o zaplacení částky 416 191,21 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), co do zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalovu zamítl (výrok II) a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že žalovaná je povinna na jejich náhradu zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že uvedená částka v součtu představuje výši dlužných odměn za poskytování právní pomoci při vyřizování případů týkajících se ochrany průmyslového vlastnictví, kterou jí žalobkyně v rozporu s pro obě procesní strany závazným ujednáním obsaženým v dohodě o společném poskytování právních služeb ve více případech ze dne [datum], ve spojení s následně uzavřenou dohodou o postoupení závazku ze dne [datum], měla uhradit na základě dílčích faktur vystavených za jednotlivé kalendářní měsíce v období od [datum] do [datum], tj. do okamžiku, kdy uvedený závazkový vztah skončil uplynutím sjednané šestiměsíční výpovědní doby, to vše s navýšením o náklady spojené s uplatněním každé dílčí pohledávky za jednotlivé měsíce uvedeného období.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná coby advokátka vykonávající advokacii samostatně a [tituly před jménem] [jméno FO], resp. žalobkyně, spolu podepsali dohodu o spolupráci podle § 14 odst. 5 zákona o advokacii, tedy dohodli se na společném poskytování právních služeb ve více případech. Na základě této dohody, ve znění dodatku č. [hodnota], žalovaná nejprve spolu s [tituly před jménem] [jméno FO] a s účinností od [datum] místo něj s žalovanou - neboť [tituly před jménem] [jméno FO] od uvedeného data změnil formu poskytování právních služeb tak, že tyto nadále poskytoval již jako společník žalobkyně - spolupracovali bez větších problémů až do konce roku 2022. [tituly před jménem] [jméno FO], potažmo žalobkyně na základě uvedené dohody zpracovávali pro žalovanou přidělené patentoprávní a ostatní případy, za což jim byla žalovanou vyplácena sjednaná odměna (paušální částka ve výši [částka] bez DPH a hodinová sazba za výkon odborné práce advokáta ve výši [částka] bez DPH a za ryze administrativní práci ve výši [částka] bez DPH, přičemž spolu s tím bylo sjednáno, že uvedená odměna bude vždy navýšena o aktuální DPH, ledaže [tituly před jménem] [jméno FO], resp. žalobkyně přestanou být registrovaným plátcem této daně). S účinností od [datum] však žalovaná změnila způsob výkonu advokacie, když přestala vykonávat advokacii samostatně a v souladu s § 15 odst. 1 zákona o advokacii začala uvedenou činnost vykonávat jako jediná společnice obchodní společnosti [právnická osoba], IČO [IČO] (do [datum] pod obchodní firmou [firma] Advokátní a patentová kancelář s. r. o.). Dne [datum] žalobkyně uvedenou dohodu o spolupráci vypověděla a současně deklarovala, že po dobu běhu smluvními stranami pro daný případ sjednané šestiměsíční výpovědní lhůty je připravena k vyřizování přidělených případů, bude-li ji k tomu ze strany žalované poskytnuta součinnost. Žalobkyně poté dne [datum] zaslala žalované fakturu za měsíc leden, se stanoveným datem splatnosti dne dnem [datum], znějící na částku [částka] s DPH, k níž přiložila přehled vykonané práce za uplynulý kalendářní měsíc leden 2023, z něhož vyplývá, že fakturovaná částka sestává ze sjednané měsíční paušální odměny ve výši [částka] bez DPH a odměny za 3,5 hodiny práce ve výši [částka] bez DPH za zpracování přidělených případů, resp. úkolů. Žalovaná v reakci na to dopisem ze dne [datum] žalobkyni sdělila, že faktura je vystavena nesprávně a je třeba ji v identifikaci odběratele opravit, neboť s účinností od [datum] již vykonává advokacii prostřednictvím společnosti [právnická osoba], a nikoli jako samostatná advokátka. Co se týče fakturovaných položek, částku [částka] bez DPH žalovaná nerozporovala, avšak paušální odměnu odmítla uhradit. V následujících šesti kalendářních měsících žalobkyně pravidelně žalované vystavila a následně doručila faktury s požadavkem na zaplacení již jen sjednané měsíční paušální odměny ve výši [částka] bez DPH, se stanovením data jejich postupné splatnosti ke dni [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž žalovaná z uvedeného titulu žalobkyni nic nezaplatila.

4. Protože § 15 odst. 8 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, výslovně stanoví, že advokát, který vykonává advokacii jako společník společnosti, nemůže ode dne vzniku účasti do dne jejího zániku nebo do okamžiku rozhodnutí o likvidaci společnosti současně vykonávat advokacii samostatně, ve sdružení, jako společník jiné společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, ani v pracovním poměru, soud prvního stupně s ohledem na zjištění, že žalovaná ke dni [datum] změnila dosavadní způsob výkonu advokacie tak, že jej nadále vykonává jako jediný společník obchodní společnosti, uzavřel, že po právní stránce je třeba danou věc posoudit podle § 2006 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tj. jako následnou nemožnost plnění, neboť za nastalé situace ze strany žalované podle zmíněné dohody o spolupráci již nadále nemohlo být plněno. V souladu s ustanovením § 15 odst. 4 zákona o advokacii totiž advokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advokacii výhradně jménem společnosti a na její účet. Žalovaná proto nemohla žalobkyni podle smlouvy přidělovat patentoprávní a jiné případy, které by žalobkyně zpracovávala, a tedy uvedený závazek žalované pro popsanou následnou nemožnost plnění zanikl. K uvedenému zániku přitom dochází v okamžiku, kdy nastala událost způsobující předmětnou nemožnost plnění. S ohledem na to, že žalovaná nebyla oprávněna od [datum] působit jako samostatný advokát, uvedený dluh nebylo lze splnit ani prostřednictvím třetí osoby. Protože však předmětná dohoda o spolupráci zanikla pro nemožnost plnění z důvodu výhradně na straně žalované, která uvedenému následku mohla předejít několika v úvahu přicházejícími způsoby, primárně převodem uvedeného závazku na její novou společnost, což neučinila, soud prvního stupně uvedenou skutečnost posoudil podle § 2913 odst. 1 o. z., tj. z hlediska speciální právní úpravy odpovědnosti za porušení smlouvy. Soud prvního stupně připomněl, že se jedná o tzv. objektivní odpovědnost (bez ohledu na zavinění), přičemž škoda je v tomto případě představována rozdílem ve stavu majetku, který měl nebo mohl mít poškozený nebýt škodné události, a stavem, který nastal na základě protiprávního jednání škůdce nebo škodné události přičitatelné škůdci. Aplikováno na daný případ žalovaná svým jednáním způsobila žalobkyni škodu spočívající v ušlém zisku, který by jí náležel podle dohody o poskytování právních služeb ve více případech a je představován paušální částkou [částka] měsíčně bez DPH za období od [datum] do [datum], tedy až do okamžiku zániku předmětného závazkového vztahu v důsledku uplynutí sjednané výpovědní doby. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalované, že žalobkyně měla činit kroky ke snížení případné škody, a nikoli bez dalšího vyčkávat, zda jí žalovaná nějaké případy přidělí. Naopak zdůraznil, že to byla žalovaná, která se rozhodla pro změnu formy výkonu advokacie mající za následek nemožnost plnění dluhu, aniž by ve vztahu k žalobkyni učinila cokoli pro zmírnění negativních dopadů uvedené skutečnosti do její sféry. Pro soukromoprávní vztahy přitom hmotněprávní úprava chrání smluvní volnost stran (autonomii smluvních stran). Pakliže tedy na obou smluvních stranách uvedeného závazkového vztahu vystupovali advokáti, kteří se výslovně dohodli na paušální výši měsíční odměny a možnosti výpovědi předmětného závazkového v šestiměsíční výpovědní lhůta, je třeba uvedené respektovat jako projev jejich svobodné vůle a naplnění již zmíněné právní zásady autonomie vůle a pacta sunt servanda, zakotvené v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Soud prvního stupně se přitom ztotožnil s argumentací žalobkyně, že paušální měsíční odměna v daném případě představuje úhradu za rezervaci kapacity žalobkyně pro plnění sjednaného závazku, a tudíž tak nemusí být nutně vázána na odvedenou práci. Z tohoto důvodu jí nelze shledat v rozporu s dobrými mravy. Argumentaci žalované, že podle § 20 odst. 5 zákona o advokacii nebylo lze sjednat výpovědní dobu delší než tři měsíce, jako nedůvodnou zamítl s tím, že uvedené ustanovení dopadá na smlouvy o poskytování právních služeb uzavírané advokáty s jejich klienty, a nikoli na smlouvy o „společném poskytování právních služeb“ uzavírané mezi advokáty. Soud prvního stupně proto z titulu předmětné náhrady škody vyhověl žalobě jednak co do částky [částka] představující výši žalobkyni v důsledku zmíněného porušení smluvní povinnosti ušlého zisku, a to v rozsahu účastníky v předmětné dohodě sjednané paušální měsíční odměny za období od [datum] do [datum], dále ohledně částky [částka], jež představuje náklady spojené s uplatněním této pohledávky podle dle § 513 o. z., ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o výši úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po zjištěné splatnosti žalobkyní označených dílčích faktur. Co do částky [částka], kterou žalobkyně vyúčtovala ve faktuře č. [hodnota] za měsíc leden 2023 a kterou žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] nesporovala, soud prvního stupně dospěl k závěru, že v této části žaloby žalovanou nelze považovat za pasivně věcně legitimovanou, neboť s účinností od [datum] již vykonával advokacii jako společník společnosti [právnická osoba], tedy jménem a na účet této společnosti, nikoli jako samostatná advokátka. Pakliže tedy žalobkyně v této době žalované poskytla vyžádané právní služby, učinila tak již ve prospěch její nové obchodní společnosti. Soud prvního stupně proto v této části žalobu zamítl a stejně tak učinil i ve vztahu k žalobkyní nárokovaným nákladům spojeným s uplatněním žalované pohledávky pokaždé v zákonné výši [částka], které bylo lze žalobkyni s ohledem na posouzení žalovaného nároku jako nároku na náhradu škody, přiznat pouze jednou, a nikoli v souvislosti s každou dílčí měsíční fakturací.

5. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a ve věci jen v poměrně neparné části procesně neúspěšné žalobkyni soud prvního stupně přiznal právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši [částka].

6. Proti tomuto rozsudku podaly včasné a přípustné odvolání obě procesní strany.

7. Žalobkyně svým odvoláním napadla vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně (výrok I). Má za to, že soud prvního stupně žalovaný nárok chybně posoudil jako nárok na náhradu škody. Zdůraznila, že žalobkyni bylo již s předstihem známo, že s účinností od [datum] hodlá vykonávat advokátní činnost jako společník obchodní společnosti, a proto jí muselo být zřejmé, že jejich dosavadní spolupráce nutně skončí ke konci kalendářního roku 2022. Z tohoto důvodu se domnívá, že požadavek žalobkyně na zaplacení paušální odměny za období následující po [datum] lze po právu hodnotit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Tvrzení žalobkyně, že až do ukončení jejich smluvního závazku výpovědí byla nucena si vyhradit kapacitu pro eventuálně vyžádané poskytnutí právních služeb, považuje za účelové, a to tím spíše, že po [datum] žalobkyni vyřízením žádné právní záležitosti nepověřila, dokonce dala výslovně najevo, že nic takového nadále nemá v úmyslu. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že předmětný závazkový vztah bez dalšího zanikl k [datum] pro nemožnost plnění, pročež poté z logiky věci již žádnou smluvní povinnost nemohla porušit. Naopak bylo povinností žalobkyně, aby se nastalé situaci přizpůsobila, podle § 2903 o. z. byla dokonce ze zákona povinna učinit vše, aby předešla vzniku škody. Kromě toho nelze pominout ani to, že nárok žalobkyně na odměnu byl smluvním ujednáním podmíněn odvedenou prací a žalobkyně pro ni v kalendářním roce 2023 žádnou práci nevykonala. I z tohoto důvodu tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Ostatně bylo judikováno, že podmínkou pro vznik nároku mandatáře je jen jím řádně vykonaná činnost. Pokud tedy mandatář činnost řádně nevykonal, a to z jakéhokoliv důvodu, nemá na úplatu nárok. I kdyby snad odvolací soud považoval závěr soudu prvního stupně o nároku žalobkyně na náhradu škody za správný, má žalovaná za to, že pro ten případ měla být žaloba zamítnuta alespoň v rozsahu odpovídající účtované dani z přidané hodnoty, neboť náhrada škody není předmětem daně podle § 2 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyni nemohla vzniknout škoda ve výši neodvedené daně z přidané hodnoty. Konečně má žalovaná za to, že soud prvního stupně pochybil též při stanovení oprávněné výše náhrady nákladů řízení, když za účast na jednání konaném dne [datum] přisoudil žalobkyni odměnu advokáta v plné výši, ačkoliv měla být přiznána pouze v poloviční výši, protože se jednalo toliko o přípravné jednání. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud buď napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, anebo jej v napadeném rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně odvoláním napadla zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé (výrok II). Byť nesdílí závěr soudu prvního stupně o nemožnosti plnění, za kterou lze považovat toliko nemožnost objektivní, nezávislou na osobě nebo vůli dlužníka - což nelze shledat za situace, kdy žalovaná nadále mohla svůj závazek plnit prostřednictvím společnosti [právnická osoba], jejíž je jedinou jednatelkou a společnicí - má za to, že žalobě bylo možné zcela vyhovět i v intencích právního posouzení věci, které provedl soud prvního stupně. Oprávněnost nároku na zaplacení částky [částka] navíc žalovaná v postavení jednatelky společnosti [právnická osoba] výslovně uznala, čímž existence uvedené pohledávky byla podle § 2053 o. z. utvrzena. Kromě toho se nabízela též možnost existence ručitelského závazku žalované za splnění dluhu podle § 2177 odst. 1 o. z., který nastupuje tam, kde při převodu obchodního závodu věřitel neudělil souhlas k převzetí dluhu kupujícím. Žalobkyně je i nadále přesvědčena o tom, že žalovaná na svoji novou obchodní společnost část svého obchodního závodu převedla, což by v řízení vyšlo najevo, pakliže by soud vyslyšel její požadavek na důsledné zkoumání okolnosti provázejících smlouvu o prodeji aktiv (a klientského kmene), kterou žalované dne [datum] uzavřela s obchodní společností [právnická osoba] Žalobkyně taktéž nesouhlasí s tím, že jí byla toliko jednorázově přiznána paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ačkoliv dle příslušného nařízení vlády je tento nárok spojen s uplatněním každé samostatně splatné pohledávky, tj. pro případ každé platby (obchodní transakce), která nebyla provedena ve lhůtě splatnosti. Domnívá se proto, že žalobě mělo být vyhověno i co do zbylého požadavku na zaplacení dalších šesti paušálních náhrad nákladů. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud v napadeném výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že i této části žalobě bude vyhověno.

