o zaplacení 650 537,60 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 166 666 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 28.7.2021 do zaplacení (výrok I.) a o zaplacení částky 0,20 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 28.7.2021 do zaplacení (výrok II.). Výrokem III. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 782,24 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl, v pořadí již třetím rozsudkem, o žalobě, kterou se žalobce domáhal původně tří nároků z titulu odpovědnosti státu podle zák. č. 82/1998 Sb. Jednak se žalobce domáhal náhrady škody spočívající v obhajném v částce 183 871,60 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání, dále náhrady nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč z téhož titulu a konečně náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení ve výši 166 666 Kč. V průběhu řízení bylo pravomocně rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu škody spočívající v obhajném, kdy mu byla přiznána částka 132 106,60 Kč s příslušenstvím a ohledně částky 51 764,80 Kč s příslušenstvím byl tento nárok shledán nedůvodný. Rovněž bylo pravomocně rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, kdy se žalobci dostalo zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím a co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Předmětem řízení zůstal nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání ve výši 166 666 Kč s příslušenstvím. Trestní stíhání trvalo 9 let a 4 měsíce, což žalobce považoval za nepřiměřené. Své nároky žalobce uplatnil u žalované předběžně dne 27. 1. 2021, žalovaná je odmítla uspokojit.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého trestního řízení, připustila existenci nesprávného úředního postupu a žalobce v rámci předběžného projednání nároku odškodnila konstatováním porušení práva, což společně se zastavením trestního stíhání pro jeho nepřiměřenou délku považovala za dostatečné zadostiučinění.

4. V posledním (částečně) zrušujícím rozhodnutí odvolací soud opětovně uložil soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, aby uvedl úvahy o tom, zda je forma zadostiučinění, které se žalobci z tohoto titulu dostalo, přiměřená kritériím uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., zejména těm, na které žalobce poukazoval, konkrétně nečinnosti soudu v posuzovaném řízení, hrozbě vysokého trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti, jíž byl žalobce vystaven, jakož i nebezpečí případného uložení povinnosti k náhradě škody nebo z pohledu tvrzené extrémní délky posuzovaného řízení.

5. Soud prvního stupně se tedy opětovně zabýval nárokem na zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení. O tomto nároku rozhodl soud na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že celkovou délku řízení 9 let a 5 měsíců považoval za zjevně nepřiměřenou. V řízení byly zjištěny tři výrazné úseky nečinnosti (od 11. 2. 2013 do 12. 9. 2013, od 27. 5. 2014 do 3. 2. 2015, od 21. 5. 2015 do 15. 9. 2015). Řízení vykazovalo zvýšenou organizační náročnost, ve věci byli dva obžalovaní, prováděno bylo velké množství výslechů svědků napříč republikou, přibráni tlumočníci pro [jazyk] a [jazyk] jazyk a činěny úkony mezinárodní právní pomoci. Bylo nařízeno celkem dvanáct hlavních líčení, z nichž pouze tři proběhla, ostatní byla odročena. Na odročeních měl významný podíl spoluobžalovaný. Okresní soud v [adresa] rozhodoval jednou meritorně a mnohokrát procesně. Krajský soud v [adresa] rozhodoval dvakrát. Procesní aktivita žalobce byla standardní. Co se týče významu předmětu řízení, trestní stíhání je typově řízením s vysokým významem pro osobní sféru účastníka.

