o odvolání žalobkyně a žalované proti částečnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [anonymizováno] 2020, č. j. 23 C 283/2015-394, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 283/2015-446,

1. Napadeným částečným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobkyni uložil povinnost umožnit žalované vyzvednutí stroje vakuového pokovovacího zařízení dodaného na základě smlouvy o dílo ze dne [datum], kdy žalobkyně je povinna umožnit vystěhování a vyklizení stroje do tří dnů poté, co bude uhrazena částka [částka] ve prospěch žalobkyně (výrok I.). Dále rozhodl, že ohledně částky [částka] s příslušenstvím a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.) a současně řízení, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavil (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, na základě které se žalobkyně jako objednatel díla domáhala po žalované jako zhotoviteli zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující vrácení ceny díla - pokovovacího zařízení (dále jen„ Stroj“), oproti jeho vydání. Dále žalobkyně požadovala zaplacení [částka] z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávně provedeného díla tím, že byla nucena zajistit náhradní výrobu fólií s ochrannými holografickými prvky, jež měla být původně realizována Strojem, a to za účelem splnění sjednaných závazků vůči svým zákazníkům.

3. Soud prvního stupně ve věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 283/2015-280, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 283/2015-302, kdy žalobu v rozsahu částky [částka] představující část nároku na náhradu škody žalobu zamítl a ve zbylém rozsahu žalobě vyhověl. Dospěl přitom k závěru, že ze strany žalobkyně došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo, neboť Stroj nesplňoval jí vymíněné parametry stran rychlosti nanášení požadované vrstvy oxidů alespoň 3m/min. O nároku na náhradu škody rozhodl soud prvního stupně tak, že žalobkyni přiznal toliko částku [částka], představující náklady na dopravu zakázek z [příjmení] [jméno] a zpět. Seznal, že pouze tyto náklady na zajištění náhradní výroby lze vnímat jako vzniklou škodu, když náklady ve výši [částka] zaplacené třetí osobě za samotnou výrobu holografických folií, by v případě bezvadnosti Stroje byla žalobkyně nucena vynaložit ze svých zdrojů.

4. K odvolání obou účastnic Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 133/2019-348, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když uzavřel, že se ztotožňuje s posouzením soudu prvního stupně, pokud se jedná o platnost a účinnost odstoupení od smlouvy o dílo, jelikož ani přes žalované poskytnutou přiměřenou lhůtu nebyla vytčená vada díla odstraněna. Vytkl však soudu prvního stupně, že se blíže nezabýval způsobem uhrazení ceny díla. Část ceny díla byla uhrazena zápočtem z titulu smluvní pokuty, soud prvního stupně však tuto skutečnost v napadeném rozsudku nikterak nezmínil. Zda šlo o platné právní jednání, tedy zda v jeho důsledku došlo k zániku vzájemných pohledávek, soudem prvního stupně nebylo blíže zkoumáno. Odvolacímu soudu se tak v této části napadený rozsudek jevil jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně byl dále upozorněn na procesní pochybení, kterého se dopustil v rámci výrokové formulace synallagmatické povahy vrácení zmíněných plnění ze smlouvy. Pokud jde o nárok na náhradu škody ve výši [částka], soud prvního stupně založil své odůvodnění pouze na závěru, že se žalovaná dopustila podstatného porušení smlouvy. Pro rozhodnutí o nároku na náhradu škody je však nutně potřeba zkoumat i vznik újmy a existenci příčinné souvislosti. Protože se soud prvního stupně těmito předpoklady nutnými k posouzení nároku na náhradu škody nezabýval, i v této části byl napadený rozsudek shledán nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

5. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 283/2015-373, připustil změnu návrhu tak, aby žalobní petit odpovídal odvolacím soudem nastíněné povaze synallagmatického závazku.

6. Při ústním jednání konaném dne [datum] jednal soud prvního stupně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, přičemž po provedeném dokazování vynesl částečný rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 283/2015-394. Po vrácení věci odvolacím soudem bez věcného vyřízení (v návaznosti na odvolání žalované popsané níže v bodu 10), rozhodl soud prvního stupně doplňujícím rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 283/2015-446.

7. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že mezi účastnicemi byla původně uzavřena dne [datum] kupní smlouva, která byla následně dne [datum] dohodou zrušena. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo, přičemž předmět smlouvy byl v podstatě shodný s předmětem kupní smlouvy. V zadávací dokumentaci, jež byla nedílnou součástí smlouvy o dílo, byl zanesen požadavek na rychlost nanášení do 3m/min respektive cca 3m/min, avšak v nabídce, kterou učinila sama žalovaná je uvedeno minimálně 3m/min. K částečnému předání Stroje došlo dne [datum] s tím, že finální předání se uskutečnilo dne [datum]. Při předání bylo v předávacím protokole zaznamenáno, že byly splněny požadavky dle zadávací dokumentace, vyjma rychlosti naprašování. Je tak zřejmé, že dne [datum] Stroj nedosahoval vymíněných požadavků, přičemž žalovaná se zavázala tuto vadu odstranit, a to do [datum]. Dále se soud prvního stupně v intencích zrušovacího rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 54 Co 133/2019-348, zabýval způsobem úhrady ceny díla. V souladu s čl. 13 1. smlouvy o dílo dne [datum] uplatnila žalobkyně na žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty za 183 dnů prodlení v celkové výši [částka]. S odkazem na jednání mezi účastnicemi tuto částku započetla na cenu díla, což žalovaná akceptovala vystavením konečné faktury se zohledněním zápočtu, kdy po žalobkyni požadovala toliko doplatek ve výši [částka] místo původně sjednané částky [částka].

8. Z takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou, pokud jde o požadavek žalobkyně na vrácení ceny díla oproti vrácení Stroje. V rámce svého právního posouzení soud prvního stupně uvedl, že dílo má vadu tehdy, neodpovídá-li smlouvě (§ 2615 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), přičemž o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě (§ 2615 odst. 2 věta prvá o. z.). Dojde-li k podstatnému porušení smlouvy ze strany zhotovitele, má tak objednatel právo od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupit (§ 2001 a 2002 odst. 1 o. z.). Dle názoru soudu prvního stupně tím, že Stroj nedosahoval požadované rychlosti naprašování 3m/min, došlo ze strany žalované k podstatnému porušení smlouvy, čímž vzniklo žalobkyni právo od smlouvy odstoupit. Žalobkyně tohoto práva využila, když bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupila, v důsledku čehož se závazek mezi smluvními stranami dle § 2004 odst. 1 o. z. od počátku zrušil, a tak si strany byly povinny vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Odstoupení od smlouvy se však nedotklo práva na zaplacení smluvní pokuty (§ 2005 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně s odkazem na § 1982 odst. 1, 2 o. z. dodal, že část ceny díla byla přitom uhrazena zápočtem ve výši [částka], a to z titulu uplatněné smluvní pokuty dle čl. 13 1. smlouvy o dílo. Z uvedených důvodů rozhodl (částečným rozsudkem) o povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku [částka] oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované [příjmení]. Pokud jde o příslušenství k požadované částce, soud prvního stupně řízení co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zastavil, neboť z podání žalobkyně ze dne [datum] měl za zřejmé, že žalobkyně již úrok z prodlení nepožadovala. Podání tak bylo soudem prvního stupně posouzeno též jako částečné zpětvzetí návrhu, pročež podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl o zastavení řízení v uvedeném rozsahu. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím a o nákladech řízení pak mělo být rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

9. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání jak žalovaná, tak žalobkyně.

10. Žalovaná napadla svým odvoláním výrok I. rozsudku, a to z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e), f) a g) o. s. ř. Předně soudu prvního stupně vytkla, že při jednání dne [datum] postupoval v rozporu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když i přes řádnou omluvu a žádost žalované o odročení jednání (ze zdravotních důvodů) přistoupil k provádění důkazů, žalobkyni umožnil pronést závěrečnou řeč a následně ve věci vyhlásil rozsudek. To vše bez účasti žalované, která byla z jednání řádně omluvena. Žalované bylo tímto nesprávným postupem negativně zasaženo do jejích práv, neboť se nemohla vyjádřit k prováděným důkazům a nebylo jí před ukončením řízení umožněno provést závěrečnou řeč. Zejména však žalovaná nedostala prostor k návrhu na moderaci smluvní pokuty, jež byla žalobkyní započtena na část ceny díla. Již jen z tohoto důvodu nemůže napadený rozsudek obstát. Dále žalovaná poukázala na nesprávné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně, spočívající primárně v nesprávném zhodnocení skutečného obsahu smluvního ujednání ve vztahu k rychlosti nanášení Stroje. Skutečnou vůlí účastnic řízení nebylo uzavřít smlouvu o dílo, jejímž předmětem by byl Stroj schopný dosáhnout rychlosti nanášení vyšší než 3m/min, když dle kupní smlouvy, jež přecházela uzavření smlouvy o dílo, byla sjednána rychlost nanášení do 3m/min pro oxidy a nitridy pro 60nm vrstvu. Uzavření kupní smlouvy předcházela nabídka žalované ze dne [datum], ve které je mimo jiné uveden totožný parametr. Obdobná ujednání obsažená v kupní smlouvě, byla následně uvedena i v zadávací dokumentaci ze dne [datum] a smlouvě o dílo. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí obsah kupní smlouvy nereflektoval, ačkoliv má dle žalované zcela zásadní význam na posouzení skutečné vůle účastnic při sjednávání smlouvy o dílo. Skutečnost, že Stroj při naprašování TiO2 údajně nedosahoval rychlosti nad 3m/min nelze považovat za porušení smlouvy o dílo podstatným způsobem, neboť žalobkyně takovou hodnotu ve svých právních jednáních nikdy nepožadovala. Nedošlo-li k podstatnému porušení smlouvy, nemohlo žalobkyni ani vzniknout právo na odstoupení.

