o zaplacení 81 404 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 81 404 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 6. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 169,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě podané dne 6. 8. 2024, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím, která byla žalovanému vyplacena dne 24. 5. 2019 jako pojistné plnění za pojistnou událost č. [číslo] nahlášenou žalovaným dne 18. 12. 2018 (posprejování fasády bytového domu) k pojistné smlouvě č. [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 5. 2016. Žalobkyně tvrdila, že při následném šetření odhalila, že k posprejování fasády domu došlo ještě před uzavřením pojistné smlouvy, což potvrdily snímky z aplikace „[aplikace]“, kde jsou předmětné grafitti vidět už v letech 2009, 2011 a 2012, a proto ji žalovaný uvedl v omyl, když jí podal nepravdivé a hrubě zkreslené informace o tom, že k posprejování domu mělo dojít během 2. pololetí roku 2018, tedy v době, kdy byl dům pojištěn na základě shora uvedené pojistné smlouvy. S ohledem na tyto skutečnosti neměl podle žalobkyně žalovaný právo na výplatu pojistného plnění, neboť poškození domu nemohlo být kryto pojistnou smlouvou uzavřenou ex post, a proto došlo k jeho bezdůvodnému obohacení a žalobkyni vznikl nárok na vyplacení toho, co žalovanému plnila.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, namítal, že přesně nevěděl, kdy k pojistné události došlo, škodnou událost oznámil na základě opakovaného podnětu nájemců. Žalovaný vznesl též námitku promlčení, s tím, že promlčecí lhůta uplynula dnem 24. 5. 2022, tedy 3 roky poté, kdy se žalobkyně jako domnělá ochuzená dozvěděla o bezdůvodném obohacení, resp. se o něm mohla dozvědět, kdyby vynaložila péči, kterou lze po osobě v jejím postavení vyžadovat.

4. Žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila, protože v době vyplacení pojistného plnění dne 24. 5. 2019 o bezdůvodném obohacení žalovaného nevěděla a dozvěděla se o něm až dne 8. 2. 2022. Žalovaný ji při uzavírání pojistné smlouvy uvedl v omyl, jednal nepoctivě a neměl by těžit z vlastního nepoctivého jednání.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne 12. 2. 2016 pojistnou smlouvu č. [číslo] a pojištění trvalo od 13. 5. 2016 do 14. 2. 2019. Žalovaný dne 1. 12. 2018 (správně mělo být uvedeno 18. 12. 2018 – poznámka odvolacího soudu) oznámil žalobkyni pojistnou událost s tím, že došlo k posprejování fasády bytového domu. Žalobkyně věc prošetřovala, včetně toho, kdy došlo ke vzniku škody a dopisem ze dne 24. 5. 2019 sdělila žalovanému, že bylo ukončeno šetření pojistné události a oznámila mu výši vyplaceného pojistného. Následně žalobkyně na základě přijatého oznámení nahlédla do aplikace „[aplikace]“ a zjistila, že fasáda domu byla poškozená již před uzavřením pojistné smlouvy a vyzvala žalovaného k vrácení pojistného plnění.

6. Uvedená zjištění posuzoval soud prvního stupně podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a relevantní judikatury Nejvyššího soudu. Nejprve se zabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, kterou posuzoval podle § 621, § 629 odst. 1 a § 638 odst. 1 o. z. Dovodil, že objektivní promlčecí lhůta běžela od okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení dne 24. 5. 2019, kdy došlo k vyplacení částky 81 404 Kč žalovanému, a uplynula by dne 24. 5. 2029. I subjektivní promlčecí lhůta začala podle soudu prvního stupně běžet 24. 5. 2019, neboť v tomto okamžiku měla, resp. mohla mít žalobkyně znalost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo[Anonymizováno]se na její úkor obohatil. Pokud by žalobkyně v době prošetřování pojistné události vynaložila dostatečnou péči, kterou po ní lze v jejím postavení požadovat, tedy pokud by nahlédla do databáze „[aplikace]“, tak mohla zjistit, zda grafitti na fasádě bytového domu již dříve byly či nikoli. Získala by tak vědomost o všech rozhodných okolnostech uplatněné pojistné události, resp. o těchto okolnostech se měla a mohla objektivně dozvědět (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1510/2019). Subjektivní promlčecí lhůty uplynula dne 24. 5. 2022, tedy před podáním žaloby. Z uvedeného soud prvního stupně shledal, že žalobkyně podala žalobu po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty a že došlo k promlčení práva na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 81 404 Kč, a proto podanou žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v souhrnné výši 17 169,90 Kč.

8. Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání, v němž nesouhlasila se závěrem, že se o bezdůvodném obohacení dozvěděla již dne 24. 5. 2019 a že je tudíž její nárok promlčen. O bezdůvodném obohacení v době vyplacení pojistného plnění nevěděla, protože byla jednáním předsedy žalovaného pana [jméno FO] uvedena v omyl, když jí poskytl nepravdivé a hrubě zkreslené informace. Počátek běhu promlčecí lhůty vztahovala ke dni 8. 2. 2022, kdy se ze stížnosti [tituly před jménem] [jméno FO] dozvěděla o relevantních okolnostech; tehdy také podávala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu pojistného podvodu. Ze závěrů [orgán] nevyplývá, že by se skutek nestal, protože [orgán] shledala, že nepravdivé a hrubě zkreslené informace byly žalobkyni ze strany žalovaného předloženy, nicméně u pana [jméno FO] neshledala úmysl spáchat trestný čin. Podle jejího názoru po ní nelze spravedlivě požadovat, aby si ověřovala poškození předmětné fasády při šetření pojistné události, neboť primárně vychází z tvrzení pojištěného a předpokládá, že pojištěný uvádí informace pravdivě a úplně v souladu s § 2796 o. z. Jestliže by žalobkyně ke všem hlášeným pojistným událostem přistupovala s tím, že pojištěný jí lže, vedlo by to k neúměrném průtahům při šetření pojistných událostí a ke zvýšení cen pojištění, které by bylo nedostupně drahé anebo by ho za takových podmínek nikdo nenabízel. Žalovaný pak svým jednáním při hlášení pojistné události porušil § 6 odst. 1 o. z., neboť uvedl hrubě zkreslené údaje, a proto by podle § 6 odst. 2 o. z. neměl těžit ze svého nepoctivého jednání, což se v tomto případě stalo. Jednání žalovaného a přijetí vyplaceného pojistného plnění tak nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, když souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, a odvolání shledal nedůvodným.

11. Soud prvního stupně postupoval v souladu se zásadou procesní ekonomie řízení, když se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení, neboť podle soudní praxe, dovolá-li se dlužník odůvodněné námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje či nikoliv. Vychází se přitom z toho, že pokud je pohledávka skutečně promlčena, byla by stejně žaloba zamítnuta (viz R 29/83 Sb. rozh. civ.).

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro posouzení důvodnosti námitky promlčení a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Co se týká právního posouzení věci, tak soud prvního stupně aplikoval přiléhavá ustanovení o. z., jakož i relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a dospěl ke správnému závěru, že nárok žalobkyně je promlčen, na odůvodnění soudu prvního stupně v tomto směru odvolací soud plně odkazuje, zejména pokud jde o běh objektivní promlčecí lhůty.

13. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí lhůty, soud prvního stupně správně uvedl, že tato běží od okamžiku, kdy žalobkyně měla, resp. mohla mít znalost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil. Tento závěr má oporu v ust. § 619 odst. 1, 2 o. z., jenž stanoví, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Ustanovení § 619 o. z. upravuje počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároků vymahatelných u orgánu veřejné moci. Promlčecí lhůta tudíž počne běžet tehdy, kdy se oprávněná osoba dozvěděla nebo se měla a mohla dozvědět o všech okolnostech relevantních z pohledu promlčení. Běh subjektivní lhůty proto není nezbytně spojen s vědomostí o rozhodných skutečnostech, ale i se stavem, kdy se o nich oprávněný subjekt dozvědět mohl a měl (zaviněná nevědomost), což vyjadřuje zásadu, že práva patří bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). Jde o ustanovení obecné, jež se uplatní při výkladu ustanovení, jež upravují počátek běhu promlčecí lhůty ve zvláštních případech, a to jak u nároků podle občanského zákoníku (§ 620 až § 628 o. z.), tak i u nároků podle zvláštních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1510/2019).

