o zaplacení 30 971 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 8. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu co do částky 21 159 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 8. 2023 do zaplacení. Zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 4 681,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu vad zájezdu, který si žalobce objednal pro sebe a členy své rodiny u žalované. Zájezd se konal v [stát] v termínu od 11. 7. 2023 do 18. 7. 2023, namísto vybraného hotelu [nazev] byla rodina žalobce ubytována v hotelu [nazev], který však neměl parametry, pro který si žalobce vybral původní hotel. Hotel [nazev] nebyl na rozdíl od původního hotelu přímo na pláži, ale na pláž se muselo podchodem přes komunikaci a vstup do moře byl strmější, v hotelovém pokoji se pak vyskytovali švábi, takže rodina žalobce musela být přesunuta do náhradního pokoje, což si zajistil sám žalobce. Nadto mu na letišti bylo dána k dispozici otevřené parkování stání namísto původně sjednaného krytého, rozdíl v cenách parkování byl nicméně žalobci vrácen. Žalobce požadoval z celkové ceny dovolené ve výši 96 630 Kč slevu ve výši 20%, tj. 19 326 Kč za změnu hotelu a 15%, tj. 4 100 Kč za výskyt hmyzu, náklady na stěhování za půl dne ve výši 6 900 Kč a slevu za parkování ve výši 645 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, s tím, že v důsledku chyby zahraničního partnera nebylo v původně vybraném hotelu místo, ihned však zajistila rodině žalobce náhradní ubytování, a to v hotelu vyšší kvality, který měl stejný přístup na stejnou pláž jako původní hotel. Pokud jde o výskyt hmyzu, žalobce byl před zájezdem seznámen s tím, že v daném podnebném pásmu se tento hmyz může vyskytovat. Jednalo se však o ojedinělý výskyt hmyzu v pokoji v přízemí; v pokoji, kam se žalobce přestěhoval, se již nevyskytoval. Poskytnutí venkovního parkovacího stání namísto krytého žalovaná nepovažovala za vadu zájezdu.

4. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze uvést, že soud prvního stupně dovodil, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zájezdu ve smyslu ust. § 2521 o. z. Jiné než sjednané ubytování považoval soud prvního stupně za vadu zájezdu ve smyslu ust. § 2537 o. z., a to i když jde o ubytování vyšší kategorie, žalobce má proto právo na slevu z ceny zájezdu ve smyslu ust. § 2540 odst. 1 o. z., a to ve výši 10%, což činí částku 9 812 Kč. Při určení výše slevy soud prvního stupně přihlédl k tomu, že se jednalo o hotel vyšší kategorie, který měl více restaurací, bazénů, hodnocení hotelů zákazníky bylo přibližně shodné, na druhé straně na pláž se z hotelu [nazev] muselo jít podchodem pod komunikací a vzdálenost od budovy hotelu na pláž byla delší, než od hotelu [nazev]. Nebylo prokázáno, že by vstup do moře z hotelu [nazev] byl strmější než z hotelu [nazev], když z leteckého snímku se zdá pravděpodobnější opak. Ojedinělý výskyt hmyzu v pokoji situovaném v přízemí nelze považovat za vadu zájezdu, na možnost výskytu hmyzu byl žalobce upozorněn. Přestěhování do jiného pokoje si žalobce zajistil sám a konečně poskytnutí jiného parkovacího stání nelze považovat za vadu zájezdu, i když bylo zahrnuto ve smlouvě o zájezdu. Žalobce tím, že přijal změnu parkovacího stání, souhlasil se změnou a rozdíl v ceně byl žalobci vrácen. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky 9 812 Kč včetně příslušenství, co do zbytku, tj. co do částky 21 159 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle §142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšné žalované přiznal 36,64% nákladů řízení v souhrnné výši 4 681,71 Kč.