11. Žalovaná dále brojila proti skutkovému zjištění stran nedosažení žalobkyní tvrzených vlastností Stroje. Výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] nejsou souladné, soud prvního stupně však v napadeném rozsudku bez dalšího uvedl, že zejména těmito svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že Stroj ani po poskytnuté dodatečné lhůtě k nápravě nedosahoval vymíněné rychlosti naprašování. Žalovaný předložil k důkazu zápis o zkušebních testech na metalizačním naprašovacím zařízení ze dne [datum], dle nějž Stroj požadované rychlosti dosáhl. Přestože soud prvního stupně tento důkaz provedl, žádným způsobem jej nehodnotil, v napadeném rozsudku není tento důkaz zmíněn. Obdobně přistoupil soud prvního stupně ve vztahu k předávacímu protokolu ze dne [datum], z kterého plyne, že k tomuto datu bylo kompletní zařízení dodáno do určeného místa, aniž by byla žalobkyní vytýkána jakákoliv vada. Soud prvního stupně naopak nesprávně vycházel z provedených důkazů spektroskopická elipsometrie a report HS Group. Report HS Group lze přitom jen stěží označit za důkaz o skutečném stavu věci, když se jedná toliko o tvrzení, a to tvrzení nezpůsobilé a nedůvěryhodné, neboť jde přímého konkurenta žalované. Spektroskopická elipsometrie je důkazem nevyužitelným, protože míří na posouzení skutečností, k nimž je potřeba mít odborné znalosti. Žalovaná v průběhu řízení vznesla opakovaně návrh na zadání znaleckého posudku k prokázání, zda metalizér je schopen vyvinout rychlost naprašování, kterou žalobkyně následně vyžadovala. Soud prvního stupně však tento důkaz procesně nereflektoval a v napadeném rozsudku se s tímto opakovaným důkazním návrhem nevypořádal. Skutečnost, zda Stroj nebyl schopen tvrzené rychlosti dosáhnout je i nadále sporná, v tomto směru tak musí být dokazování doplněno, a to právě navrhovaným znaleckým posudkem. Soud prvního stupně se dále nevypořádal s tvrzením žalované, že žalobkyni bylo předáno i know how v hodnotě nejméně [částka], které spočívalo v unikátní technologii naprašování. Tato částka není v rozsudku vůbec zmíněna. Rovněž se soud prvního stupně v napadeném rozsudku nevypořádal s důkazy, které prokazovaly, že Stroj byl žalobkyní užíván i v roce 2016, což zpochybňuje tvrzení žalobkyně o tom, že Stroj není, respektive nemůže být, používán. U drtivé většiny provedených důkazů před soudem prvního stupně absentuje jakékoliv jejich vyhodnocení v napadeném rozsudku, což zakládá jeho nepřezkoumatelnost. To platí i ohledně blíže neodůvodněného závěru o vrácení„ kupní ceny“ a„ platném uplatnění“ smluvní pokuty. Pakliže odvolací soud sezná, že vůlí stran nebylo sjednání podmínky rychlosti naprašování nejméně 3m/min, navrhla žalovaná, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá. V opačném případě navrhla žalovaná zrušení napadeného rozsudku a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Pokud by byl odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrzen, vzniklo by žalobkyni bezdůvodné obohacení v minimálním rozsahu [částka], představující DPH z žalované částky. S odkazem na zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, uvedla, že v případě uložení povinnosti vrátit cenu díla včetně DPH žalovaná nemá, ani nemohla mít, možnost opravit a nárokovat již odvedené DPH od státu zpět. Stejně tak žalobkyně, která si tuto částku daně z přidané hodnoty účetně v roce 2015 uplatnila, již nemá jakoukoliv zákonnou povinnost tuto částku státu vracet, pročež by jí v plném rozsahu vyhovujícím rozsudkem vzniklo bezdůvodné obohacení právě v tomto rozsahu. Zároveň upozornila, že pokud žalobkyně od smlouvy o dílo platně odstoupila, závazek zanikl od samého počátku a žalovaná by neměla nárok na zaplacení díla. Zápočet by tak směřoval k pohledávce, která přestala s účinky ex tunc existovat, tedy žalovaná nikdy takovou pohledávku neměla a nebylo by jí možné uhradit formou zápočtu. Z tohoto důvodu nemůže být žalované uložena povinnost zaplatit žalované částku, jež byla započtena. Pakliže odvolací soud dospěje k závěru, že odstoupení od smlouvy žalobkyní bylo po právu, navrhla žalovaná napadený rozsudek v rozsahu [částka] (DPH) a [částka] (zápočet) změnit tak, že se žaloba v této části zamítá.

13. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že ačkoliv bylo o věci rozhodnuto bez účasti žalované, soud prvního stupně postupoval správně, neboť se nikterak neodchýlil od závěrů vyjádřených v prvém rozsudku, respektive v usnesení odvolacího soudu. Nadto nebyly při zmiňovaném jednání prováděny nové důkazy ve věci. Žalovaná ve svém odvolání nesděluje nic nového, po věcné stránce jde pouze o opakování argumentů, ke kterým se již vyjádřil i odvolací soud a neshledal je důvodnými, pročež žalobkyně odkázala na argumentaci k původnímu odvolání, která se podrobně vyjadřuje ke všem tvrzením žalované. Skutečná vůle účastnic byla posouzena v souladu s provedeným dokazováním. Žalobkyně jednoznačně prokázala, že požadované rychlosti naprašování dosaženo nebylo. Tvrzení, že by rychlost nanášení byla pro žalobkyni marginální, je zcela zavádějící. Bylo na žalované, aby prokázala, že Stroj požadované rychlosti dosahuje. Pokud by byla rychlost stanovena„ do 3m/min“, splnila by žalovaná tuto povinnost i za situace, kdy by Stroj dosáhl rychlosti 0,01 m/min, respektive pokud by vůbec nejel. Takové ujednání by pak bylo zcela zbytečné. Pokud jde o svědecké výpovědi, z nich vyplynulo, že Stroj nebyl schopen nanášet požadovanou rychlostí. Dle spektroskopické elipsometrie pak zároveň nanesené vrstvy neodpovídaly požadavku žalobkyně. Report HS Group dokládá, že z popsaných parametrů Stroje by ani renomovaný dodavatel nedokázal zajistit, aby Stroj mohl dosáhnout požadovaných hodnot. Zmiňované důkazy navíc doposud nebyly žalovanou nikterak rozporovány. Pokud jde o tvrzené know how, žalovaná v tomto směru neučinila žádný protinávrh, na předmět řízení tak tato skutečnost nemá žádný vliv. Žalovaná měla dostatek prostoru k tomu, aby Stroj upravila tak, aby jeho parametry odpovídaly sjednanému závazku. Žalobkyně zvažovala, že Stroj dokončí prostřednictvím jiného dodavatele, ale to nebylo možné. Až po vyčerpání všech možností od smlouvy odstoupila. Závěrem označila postup soudu prvního stupně stran vynesení částečného rozsudku za správný a navrhla jeho potvrzení ve výroku I.

