o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 29/2021-74,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), druhým výrokem zamítl žalobu o zaplacení dalších [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Výrokem III. žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka].

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka], uzavřeného dne [datum], s dobou splácení 72 měsíců ve splátkách po [částka], resp. [částka] včetně doplňkových služeb. Celkem žalobce uhradil ve 4 splátkách [částka]. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení, žalobce přistoupil ke zesplatnění úvěru dne [datum] a vyzval žalobce k zaplacení [částka] nejpozději do [datum]. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť považoval smlouvu za neplatnou, když žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Zároveň namítl rozpor s dobrými mravy vzhledem k tomu, že žalobce požaduje navrácení částky představující 350 % jistiny. Neplatné je ujednání o doplňkových službách, které nebyly nepovinné a výše poplatků za ně činí [částka], což přesahuje výši poskytnutého úvěru. Neplatné je i ujednání o smluvní pokutě. Žalovaný obdržel pouze [částka], zaplatil [částka], takže pohledávka může činit maximálně [částka].

3. Soud první stupně vyšel z toho, že žalobce a žalovaný si dne [datum] dohodli poskytnutí úvěru ve výši [částka], žalobci bylo vyplaceno [částka] Smlouva obsahovala ujednání o inkasní službě a doplňkové službě Podpora. Žalobce posuzoval bonitu žalovaného. Následně došlo mezi žalobcem a žalovaným k ujednání, že žalobce poskytne žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž částka [částka] bude vyplacena žalobci za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného vůči žalobci. [příjmení] [částka] byla vyplacena žalovanému a částka [částka] byla započtena na náklady žalobce dle sjednané smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně. Výše měsíční splátky činila [částka] a za doplňkové služby [částka] měsíčně, přičemž bez doplňkových služeb nebylo možno smlouvu sjednat. Žalobce měl k dispozici výplatní pásku žalovaného za měsíc srpen 2019, kde byl příjem [částka] a dále výpis z účtu žalovaného za měsíc srpen 2019, z něhož zjistil pohyb na účtu žalovaného a zůstatek [částka], obdobně za měsíc červenec 2019 vyplýval zůstatek [částka]. Z výpisu z nebankovního registru vyplynulo, že žalovaný splňuje požadavky AML zákona, a dále že žalovaný není v exekuci a jeho doklady nebyly odcizeny.

4. Po právní stránce vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a § 580 a § 2991 odst. 1 o. z., a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce si sice opatřil údaje o výdělku žalobce, tím však byla izolovaně výplatní páska, aniž by si žalobce zjišťoval, zda jde o příjem pravidelný a na základě jaké smlouvy je mzda vyplácena a zda jsou z příjmu prováděny další srážky. Porovnáním příjmů a výdajů mělo být zřejmé, že žalovaný veškeré příjmy spotřebovává, navíc ve spotřebě nejsou uvedeny výdaje týkající se bydlení, nebyly doloženy doklady týkající se případných dalších úvěrů. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že si žalobce sice vyžádal informace o příjmech žalovaného, ty však nebyly ověřeny a žalobce tak spolehl pouze na údaje sdělené žalovaným.

5. S ohledem na tento závěr soud prvního stupně považoval uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobci vrátil bezdůvodné obohacení, které přijal, přičemž jeho výši stanovil částkou [částka]. Při stanovení této částky soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci byla vydána částka [částka], přičemž za přijaté plnění byla považována i částka [částka] jako úhrada předchozího úvěru poskytnutého žalovanému. Žalovaný celkem uhradil [částka], proto k doplacení zbývá částka [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum], když splatnost vyplývala z upomínky, kterou došlo ke zesplatnění úvěru. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

6. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu každého z účastníků a žalovanému uložil nahradit žalobci náklady v rozsahu 62 % všech účelně vynaložených nákladů.

