o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 97/2016-218,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu pojistného plnění. Tvrdil, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o pojištění obytných budov a souvisejících staveb, jejímž předmětem bylo pojištění rodinného domu na pojistnou částku [částka], ke smlouvě nebyly připojeny žádné pojistné podmínky. V přesně nezjištěný den v jarních měsících roku 2013 došlo na předmětu pojištění ke spáchání trestné činnosti nezjištěnou osobou, předmět pojištění byl poškozen a došlo k odcizení věcí, trestní věc byla odložena. Žalobce dne [datum] oznámil pojistnou událost žalované, u níž uplatnil nárok na částku [částka] (odcizení + poškození za [částka], nutné náklady na odborné stanovení rozpočtů nutných oprav za [částka] a vynucené cestovní náhrady žalobce za [částka]). Žalovaná mu s odkazem na tzv. Doplňkové pojistné podmínky pro pojištění obytných budov a souvisejících staveb DPPSO 1 vyplatila pouze [částka].

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že součástí pojistné smlouvy byly i Doplňkové pojistné podmínky pro pojištění obytných budov a souvisejících staveb DPPSO 1, v jejichž čl. 2 byl sjednán limit pojistného plnění pro případ poškození a odcizení, a to na částku [částka]. Žalovaná dále uplatnila kompenzační námitku ve výši [částka] za pojistné, které žalobce v termínu splatnosti (tj. do [datum]) neuhradil.

4. Soud prvního stupně vyšel z toho, že dne [datum] byla mezi žalobcem jako pojistníkem a žalovanou jako pojišťovnou uzavřena Smlouva o pojištění obytných budov a souvisejících staveb [číslo] s počátkem pojištění od [datum] na dobu neurčitou. Pojištěnou věcí byl rodinný dům (hájenka) na adrese [adresa]. Dle bodu 2 smlouvy pojištění sjednané podle této pojistné smlouvy se řídí ustanoveními občanského zákoníku, Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění majetku VPPM 2000 (dále jen„ VPPM“), Doplňkovými pojistnými podmínkami pro pojištění obytných budov a souvisejících staveb DPPSO 1 (dále jen„ DPPSO“) a obsahem této smlouvy. Dle bodu 3 smlouvy bylo pojištění sjednáno ve smyslu článku 2 DPPSO pro zde vyjmenovaná pojistná nebezpečí. Dle bodu 4 smlouvy byla sjednána pojistná částka ve výši [částka] a roční pojistné ve výši [částka]. Dle bodu 14 smlouvy pojistník prohlašuje, že převzal Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku VPPM 2000 a Doplňkové pojistné podmínky pro pojištění obytných budov a souvisejících staveb DPPSO 1. Dále je zde ujednáno, že uvedené pojistné podmínky jsou součástí pojistné smlouvy a pojistník prohlašuje, že je seznámen s jejich obsahem. Dle čl. 10 odst. 1 VPPM pojistná částka je horní hranicí pojistného plnění pojišťovny. Dle čl. 10 odst. 3 VPPM v pojistné smlouvě mohou být sjednány limity pojistného plnění pro jednotlivé pojištěné věci, soubory věcí, náklady a pro jednotlivá pojistná nebezpečí. Dle čl. 2 DPPSO není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak, pojištění se sjednává (mj.) pro tato pojistná nebezpečí: j) odcizení věci krádeží vloupáním nebo loupeží, k ) úmyslné poškození nebo úmyslné zničení věci, l) poškození nebo zničení stavebních součástí způsobené jednáním pachatele směřující k odcizení věci. Dle čl. 7 odst. 1 DPPSO není-li v pojistné smlouvě sjednáno jinak a došlo-li k pojistné události z příčiny pojistného nebezpečí uvedeného v článku 2 písm. j), k ) nebo l) těchto podmínek, je pojistné plnění omezeno částkou [částka]. Na jaře roku 2013 došlo v předmětné nemovitosti ke vloupání a odcizení věcí. Věc byla Policií ČR odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Žalobce oznámil pojistnou událost žalované, žalovaná mu vyplatila pojistné plnění ve výši [částka].

5. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování připojením spisového materiálu Policie ČR ve věci vloupání do předmětné nemovitosti a výslechem žalobce, neboť soud považoval provedené dokazování za dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

6. Shora uvedená skutková zjištění posuzoval soud prvního stupně podle § 788 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy. Dovodil, že

účastníci uzavřeli smlouvu v rámci smluvní volnosti, přičemž součástí smlouvy již v okamžiku jejího uzavření učinili i Všeobecné a Doplňkové pojistné podmínky. To vyplývá již z úvodního ujednání smlouvy pod bodem 2. Rovněž v bodě 14 smlouvy je opětovně ujednáno, že Všeobecné i Doplňkové podmínky jsou součástí smlouvy a předmětné ujednání obsahuje rovněž prohlášení, že je pojistník převzal a že je s jejich obsahem seznámen. Žalobce tak svým podpisem smlouvy potvrdil převzetí smluvní dokumentace a seznámení se s jejím obsahem. Argumentace žalobce, který poukazoval na to, že žalobce byl při uzavírání smlouvy slabší smluvní stranou a že nebyl seznámen s pojistnými podmínkami, tak podle soudu prvního stupně nemůže obstát. Pokud jde o žalobcem tvrzenou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, když srovnává výši limitů pojistného plnění s výší pojistného, soud poukázal na skutečnost, že limity pojistného plnění byly sjednány pouze pro vybraná pojistná nebezpečí, řada dalších pojistných nebezpečí spočívajících zejména v působení přírodních živlů zůstala limity pojistného plnění neomezena. V této souvislosti zmínil rozdíl mezi pojmy pojistná částka a limity pojistného plnění, když pojem pojistné částky je definován v čl. 10 odst. 1 VPPM, v němž je stanoveno, že pojistná částka je horní hranici pojistného plnění, přičemž dle čl. 10 odst. 3 VPPM v pojistné smlouvě mohou být sjednány limity pojistného plnění pro jednotlivé pojištěné věci, soubory věcí, náklady a pro jednotlivá pojistná nebezpečí. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy v čl. 7 odst. 1 DPPSO byly sjednány limity pojistného plnění pro vybraná pojistná nebezpečí, včetně těch, pod která byla podřazena předmětná pojistná událost. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě pod bodem 9 označeným jako zvláštní ujednání (ani v jiné části smlouvy) nebyla sjednána žádná zvláštní ujednání, která by limity pojistného plnění vyloučila, je výše pojistného plnění omezena částkou [částka] pro každé z pojistných nebezpečí uvedených v čl. 7 odst. 1 DPPSO. Pokud tedy žalovaná vyplatila v souvislosti s poškozením nemovitosti po vloupání a s odcizením věcí částku [částka], tedy [částka] za každé ze dvou pojistných nebezpečí, vyplatila žalobci pojistné plnění v souladu s pojistnou smlouvou.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, sestávající z 11 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] za 11 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum], vyjádření k návrhu na postoupení věci ze dne [datum], závěrečný návrh žalované ze dne [datum], příprava na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], příprava na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], příprava na jednání před soudem dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum]) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž v prvé řadě namítal, že soud prvního stupně se v řízení dopustil závažných procesních vad. Jednak soud neprovedl k důkazu účastnický výslech žalobce, přestože to žalobce navrhoval, své rozhodnutí při jednání nijak neodůvodnil a ani žalobce nepoučil o opravných prostředcích, v písemném vyhotovení rozsudku pak neprovedení tohoto tradičního a pro žalobce klíčového důkazu odůvodnil pouhým odkazem na nadbytečnost. Soud prvního stupně pak ani blíže nezjišťoval, jaké skutečnosti měly být výslechem žalobce prokázány; žalobce chtěl přitom v rámci svého účastnického výslechu objasnit, jaké konkrétní důvody jej vedly k oslovení pobočky žalované v [obec] a jak se žalobcem při sjednávání smlouvy jednal Ing. [jméno] [příjmení] za žalovanou a dále genezi zjištění výše škody na majetku žalobce. Tímto postupem došlo ke zkrácení práv žalobce a zároveň k závažné procesní vadě, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce dále soudu prvního stupně vytýkal, že v písemném vyhotovení protokolu je uvedeno, že při jednání byla přítomna zapisovatelka [jméno] [příjmení], přestože tato se jednání vůbec neúčastnila, od soudu byla při jednání přítomna pouze soudkyně, která protokol diktovala na diktafon. Žalobce měl dále za to, že soud se dopustil pochybení, když po zahájení jednání nepřednesl výsledky přípravy jednání, takže nepředestřel svůj pohled na věc a rozsudek tak byl pro žalobce překvapivý.

9. Soud prvního stupně podle žalobce věc i nesprávně právně posoudil. Žalobce zdůraznil, že pojistnou smlouvu uzavíral jako spotřebitel, tedy jako slabší strana, přesto žalovaná svým postupem, kterým upřednostnila pojistné podmínky před zněním samotné smlouvy, drakonicky redukovala jeho práva, a soud prvního stupně tento postup svým rozhodnutím aproboval. K tomu žalobce odkázal na ust. § 1751 odst. 1 věta druhá o. z. č. 89/2012 Sb., podle kterého odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před znění obchodních podmínek, s tím, že tento princip je třeba aplikovat na veškeré právní vztahy a právní jednání, tedy i na ty, které vznikly před [datum] [ulice] podmínky totiž nesmějí skrytě nahradit údaje v samotné smlouvě, nadto způsobem pro spotřebitele nevýhodným, tak jak má na mysli ust. § 55 odst. 3 obč. zák. č. 40/1964 Sb. Tím, že práva a povinnosti smluvních stran stanovená ve smlouvě byla zněním pojistných podmínek změněna, byl porušen princip ochrany spotřebitele. Soud v této souvislosti nevzal na vědomí, že největší pojistné nebezpečí nebyly živelné události typu povodně (s ohledem na nadmořskou výšku nemovitosti) či pád letadla, ale právě nebezpečí poškození a krádeže. Tato hlavní rizika však nakonec nebyla téměř kryta. Jednáním žalované pojišťovny byl žalobce uveden v omyl, neboť pojistnou smlouvu bylo možno chápat dvojím způsobem. Agent žalované v tomto směru žalobce neupozornil na redukci pojistného plnění, ale žalobce úskočně uvedl v omyl, že pojistná částka je [částka]. Tím došlo k zamlčení podstatných okolností, což mohlo vést ke spáchání trestního činu podvodu. Proto by měla být interpretační pravidla soudu směrem k žalobci jako ke spotřebiteli přívětivější. Žalobce dále poukázal na dle jeho názoru nevyváženou výši pojistného versus výši pojistné částky, kdy pojistné je [částka] /rok a pojistné plnění je 10 000 Kč/pojist událost. Takové nevyvážené plnění musí být podle jeho názoru obsaženo ve smlouvě, kterou žalobce podepsal, a nikoliv pouze v pojistných podmínkách, které žalobce naopak nepodepisoval. Žalobce tedy žil v dobré víře, že jakmile nastane pojistná událost, dostane se mu pojistného plnění ve výši vyplývající ze smlouvy; dostalo se mu však plnění plynoucí z pojistných podmínek, vepsaných mimořádně špatně čitelným písmem, komplikovaně označených, vyslovených právnickou materií a to pod dokonce dvojím odkazem na jiné místo textu. Tím došlo k významnému narušení rovnováhy mezi účastníky. Žalobce soudu prvního stupně dále vytýkal, že nehodnotil další okolnosti případu, jako výši žalobce uplatněné škody, ani se nezabýval neoprávněnou kritikou předmětu pojištění ze strany žalované.

10. Žalobce nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení. Měl za to, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné, spočívající v charakteru sporu a v majetkových poměrech žalobce, pro které by mělo být aplikováno ust. § 150 o. s. ř. Žalobce jednak neporušil žádnou svou povinnost, jednal vždy korektně a transparentně, a ve sporu neuspěl pouze v důsledku subjektivního hodnocení soudem první stupně; nadto je žalobce v insolvenčním řízení. Náklady na straně žalované pak vznikly nesprávným postupem soudu prvního stupně, když dvě z nařízených jednání se prakticky nekonala. Žalobce pak brojil i proti lhůtě k plnění, kterou považoval za příliš krátkou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle jejího názoru se soud prvního stupně vytýkaných procesních vad nedopustil. Žalovaná pak respektovala, že žalobce smlouvu uzavírá jako spotřebitel, což mu zakládá ochranu jako průměrnému spotřebiteli, což však nemůže vyústit v závěr, že pro něj neplatí smluvní ujednání obsažená v pojistných podmínkách. Žalovaná zopakovala, že žalobce pojistné podmínky převzal a jejich převzetí potvrdil v samotné smlouvě. Žalobce ani nemůže vznést námitku neúčinnosti pojistných podmínek v smyslu ust. § 17512 o. z., neboť toto ustanovení nového občanského zákoníku se na smlouvu uzavřenou mezi účastníky v r. [rok] vůbec nemůže vztahovat. Tvrzení žalobce, že pojistné podmínky neměl k dispozici, je pak vyvráceno korespondencí mezi účastníky, v níž žalobce sám na znění pojistných podmínek odkazuje. Samotná smlouva je koncipována přehledně, v bodech, s odkazy na konkrétní články pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí a logicky obsahují podrobnosti k pojištění. Žalobce se mohl důkladně seznámit s pojistnými podmínkami i po uzavření smlouvy, a v případě, kdy by mu ujednání v nich obsažená nevyhovovala, mohl v souladu s čl. 16 odst. 5 Všeobecných pojistných podmínek pojištění vypovědět do dvou měsíců po uzavření pojistné smlouvy s osmidenní výpovědní lhůtou, a to v souladu s ust. § 800 odst. 2 obč. zák. Smluvní ujednání podle žalované nezakládají nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků. K tomu žalovaná odkázala na rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5334/2008. Pokud by tomu tak bylo, pak by žalobce musel nepřípustnost ujednání a z toho vyplývající neplatnost smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době, což žalobce neučinil. Žalovaná se dále vyjádřila k předmětu pojištění a jeho stavu a k výši žalobcem uplatněné škody. Konečně žalovaná uvedla, že žalobce si mohl ve smlouvě sjednat vyšší limit pro pojistná nebezpečí dle [číslo] písm. j), k ) l) DPPSO, než činí základní limity, s čímž by ovšem bylo spojeno i vyšší pojistné; ani to však žalobce neučinil. K rozhodnutí o nákladech řízení žalovaná uvedla, že žalobci již vyšla vstříc tím, že se v řízení nenechala, přestože tak mohla učinit, právně zastoupit, čímž významně snížila své náklady ve prospěch žalobce. Přiznaná částka ve výši [částka] je tak částkou minimální, nepoměrně nižší, než kolik pravděpodobně žalobce vynaloží na své právní zastoupení.

12. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že pojistné podmínky porušovaly jeho práva jako spotřebitele. Ve smlouvě samotné je výše pojistné částky uvedena tučným písmem, a takto byla pojistná částka žalobci ze strany pojišťovacího agenta i zdůrazňována. V pojistných podmínkách, psaných pětimilimetrovým písmem, tištěné na hranici čitelnosti, neměl spotřebitel šanci se vyznat, byly učiněny záměrně komplikovaně a pojišťovací agent je záměrně upozaďoval. V mezidobí již žalovaná uzavírá smlouvy v jiném znění, kdy všechny zásadní otázky jsou řešeny v textu samotné smlouvy; tím žalovaná přiznala svůj dřívější nesprávný postup, kdy i v případě žalobce měly být všechny podstatné otázky obsaženy přímo v textu samotné pojistné smlouvy. Při různém znění smlouvy a podmínek musí být preferováno znění samotné smlouvy. Žalobce jako spotřebitel a slabší smluvní strana nemohl očekávat, že znění smlouvy, kterou podepsal, budou nahrazena nepřehlednými a nečitelnými ustanoveními pojistných podmínek, takže smluvní ujednání o výši pojistné částky pozbyde účinnosti. Takové nepoctivé chování žalované jako silnější smluvní strany nemůže obstát pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce měl dále za to, že soud prvního stupně pochybil, když při rozhodování přihlédl k písemnému vyhotovení závěrečného návrhu žalované, která jej do spisu založila poté, co bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku. Stejně tak soud pochybil, když věc ihned poté, co žalované uplynula 15 denní lhůty stanovená soudem pro vyjádření k odvolání, nepředložil odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, ale vyčkal, až žalovaná, s prodlevou dalších 3 týdnů, vyjádření předloží. K takovému vyjádření, které bylo podáno po lhůtě stanoveno soudem, nemůže být přihlédnuto. Žalobce dále odmítl vyjádření žalované, pokud jde o dehonestaci osoby žalobce a pojištěné nemovitosti, podle jeho názoru žalovaná nemá dostatek porozumění a empatie pro důvody a cíle, pro které žalobce pojištění sjednával.

13. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. V prvé řadě se soud prvního stupně nedopustil žádných závažných procesních pochybení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně postupoval správně, když neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalobce. Žalobce se mýlí, když má za to, že výslech účastníka je tradičním či klíčovým důkazním prostředkem. Naopak, v rámci sporného civilního procesu je výslech účastníka důkazem podpůrným, což vyjadřuje zákon (v ust. § 131 odst. 1 o. s. ř.) požadavkem, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak.V dané věci pak skutečnosti, které měly být výslechem žalobce prokázány, nejsou pro rozhodnutí ve věci samé podstatné. Soud prvního stupně proto správně návrh žalobce na provedení jeho účastnického výslechu zamítl. Případný nedostatek poučení o opravném prostředku (který proti rozhodnutí o zamítnutí důakzního návrhu není přípustný) není vadou, kterou by mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Protokol o jednání ze dne [datum] [rok] obsahuje nesprávnost, když v jeho záhlaví je skutečně nesprávně uvedeno, že zapisovatelka [jméno] [příjmení] byla jednání přítomna, z další části protokolu o jednání je však seznatelné, že se jedná o přepis protokolu ze záznamu. Toto pochybení nemůže založit vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale jde o zřejmou nesprávnost, kterou lze napravit postupem podle § 40 odst. 8 o. s. ř. Ani nesdělení výsledků přípravy jednání. není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně dále nepochybil, když do spisu založil závěrečný návrh žalované, došlý soudu dne [datum]. Právo účastníka podat k soudu písemné podání není nijak omezeno a je povinností soudu, aby i závěrečný návrh, došlý soudu poté, co bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, založil do spisu a přihlédl k jeho obsahu. V daném případě písemný závěrečný návrh žalované pouze shrnul jeho ústní přednes, neobsahoval žádné nové argumenty, které by již ze strany žalované nezazaněly; tedy tím, že žalobci již nebylo toto podání žalované doručeno, nebyla jeho práva nijak zkrácena. Pokud žalobce namítal, že odvolací soud neměl přihlédnout k vyjádření žalované k odvolání žalobce, uvádí odvolací soud, že lhůta, jež byla žalované k tomuto úkonu stanovena, má pořádkovou povahu, což znamená, že z jejího nedodržení nevyplývají žádné (negativní) procesní důsledky.

15. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, které i správně právně posoudil. Soud prvního stupně věc, v souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. z. č. 89/2012 Sb., správně posuzoval podle občanského zákoníku [číslo] Sb. a správně aplikoval ust. § 788 a násl. upravující pojistnou smlouvu, jakož i ust. § 52 a násl. upravující spotřebitelské smlouvy.

16. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu ust. § 788 a násl. obč. zák., jejíž nedílnou součástí byly i Všeobecné pojistné podmínky a Doplňkové pojistné podmínky, v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně. K závaznosti pojistných podmínek odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5334/2008. Dále doplňuje, že neshledal, že by byly pojistné podmínky nepřehledné (jak Všeobecné pojistné podmínky, tak i Doplňkové pojistné podmínky jsou v rozsahu pouze dvou stran textu) či nečitelné (velikost písma je stejná jako na smlouvě samotné a písmo není světlejší než na smlouvě). K argumentu žalobce, že při rozporu smlouvy a pojistných podmínek by se mělo vycházet ze znění smlouvy, odvolací soud uvádí, že rozpor mezi uvedenými listinami neshledal, neboť ustanovení pojistných podmínek pojistnou smlouvu nenahrazují, ale pouze doplňují v otázkách, které nejsou upraveny samotnou smlouvou (přičemž smlouva v tomto směru obsahuje odkaz na pojistné podmínky). Odvolací soud pak, stejně jako soud prvního stupně, neshledal jednotlivá ujednání nacházející se ve smlouvě či v pojistných podmínkách nepřípustnými, zakládajícími v neprospěch žalobce nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Jak správně uvedl již soud prvního stupně, pojistné plnění bylo limitováno pouze pro určitá pojistná nebezpečí; pro pojistná nebezpečí, při nichž mohlo dojít ke zničení předmětu pojištění (a mohlo by tak dojít ke vzniku škody ve výši pojistné částky), žádné limity sjednány nebyly. Pro pojistná nebezpečí, která v daném případě vyvolala předmětnou pojistnou událost, mají sjednané limity podle názoru odvolací soudu své opodstatnění, neboť v případě odcizení věci krádeží vloupáním či loupeží či v případě poškození nebo zničení stavebních součástí způsobených jednáním pachatele směřujícím k odcizení věci nemůže dojít ke vzniku škody ve výši sjednané pojistné částky. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná postupovala v souladu se zákonem a s pojistnou smlouvou, když žalobci za předmětnou pojistnou událost vyplatila pojistné plnění ve výši 2x [částka], je tedy správný.

17. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

18. Žalobce brojil i proti výroku o nákladech řízení, když měl za to, že jsou zde dány předpoklady pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., případně pro stanovení delší pariční lhůty. Odvolací soud žádné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by žalované mohla být náhrada nákladů řízení odepřena, neshledal. Zejména zde nejsou žádné důvody spočívající v okolnostech sporu, neboť to byl žalobce, kdo v rozporu s uzavřenou smlouvou požadoval po žalované plnění, na které neměl nárok. Důvod zvláštního zřetele hodný pak nemůže spočívat ani v jiném právním názoru žalobce na závaznost pojistných podmínek. Na aplikaci ust. § 150 o. s. ř. pak nemůže mít vliv ani skutečnost, že žalobce je v současné době v oddlužení. Žalovaná se totiž v průběhu sporu chovala hospodárně, neboť se nenechala zastoupit advokátem (přestože se na ni nevztahuje judikatura Ústavního soudu ohledně účelnosti vynaložení nákladů za právní zastoupení advokátem), ale jednal za ni v řízení pověřený zaměstnanec. Za této situace, kdy náklady nezastoupené žalované spočívají pouze v paušálních náhradách hotových výdajů ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., není na místě žalované náhradu těchto nákladů odepřít. Všechny úkony, za nichž byla žalované soudem prvního stupně paušální náhrada nákladů přiznána, pak považuje odvolací soud za potřebné k účelnému bránění práva žalované. Odvolací soud však shledal ohledem na majetkové poměry žalobce, důvody pro určení delší pariční lhůty ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem, a to v délce 30 dnů ode dne právní moci rozsudku, když má zároveň za to, že delší lhůta k plnění nijak negativně nezasáhne do majetkových poměrů žalované. Odvolací soud proto prvostupňový rozsudek ve výroku o nákladech řízení, pokud jde o uložení povinnosti nahradit žalované náklady řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ohledně lhůty k plnění jej podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud ani v této fázi řízení neshledal žádné důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., proto žalovaná, která měla v odvolacím řízení úspěch, má právo na plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících ve třech paušálních náhradách hotových výdajů (za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast u odvolacího jednání) ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., celkem [částka]. I náklady odvolacího řízení umožnil odvolací soud žalobci zaplatit ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem v pariční lhůtě 30 dnů, a to ze shodných důvodů, jako náklady řízení vzniklé v řízení před soudem prvního stupně.