14. Ve svém odvolání, které směřovala proti výroku III. napadeného rozsudku, žalobkyně namítala, že svým podáním ze dne [datum] neměla v úmyslu vzít žalobu, pokud jde o úrok z prodlení, zpět, výslovně tak ani nikdy neuvedla. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil prvostupňový rozsudek ve výroku III. tak, že se řízení o zaplacení úroku z prodlení nezastavuje, případně aby žalobkyni sám přiznal zákonný úrok z prodlení tak, jak bylo určeno v jejím původním návrhu.

15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že napadený výrok III. považuje za správný a odvolání žalobkyně není důvodné, v podrobnostech odkázala na své podání ze dne [datum] s tím, že navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výroku III.

16. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal důvodným toliko odvolání žalobkyně do výroku III.

17. Odvolací soud souhlasí s námitkou žalované, týkající se nesprávného postupu soudu prvního stupně stran ústního jednání konaného dne [datum], při němž bylo prováděno dokazování a následně rozhodnuto ve věci v nepřítomnosti žalované. Žalovaná se z jednání řádně omluvila a důvodnost omluvy následně doložila. Soud prvního stupně tak pochybil, pokud při jednání provedl dokazování, aniž by dal žalované prostor se k prováděným důkazům vyjádřit, čímž dokazování zatížil procesní vadou. Nejedná se však o vadu, která by nemohla být napravena v odvolacím řízení.

18. Odvolací soud proto přistoupil k zopakování dokazování, jak bylo provedeno na ústním jednání dne [datum], při němž byly provedeny celkem tři listinné důkazy, a to dopis ze dne [datum], faktura [číslo] čl. 365 a výpis z účtu čl. 366. Nutno podotknout, že kromě dopisu ze dne [datum] byly ostatní dva důkazy prováděny již opakovaně, když již byly čteny k důkazu při ústním jednání dne [datum], kterého se žalovaná účastnila. Žalovaná se tedy nemohla vyjádřit toliko k obsahu dopisu ze dne [datum], proto odvolací soud přistoupil k zopakování pouze tohoto listinného důkazu ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř., čímž dal prostor žalované k vyjádření a zhojil tak procesní vadu způsobenou soudem prvního stupně.

19. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalované smluvní pokutu z prodlení dle čl. 13 smlouvy o dílo ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanou informovala, že vzhledem k sjednanému termínu předání díla dne [datum] a skutečnosti, že k předání reálně došlo až dne [datum], se v mezidobí žalovaná ocitla v prodlení. Uplatněná smluvní pokuta přitom odpovídala částce [částka] za každý den prodlení, přičemž v celkovém součtu šlo o 183 dní. Žalobkyně navrhla započtení smluvní pokuty na doplatek ceny díla a vyzvala žalovanou, aby vyznačila v závěrečné faktuře částku smluvní pokuty oproti doplatku ceny díla s tím, že částka ponížená o výši zápočtu bude ze strany žalobkyně následně uhrazena.