6. Soud prvního stupně při posouzení přiměřeného zadostiučinění již nehodnotil význam řízení pro žalobce z důvodu zásahu do jeho osobní sféry, neboť uvedená skutečnost již byla zohledněna při určení výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhán, a. hodnotil by dvakrát totožné kritérium, což judikatura nepřipouští. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla odškodnění formou konstatování porušení práva, soud dospěl k závěru, že tato forma kompenzace je v daném případě přiměřená. Přiznání dalšího peněžitého zadostiučinění by vedlo k nepřípustné duplicitě a neodpovídalo by zásadě proporcionality.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobci, který měl úspěch v rozsahu 51,05 % a neúspěch v rozsahu 48,95 %, přiznal 2,1% nákladů řízení v souhrnné výši 5 782,24 Kč.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Měl za to, že délku řízení je třeba považovat za extrémní, k tomu odkázal na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2019 č. j. [spisová značka], v němž soud považoval za extrémně dlouhé trestní řízení trvající 10 let a 6 měsíců, a dále na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 535/03, v němž Ústavní soud dovodil, že doba trvání trestního řízení delší než 6 let je třeba považovat za spíše výjimečnou. Žalobce nesouhlasil s tím, že řízení vykazovalo organizační náročnost. Naopak, podle jeho názoru řízení nebylo nikterak složité, šlo o naprosto standardní trestní kauzu se dvěma obžalovanými, nevyžadovalo náročné dokazování, ani se neřešily komplikované právní otázky. Věc byla projednána pouze na dvou stupních soudní soustavy a proběhla pouze 3 hlavní líčení. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, naopak činil úkony k jeho urychlení, když například souhlasil, aby se hlavní líčení konalo i v jeho nepřítomnosti. Délka řízení byla způsobena výlučně orgány činnými v trestním řízení, když obžaloba byla podána dne 8. 2. 2013 a k zastavení trestního stíhání došlo až v r. 2020. V mezidobí přitom proběhlo u soudu pouhých 11 jednacích dnů, což standardně zvládnou soudy absolvovat během jednoho až dvou let. Mezi hlavními líčeními pak byly neodůvodněné prodlevy, celkem bylo nařízeno 12 hlavních líčení, proběhly však pouze 3. Žalobce setrval na to, že trestní řízení mělo citelný dopad na jeho život. To je jednak dáno samotným charakterem trestního řízení, u něhož se zvýšený význam předmětu řízení presumuje, jenž byl dále zvýšen skutečnostmi, na které žalobce opakovaně poukazuje, a jenž jsou hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody až na 8 let, hrozba trestu zákazu činnosti, což by znamenalo konec jeho podnikání, hrozba vysoké náhrady škody ve výši 2 000 000 Kč, poškození dobré pověsti v oblasti podnikání, dopad na kvalitu rodinného života. Po zohlednění všech uvedených skutečností má žalobce za to, že satisfakce ve formě zastavení trestního stíhání a konstatování porušení práva je nedostatečná a je nutno jej odškodnit v penězích. Žalobci nelze klást k tíži, že po více než 9 letech navrhl zastavení trestního stíhání, ostatně k tomu měl soud přistoupit sám z úřední povinnosti, tak jak jako tomu následně bylo v případě jeho spoluobžalovaného [jméno FO].

9. Žalobce nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení. V případě nároků na náhradu nemajetkové újmy jak z titulu nezákonného trestního stíhání, tak z titulu nepřiměřené délky trestního řízení je třeba aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., k tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1998/24. Soud prvního stupně dále v případě úkonů učiněných do 31. 12. 2024 vyšel z nesprávné tarifní hodnoty 183 871 Kč, přestože tarifní hodnotou byla v průběhu celého řízení částka 650 537,60 Kč. Soud rovněž nesprávně nepřiznal náklady za 3 úkony, a to za předběžné uplatnění nároku, vyjádření ze dne 20. 2. 2023 a vyjádření ze dne 2. 5. 2023, aniž by to jakkoliv odůvodnil. Konečně soud přiznal v nesprávné výši náhradu za ztrátu času, když cesta z [adresa] do [adresa] a zpět trvá 8x 30 minut, a nikoliv 4x 30 minut.

10. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalované uloží povinnost zaplatit žalobci částku 166 666,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení a plnou náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Setrvala na tom, že zastavení trestního stíhání, spolu s konstatováním porušení práva, jsou dostatečnou kompenzací žalobcovy nemajetkové újmy. Soud prvního stupně správně zohlednil, že žalobce uplatnil samostatný nárok na odškodnění za nezákonné trestní stíhání, který již byl vypořádán. Pokud by soud nyní při stanovení zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení přihlédl k významu řízení žalobce z důvodu zásahu do jeho osobní sféry, hodnotil by dvakrát totožné kritérium, což judikatura Nejvyššího soudu nepřipouští. K nákladům řízení žalovaná uvedla, že za předběžné projednání nároku nelze náhradu nákladů řízení podle § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. přiznat.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a násl. o. s. ř. a odvolání žalobce shledal z větší části důvodným.

13. Odvolací soud v předcházejícím kasačním rozhodnutí zavázal soud prvního stupně, aby se zabýval tím, zda je forma zadostiučinění, které se již žalobci z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání (zastavení trestního stíhání a konstatování porušení práva) dostalo, přiměřená kritériím uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., zejména těm, na které žalobce poukazoval, konkrétně nečinnosti soudu v posuzovaném řízení, hrozbě vysokého trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti, jíž byl žalobce vystaven, jakož i nebezpečí případného uložení povinnosti k náhradě škody nebo z pohledu tvrzené extrémní délky posuzovaného řízení.

14. Soud prvního stupně uzavřel, že odškodnění formou konstatování porušení práva je přiměřená, přiznání dalšího peněžitého zadostiučinění by vedlo k nepřípustné duplicitě a neodpovídalo by zásadě proporcionality. S těmito závěry lze souhlasit jen částečně.

15. Podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Rozhodovací praxe NS se ustálila v názoru, že nejen zmírnění ukládaného trestu, ale i zastavení trestního stíhání s poukazem na čl. 6 odst. 1 EÚLP z důvodu jeho nepřiměřené délky je pro poškozeného způsobilým, účinným a rovněž zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění jeho nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Přiznání některé z dalších forem zadostiučinění uvedených v § 31a odst. 2 by bylo namístě až v případě, pokud by se s ohledem na individuální okolnosti věci nejevil být způsob kompenzace zastavením trestního stíhání dostatečným odškodněním, když zásadně dostatečným odškodněním je (srov. rozsudek NS ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1273/2014). (Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 - 374: V. Bičák, beck-online).

18. Odvolací soud se tedy zabýval tím, zda jsou zastavení trestního stíhání, spolu s konstatováním porušení práva, zadostiučiněním přiměřeným kritériím uvedeným v ust. § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., zejména těm, na které žalobce poukazoval, konkrétně nečinnosti soudu v posuzovaném řízení, hrozbě vysokého trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti, jíž byl žalobce vystaven, jakož i nebezpečí případného uložení povinnosti k náhradě škody nebo z pohledu tvrzené extrémní délky posuzovaného řízení. V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení a udržování obviněného v tomto stavu nejistoty, zatímco samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, které lze označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jeho soukromého, rodinného, popř. i jiného života (30 Cdo 3604/2014).

19. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, nelze přiměřenost délky trestního řízení vyjádřit numericky ve smyslu určení lhůty jeho trvání, jíž je vždy nutné považovat za přiměřenou a jejíž překročení by bez dalšího značilo nepřiměřenost doby trestního řízení s následky v podobě porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Přiměřenost délky trestního řízení je nutno zkoumat a prověřovat u každého případu jednotlivě ve světle konkrétních okolností věci. V této souvislosti již byla v judikatuře Ústavního soudu i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva formulována řada kritérií, dle nichž lze posuzovat přiměřenost délky trestního řízení. Jedná se o charakter projednávané věci, tedy zejména její složitost, závažnost, rozsáhlost či obtížnost dokazování, dále o způsob chování účastníků v průběhu řízení, o posouzení případných zvláštních okolností, jež mohou způsobit průtahy v řízení, a také o to, co bylo při projednávání věci pro stěžovatele v sázce (II. ÚS 535/03).

20. Odvolací soud po zhodnocení shora uvedených kritérií dospívá k závěru, že zejména vzhledem k tomu, že žalobce byl po dobu více než 9 let v nejistotě, zda bude odsouzen k trestu odnětí svobody, zda mu bude uložen trest zákazu podnikání, či zda bude muset nahradit škodu ve výši 2 000 000 Kč, je dosud poskytnuté odškodnění nedostatečné a je na místě žalobci přiznat i peněžité zadostiučinění.

21. Výchozí částka pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, by se měla pohybovat v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu.

22. Odvolací soud se neztotožňuje se žalobcem v tom, že délka trestního řízení (9 let a 4 měsíce) byla extrémně dlouhá a z tohoto důvodu je třeba základní částku určit za 20 000 Kč za rok. Za extrémně dlouhé lze řízení považovat tehdy, bylo-li násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem očekávat. Posuzované trestní řízení podle názoru odvolacího soudu nelze považovat za násobně delší, než bylo možno očekávat, žalobce ani netvrdí, jakou dobu mělo standardně trvat; odvolacímu soudu nepřísluší určovat, o jakou dobu se mělo jednat, má však za to, že se nemohlo s ohledem na procesní složitost věci, kterou popsal soud prvního stupně, jednat o dobu (několika)násobně nižší. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (II. ÚS 535/03), podle níž je třeba dobu trvání trestního řízení delší než šest let považovat za spíše výjimečnou, má odvolací soud za to, že odpovídající základní částkou za 1 rok řízení je 16 000 Kč, s tím, že za první dva roky se jedná o částky poloviční. Celková základní částka tedy činí 133 332 Kč (8x16 000 Kč + 4x 1 333 Kč).

23. Následně odvolací soud přistoupil k úpravě základní částky v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.

24. Předně lze souhlasit se žalovanou, že posuzované řízení bylo z důvodů, které v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl soud prvního stupně, procesně složité, z tohoto důvodu je proto na místě základní částku snížit o 20% (§ 31a odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb.)

25. Pokud jde o chování žalobce v průběhu řízení, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, že žalobce či jeho obhájce přispěli k prodloužení řízení celkově o téměř 12 měsíců. K žádosti žalobce či jeho zástupce totiž byla hlavní líčení odročena ze 17. 12. 2013 na 11. 3. 2014 (o 3 měsíce), z 12. 10. 2017 na 12. 12. 2012 (o 2 měsíce), z 28. 5. 2019 na 20. 6. 2019 (o 3 týdny), z 24. 10. 2019 na 28. 11. 2019 (o 1 měsíc), z 28. 11. 2019 na 16. 11. 2020 (o 1,5 měsíce), z 27. 5. 2020 na 9. 7. 2020 (o 1,5 měsíce), a z 9. 7. 2020 na 28. 8. 2020 (o 1,5 měsíce), tj. což činí 10% celkové délky řízení (112 měsíců). Pro chování žalobce je proto třeba základní částku snížit o 10%.

26. V důsledku postupu orgánů veřejné moci není na místě základní částku modifikovat. Závěr soudu prvního stupně, že v řízení byly zjištěny tři výrazné úseky nečinnosti, je v rozporu s jeho skutkovými zjištěními. Pokud jde o první soudem zmíněnou nečinnost, pak dne 11. 2. 2013 byla k soudu podána obžaloba a dne 24. 4. 2013 bylo nařízeno hlavní líčení na 12. 9. 2013. K žádné nečinnost v tomto období tudíž nedošlo, když ve lhůtě 2,5 měsíců byl učiněn úkon nařízení hlavního líčení. Další soudem prvního stupně zjištěný úsek nečinnosti od 27. 5. 2014 do 3. 2. 2015 žádnou nečinností ve skutečnosti nebyl. Dne 27. 5. 2014 se konalo hlavní líčení, které bylo odročeno na 4. 11. 2014[Anonymizováno]a následně k žádosti spoluobžalovaného [jméno FO] odročeno na 3. 2. 2015. Ani ve třetím úseku od 21. 5. 2015 do 15. 9. 2015 k žádným průtahům nedošlo. Dne 21. 5. 2015 se mělo konat hlavní líčení, které však bylo k žádosti spoluobžalovaného [jméno FO] odročeno na 15. 9. 2015.