6. Proti zamítavému výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytýkal, že přestože v řízení bylo prokázáno, že veškeré reklamované vady se v průběhu zájezdu vyskytly, přiznal žalobci pouze část jeho nároků. Žalobce nesouhlasil s tím, že mu soud prvního stupně nepřiznal žádnou slevu za hmyz na pokoji. V řízení nebylo prokázáno, jak se hmyz do pokoje dostal ani že by se jednalo o jediný exemplář, žalovaná se ani nemůže vyvinit tím, že žalobce na možnost výskytu hmyzu předem upozorňovala. Nelze totiž považovat za běžné, aby se švábi vyskytovali v 5* hotelu. Žalovaná pak tuto vadu uznala, neboť její delegátka spolu se žalobcem tuto záležitost řešila na recepci hotelu a žádala pro žalobce výměnu pokoje. Skutečnost, že výměnu pokoje musel nakonec dořešit žalobce sám, mu nelze klást k tíži. Žalobce proto považuje slevu je výši 15% za pobyt v předmětném pokoji po dobu dvou dnů a slevu za stěhování v rozsahu nákladů na ½ dne za přiměřenou, odpovídající Frankfurtské tabulce i současné rozhodovací praxi soudů. Žalobce měl dále za to, že soud prvního stupně nesprávně ocenil vadu spočívající ve změně hotelu. Sleva 10 % by totiž měla být poskytnuta jen za samotnou skutečnost, že žalobce s rodinou byl ubytován v jiné než vybrané ubytovací kapacitě. Za každý další negativní rozdíl by se měla sleva zvyšovat. Za samotnou vyšší vzdálenost od pláže by tak bylo možné podle Frankfurtské tabulky požadovat až 15% slevu, za absenci pizzerie a další odlišnosti slevu ve výši celkem 20%. K tomu žalobce již v řízení před soudem prvního stupně odkázal na větší množství rozhodnutí soudů nižších stupňů, kde byla přiznána sleva vyšší než 10% za podstatně menší rozdíly než v projednávané věci. Za vadu je podle žalobce třeba považovat i poskytnutí jiného než sjednaného parkování. I v tomto případě se totiž jedná o službu cestovního ruchu, která byla zahrnuta v ceně zájezdu. Nedostalo-li se proto žalobci objednané služby, ale služby v nižší kvalitě, jedná se o vadu, která zakládá právo na slevu ze zájezdu. Konečně žalobce nesouhlasil ani s výrokem o nákladech řízení. Podle judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (I. ÚS 92/08, I. ÚS 1310/09, 1 Co 173/97, 23 Cdo 3306/2015) se v daném případě jedná o spor, kdy výše plnění závisí na úvaze soudu, proto je na místě aplikovat ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznat plnou náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když souhlasila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně.

8. Odvolací soud přezkoumal prvostupňový rozsudek v napadených výrocích (tj. v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení) podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal částečně důvodným.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, z nichž vycházel i odvolací soud; věc však částečně nesprávně právně posoudil.

10. V prvé řadě je správný závěr soudu prvního stupně, že poskytnutí jiného než sjednaného hotelu je vadou zájezdu ve smyslu ust. § 2537 odst. 1 o. z., za níž má žalobce nárok na slevu z ceny zájezdu ve smyslu ust. § 2540 odst. 1 o. z. Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že tuto vadu je nutno ohodnotit slevou ve výši 15%. Je třeba přisvědčit žalobci, že již samotné poskytnutí jiného než sjednaného ubytování je považováno za vadu zájezdu, které zakládá nárok na slevu (a to i přestože by se jednalo o poskytnutí ubytování stejné nebo vyšší kategorie). V projednávané věci pak bylo změněné ubytování ve větší vzdálenosti od pláže a nenabízelo některé služby (pizzerie, cukrárna), kterými disponovalo rezervované ubytování, což bylo pro žalobce, resp. jeho děti podstatné. Odvolací soud proto uvedenou vadu ubytování oceňuje slevou ve výši celkem 15%. Toto ohodnocení je v souladu s Frankfurtskou tabulkou slev, podle níž se vada spočívající v jiném než smluveném hotelu oceňuje slevou ve výši 10-25%.

11. Odvolací soud se dále neztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně posoudil vadu spočívající v přítomnosti hmyzu na pokoji, v němž byl ubytován žalobce se svou rodinou. V řízení bylo prokázáno, že se v pokoji nacházel nepříjemný hmyz. Podle názoru odvolacího soudu by každé osobě s rozumem průměrného člověka (§ 4 odst. 1 o. z.) přítomnost takového hmyzu narušila dovolenou a požadoval by výměnu pokoje. S ohledem na rozsah výskytu hmyzu (byla prokázána přítomnost jednoho švába, jak plyne z fotografie předložené žalobcem) a dobu trvání vady (dva dny, než došlo k přestěhování rodiny žalobce), ohodnocuje odvolací soud tuto vadu zájezdu slevou ve výši 5%. V ocenění této vady jsou zahrnuty i nepříjemnosti související s nutností přestěhování do jiného pokoje (v rámci téhož hotelu).

12. Odvolací soud souhlasí s tím, že poskytnutí jiného typu parkování není vadou zájezdu ve smyslu ust. § 2537 odst. 1 o. z. Jedná se vadu bagatelní či nepříjemnost, která nedosahuje takové intenzity, aby bylo možno je považovat za vadu zájezdu, neboť tato okolnost není objektivně způsobilá zájezd jakkoliv narušit.

13. Žalobce tak má nárok na celkovou slevu ze zájezdu v rozsahu 20%, tedy ve výši 19 624 Kč (20% z částky 98 120 Kč). Soudem prvního stupně již byla žalobci přiznána částka 9 812 Kč, odvolací soud mu proto přiznal dalších 9 812 Kč. Spolu s touto částku zároveň žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 31. 8. 2023, kdy se žalovaná dostala do prodlení.

14. Odvolací soud proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé II. ohledně částky 9 812 Kč s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhověl, jinak, tj. co do částky 11 347 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve vyhovujícím výroku o věci samé I. nebyl prvostupňový rozsudek odvoláním dotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

15. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., když se jednalo o plnění, jehož výše závisí na úvaze soudu. Žalobce tak má právo na plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

16. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně spočívají v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 1 240 Kč, v odměně advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne 12. 9. 2024 a dne 31. 10. 2024) po 1 900 Kč (z tarifní hodnoty 19 624 Kč, ohledně níž byl žalobce v řízení před soudem prvního stupně úspěšný) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v 5 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč k těmto úkonům podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, cestovným ve výši 6 693 Kč (za dvě cesty [adresa] a zpět v délce 2x 416 km, a to dne 12. 9. 2024 a 31. 10. 2024 při použití osobního vozidla [nazev] s průměrnou spotřebou paliva (benzín) 6,4 l/100 km, ceně benzínu 38,20 Kč/1 litr podle vyhl. č. 398/2023 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč podle vyhl. č. 398/2023 Sb.), v náhradě za promeškaný čas za 17 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhradě za daň z přidané hodnoty ve výši 4 073 Kč, celkem 24 706 Kč.

17. Odvolací soud žalobci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za vyjádření k odporu, neboť tento úkon nepovažoval za účelný, když k podání vyjádření nebyl žalobcem soudem vyzván (odpor mu byl soudem prvního stupně zaslán pouze na vědomí) a své stanovisko k odporu mohl sdělit při jednání, které se následně ve věci konalo.

18. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 1 060 Kč, odměnou advokáta za 2 úkony právní služby (sepis odvolání, účast u odvolacího jednání) po 1 500 Kč (z tarifní hodnoty odpovídají plnění přiznanému odvolacím soudem) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., jednou náhradou hotových výdajů za 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, jednou náhradou hotových výdajů za 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovným ve výši 3 366 Kč (za cestu [adresa] a zpět v délce 416 km dne 24. 4. 2025 při použití osobního vozidla [nazev] s průměrnou spotřebou paliva (benzín) 6,4 l/100 km, ceně benzínu 35,80 Kč/1 litr podle vyhl. č. 475/2024 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,80 Kč podle vyhl. č. 475/2024 Sb., v náhradě za promeškaný čas za 10 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 1 809 Kč, celkem 11 485 Kč.

19. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí celkem 36 191 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.