20. Po takto zopakovaném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně (jakkoliv stručná), obstojí, neboť jím zjištěný skutkový stav odpovídá obsahu spisu. Žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající podepsaly dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo vakuové pokovovací zařízení G. V. E. 800, určené k napařování materiálů na fólie metodou„ magnetron sputtering“ s uvedenou specifikací (kupní smlouva na čl. 46 – 48). Kupní smlouva byla následné dne [datum] dohodou stran zrušena (dohoda o zrušení kupní smlouvy na čl. 49). Ještě před zrušením kupní smlouvy, dne [datum], byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem, podepsána smlouva o dílo s tím, že cena díla byla stanovena částkou [částka] bez DPH při dvou zálohových platbách ve výši 50 % a 30 % ceny díla, termín zhotovení byl určen na [datum], přičemž Stroj měl být uveden do provozu nejpozději [datum] (smlouva o dílo na čl. 53 – 58). Podle čl. 17 smlouvy o dílo byla její součástí mimo jiné příloha [číslo] zadávací dokumentace a příloha [číslo] nabídka. V čl. 3 zadávací dokumentace byl rozsah rychlosti nanášení pro oxidy a nitridy pro 60nm vrstvu stanoven na cca 3m/min s tím, že Stroj měl být schopen 24 hodinového provozu (zadávací dokumentace na čl. 58 p. v. – 63). Podle nabídky žalované měl Stroj pro oxidy a nitridy dosahovat rychlosti min 3m/min (nabídka žalované na čl. 63 p. v. – 64). Žalovaná vystavila žalobkyni zálohovou fakturu na zaplacení 50 % ceny díla dne [datum] (zálohová faktura č. ZAL20140006 na ćl. 16. spisu 23C 196/2016). Žalobkyně předmětnou částku [částka] uhradila dne [datum] (výpis z účtu na čl. 16 p. v. spisu 23C 196/2016; faktura žalované [číslo] na čl. 15 p. v. spisu 23C 196/2016). Dne [datum rozhodnutí] došlo k předvedení a odzkoušení základní funkčnosti Stroje v místě zhotovitele (předávací protokol na čl. 52). Téhož dne byla žalobkyně žalovanou vyzvána k uhrazení 30 % ceny díla (zálohová faktura č. ZAL20140007 na ćl. 14 p. v. spisu 23C 196/2016). Žalobkyně částku [částka] uhradila dne [datum] (výpis z účtu na čl. 15 spisu 23C 196/2016; faktura žalované [číslo] na čl. 14 spisu 23C 196/2016). Dne [datum rozhodnutí] došlo k podepsání předávacího protokolu, v němž žalobkyně uvedla, že byly splněny požadavky podle zadávací dokumentace s výjimkou rychlosti naprašování TiO2, přičemž smluvní strany se dohodly, že tato vada bude řešena dle příslušných ustanovení smlouvy o dílo (předávací protokol na čl. 18 spisu 23C 196/2016). Požadovaná rychlosti pro 60 nm vrstvu 3m/min nebyla dosažena, když Stroj dosáhl rychlosti toliko 1,5 m/min, a proto se žalovaná zavázala, že v průběhu zabíhacího procesu poskytne žalobkyni součinnost a provede práce tak, aby mohlo být dosaženo požadované rychlosti nánosu TiO2 (3m/min) nejpozději do [datum] (předávací protokol na čl. 18 spisu 23C 196/2016). V souvislosti s dohodou o zápočtu smluvní pokuty za prodlení s předáním díla na jeho část jeho ceny, vyzvala žalobkyně žalovanou k zohlednění této skutečnosti při vystavení konečné faktury (emailová korespondence na čl. 83; dopis ze dne [datum] na čl. 364). Žalovaná vystavila konečnou fakturu na částku [částka], představující rozdíl mezi sjednaným doplatkem (20 % ceny díla) a částkou [částka], jako započtenou smluvní pokutou (faktura žalované [číslo] na čl. 13 spisu 23C 196/2016). Žalobkyně uhradila konečnou fakturu dne [datum] (výpis z účtu na čl. 13 p. v. spisu 23C 196/2016). Následně byla žalovaná upozorněna, že vada uvedená v předávacím protokole stále trvá s tím, že již uplynula lhůta ke zjednání nápravy (dopis ze dne [datum rozhodnutí] na čl. 12 spisu 23C 196/2016). Žalovaná nesouhlasila, že by dílo trpělo vadou, když dosažená rychlost 1,5m/min není v rozporu se zadávací dokumentací (dopis zástupce žalované ze dne [datum] na čl. 66). Dne [datum] pak žalobkyně, vzhledem k neodstranění vady Stroje, zaslala žalované dopis, v němž jí oznámila, že od smlouvy o dílo odstupuje (dopis ze dne [datum] včetně doručenky z [datum]). Žalovaná s odstoupením žalobkyně nesouhlasila a navrhla spor vyřešit za pomocí mediace (stanovisko žalované k odstoupení ze dne [datum] na čl. 82). Na to žalobkyně nepřistoupila a předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení částky [částka] (předžalobní upomínka včetně podacího lístku na čl. 17 spisu 23C 196/2016).

21. Žalovaná v podaném odvolání mimo jiné namítala, že soud prvního stupně neprovedl jí navrhované důkazy, a pokud je provedl, s některými se v rozhodnutí nevypořádal. Je třeba konstatovat, že všechny navržené důkazy (s výjimkou znaleckého posudku) soud prvního stupně provedl. Žalované je možno dát za pravdu, že některé z provedených důkazu nejsou v rozsudku uvedeny. To však samo o sobě nečiní rozsudek nepřezkoumatelným, přičemž s neuvedenými důkazy se odvolací soud vypořádal (viz bod 19 a 21 - 27).

22. Skutečnost, že Stroj nikdy nebyl schopen požadované rychlosti naprašování (při zachování odpovídající kvality) dosáhnout vyplývá nejen z uvedených listin, ale rovněž ze svědeckých výpovědí. Nelze souhlasit s tvrzením žalované, že výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení] nejsou souladné, když žalovaná vytrhává části výpovědí jednotlivých svědků z kontextu. Důkaz svědeckou výpovědí, ostatně jako kterýkoliv jiný důkazy, je přitom nezbytné hodnotit jako celek, v širších souvislostech.

