o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 207/2017- 327,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky [částka] žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na zaplacení částky [částka], které se žalobce domáhal po žalované z titulu nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s vlastnictvím jednotky - garáže za roky [rok] [rok] a [rok].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala promlčení nároku na úhradu nedoplatku za roky 2009 2013. Dále namítala, že vyúčtování nesplňovala náležitosti podle zák. č. 67/2013 Sb. ani základní účetní náležitosti podle zákona č. 563/1991 Sb. o účetnictví.

4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná je vlastníkem jednotky (garáže) [číslo] nacházející se v budově [adresa]. Na shromáždění vlastníků jednotek konaném dne [datum] byl potvrzen dříve stanovený způsob rozúčtování jednotlivých plateb, služby za rok [rok] a [rok] byly vyúčtovány standardním způsobem.

5. Pokud jde o vyúčtování služeb za roky [rok] – [rok], dovodil soud prvního stupně, že nárok na úhradu částek ve výši [částka] za rok [rok], ve výši [částka] za rok [rok], ve výši [částka] za rok [rok], ve výši [částka] za rok [rok] a ve výši [částka] za rok [rok] je promlčen podle § 609 obč. zák. č. 40/1964 Sb.

6. Nárok žalobce za rok 2014 ve výši [částka] a za rok 2016 ve výši [částka] soud prvního stupně promlčený neshledal a dospěl k závěru, že je po právu. Protože žalovaná nezaplatila vyúčtování předložená žalobcem, která splňovala všechny zákonné požadavky, ve lhůtě určené jednotlivými vyúčtováními, je podle § 7 odst. 1, 3 zák. č. 67/2013 Sb. povinna nedoplatek uhradit. Obranu žalované, že jí nebyl předložen daňově uznatelný doklad, neshledal soud prvního stupně důvodnou. V daném případě se nejedná o obchodněprávní vztah, povinnost platit platby související s provozem jednotky je dána vztahem žalované k žalobci jakožto osobě spravující nemovitost, v níž se jednotka nachází. Za neopodstatněný považoval i argument, že je vyúčtování v rozporu s ust. § 5 zák. č. 67/2013 Sb.; toto ustanovení má dispozitivní charakter, přičemž v daném případě si vlastníci odhlasovali jinou úpravu. Na platnost vyúčtování nemá vliv ani neuvedení osoby, která vyúčtování vypracovala, neboť žalovaná nesporovala, že vyúčtování bylo vyhotoveno žalobcem. Tato formální vada tedy nemůže mít za následek, že by vyúčtování nebylo provedeno řádně a nezakládalo splatnost nedoplatku.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalované, která byla v řízení částečně úspěšná, přiznal 37,72%, resp. po částečném zastavení řízení 56,36% všech účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši [částka].

8. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné odvolání. Jednak namítala, že prvostupňový rozsudek nesplňuje náležitosti podle § 157 o. s. ř., v důsledku čehož je nepřezkoumatelný. Závěr soudu prvního stupně je takový, že vyúčtování za roky [rok] a [rok] bylo provedeno řádně, přestože žalobce soudu vyúčtování vůbec nepředložil, dále že způsob rozúčtování byl schválen shromážděním, ačkoliv o něm shromáždění nehlasovalo a že námitky žalované nejsou důvodné. Z odůvodnění prvostupňového rozsudku však žalovaná neseznala, jakými úvahami se soud při hodnocení důkazů řídil, jaké skutečnosti vzal za prokázané a jaké nikoliv. Soud pak nehodnotil důkazy podle § 132 o. s. ř., v napadeném rozhodnutí odkazuje na důkazy, konkrétně na zápis ze shromáždění ze dne [datum], z nichž skutkový závěr soudu prvního stupně vůbec nevyplývá. Soud prvního stupně se pak nijak nevypořádal s dalšími provedenými důkazy, a to s prohlášením vlastníka či se stanovami žalobce, ani s námitkou žalované, že vyúčtování za roky [rok] a [rok] nebyla řádná, proto nemohla přivodit splatnost vyúčtování. Žalovaná uvedla, že žalobce nepředložil vyúčtování za rok [rok], z vyúčtování za rok 2016 je patrno, že neobsahuje podstatné náležitosti ve vztahu k identifikaci osoby žalobce ani žalované, když u žalované není uvedeno IČ ani DIČ. Takový doklad žalovaná nemůže uplatnit jako daňový uznatelný náklad. Zápis ze shromáždění vlastníků ze dne [datum] (který se nadto nemůže vztahovat na vyúčtování za rok [rok]) neobsahuje žádné usnesení o schválení změny způsobu rozúčtování plateb členy společenství za ostrahu; je zde pouze uvedena diskuze na toto téma, nikoliv rozhodnutí. Prohlášení vlastníka pak v příloze [číslo] stanoví, že v případě nákladů na ostrahu má být rozúčtování provedeno poměrně dle spoluvlastnického podílu na společných částech budovy, a shromáždění žalobce tento způsob rozúčtování nikdy svým usnesením nezměnilo. Stanovy žalobce ze dne [datum] stanoví, že náklady na služby se na vlastníky jednotek rozúčtují podle podlahových ploch jednotek. Od [datum] pak platí zák. č. 67/2013 Sb., podle kterého se náklady na ostrahu rozúčtovávají podle osob rozhodných k rozúčtování. Žalobce rozúčtoval služby v rozporu s uvedenými způsoby. Soud prvního stupně dále pominul, že bylo povinností žalobce vystavit žalované na částky vyplývající z vyúčtovaných služeb daňový doklad (buď ve formě vyúčtování či faktury), se všemi náležitostmi podle § 11 zák. č. 563/1991 Sb., k tomu žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019. Z výše uvedených důvodů nadále považuje žalovaná vyúčtování za rok [rok] a [rok] za vadná a nikoliv řádná, nezpůsobilá přivodit splatnost požadovaných nároků, k tomu žalovaná opětovně poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se splatnosti nedoplatku z vyúčtování úhrad za služby (26 Cdo 4637/2018). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, i co do částky [částka] žalobu zamítne.

9. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku v napadených výrocích jako věcně správného, když souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Poukázal na to, že původně bylo jedinou obranou žalované tvrzení, že jí nebyly vystaveny faktury, což dokládá i skutečnost, že po vystavení faktury za rok [rok] žalovaná nedoplatek z vyúčtování uhradila. Z toho žalobce vyvozuje, že žalovaná ve skutečnosti nikdy nerozporovala samotný princip rozúčtování či samotné vyúčtování, ale zaplacení nedoplatků z vyúčtování podmiňovala vystavením faktur. Zpochybňovat způsob rozúčtování, zejména pokud jde o náklady na ostrahu, začala žalovaná až v průběhu řízení. Ke způsobu rozúčtování žalobce uvedl, že takový způsob je ve společenství zaveden, ostraha v domě fungovala od r. [rok] a měla zabezpečovat zejména garáže a venkovní stání. Způsob rozúčtování byl tehdy nastaven na shromáždění vlastníků tak, aby vyhovoval dané situace, nikoho nepoškozoval a byl maximálně spravedlivý. Takový princip byl schválen na shromáždění vlastníků, což potvrdil svědek [jméno] [příjmení], tehdejší člen statutárního orgánu, když základní princip rozúčtování vycházel z principu účtování dle velikosti spoluvlastnických podílů s tím, že 30% nákladů bude účtováno vlastníkům bytových jednotek podle velikosti jejich spoluvlastnického podílu, 5% vlastníkům sklepů, 9% vlastníkům venkovních stání a 56% vlastníkům garáží, pro něj byla ostraha primárně zřízena. Tento způsob byl následně potvrzen i shromážděním vlastníků jednotek konaném dne [datum], jak plyne ze zápisu z tohoto shromáždění. Kromě žalované a jednoho dalšího vlastníka nikdo jiný nastavený způsob nerozporoval, což svědčí o tom, že musel být závazný. S uvedeným dalším vlastníkem vedl žalobce spor v obdobné věci u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 79/2017, v němž byl žalobce úspěšný.

10. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden, tj. ve vyhovujícím výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení III., podle § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

11. Podle ustanovení § 1180 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Dle ustanovení § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Není-li určena doba splatnosti nedoplatku či přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí uvedené lhůty. Dle ustanovení § 1190 o. z. osobou oprávněnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce. Dle ustanovení § 1205 odst. 1 o. z. nejvyšší orgán společenství vlastníků je shromáždění. Statutární orgán je výbor, ledaže stanovy určí, že je statutárním orgánem předseda společenství vlastníků. Zřídí-li stanovy další orgány, nelze jim založit působnost vyhrazenou shromáždění nebo statutárnímu orgánu. Dle ustanovení § 1208 písm. d) o. z. do působnosti shromáždění patří mimo jiné i schválení celkové výše příspěvků na správu domu pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků, dle ustanovení § 1208 písm. e) o. z. schválení druhu služeb a výše záloh na jejich úhradu, jakož i způsob rozúčtování cen služeb na jednotky, dle ustanovení § 1208 písm. h) o. z. určení osoby, která má zajišťovat některé činnosti správy domu a pozemku, i rozhodnutí o jejich změně, jakož i schválení smlouvy s touto osobou a schválení změny smlouvy v ujednání o ceně nebo rozsahu činností.

12. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. tento zákon upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. Podle § 1 odst. 2 je-li v domě s byty nebytový prostor, vztahují se ustanovení tohoto zákona týkající se bytů přiměřeně i na tento nebytový prostor. Podle § 1 odst. 4 zák. č. 67/2013 Sb. veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu. Podle § 5 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. způsob rozúčtování poskytovatel služeb ujedná s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o něm rozhodne družstvo, anebo společenství. Změna způsobu rozúčtování je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Ust. § 5 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. obsahuje způsob rozúčtování nákladů na služby, nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství. Podle § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 11 zák. č. 67/2013 Sb. v domě s byty, kde užívací vztahy vznikly na základě jiných právních skutečností, než které jsou uvedeny v tomto zákoně, se řídí tyto vztahy přiměřeně ustanoveními tohoto zákona.

13. V projednávané věci se jedná o dům s byty i nebytovými prostory, kde byly užívací vztahy založeny vymezením jednotek v Prohlášení vlastníka budovy ze dne [datum]. Tuto listinu (kterou žalobce označil k důkazu již před soudem prvního stupně a soud prvního stupně tento důkaz ani neprovedl, ani nezamítl návrh na jeho provedení) provedl odvolací soud k důkazu a zjistil, že v bodu F tohoto prohlášení je upravena správa domu včetně pravidel pro přispívání spoluvlastníků na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí budovy a budovy jako celku. V odst. 6 tohoto bodu je uvedeno, že rozúčtování úhrad za služby bude provedeno buďto podle odpočtů zjištěných na měřících přístrojích (pokud jde o teplo a teplou vodu a o náklady na vodné a stočné) anebo poměrně podle spoluvlastnického podílu na společných částech budovy vůči celkové výši nákladů, které jsou v tomto odstavci dále vyjmenovány.

14. Z uvedeného plyne, že v Prohlášení vlastníka budovy ze dne [datum] byly vymezeny, v souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. g) zák. č. 72/1994 Sb., pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu, popřípadě domu jako celku. Případná změna těchto pravidel byla možná v souladu s ust. § 11 odst. 4 zák. č. 72/1998 Sb., resp. § 1208 písm. e) o. z. pouze na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků.

15. Soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že rozúčtování jednotlivých položek proběhlo podle způsobu, který byl odsouhlasen jednotlivými spoluvlastníky. Odvolacímu soudu není zřejmé, co má soud prvního stupně na mysli obratem„ odsouhlasen jednotlivými spoluvlastníky“, když ze zákonné úpravy je zřejmé, že o této otázce musí být rozhodnuto shromážděním vlastníků. Ani pokud měl na mysli, že rozhodnutí o žalobcem tvrzeném způsobu rozúčtování bylo přijato shromážděním vlastníků, nelze s jeho závěrem souhlasit, neboť nevyplývá z provedeného dokazování.

16. Skutečnost, že o změně způsobu rozúčtování úhrad za služby bylo rozhodnuto shromážděním vlastníků, není prokázána výpovědí svědka [příjmení]; tento svědek pouze obecně řekl, že rozúčtování, podle kterého žalobce postupuje, bylo odsouhlaseno na shromáždění vlastníků, není však z toho zřejmé, na jakém (kdy konaném) shromáždění vlastníků mělo být uvedené rozhodnutí přijato. [příjmení] mohlo být dovozeno, zda skutečně bylo platně o této otázce rozhodnuto, musel by být soudu předložen zápis ze shromáždění vlastníků jednotek, z něhož by bylo možno seznat, zda bylo shromáždění usnášeníschopné a zda bylo rozhodnutí přijato požadovanou většinou. Ani ze zápisu shromáždění vlastníků jednotek ze dne [datum] neplyne, že by takové rozhodnutí bylo přijato. Na tomto shromáždění bylo dle zápisu předestřeno rozhodnutí výboru společenství vlastníků jednotek, které odsouhlasilo klíč k rozúčtování nákladů ostrahy, a vedla se o této otázce diskuze, shromáždění samotné však v tomto směru žádné rozhodnutí nepřijalo.

17. Odvolací soud poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání tvrzení, že o způsobu rozúčtování, který byl použit při vyúčtování služeb za roky 2014 a 2016, bylo rozhodnuto shromážděním vlastníků. K tomu žalobce odkázal na svědecké výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení]. Jak shora uvedeno, výpovědí svědka [příjmení] tato skutečnost prokázána nebyla a nebyla prokázána ani výpovědí svědkyně [příjmení], která se k této otázce nijak konkrétně nevyjadřovala, pouze popisovala, jakým způsobem obecně se o rozúčtování úhrad za služby ve společenstvech vlastníků rozhoduje a jaké rozúčtování v daném případě bylo užito.

18. Odvolací soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že by byl zákonem předpokládaným způsobem změněn způsob rozúčtování služeb vlastníkům jednotek, stanovený Prohlášením vlastníka. Vyúčtování za rok 2016 ani vyúčtování za rok 2014 (které provedl odvolací soud k důkazu), není provedeno dle rozúčtování, které bylo pro žalobce závazné, nejedná se tedy o vyúčtování řádná, a proto nevyvolávají splatnost v nich uvedených nedoplatků. Soud v této souvislosti soud poukazuje na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ČR k této otázce, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4637/2018, dle kterého„ O vyúčtování úhrad za služby lze uvažovat jen tehdy, obsahuje-li předložené vyúčtování všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, není pochyb o tom, že není-li vyúčtování věcně správné, nesplnil poskytovatel služeb svoji povinnost vyúčtovat (každé zálohové plnění je třeba vyúčtovat) příjemci služeb skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby, nyní výslovně zakotvenou v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost provést je nadále trvá. Není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost poskytovatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku (popřípadě přeplatku) plynoucího z vyúčtování.“.

19. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé I. změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítl. V zamítavém výroku o věci samé II. nebyl rozsudek odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř.

21. Předmětem řízení před soudem prvního stupně byla původně částka [částka], kterou žalobce následně rozšířil o částku [částka]. Celkovým předmětem řízení před soudem prvního stupně tak byla částka [částka]. Žalobce byl úspěšný ohledně částek [částka] a [částka], tj. [částka] (které žalovaná po podání žaloby uhradila a z tohoto důvodu zavinila zastavení řízení v uvedeném rozsahu) a neúspěšný byl co do částek [částka] a [částka], tj. [částka] (ohledně kterých byla žaloba zamítnuta), tedy měl úspěch co do 22% a neúspěch co do 78%. Z uvedeného plyne, že v řízení před soudem prvního stupně byla procesně úspěšnější žalovaná (úspěch 78% a neúspěch 22%), která má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56% Náklady řízení žalované před soudem prvního stupně spočívají v odměně advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné podání z [datum], účast u ústního jednání dne [datum], písemné podání z [datum], účast u ústního jednání dne [datum] a písemné podání z [datum]) po [částka] podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Pro všechny uvedené úkony lze vycházet z tarifní hodnoty [částka], neboť v mezidobí sice žalobce vzal žalobu co do částky [částka] zpět, nicméně zároveň žalobu o tutéž částku rozšířil, takže předmět řízení zůstal od jeho zahájení do druhého částečného zpětvzetí žaloby shodný. Po druhém částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka [částka], z níž činí odměna advokáta [částka]. Žalované náleží odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (účast u jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum], sepis závěrečného návrhu) po [částka]. K uvedeným úkonům žalované náleží 12 náhrad hotových výdajů ve výši [částka] za úkon podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. [částka] a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka], z čehož 56% činí [částka].

22. Předmětem odvolacího řízení zůstala částka [částka], ohledně které byla žalovaná plně úspěšná a přísluší jí proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši [částka], v odměně advokáta za dva úkony právní pomoci (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve dvou náhradách hotových výdajů po [částka] k těmto úkonům podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši [částka], celkem [částka] Náklady řízení před soudy obou stupňů činí celkem [částka], které je žalobce povinen v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalované.