o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 285/2017-355

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 285/2017-153, kterým prvostupňový soud žalobu v celém rozsahu zamítl (pro částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím), byl rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 53 Co 281/2019-181, potvrzen co do částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím, a co do částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím zrušen a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že pokud se žalobce domáhal náhrady škody i z věcí, které byly zajištěny při domovní prohlídce, bude na něm, aby tvrdil, které jeho věci byly z domovní prohlídky či z následných úkonů (z nesprávného úředního postupu či z nezákonného rozhodnutí) a kým poškozeny nebo ztraceny, jakož i to, jak dospěl k určení výše škody, případně kdy došlo a v jaké výši k úbytku v jeho majetkové sféře, a stejně tak bude muset tvrdit a prokázat, z jakého důvodu odvozuje své pracovní nároky, resp. nároky z jeho služebního poměru z nesprávného úředního postupu či z nezákonného rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení. Soudu prvního stupně tak uložil, aby postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzval žalobce k odstranění shora uvedených vad žaloby na náhradu majetkové škody.

3. Soud prvního stupně tak opětovně rozhodoval o žalobě o zaplacení částky [částka] jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu orgánů Policie České republiky, ÚOOZ [obec] a Vojenské policie, které provedly na základě příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Nt 609/2014, v bytě u žalobce domovní prohlídku, při níž byl žalobce zadržen a spoután. Po provedení všech úkonů a výslechu byl žalobce dne [datum] propuštěn bez sdělení obvinění. Vyšetřování pokračovalo až do ledna [rok], kdy mu byly vráceny poslední věci, které zadržovala Vojenská policie. Žalobce měl za to, že nejen celá domovní prohlídka, ale zejména použití donucovacích prostředků bylo zcela bezdůvodné. V průběhu zadržení a provádění úkonů šetření došlo dle názoru žalobce k velkému množství nestandardních a mnohdy i zcela protizákonných úkonů. V důsledku těchto skutečností byl žalobce nucen pro rodinu i sebe postupně pořídit nové počítače a mobilní telefon a rovněž úklid domácnosti, přičemž jeho léčení, spočívající v zánětu šlach obou zápěstí v důsledku spoutání, si vyžádalo rovněž nemalé finanční prostředky. Činností Policie České republiky mělo dle žalobce dojít rovněž ke ztrátě na jeho platu, výsluze a odchodném. Policejní zásah v místě bydliště žalobce nezůstal v okolí bez povšimnutí, což podle žalobce vedlo k rozvratu celé jeho rodiny.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování, přičemž skutková zjištění popsal v bodech 5. až 14. Prvostupňový soud v souladu s pokynem odvolacího soudu vyzval žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad žaloby na náhradu majetkové škody tak, aby určitě a srozumitelně rozlišil, jaké škody se domáhá, která na jeho majetku či v jeho majetkové sféře vznikla, dále aby konkretizoval nejen nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, od něhož odvozuje vznik své škody, ale aby též uvedl, v čem daná škoda spočívá, a rovněž určitým a srozumitelným způsobem odlišil a kvantifikoval výši škody, které se v souvislosti s nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím domáhá, a kdy k této škodě na jeho majetku či v jeho majetkové sféře došlo.

5. Žalobce poté v podání ze dne [datum] odkázal na svá dřívější tvrzení uvedená v žalobě s tím, že svůj nárok na náhradu škody, majetkové i nemajetkové, která byla způsobena jemu a jeho rodině, odvíjí od postupu orgánů Policie ČR, ÚOOZ [obec], čj. UOOZ [číslo], za součinnosti Vojenské policie.

6. Prvostupňový soud poté zdůraznil, že se žalobce v tomto podání opětovně věnuje nemajetkové újmě, ačkoliv tato již byla vyřešena zamítnutím žaloby. Pokud žalobce ve svých doplňujících vyjádřeních navrhl množství návrhů na provedení výslechu svědků, kteří by měli potvrdit jeho tvrzení stran prodělaného traumatu, poškození dobrého jména, finanční újmy, nehonorované práce, úklidu bytu, spoutání žalobce, k prohlídce ubytovny atd., uzavřel, že podání žalobce zůstala i přes výzvu soudu chaotická a nesrozumitelná.