23. Svědek [příjmení] v předmětné době pracoval u žalobkyně jako technický ředitel. Dne [datum] došlo k odzkoušení Stroje v místě dodavatele, přičemž Stroj byl testován pouze na základní funkčnost. Stroj nebyl schopný dosáhnout požadované rychlosti 3 metry za minutu, do běžného provozu nebyl nikdy zařazen, parametry v zadávací dokumentaci nebyly splněny. Svědek [příjmení] u žalobkyně pracuje jako technolog. Stroj byl dle něj pouze v poloprovozním režimu, nebyl schopný výrobního provozu. Rychlost naprašování byla nižší. Podle dalšího svědka, [příjmení], se Stroj pořád jen testoval, k ostré výrobě nikdy nedošlo. Tyto skutečnosti byly potvrzeny i svědkem [příjmení]. S dodavatelem byl dle něj domluven parametr rychlosti 3m/min, na základě čehož se poté uzavíraly zakázky. Svědek byl přítomen předání Stroje dne [datum]. Při předávání byla sjednána podmínka, že Stroj bude převzat, pouze pokud v budoucnu dosáhne požadované rychlosti. Žalovaná se následně opakovaně snažila upravit Stroj tak, aby dosáhl rychlosti 3m/min. Skutečnost, že Stroj nedosahoval požadované rychlosti naprašování 3m/min potvrdil ve své svědecké výpovědi i [příjmení], který na Stroji prováděl servis. V dubnu [rok] dosahoval Stroj dle naměřených hodnot rychlosti 1,5m/min. Dále tvrdil, že Stroj je schopen vyšší rychlosti a připustil, že v nabídce do výběrového řízení došlo zřejmě k administrativní chybě, kde byla uvedena rychlost minimálně 3,5m/min. Následně však ve své svědecké výpovědi uvedl, že se žalobkyni snažili vyjít vstříc ve všech stránkách, z čehož lze dovodit, že se o administrativní chybu zjevně nejednalo, pročež bylo tvrzení o administrativní chybě shledáno účelovým.

24. Žalovaná zpochybňovala skutková zjištění soudu prvního stupně získaná provedením důkazů Spektroskopická elipsometrie TiO2 a reportem [právnická osoba] Group. Žalovaná měla dostatek prostoru vyjádřit se k prováděným důkazům při ústním jednání před soudem prvního stupně, tohoto svého práva však nevyužila. I přes to odvolací soud konstatuje, že žalobkyně, dle jejího tvrzení, jež bylo podpořeno i výslechy [příjmení] a [příjmení], na Stroji prováděla kontrolní testy s tím, že pořízené vzorky zaslala na odborné pracoviště v [obec] (Centrum nanotechnologií a IT4Innovations, VŠB [ulice] univerzita [obec]), za účelem zpracování spektroskopické elipsometrie. Spektroskopická elipsometrie přitom slouží k analýze tenkých vrstev, tedy mimo jiné i ke zjištění tloušťky vrstvy nanesené na daný vzorek. [příjmení] odborného pracoviště pak byla Spektroskopická elipsometrie vrstev TiO2, z níž bylo patrné, že stroj při požadované rychlosti není schopen naprašovat TiO2 v dostatečné vrstvě, což ostatně při předložení tohoto důkazu konstatoval při své svědecké výpovědi i [příjmení]. Pokud jde o report [právnická osoba] Group, z něj je patrné, že Stroj tak, jak byl nakonfigurován, nebyl schopný naprašovat příslušnou tloušťku TiO2 v odpovídající rychlosti dle smlouvy o dílo. Argumentace žalované, že jde o nevěrohodný důkaz (či tvrzení), neboť [právnická osoba] Group je jejím přímým konkurentem nelze přisvědčit. Je nelogické, aby nový dodavatel odmítl zakázku (opravu Stroje) jen proto, že je přímým konkurentem původního dodavatele. Naopak. Provedením opravy by nový dodavatel prokázal vyšší odbornost oproti dodavateli původnímu, který nebyl schopný Stroj správně nakonfigurovat.

25. Pokud jde o absenci znaleckého posudku, nepovažuje jej odvolací soud za důkaz, který by sloužil k objasnění skutkového stavu. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] znalecký posudek původně navrhovala k prokázání opačného tvrzení. Totiž, že Stroj nemůže dosáhnout požadované rychlosti 3m/min. Teprve po poučení soudem prvního stupně dle § 118a o. s. ř. navrhla dne [datum] znalecký posudek k prokázání tvrzení opačného, totiž že Stroj požadované rychlosti dosáhne. Posouzení porušení povinnosti ze smlouvy je v posuzovaném případě, vzhledem k nastalé důkazní situaci, čistě právní otázkou. I kdyby bylo teoreticky možné rychlosti nanášení dosáhnout např. nějakou další opravou, úpravou, nebo montáží dodatečného vybavení (což mimo jiné vyloučil další dva dodavatelé – [právnická osoba] Group a Holtberg Partners), pro rozhodnutí v řízení bylo rozhodující, že žalovaná s odbornou péčí a opakovaně přislíbila splnění určitého konkrétního parametru. Ten nesplnila, to bylo jednoznačně prokázáno jak listinným důkazem (předávacím protokolem na čl. 18 spisu 23C 196/2016), tak výslechem svědků, zejména [příjmení] a [příjmení]. I pokud by Stroj teoreticky mohl požadované rychlosti dosáhnout, žalovaná nesplnila svou povinnost dodat Stroj o sjednané funkci ve sjednané době. To bylo základním důvodem odstoupení od smlouvy o dílo.

26. Namítaný důkaz – zápis o zkušebních testech na metalizačním naprašovacím zařízení ze dne [datum] na čl. 149, týkající se zkušebních vzorků, na který žalovaná upozorňovala, byl soudem prvního stupně proveden, ale soud se s ním v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal. Z tohoto důkazu nevyplývají ve prospěch žalované žádné rozhodné skutečnosti. Pouze to, že za částečně nečitelných předpokladů Stroj dosáhl rychlosti 3m/min., přičemž v poznámce je uvedeno, že v dalším postupu bude probíhat laminace vzorků. O výsledku těchto testů vypovídal svědek [příjmení] s tím, že vzorky z této zkoušky byly katastrofální, Stroj nesplňoval parametry ze zadávací dokumentace. Žádné rozhodné skutečnosti přitom nevyplývají ani ze soudem provedených, v napadeném rozsudku však neuvedených, důkazů - dopis ze dne [datum] na čl. 139, dopis ze dne [datum] na čl. 140 – 141 či dopis ze dne [datum] na čl. 166. Jedná se o komunikaci žalované s Ministerstvem průmyslu a obchodu, z níž pro posouzení oprávněnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo nelze dovodit ničeho podstatného.