7. Proti výroku I. a III. rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, ve kterém se závěry soudu prvního stupně nesouhlasil. Poukázal zejména na to, že pokud soud prvního stupně posoudil smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši [částka] za absolutně neplatnou, měla být obdobně posouzena i předchozí smlouva ze dne [datum] [číslo] nelze za plnění ve prospěch žalovaného počítat částku [částka], která byla uhrazena přímo na účet žalobce jako splátka přechozího úvěru a nyní je ukládána k úhradě žalovanému. Žalovaný tyto finanční prostředky neobdržel a nelze přihlížet k jakémukoliv ujednání, kterým měl žalobce požádat o úhradu předchozího závazku. Ze strany žalovaného nemůže dojít k bezdůvodnému obohacení, pokud si tyto prostředky zaslal žalobce sám sobě, navíc na základě předem předtištěného prohlášení. Žalovaný souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nebyla ze strany žalobce dostatečně posuzována schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména, že žalobce si měl ověřit skutečnosti uváděné spotřebitelem. Odvolacímu soudu navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném jeho odvoláním (výrok I.) změnil tak, že uloží žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky a žalobci uloží nahradit žalovanému náklady řízení v plné výši. Pro případ, že by soud posuzoval i bezdůvodné obohacení související s neplatně uzavřenou smlouvu [číslo] tak nechť je žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se úrokem prodlení v zákonné výši a určí výši nákladů řízení včetně řízení před odvolacím soudem.

8. Žalobce považoval odvolání žalovaného za nedůvodné a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a odst. 4, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

10. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, zejména pokud jde o uzavření úvěrové smlouvy a vzniku a výše dluhu žalovaného. Odvolací soud nemá výhrady k hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, nemá výhrady k právnímu hodnocení nároku žalobce, pokud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Odvolací soud však nesouhlasí s výší bezdůvodného obohacení, jak byla soudem prvního stupně zjištěna.

11. V rozhodných skutečnostech ohledně vzniku závazku žalovaného k zaplacení žalované částky z předmětné úvěrové smlouvy odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce nejprve požádal o úvěr ve výši [částka] (smlouva [číslo] ze dne [datum]). Žalovanému byla vyplacena částka [částka]. Dne [datum] byl žalovanému poskytnut druhý úvěr (smlouva [číslo]) ve výši [částka], z něhož na splacení první úvěrové smlouvy bylo převedeno [částka], žalovanému bylo vyplaceno [částka] a žalobce si ponechal [částka] na své náklady. Úvěrová smlouva byla uzavřena na 72 měsíců a žalovaný měl uhradit celkem [částka] ([částka] jistina + [částka] úrok). Splátka úvěru byla stanovena na [částka], která však byla navýšena o povinnou měsíční platbu inkasní služby [částka] a doplňkové služby Podpora [částka], celkem činila měsíční splátka [částka]. Žalovaný uhradil celkem 4 splátky, tj. [částka], do prodlení se dostal se splátkou splatnou dne [datum]. Ke zesplatnění došlo dopisem žalobce ze dne [datum], žalobce požadoval uhradit celkovou částku [částka] nejpozději do [datum].

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce dostatečně nezkoumal schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, když se spokojil s výpisy z účtu žalovaného za jeden měsíc, z něhož mělo být žalobci zřejmé, že žalovaný veškeré finanční prostředky spotřebovává a má pohledávky po splatnosti. Soud prvního stupně proto správně přihlédl k § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zkoumal, zda ze strany žalobce byla předsmluvní povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dodržena, a pokud ne, že pohlížel na smlouvu jako absolutně neplatnou. Potud je jeho závěr správný, včetně toho, že žalovanému uložil vrátit bezdůvodné obohacení. Ostatně žalobce proti tomuto závěru nebrojil a odvolací soud pouze dodává, že povinností žalobce jako poskytovatele spotřebitelského úvěru je řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to s odbornou péčí. Nemůže se tak spoléhat jen na poskytnuté informace spotřebitelem, zejména tehdy, že se jedná o žadatele o nebankovní úvěr, kdy je zřejmé, že banka úvěr z nějakých důvodů již neposkytne. Při posouzení úvěruschopnosti by měl být kladen důraz na posouzení poměru příjmů a výdajů spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, kterou je třeba na splácení úvěru. V projednávaném případě nemohl žalobce nahlédnutím do výpisu z účtu žalovaného tento závěr učinit, když kromě splácení jiných úvěrů, šly výdaje na úhradu sázek u sázkových společností, tedy že se ze strany žalovaného jednalo o rizikové chování. Žalobce pak zcela rezignoval na ověření předložených údajů. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně učinil závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru, když žalobce nesplnil povinnost mu uloženou zákonem a dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.