7. Prvostupňový soud poukázal na to, že aby žaloba, v níž žalobce požaduje náhradu škody vzešlé z nezákonného rozhodnutí, byla způsobilá projednání před soudem, musel by žalobce řádně vymezit a tvrdit, že v jeho sféře vznikla škoda, tedy majetkový úbytek vyjádřený v penězích, odpovídající žalované částce. Z doplnění žalobních tvrzení se nepodává, že by v posuzované věci byla dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným zaviněním žalované. Pokud jde o dva atributy, a to nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, které by byly způsobilé vyvolat odpovědnost žalované, tak ani jeden z těchto předpokladů v projednávané věci splněny nebyly. Doplněním žaloby, které žalobce provedl podáním z [datum] a [datum], pak nebyly odstraněny vady žaloby, nepřesnosti v tvrzení a zbyla toliko neúplná tvrzení. Vzhledem k tomu, že žaloba nemohla ve svých tvrzeních obstát, byla zamítnuta. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že porušení právních povinností ze strany žalované bylo konstatováno a soud prvního stupně k tomu navržené důkazy neprovedl. Zdůraznil, že újma vzniklá na straně žalobce je zcela patrná, a to právě ze ztráty na jeho příjmu, stejně jako příčinná souvislost. Žalobce obsáhle popisuje jak průběh samotné domovní prohlídky (poukazuje na mnoho pochybení PČR v celém případu), tak i okolnosti, které postupně vedly ke ztrátě kariéry v armádě, nakonec i ukončení služby jako takové. Rovněž popisuje, jak okolnosti vyvolané úmrtím obou rodičů manželky ve spojení s okolnostmi vyvolanými zásahem policie ve svých důsledcích vedly k rozpadu jeho manželství a s tím spojenými konflikty týkajícími se dětí. Poukázal i na to, že navrhoval důkazy k těmto tvrzením, ty ale nebyly provedeny. Vytkl soudu prvního stupně, že ignoroval rozsudek odvolacího soudu. Další řízení vůbec neproběhlo, neboť bylo zrušeno dříve, než začalo. Přiznává dílčí nepřesnosti v žalobě, byl však připraven veškeré nepřesnosti vysvětlit a odstranit v průběhu řízení. To mu však nebylo umožněno, stejně jako doložení svých tvrzení a z nich vyplývajících nároků. Jeho nárok vyplývá ze skutečnosti, že žalobce v souvislosti s bezdůvodným vyšetřováním a osočením jeho osoby a v té souvislosti provedených úkonů a persekuce, přišel o možnost služebního postupu k [datum] a tím i o zvýšení platu, které se následně promítlo do výše platu v letech [rok] [rok], výše přiznané výsluhy a výše odchodného. Poukázal na to, že tento nárok lze charakterizovat jako nekonečný, protože stále roste v důsledku valorizace důchodů a měl by i následnou souvislost s délkou jeho činné služby, která byla ukončena v důsledku jeho vyšetřování a zejména v souvislosti s probíhajícími soudními spory. Pro její výpočet proto předložil následující kritéria, a to průměrný věk dožití u muže - 76 let dle údajů MPSV ke dni [datum], délka žalobcovy činné služby do konce roku [rok], délka žalobcovy činné služby v hodnosti majora od [datum] do [datum]. Výpočet ztráty na platu je dán rozdílem platu mezi tím, jaký plat žalobce skutečně pobíral jako kapitán a jaký by pobíral, kdyby byl v době od [datum] – [datum] v hodnosti majora. Částky vychází z dikcí zákonů a nařízení vlády (uvedeny u výpočtu). Ztráta na výsluze a odchodném vychází z rozdílnosti příjmů a je rovněž dána zákonem. Výpočet těchto položek vychází z průměrného hrubého platu za posledních 5 let služby. V případě žalobce to znamená, že roky [rok] a [rok] jsou shodné a rozdíly se projevují až v letech [rok] – [rok], kdy měl již být majorem. Výpočty pro soud, pro hodnost kapitána, žalobce prováděl na základě potvrzených příjmů od zaměstnavatele (viz příloha) v souladu s dikcí zákona a to, že jím vypočtené hodnoty jsou správné, dokládají konečná rozhodnutí, která přikládá. Částky pro hodnost majora pak žalobce počítal stejně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a rovněž, aby věc byla přikázána k rozhodování jinému soudci.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Předmětem řízení zůstal, po částečném potvrzení zamítnutí nároku žalobce na zaplacení nemajetkové újmy, požadavek žalobce na náhradu majetkové újmy v celkové částce [částka] s odpovídajícím příslušenstvím. Pro samotné posouzení věci je rozhodné, že u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem podle OdpŠk je nutné, aby došlo k současnému splnění tří podmínek odpovědnosti za škodu, a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

11. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že titulem pro náhradu škody měl být podle žalobce nesprávný úřední postupu orgánů Policie ČR, ÚOOZ [obec] a Vojenské policie, které provedly na základě příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Nt 609/2014, v bytě u žalobce domovní prohlídku, při níž byl žalobce zadržen a spoután, přičemž nejen celá domovní prohlídka, ale zejména použití donucovacích prostředků bylo podle žalobce zcela bezdůvodné.

12. V soudní praxi Nejvyššího soudu je již ustálen právní závěr, podle nějž v případě nesprávného úředního postupu, třebaže není v zákoně definován, jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 804/96, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1455/2007). Jestliže se však případné nesprávnosti či vady postupu státního orgánu v obsahu rozhodnutí projeví, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. [příjmení], P. [příjmení] za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 92). Vyjdeme-li z těchto závěrů, namítá-li žalobce nedůvodnost domovní prohlídky, pak lze zvažovat odpovědnost státu založenou pouze na nezákonném rozhodnutí. Rozhodnutí o domovní prohlídce však za nezákonné rozhodnutí považovat nelze, jelikož nezbytnou podmínkou vzniku této formy odpovědnosti je, aby rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Žalobce přitom ani netvrdil, že by toto rozhodnutí bylo v souladu s § 8 odst. 1 OdpŠk pro nezákonnost zrušeno či změněno. Podmínka zakotvená v § 8 odst. 1 OdpŠk brání tomu, aby odškodňovací řízení plnilo funkci, která náleží opravným prostředkům. V souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt je na osobě, která se cítí být rozhodnutím vydaným orgánem veřejné moci dotčena na svých právech, aby se proti takovému rozhodnutí bránila, a docílila tak jeho zrušení (srov. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4286/2013). Žalobce se proti tomuto rozhodnutí nebránil, když nepodal ústavní stížnost, jež představuje jediný, ale možný a účinný způsob, jak docílit zrušení či změny rozhodnutí o domovní prohlídce z důvodu její nezákonnosti. Pokud tak neučinil, soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu již není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Ve vztahu k majetkové újmě, kterou lze vztahovat k samotné domovní prohlídce (nové notebooky, mobil, ztráta dat, úklid a další s výjimkou nároků dále uvedených) tak není dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí.

13. Tvrdí-li žalobce, že nedůvodné bylo i použití donucovacích prostředků v průběhu domovní prohlídky, bylo by možné ve vztahu k nároku na náhradu nákladů na léčení a ztráty na výdělku zvažovat, zda při jejich použití nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Ze stížnostního spisu Policie [číslo jednací] se však podává, že orgán vnitřní kontroly ÚOOZ SKPV shledal stížnosti žalobce proti postupu orgánů policie UOOZ [obec] [číslo jednací] při jeho zadržení a domovní prohlídce nedůvodnými. Rovněž státní zástupkyně KSZ v [obec] dne [datum] k podnětu žalobce ze dne [datum] uvedla, že v postupu orgánu policie při zadržení žalobce, jakož i provedení domovní prohlídky, nebyl shledán nezákonný ani neodůvodněný postup. Za této situace odvolací soud neshledává ani tento odpovědnostní titul. Ani zde přitom není soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu oprávněn sám posuzovat, zda použití donucovacích prostředků, případně způsob jejich použití či doba, po kterou byly použity, bylo neopodstatněné, ledaže by ze skutkových zjištění vyplýval zjevný exces orgánů činných v trestním řízení při jejich použití.

14. Pokud žalobce nárokoval jako náhradu škody i ztrátu na platu, odchodném a výsluze v důsledku zrušení zařazení na nové místo, již ze samotného tvrzení jednoznačně plyne, že není dána ani příčinná souvislost mezi domovní prohlídkou či použitím donucovacích prostředků a touto ztrátou. Tato ztráta je dána zejména tvrzeným zrušením zařazení žalobce na nové místo v hodnosti majora, dále z žalobních tvrzení vyplývající neúčasti žalobce na kurzu vyšších důstojníků za situace, kdy bez účasti na něm žalobce nesplňoval kvalifikační předpoklady pro toto nové zařazení. Ani neúčast na daném kurzu však nebyla zapříčiněna domovní prohlídkou či použitím donucovacích prostředků, neboť sám žalobce uvádí, že mu bylo doporučeno právníkem v soudním řízení ohledně péče o nezletilé děti v souvislosti s rozvodem manželství, aby do tohoto kurzu v rozhodném období nenastoupil. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Z uvedených tvrzení i časového rozestupu jednotlivých událostí (domovní prohlídka v roce [rok], nenastoupení do kurzu v roce 2016 a ztráta na platu v roce [rok] [rok]) je zjevné, že uplatněný nárok nelze mít za adekvátní důsledek provedené domovní prohlídky, resp. použití donucovacích prostředků.

15. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že není naplněn již první z předpokladů náhrady škody, a to existence odpovědnostního titulu, a ve vztahu ke ztrátě na platu, odchodném a výsluze, že absentuje rovněž příčinná souvislost, není nutné se zabývat tím, zda žalobci vznikla škoda a v jaké výši. Proto nebylo nutné přistoupit k poučení žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní k jednotlivým nárokům uplatněným žalobou. Ani kdyby žalobce svým povinnostem dostál, samotné prokázání škody a její výše bez naplnění dalších předpokladů odpovědnost za škodu nezakládá. Soud prvního stupně proto ani nemohl porušit své procesní povinnosti tím, že neprovedl žalobcem navržené důkazy, zvláště pak za situace, kdy samotná tvrzení k jednotlivým nárokům zůstala před výzvu soudu i v doplňujících vyjádřeních žalobce nedostatečná.

16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o nákladech řízení jako věcně správný, přičemž znění zamítavého výroku upřesnil v tom směru, že zamítl požadované úroky do zaplacení, což ve napadeném výroku bylo opomenuto.

17. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.. Procesně úspěšné žalované vznikly náklady odvolacího řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ve výši [částka] za vyjádření k odvolání podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.