27. Tvrzení žalované, že Stroj byl žalobkyní užíván i v roce 2016 není pro posouzení věci podstatné. Zásadní je, zda byly splněny podmínky sjednané ve smlouvě o dílo, respektive zda došlo k platnému odstoupení od této smlouvy. I kdyby bylo prokázáno, že žalobkyně užívala stroj v roce 2016, takové zjištění by nemohlo změnit nic na tom, že Stroj nebyl dodán ve vymíněné kvalitě tak, aby byl schopný výrobního procesu. Žalovanou namítaný částečně nečitelný důkaz k prokázání této skutečnosti ([název] z [město] z [datum] na čl. 80 – 81) je tak nadbytečný, pročež zřejmě ani soudem prvního stupně nebyl v rozsudku zmíněn.

28. Tvrdí-li žalovaná, že předávací protokol ze dne [datum] má prokazovat, že k tomuto datu bylo kompletní zařízení dodáno do určeného místa, aniž by byla žalobkyní vytýkána jakákoliv vada, odvolací soud uvádí, že předávacím protokolem je zřejmě míněn důkaz dodací list na čl. 52 p. v., který soud prvního stupně v napadeném rozsudku nezmínil. I tato listina není pro posouzení nároku vypovídající. Jde o dodací list, jehož předmětem byly rozvaděče, čerpací jednotka, chladící okruh a příslušenství. V obsahu dodacího listu však není uvedeno nic o tom, že by při dodání uvedených věcí mělo dojít k odzkoušení Stroje, či jeho zprovoznění nebo předání. K předání došlo až dne [datum], přičemž tohoto dne žalobkyně jednoznačně vadu Stroje vytkla. V této souvislosti je třeba vnímat rozdíl mezi dodáním věci a předáním díla. Argumentace žalované tak nemůže obstát.

29. Za správné považuje odvolací soud i právní hodnocení věci. V tomto směru soud prvního stupně vycházel z názorů vyslovených ve zrušujícím usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2019, č. j. 54 Co 133/2019-348, od nichž nemá odvolací soud důvodu se jakkoliv odchýlit. Účastnice mezi sebou uzavřely dne [datum] smlouvu o dílo, která se subsidiárně řídila zákonným ustanovením § 2586 a násl. o. z. Pro práva objednatele z vadného plnění pak platí úprava práv kupujícího z kupní smlouvy (zejména § 2095 – 2117 o. z.). Vzhledem ke sjednané dvoufázovosti zhotovení díla, došlo k jeho předání dne [datum]. Již v rámci samotného předání vytkla žalobkyně vadu dodaného Stroje, spočívající v nedostatečné rychlosti naprašování TiO2 s tím, že v souladu s § 2106 odst. 1 písm. b) o. z. zvolila možnost nápravy vadného plnění žalované opravou věci. Stroj je přitom nutno ve smyslu § 2615 odst. 1 o. z. považovat za dílo vadné, neboť evidentně neodpovídalo parametrům uvedeným ve smlouvě o dílo, týkajících se rychlosti naprašování oxidů a nitridů. Žalovaná se zavázala Stroj do [datum] opravit, tento svůj závazek však nesplnila, a tak uplynutím této lhůty žalobkyni ve smyslu § 2106 odst. 2 věta třetí o. z. vzniklo právo od uzavřené smlouvy o dílo odstoupit. Žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila až dne [datum], přičemž jak bylo již uvedeno ve výše citovaném rozhodnutí, tato skutečnost, respektive časový odstup mezi vznikem práva na odstoupení od smlouvy a samotným odstoupením, na platnosti tohoto úkonu nic nemění. Vlivem odstoupení od smlouvy o dílo se závazek mezi účastnicemi podle § 2004 odst. 1 o. z. zrušil od počátku a podle § 2993 o. z. má tak každá ze smluvních stran právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tedy měla právo na vrácení ceny díla, a to vzhledem k platnosti provedeného zápočtu (viz bod 30 a 31), v plné výši. Naproti tomu měla žalovaná právo na vrácení Stroje.

30. Stran námitky projevu vůle ve vztahu k duplicitě uzavřených smluv odvolací soud konstatuje, že je nepodstatné, jaká rychlost byla uvedena, respektive jaký obsah měla žalovanou namítaná kupní smlouva, když Stroj byl dodán na základě smlouvy o dílo. Účastnice svobodným projevem vůle vyslovily záměr kupní smlouvu zrušit, a to dohodou ze dne [datum] s účinky ex tunc. V souladu se stěžejní zásadou soukromého práva - autonomie vůle, respektive smluvní svobody, je toto rozhodnutí účastnic o zrušení kupní smlouvy třeba respektovat a přikládat mu plnou váhu. Nutno přitom z tohoto právního jednání dovodit, že úmyslem smluvních stran nadále nebylo řídit se ujednáními kupní smlouvy (včetně v řízení sporné otázky rychlosti naprašování), ale ujednáními uvedenými ve smlouvě o dílo, a to včetně jejích příloh. Dále je třeba upozornit, že žalovaná žalobkyni opakovaně ujišťovala o tom, že Stroj bude všechny vymíněné vlastnosti (tedy včetně rychlosti naprašování) splňovat, přičemž výslovně uvedené potvrdila v nabídce, s níž se přihlásila do výběrového řízení. Není tak sporu o tom, že úmyslem účastnic řízení bylo řídit se právě obsahem smlouvy o dílo, a to včetně jejích příloh. Tomu odpovídá i obsah dopisu zástupce žalované ze dne [datum] na čl. 66, v němž uvádí, že při závěrečném testu u TiO2 byla rychlost naprašování zjištěna v hodnotě 1,5m/min, což neodporuje zadávací dokumentaci, kde je uvedena hodnota cca 3m/min, na jiném místě pak do 3m/min.