13. Žalovaný je tak povinen ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. vydat žalobci, oč se obohatil. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] byla neplatná, měl stejně hodnotit i první smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], když zejména při posuzování úvěruschopnosti vycházel žalobce z údajů poskytnutých k návrhu na uzavření této smlouvy (neboť jiné ke smlouvě ze dne [datum] nedokládal). Ze smlouvy ze dne [datum] bylo žalovanému vyplaceno [částka] a žádnou splátku neuhradil. Ze smlouvy ze dne [datum] bylo žalobci vyplaceno [částka] Celkem tedy obdržel [částka], přičemž na druhý úvěr žalovaný zaplatil [částka], k doplacení tak zbývá částka [částka]. Tuto částku je proto žalovaný včetně zákonného úroku z prodlení žalobci vydat.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl dále co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci celkem [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Odvolací soud zároveň rozhodl o nákladech nalézacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.), tak, že uložil povinnost k náhradě žalobci, když jeho úspěch byl pouze částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Výše nákladů vedeného před soudem prvního stupně dosáhla [částka] a představuje 69 % nároku na náhradu nákladů řízení poměřeno poměrem úspěchu a neúspěchu v řízení. Náhrada nákladů řízení žalovaného je tvořena 3 úkony právní služby advokáta žalovaného před soudem prvního stupně po [částka] stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – převzetí a příprava, písemné podání a účast při ústním jednání), paušální náhradou hotových výdajů připadající na tyto úkony právní služby ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále jsou náklady tvořeny cestovným ve výši [částka] (podle ust. § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [obec] - [obec] a zpět (276 km) automobilem Škoda Rapid, při ceně benzinu [částka] za litr (podle § 4 písm. b/ vyhl. č. 589/2020 Sb.) a spotřebě 4,9 litrů [číslo] km, včetně základní náhrady [částka] (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a náhradou za ztrátu času ve výši [částka] (2x 7 půlhodin po [částka]). Náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady advokáta, cestovného a náhrady za promeškaný čas činí celkem částku [částka]. Celkové náklady tak tvoří částku [částka], což s ohledem na částečný úspěch žalovaného 69 % představuje částku [částka].

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení více úspěšnému žalobci náhradu jím účelně vynaložených nákladů. Ty spočívají v odměně za právní zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., z tarifní hodnoty [částka], která tvořila předmět odvolacího řízení, přičemž v případě odvolacího řízení byl více úspěšný žalobce, když žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný co do částky [částka] a neúspěšný co do částky [částka]. Žalobce tak v odvolacím řízení uspěl v rozsahu 81,17 %, žalovaný v rozsahu 18,23 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve prospěch žalobce tak činí 63,54 %. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a je tvořena jedním úkonem právní služby – účast při jednání odvolacího soudu po [částka], paušální náhradou související s tímto úkonem [částka], cestovným ve výši [částka] (podle ust. § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [obec] - [obec] a zpět (228 km) automobilem Škoda Fabia, při ceně benzinu [částka] za litr benzínu (podle § 4 písm. b/ vyhl. č. 511/2021 Sb.) a spotřebě 6,26 litrů [číslo] km, včetně základní náhrady [částka] (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši [částka] (8 půlhodin po [částka]), to vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. [částka]). Žalobce má po zaokrouhlení právo na 64 % těchto nákladů, což představuje náhradu ve výši [částka], kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám advokáta žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1. o. s. ř.).