14. V přezkoumávané věci bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně dne 24. 5. 2019 po svém předcházejícím šetření trvajícím pět měsíců, kdy zjišťovala, mimo jiné, okolnosti doby vzniku pojistné události, vyplatila žalovanému pojistné plnění. V tento den tedy prokazatelně věděla, kdo byl osobou povinnou k vydání bezdůvodného obohacení, protože jednala přímo s žalovaným a věděla, že této osobě vyplatila pojistné plnění. V rámci své profesní činnosti a zákonné povinnosti prošetřit pojistnou událost (srov. § 2797 odst. 1 o. z.) pak měla vynaložit takové úsilí, aby objasnila okolnosti podstatné pro posouzení existence a rozsahu její povinnosti plnit. Pokud by jednala s náležitou opatrností, jakou od ní lze v jejím postavení očekávat, neboť je institucí specializující se na likvidaci pojistných událostí, tak mohla a měla vědět, že k poškození fasády domu došlo ještě před uzavřením pojistné smlouvy. K objasnění doby poškození fasády předmětného domu přitom nebylo nutné vynakládat nějaké nadměrné úsilí, jak se žalobkyně pokoušela tvrdit v podaném odvolání, protože se jednalo o jednoduchou záležitost spočívající ve shlédnutí zevnějšku domu pomocí aplikace „[aplikace]“, což je možné učinit ze sídla žalobkyně prostřednictvím internetu, a to v relativně krátké době. Po žalobkyni je pak zcela namístě požadovat, aby se jako osoba, která se hlásí k výkonu určité profese (pojišťovnictví), zabývala tím, jak předmětná nemovitost, k níž uzavírala pojistnou smlouvu, vypadala i v minulosti (před uzavřením pojistné smlouvy, v průběhu pojištění), o to více, když je tyto informace možné zjistit z veřejně dostupného zdroje. Jinými slovy žalobkyně již dne 24. 5. 2019 mohla vědět, že na její úkor došlo k bezdůvodnému obohacení žalovaného, zejména pokud by vynaložila při svém šetření potřebné úsilí, aby si ověřila, že tvrzení žalovaného při nahlášení pojistné události nejsou v souladu s faktickým stavem, a to co do data vzniku pojistné události. Pokud by tak učinila, věděla by, že pojistná smlouva uzavřená s žalovaným tuto pojistnou událost nekryje, tzn. že neexistuje právní důvod k tomu, aby žalovanému cokoli plnila. Žalobkyně nicméně svojí vlastní neaktivitou zapříčinila, že o těchto okolnostech nevěděla, což je situace, kterou nelze klást k tíži nikomu jinému než jí samotné. Žalobkyně ani nejednala v omluvitelném omylu, který by mohl být pro běh promlčecí lhůty významný, neboť při vynaložení obvyklé opatrnosti se mohla svého omylu vyvarovat, pokud by pojistnou událost řádně prošetřila.

15. Pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pak není právně významné, kdy byl předmětný dům poškozen ani není v tomto směru právně relevantní úmysl předsedy žalovaného pan [jméno FO], který nadto nebyl v trestním řízení, které bylo odloženo, prokázán. Stejně tak není pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty přiléhavý poukaz na ust. § 6 odst. 1, 2 o. z.; nepoctivost jednání žalovaného by byla významná při posouzení žalovaného nároku jako takového, k čemuž s ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení nedošlo.

16. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně shledal, že subjektivní promlčecí lhůta v případě žalobkyně začala běžet v okamžiku, kdy mohla uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení u soudu poprvé, tedy dne 24. 5. 2019, trvala tři roky do 24. 5. 2022 a jejím marným uplynutím došlo k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud svoji žalobu podala u soudu až dne 6. 8. 2024, učinila tak po uplynutí promlčecí lhůty a podle § 609 věty prvé o. z. proto není žalovaný povinen plnit.

17. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, spočívající v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 4 380 Kč, k tomu 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 029 Kč, celkem 11 689 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit k rukám právního zástupce žalovaného v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.