31. Odvolací soud se zabýval i způsobem uhrazení ceny díla, přičemž i v této otázce se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně stran platnosti započtení smluvní pokuty na část ceny díla. Domáhala-li se žalovaná moderace smluvní pokuty z důvodu její nepřiměřené výše, uvádí odvolací soud, že k započtení smluvní pokuty na část ceny díla nedošlo na základě jednostranného právního jednání, ale na základě dohody účastnic ve smyslu § 1991 o. z., a proto zde již není prostor pro úvahu o její moderaci. Na daný případ nelze aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 927/2016, neboť ten se týká jednostranného zápočtu smluvní pokuty.

32. Namítá-li žalovaná, že odstoupením od smlouvy o dílo došlo k zániku závazku od počátku, což činí zápočet žalobkyně ze smluvní pokuty neplatným, nelze s tímto názorem souhlasit. Podle § 2005 odst. 2 věty prvé o. z. platí, že odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Z citovaného ustanovení plyne, že odstoupení od smlouvy tedy nemá vliv na právo na zaplacení smluvní pokuty, pokud takové právo již dospělo. Právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty dospělo před samotným odstoupením od smlouvy o dílo tím, že žalovaná byla vyzvána k jejímu zaplacení dopisem ze dne [datum].

33. Další námitka žalované spočívala v tom, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku žádným způsobem nevypořádal s jejím tvrzením, že žalobkyni bylo předáno know how spočívající v unikátní technologii naprašování, v hodnotě minimálně [částka]. K této námitce odvolací soud uvádí, že ze strany žalované nebyl učiněn žádný odpovídající procesní návrh, aby se tato částka stala předmětem řízení. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud zmiňovanou částku do napadeného rozsudku nepromítl.

34. Konečně odvolací soud neshledává důvodnou ani námitku žalované stran odpočtu DPH od ceny díla. Po odstoupení od smlouvy si smluvní strany mají vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Není sporu o tom, že žalobkyně (při respektování započtení částky [částka] ze smluvní pokuty) zaplatila cenu díla včetně DPH; tuto částku je proto žalovaná povinna žalobkyni vrátit.

Argument, že žalobkyně mohla následně uplatnit odpočet DPH a žalovaná již nemá možnost opravit a nárokovat již odvedené DPH od státu zpět, nelze v tomto soukromoprávním sporu zohlednit, neboť se jedná o vztahy mezi účastnicemi řízení a státem, svou povahou veřejnoprávní, které není soud v tomto sporu oprávněn řešit.

35. Odvolací soud uzavírá, že žalobkyně platně odstoupila od smlouvy o dílo, proto byl nárok žalobkyně na vrácení ceny díla shledán důvodným. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to ve znění, které lépe přiléhá vzájemné restituční povinnosti účastnic sporu.

36. Podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku ve výroku II. byly rovněž splněny, neboť soud prvního stupně rozhodoval ve věci částečným rozsudkem dle § 152 odst. 2 o. s. ř., v důsledku čehož správně rozhodl, že ohledně zbylé části řízení a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

37. Soud prvního stupně však pochybil, pokud výrokem III. zastavil řízení co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně v žalobě požadovala k částce [částka] rovněž zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, po upřesnění žaloby a připuštění změny žaloby ze dne [datum] na čl. 270 se jednalo o úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. V návrhu na další změnu žaloby ze dne [datum] na čl. 358, která byla soudem prvního stupně připuštěna dne [datum] na čl. 373 již žalobkyně výše zmíněný úrok z prodlení k částce [částka] nezmiňovala. V podání doručeném soudu prvního stupně dne [datum] však výslovně uvedla, že neměla v úmyslu vzdát se žalovaného příslušenství z částky [částka], což odpovídalo i obsahu jejího závěrečného návrhu ze dne [datum], jímž se domáhala zaplacení žalované částky včetně příslušenství a dále i obsahu jejího přednesu při ústním jednání konaném před soudem prvního stupně dne [datum].

38. Soud prvního stupně vůli žalobkyně ohledně požadovaného příslušenství nereflektoval a řízení v této části nesprávně zastavil. Vzhledem k výše uvedenému proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se řízení co do úroku z prodlení z částky [částka] nezastavuje (výrok II.). Odvolací soud pro úplnost dodává, že žalobkyně se domáhala uvedeného příslušenství z částky [částka] ve formě úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, nikoliv od [datum] do zaplacení. Úrok z prodlení od [datum] požadovala v souvislosti s nárokem na náhradu škody. Soud prvního stupně tuto skutečnost do svého následujícího rozhodnutí o uvedeném úroku z prodlení z částky [částka] náležitě promítne.

39. Závěrem odvolací soud připomíná, že soud prvního stupně neopomene ve svém konečném rozhodnutí, ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, zohlednit rovněž náklady tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).