27. Pro význam předmětu řízení pro žalobce (§ 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb.) je naopak třeba základní částku zvýšit o 20%, neboť šlo řízení, s typově zvýšeným významem předmětu řízení.

28. Naopak odvolací soud v této souvislosti nepřihlédl k dalším, žalobcem tvrzeným skutečnostem (hrozba vysokého trestu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti, hrozba případného uložení povinnosti k náhradě škody), neboť k těmto okolnostem již bylo přihlédnuto při určení formy a výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Pokud by k tomu soud přihlédl i při odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání, došlo by k dvojímu odškodnění téhož (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014, Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 - 374: V. Bičák, beck-online).

29. Celkovou základní částku je třeba snížit o výsledných 10%, tedy na částku 120 000 Kč, a to včetně zákonného úroku prodlení z této částky od prvního dne prodlení v souladu s ust. § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.

30. Co do zbytku, tj. co do částky 46 666 Kč s příslušenstvím a co do částky 0,20 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu správně zamítl.

31. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé I. ohledně částky 120 000 Kč, a to včetně zákonného úroku prodlení změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Co do zbývající částky 46 666 Kč s příslušenstvím ve výroku I. o věci samé a ve výroku II. o věci samé rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O nákladech řízení před soudy všech stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. Předmětem řízení byly 3 nároky, a to i) nárok na náhradu škody ve výši 183 871,60 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání, ii) náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč z téhož titulu a iii) náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení ve výši 166 666 Kč. Pokud jde o nárok ad i), tarifní hodnotou je částka 183 871,60 Kč, žalobce byl ohledně tohoto nároku úspěšný co do částky 132 106,60 Kč a neúspěšný co do částky 51 764,80 Kč. Pokud jde o nároky ad ii) a iii), záviselo plnění na úvaze soudu, takže žalobce lze považovat za plně úspěšného co do přiznaných částek, tj. co do částky 200 000 Kč a 120 000 Kč (ve smyslu ust. § 9a vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025). Celkem tak je třeba za předmět řízení považovat částku 503 871,60 Kč, z níž byl žalobce úspěšný co do 452 106,60 Kč (89,7%) a neúspěšný co do 51 764,80 Kč (10,3), má tak právo na náhradu 79,4% nákladů dosavadního řízení.

33. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 20 000 Kč, odměnou advokáta za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 24. 1. 2023, písemné podání ve věci samé učiněné na výzvu soudu ze dne 20. 2. 2023, účast u jednání dne 10. 3. 2023, za účast na jednání soudu dne 28. 4. 2023, písemný závěrečný návrh učiněný na výzvu soudu ze dne 4. 5. 2023, účast u jednání dne 23. 5. 2023, účast u jednání odvolacího soudu dne 7. 11. 2023, sepis dovolání ze dne 21. 12. 2023) po 9 460 Kč. Odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty 283 871,60 Kč (tj. 183 871,60 Kč /obhajné / + 50 000 Kč /náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání/ + 50 000 Kč /náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení/- obojí podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024), odměnou advokáta za 1 úkon právní služby (sepis odvolání ze dne 24. 7. 2023) po 8 460 Kč (z tarifní hodnoty 183 834,60 Kč, tj. 83 834,60 Kč /zamítnuté obhajné/ + 50 000 Kč /náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání/ + 50 000 Kč /náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, obojí podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, neboť tento úkon se ve smyslu ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. týkal těchto nároků), odměnou advokáta za 1 úkon (vyjádření k odvolání ze dne 14. 8. 2023) po 7 140 Kč (z tarifní hodnoty 150 037 Kč, tj. 100 037 Kč /přiznané obhajné/ + 50 000 Kč /nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání/, obojí podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, neboť tento úkon se ve smyslu ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. týkal těchto nároků), 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne 30. 1. 2025) po 10 340 Kč (z tarifní hodnoty 503 871,60 K, tj. 183 871,60 Kč /obhajné/ + 200 000 Kč /přiznané zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání/ + 120 000 Kč /přiznané zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení/ podle § 9a odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, odměna advokáta za 1 úkon (účast u jednání soudu dne 27. 3. 2025) po 9 540 Kč (z tarifní hodnoty 303 871,60 Kč, tj. 183 871,60 Kč /obhajné/ + 120 000 Kč /nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení/), odměna advokáta za 2 úkony (odvolání z 13. 5. 2025, účast u odvolacího jednání dne 12. 8. 2025) po 9 140 Kč (z tarifní hodnoty 200 688,40 Kč,tj. 80 688,40 Kč /zamítnuté obhajné/ + 120 000 Kč /přiznané zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení/ neboť tento úkon se ve smyslu ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. týkal těchto nároků), odměna advokáta za 1 půl úkon (vyjádření k odvolání proti výroku o nákladech řízení) po 4 570 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty, která byla předmětem odvolacího řízení), odměna advokáta za 1 úkon (účast u jednání dne 20. 11. 2025) po 5 900 Kč (z tarifní hodnoty 120 000 Kč/přiznané zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve smyslu ust. § 8 odst. 1 a § 9a odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025). Odměna advokáta činí celkem 158 830 Kč. K tomu žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů, a to 12x ve výši 300 Kč (podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024) a 6x po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, celkem činí paušální náhrada hotových výdajů 6 300 Kč.