9. V reakci na odvolání žalované žalobkyně uvedla, že pokud žalovaná měla v úmyslu změnit způsob výkonu advokacie prostřednictvím obchodní společnosti a na spolupráci s ní nenavázat, nic jí nebránilo v tom uvedený závazek nejprve vypovědět nebo jinak ukončit. Ostatně [tituly před jménem] [jméno FO], na rozdíl od žalované, za obdobné situace své závazky potřebným způsobem vypořádal, když je v souladu s právními předpisy postoupil na společnost (žalobkyni), jejímž prostřednictvím hodlal nadále vykonávat advokacii. Pakliže žalovaná na řádné ukončení dohody o spolupráci rezignovala a ze dne na den přestala podle dohody plnit, zůstává odpovědná za škodu, resp. povinná k úhradě paušální odměny, stejně jako v soudem přiznaném rozsahu. Podle § 2952 o. z. se z titulu náhrady škody hradí nejen skutečná škoda, ale i to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Úvahy žalované podporované odkazy na nerelevantní judikaturu o mandátní smlouvě v tom smyslu, že není-li sjednáno jinak, náleží nárok na úplatu jen za činnost mandatáře, jsou nepřípadné. Mezi stranami byl předmětný paušál sjednán a byl i hrazen. Tvrdí-li žalovaná, že s ní spolupracovat nechtěla, potvrzuje tím, že měla v úmyslu předmětnou dohodu o spolupráci porušit. Dovolává-li se žalovaná zachování dobrých mravů, nabízí otázka, zda dobré mravy sama ctila a zdali se nedopouštěla zjevného zneužití práva, které podle ust. § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Tím, kdo měl činit kroky ke snížení případné škody, nebyla ona, nýbrž primárně žalovaná. V úvahách o dani z přidané hodnoty žalovaná pomíjí, že soud jí nepřiznal žádnou náhradu škody navýšenou o daň z přidané hodnoty, ale náhradu škody ve výši odpovídající částce ušlého zisku, která v tomto případě odpovídala částce paušální odměny [částka] + DPH. Nebýt protiprávního jednání žalované (za normálního běhu věcí), mohla nejméně takovou odměnu účtovat například jinému subjektu, s nímž by spolupracovala, nebo ji tržit u svých vlastních klientů. Odměna za služby se přitom vždy o DPH navyšuje, neboť je jejím plátcem. Žalobkyně DPH z vydaných a žalovanou nezaplacených faktur přiznala a odvedla.

10. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co po poučení účastníků řízení o možném jiném právním posouzení věci podle § 118a odst. 2 o. s. ř. byla vyvrácena možnost konkludentní změny předmětného závazku spočívající v převzetí závazku žalované její novou společností, neboť mezi procesními stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná po [datum] již žádnou práci nezadala a nabídku žalobkyně stran uzavření dohody o postoupení svého závazku na obchodní společnost výslovně odmítla, a odvolací soud zjistil, že

a) v dohodě o společném poskytování právních služeb ve více případech ze dne [datum] byla výslovně sjednána povinnost žalované v rámci celého sdružení [název] přidělovat [tituly před jménem] [jméno FO] patentoprávní a ostatní případy, které bude tento zpracovávat (dohodě o společném poskytování právních služeb ve více případech ze dne [datum]),

b) na základě smlouvy o prodeji aktiv (a klientského kmene) ze den [datum] žalovaná na společnost [právnická osoba] převedla pouze pohledávky a nároky související s pronájmem kancelářských prostor a dodavatelsko-odběratelské vztahy související s jejich provozem (příloha č. [hodnota] a 4 smlouvy o prodeji aktiv ze dne [datum]),

a další důkazní návrhy procesních stan jako nedůvodné zamítl, shledal odvolání obou procesních stran nedůvodným.

11. Soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a pro právní posouzení věci samé si tak opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, která - po doplnění o shora uvedená skutková zjištění soudu odvolacího - lze bez dalšího považovat za dostatečná pro náležité právní posouzení věci samé. Soud prvního stupně totiž provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a na jejich základě dospěl k odpovídajícím skutkovým závěrům, od nichž odvolací soud nemá důvod se odchylovat.

12. Rovněž tak ani z hlediska vlastního právního posouzení věci soudu prvního stupně nelze nic vytknout. Soud prvního stupně účastníky řízení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. řádně poučil o jím uvažovaném posouzení žalovaného nároku podle § 2006, ve spojení s § 2913 o. z., které odvolací soud za dané situace považuje za přiléhavé. V této souvislosti připomíná, že dle doktrinálního výkladu nesplnitelnost dluhu podle § 2006 o. z. má zahrnovat i právní nedovolenost, která v posuzovaném případě pro účely plnění žalované plynula ze soudem prvního stupně správně akcentovaného ust. § 15 odst. 8 zákona o advokacii, které výslovně zapovídá, aby advokát vykonávající advokacii jako společník obchodní společnosti mohl tutéž činnost vykonávat jinak, tj. samostatně, ve sdružení, jako společník jiné společnosti nebo jako společník zahraniční společnosti, popř. v pracovním poměru. Pakliže žalovaná kategoricky odmítla v úvahu přicházející změnu závazku formou v úvahu přicházející změny zavázaného subjektu, k čemuž bylo možné využít příslušných právních instrumentů, soud prvního stupně po právu uzavřel, že za tohoto stavu bylo namístě uvažovat o povinnosti žalované k náhradě škody podle § 2913 o. z. z důvodu nesplnitelnosti závazku žalované plynoucího jí z předmětné dohody o společném poskytování právních služeb ve více případech, neboť uvedenou objektivní nesplnitelnost evidentně způsobila svým jednáním. Nutno zdůraznit, že podle § 2952 o. z. se hradí nejen skutečná škoda, ale i to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Soud prvního stupně za ušlý zisk žalobkyně po právu považoval plnění ve výši účastníky řízení sjednané paušální odměny [částka] měsíčně, neboť jen s tímto ziskem žalobkyně mohla bez dalšího po dobu trvání předmětného závazku počítat. Shodně se soudem prvního stupně je odvolací soud přesvědčen o tom, že žalobkyni bylo lze přiznat náhradu ušlého zisku včetně sjednaného navýšení o DPH. Je třeba důsledně odlišovat vztah mezi státem a plátcem DPH v rovině veřejného práva a vztah mezi účastníky smlouvy v rovině soukromého práva. Zatímco z hlediska veřejného práva (ukládajícího povinnost plátci daně odvést státu v zákonem stanovených případech daň z přidané hodnoty) je podstatné, zda předmětné plnění podléhá DPH a kdo je jejím plátcem, z hlediska soukromého práva je podstatné pouze to, zda to, že plnění lze navyšovat o DPH, bylo mezi smluvními stranami smluvně zakotveno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pakliže uvedená podmínka byla splněna, bylo lze žalobkyni přiznat požadovanou náhradu včetně zmíněné daně. Vedle zmíněné jistiny soud správně žalobkyni přisoudil žalobkyní v této věci požadovaný zákonný úrok z prodlení. Námitku žalované, že žalobkyní nárokované plnění lze považovat za rozporné s dobrými mravy, odvolací soud nesdílí. Za správné odvolací soud považuje též zamítnutí části žalobního nároku na zaplacení částky [částka] z důvodu soudem prvního stupně správně dovozeného závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace, jakož i zamítnutí požadavku žalobkyně stran multiplikace nákladů spojených s uplatněním v této věci žalované pohledávky.

13. Odvolací soud proto napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o věci samé jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení, kterým jen v poměrně nepatrné části procesně neúspěšné žalobkyni byla přisouzena plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně postupoval správně, pakliže žalobkyni za účast na jednání konaném dne [datum] přiznal plnou odměnu advokáta, neboť uvedené jednání bylo řádně nařízeným jednáním ve věci samé, k němuž procesní strany byly předvolány procesním vzorem 027 o. s. ř. určeným k předvolání účastníků řízení, nebylo-li provedeno přípravné jednání. Fakt, že při uvedeném jednání soud účastníky seznámil pouze s výsledky přípravy jednání a předběžným právním názorem, aniž by došlo k přednesu vyjádření stran ve věci samé a bylo přistoupeno k dokazování, totiž souvisí s tím, že procesní strany při jednání požádaly soud o odročení jednání za účelem jednání o mimosoudním urovnání sporu. Sama tato skutečnost přitom nijak nedegraduje zmíněné jednání na pouhé přípravné jednání podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, za které advokátu náleží mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny.

14. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., a i v této fázi řízení jen v poměrně nepatrné části procesně neúspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši [částka]. Uvedená částka sestává z žalobkyní zaplaceného soudního poplatku za jí podané odvolání ve výši [částka], odměny advokáta za pět úkonů právní služby po [částka] [§ 11 odst. 1 písm. d) – písemné podání ve věci samé ze dne [datum], kterým bylo reagováno na výzvu odvolacího soudu, písm. g) – účast na soudem nařízeném odvolacím jednání konaném dne [datum] a dne [datum], písm. k) – žalobkyní podané odvolání a písemné vyjádření žalobkyně k žalovanou podanému odvolání, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „AT“], pěti paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po [částka] (§ 13 odst. 4 AT), cestovného za jízdu osobním automobilem tov. zn. Cupra, reg. zn. [SPZ], ze sídla advokátky žalobkyně do Prahy a zpět dne [datum] a [datum] ve výši 2 x [částka] (průměrná spotřeba paliva 7,8 l/ 100 km, vzdálenost trasy [adresa] a zpět 66 km, sazba základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] za 1 km jízdy a průměrná cena pohonných hmot dle prováděcí vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 – benzín 95 oktanů – [částka]/litr) a náhrady za promeškaný čas v rozsahu osmi započatých půlhodin po [částka] [§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT]. Žalobkyní nárokovaná odměna advokáta za nahlížení do spisu dne [datum] a za sepis písemné podání ze dne [datum], jakož i spolu s ní požadovaná paušální náhrada hotových výdajů advokáta, odvolacím soudem nebyly shledány požadavkem oprávněným. Bylo judikováno, že ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze analogicky posuzovat jako samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna. V dané souvislosti platí, že uvedená odměna (a s ním spojená paušální náhrada hotových výdajů) náleží advokátu jen za takové studium spisu (nahlížení do spisu), které by svým významem mohlo odpovídat (svou povahou by se kvalitativně blížilo) prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], dále též nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4012/18). Uvedený předpoklad v posuzované věci zjevně nelze považovat za splněný. Nenasvědčuje tomu ani vlastní průběh odvolacího řízení a ani žalobkyní blíže nespecifikované okolnosti, které by měly doprovázet předmětný požadavek na přiznání zmíněné položky náhrady nákladů řízení. Pokud se týká požadované odměny a paušální náhrady za písemné podání ze dne [datum], nelze přehlédnout, že uvedené podání bylo učiněno výhradně za účelem doplnění předchozího písemného vyjádření k odvolání žalované. Takové podání z logiky věci nelze shledat účelným nákladem řízení, a to již jen proto, že buď v něm uvedené skutečnosti bylo možné uvést již v původním písemném podání anebo posléze až při odvolacím jednání, v rámci ústního přednesu právního zástupce.

15. Žalobkyni přisouzenou náhradu nákladů odvolacího řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám advokátky žalobkyně.