2019 až leden 2020. Jelikož podle názoru soudu prvního stupně žalované peněžité plnění zcela odpovídá smluvnímu závazku žalované, který řádně nesplnila, žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni nejen požadovanou jistinu, ale spolu s ní též nárokovaný zákonný úrok z prodlení, který soud prvního stupně shledal v souladu s ust. § 1970 o. z., implicitně ve spojení s § 1968 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek splatnosti uvedeného úroku z prodlení soud prvního stupně určil v závislosti na účastníky ve smlouvě dohodnuté splatnosti jednotlivých dílčích plateb. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a jelikož žalobkyně se svojí žalobou zcela uspěla, zavázal žalovanou k plné náhradě všech účelně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyně v souhrnné výši [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Soudu prvního stupně vytýká absenci relevantních skutkových a právních závěrů popírajících oprávněnost jí realizovaného práva ukončit podnájem předmětného nebytového prostoru výpovědí ze dne [datum]. Připomněla, že od samého počátku řízení namítá, že podnájemní vztah byla nucena ukončit z toho důvodu, že jí podnajaté prostory nesplňovaly deklarované a vymíněné vlastnosti a žalobkyně v tomto směru i přes výzvu nezjednala nápravu. To, k jakým účelům byl podnajatý nebytový prostor historicky kolaudován, považuje žalovaná za nepodstatné, zvláště byla-li oproti kolaudačnímu rozhodnutí posléze uskutečněna zásadní dispoziční změna předmětné jednotky, kdy z původně kolaudované jedné provozovny byly vytvořeny dvě s tím, že ve zmíněné druhé provozovně je aktuálně provozována tepelná úprava jídel, která spotřebovává drtivou většinu kapacity instalované vzduchotechniky. Uvedené způsobuje, že předmětný nebytový prostor objektivně nesplňuje podmínky užívání k jí sledovanému účelu. Ostatně tento závěr stvrzuje znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení], který soud prvního stupně nechal vypracovat pro potřeby rozhodnutí v této věci, a případné přetrvávající pochybnosti by zcela jistě rozptýlil jí navržený, avšak soudem prvního stupně oslyšený znalecký posudek z oboru potravinářství, kterým by bylo postaveno najisto, jaké požadavky jsou spojeny s provozem cukrárny a zda tyto požadavky předmětný nebytový prostor splňuje. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud buď změnil napadený rozsudek tak, že žaloba bude jako nedůvodná zamítnuta, anebo aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně v reakci na odvolání žalované uvedla, že jej neshledává důvodným. Dokonce má za to, že s ohledem na účastnicemi řízení sjednaný obsah smlouvy není pro posouzení této věci vůbec podstatné řešit způsobilost předmětného nebytového prostoru k provozu cukrárny. Smluvní strany totiž v jimi uzavřené smlouvě vyloučily aplikaci příslušných ustanovení občanského zákoníku upravující skončení podnájmu, včetně výpovědi, a výslovně se dohodly, že podnájemní smlouvu lze vypovědět pouze ze sjednaných důvodů a po uplynutí sjednaných nápravných lhůt. Žalovaná tudíž byla oprávněna podat výpověď ve vztahu k technickému stavu předmětných prostor pouze v případě, že„ předmět podnájmu přestane být z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a nájemce, tj. žalobkyně, jí nezajistí odpovídající náhradní prostor do šesti měsíců od nastalé události“. Je zjevné, že bez ohledu na to, zda prostory přestaly či nepřestaly být z objektivních důvodů způsobilé k výkonu činnosti žalované, nebyla a ani nemohla být naplněna druhá podmínka výpovědi, tj. marné uplynutí šestiměsíční nápravné lhůty před podáním výpovědi, když žalovaná podala výpověď zhruba 4 měsíce od uzavření podnájemní smlouvy a předání prostor. Jelikož tedy nebyly v době podání výpovědi naplněny výpovědní podmínky, nezbývá než konstatovat, že žalovaná podala výpověď neplatně. Protože zmíněná výpověď podnájemní smlouvy je od samého počátku neplatná, podnájemní smlouva výpovědí žalované nezanikla, byla žalovaná povinna zaplatit žalované plnění odpovídající platbám sjednaným v podnájemní smlouvě. Žalobě tedy bylo možné po právu v plném rozsahu vyhověno, aniž by bylo třeba posuzovat důvodnost žalovanou namítané nezpůsobilosti předmětných prostor ke sjednanému způsobu užívání. S odkazem na shora uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a odvolání žalované shledal důvodným jen v nepatrném rozsahu.

9. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a pro právní posouzení věci samé si tak opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, na jejichž základě bylo možné věc samu náležitě právně posoudit a rozhodnout.

10. Odvolací soud má shodně s žalobkyní za to, že pro posouzení věci samé bylo zcela nadbytečné zabývat se blíže žalovanou namítanou nezpůsobilostí předmětného nebytového prostoru k výkonu činnosti, k němuž měl být podle smlouvy určen, neboť soud prvního stupně měl v prvé řadě, v souladu se zásadou priority autonomie vůle smluvních stran, platnost výpovědi žalované posuzovat s přihlédnutím k účastnicemi řízení smluvně deklarované vůli, že podnájemní vztah k předmětnému nebytovému prostoru bude možné jednostranně ukončit výpovědí jen ze smlouvou taxativně vymezených důvodů a za jí stanovených podmínek. Uvedené ujednání zcela koresponduje s dispozitivní hmotněprávní úpravou zakotvenou v ust. § 2229 o. z., které výslovně stanoví, že nájem (podnájem) na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. Platí totiž, že pro případ dočasného přenechání pronajaté věci k užití třetí osobou za úplatu, se pro vztah nájemce a podnájemce použijí obdobně práva a povinnosti pronajímatele a nájemce (k tomu srovnej např. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]), 1. vydání, 2014, s. 273 - 278: M. [příjmení]). Jestliže tedy v účastnicemi uzavřené podnájemní smlouvě bylo výslovně sjednáno, že žalovaná jako podnájemce je oprávněna písemně vypovědět podnájem pro případ, že předmět podnájmu přestane být z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, jen za podmínky, že nájemce nezajistí podnájemci odpovídající náhradní prostor do šesti měsíců od nastalé události, je odvolací soud nucen ve shodě s žalobkyní konstatovat, že žalovanou zhruba 4 měsíce od uzavření podnájemní smlouvy danou výpověď je třeba, v souladu s výše uvedeným, hodnotit jako neplatnou a nezpůsobilou přivodit skončení předmětného podnájmu. Za takové situace tak bylo povinností žalované dostát svému smluvně převzatému závazku hradit žalobkyni ve smlouvě sjednané platby související s pronájmem předmětného nebytového prostoru, tj. podnájemné, které v období od [datum] do [datum] mělo činit [částka] bez DPH a v období od [datum] do [datum] mělo činit [částka] bez DPH, dále poplatek za marketing ve výši [částka] měsíčně bez DPH, paušální poplatek za služby spojené s užíváním nebytového prostoru ve výši [částka] měsíčně bez DPH a zálohu na energie/média ve výši [částka] měsíčně bez DPH, a to vždy nejpozději do 10. dne příslušného měsíce, za který má být platba hrazena. Protože žalovaná za žalované období uvedené platby nezaplatila, soud prvního stupně zcela správně shledal žalobou uplatněný nárok důvodným, byť nelze přehlédnout, že jeho závěr bez výhrad obstojí jen co do základu, ovšem již nikoli co do celé výše žalovaného peněžitého plnění. Je třeba připomenout, že je povinností soudu, aby se stejnou vážností a odpovědností zabýval nejen základem nároku jako takového, i jeho výší, což se v daném případě nestalo. V opačném případě by si soud prvního stupně nemohl nevšimnout, že žalobkyně svůj nárok zjevně koncipovala na základě žalované vystavených faktur ([číslo] [číslo] [číslo]), specifikujících její platební povinnosti z titulu předmětného podnájmu, s připočtením příslušné výše DPH, za každý měsíc zvlášť, avšak v případě kalendářních měsíců prosinec [rok] a leden 2020, které nebyly dotčeny zápočtem žalovanou složené jistoty ve výši [částka], od fakturované částky opomněla vedle nadále výslovně po žalované nepožadované platby zálohy na energie ve výši [částka] pokaždé odečíst částku [částka] odpovídající 21% DPH ze zmíněné zálohy, která byla žalované do fakturovaných částek zahrnuta. Soud prvního stupně tedy ve výsledku přisoudil žalobkyni na jistině o [částka] více, než bylo lze shledat po právu. Splatnost a výši žalobkyní spolu s jistinou požadovaného úroku z prodlení soud prvního stupně posoudil správně, s odkazem na příslušná hmotněprávní ustanovení.

11. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil ve výroku o věci samé (výrok I) jen tak, že co částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu jako nedůvodnou zamítl, jinak, tj. ohledně částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zmíněný výrok jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Vzhledem k tomu, že odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, bylo nezbytné rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V obou případech přitom vyšel z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. (v odvolacím řízení ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.) a v řízení jen v poměrně nepatrné části neúspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

13. Žalobkyni přisouzená náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestává ze zaplaceného soudního poplatku z žaloby ve výši [částka], odměny advokáta za dvanáct úkonů právní služby po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) – návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, replika k vyjádření ze dne [datum], písemné vyjádření ve věci ze dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne [datum], písm. g) - účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], § 7 bod 5., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen„ AT“), odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 11 odst. 2 písm. f), písm. h) – prostá předžalobní výzva, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 AT), čtrnácti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT), náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) a náhrady za žalobkyní složenou část zálohy na vypracování soudem zadaného znaleckého posudku, která byla posléze použita k vyplacení přiznaného znalečného ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Písemná podání provázející žalobkyní v průběhu řízení dokládané či doplňované důkazy ze dne [datum], [datum] a [datum] odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, neshledal účelnými úkony právní služby, za které by žalobkyně byla oprávněna požadovat příslušnou odměnu, paušální náhradu a náhradu DPH.

14. Náhrada nákladů odvolacího řízení sestává z odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (§ 11 odst. 1 písm. d) – vyjádření k odvolání žalované, písm. g) - účast na jednání odvolacího soudu, § 7 bod 5., § 8 odst. 1 AT), dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tj. celkem [částka].

15. Žalobkyni byla proto z titulu náhrady nákladů řízení přiznána celkem částka [částka], kterou je žalovaná povinna uhradit k rukám jejího právního zástupce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.