34. Odvolací soud žalobci nepřiznal náklady za následující úkony: písemné podání ve věci samé ze dne 6. 12. 2021, písemné podání ve věci samé ze dne 1. 11. 2024, písemné podání ve věci samé ze dne 18. 2. 2025. Tyto úkony nepovažuje za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť uvedená vyjádření žalobce k soudu podal, aniž by k tomu byl vyzván a jejich obsah byla v podstatě pouze rekapitulace jeho dosavadních podání. Za předběžné projednání nároku nelze náhradu nákladů řízení podle § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. přiznat.

35. Odvolací soud dále žalobci přiznal cestovné v celkové výši 21 780 Kč, a to za cesty k soudu dne 24. 1. 2023, 10. 3. 2023, 28. 4. 2023, 23. 5. 2023, 7. 11. 2023 vždy v částce 2 388 Kč za 300 ujetých km (41,20 Kč za litr benzínu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.,) tedy 5x 2 388 Kč, a dále za cesty k soudu dne 30. 1. 2025, 27. 3. 2025, 12. 8. 2025 a 20. 11. 2025 vždy v částce 2 460 Kč za 300 ujetých km (35,80 Kč za litr benzínu dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), tedy 4x 2 460 Kč.

36. Žalobci dále náleží náhrada za ztrátu času za shora uvedené cesty ve výši 8 800 Kč, a to za 5 cest realizovaných v r. 2023 po 8 x 30 minut po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy 40x 100 Kč, a za 4 cesty realizované v r. 2025 po 8x 30 minut po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy 32x150 Kč.

37. Konečně žalobci náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 41 099 Kč (z náhrady nákladů na právní zastoupení, vyjma soudního poplatku). Celková výše nákladů řízení činí 256 809 Kč, z nichž 79,4% činí 203 906 Kč.

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše plnění (náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení) závisela na úvaze soudu. Žalobce má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) po 5 900 Kč (z tarifní hodnoty 120 000 Kč), 2 náhradách hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovném ve výši 2 467 Kč za cestu k odvolacímu soudu dne 21. 4. 2026 za 300 ujetých km (34,70 Kč za litr benzínu dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), v náhradě za ztrátu času za shora uvedenou cestu ve výši 8x 30 minut po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 1200 Kč a v náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 3 437 Kč, celkem 19 804 Kč.

39. Náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů činí souhrnně 223 710 Kč. Tuto částku je povinna žalovaná zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s přihlédnutím k technickoorganizačním podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu.