pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s 8,25 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (I.), žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] zamítl (II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (III.).

2. Žalobce se uvedeného plnění domáhal se odůvodněním, že na základě objednávky [právnická osoba] dveře [právnická osoba] obstarával přepravu zásilky k žalovanému, příkazce FM dveře [právnická osoba], při doručení požadoval vybrání dobírky od žalovaného v částce [částka]. Žalobce vlastní chybou opomněl zadat vybrání dobírky, zásilka byla žalovanému doručena dne [datum], její převzetí žalovaný potvrdil na odesílacím dokladu, dobírka však vybrána nebyla. Žalobce částku [částka] s ohledem na své povinnosti zasílatele zaplatil odesílateli zásilky a objednateli přepravy [právnická osoba] dveře [právnická osoba] převodem na bankovní účet v souladu s vystavenou škodní fakturou [číslo] žalovaného pak telefonicky i písemně kontaktoval, dluh však dosud ze strany žalovaného ani přes zaslání písemné výzvy zaplacen nebyl. Žalovaný se v částce [částka] na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, ten proto požaduje zaplacení této částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po lhůtě stanovené v úhradě doběrečného a částku [částka] jako náklad spojený s uplatněním pohledávky.

3. Žalovaný potvrdil, že dne [datum] obdržel zásilku, kterou si objednal od [právnická osoba] dveře [právnická osoba], jednalo se o vchodové dveře k domu, uvedl, že zaplatil dobírku, převzal zboží a obdržel daňový doklad, kde byla započítána i doprava, věc považoval za skončenou. [příjmení] téměř [částka] u konkrétního řidiče musel žalobce zjistit nejpozději následující den poté, kdy se rozvážejí zásilky, pravděpodobně ještě tentýž den, ne po několika měsících, jak je tvrzeno. Žalovaný měl připravené finanční prostředky v hotovosti na úhradu zboží, u zaplacení dobírky byl přítomen jednatel žalovaného a montér, který dveře instaloval. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

4. Soud prvního stupně v bodech 3. až 20. odůvodnění rozsudku, na které se odkazuje, ozřejmil obsah a rozsah provedeného dokazování a skutková zjištění, která jím opatřil, odkázal na ust. § 2991 o.z. a žalobě z podstatné části vyhověl. Vzal za prokázané i nesporné, že si žalovaný u [právnická osoba] dveře [právnická osoba] objednal dveře za částku [částka] a tyto dveře mu byly doručeny dne [datum]. Žalovaný tvrdil, že částku [částka] zaplatil v hotovosti přímo řidiči při převzetí dveří, jak vypověděl jednatel žalovaného, doklad o zaplacení si však od řidiče nevzal. Předání této částky potvrdila svědkyně [jméno] [příjmení], které jednatel žalovaného v den doručení předal obálku s penězi s tím, aby je přepočítala a následně se náhodou dívala z okna a viděla, jak jednatel žalovaného předal řidiči obálku, předání obálky řidiči potvrdil také svědek [jméno] [příjmení]. Svědek [jméno] [příjmení], řidič, však vypověděl, že žádnou hotovost od jednatele žalovaného za doručené dveře nepřevzal, v seznamu dobírek žalobce ze dne [datum] není uvedena zásilka pro žalovaného, v rolovacích kartách žalobce s datem jízdy [datum] je pak uvedena pro žalovaného dopravovaná zásilka, u které však není uvedena inkasovaná částka, jak je tomu v jiných případech, kdy je doručováno s dobírkou. Žalovaný ani přes výzvu soudu podle § 118a o.s.ř. neobjasnil, ani nedoložil, jakým způsobem se daná částka [částka] promítla v jeho účetnictví, žádný doklad o zaúčtování této částku nebyl předložen. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] na soud prvního stupně působila nevěrohodně, když ta se shodou okolností dívala z okna, vypověděla, že dveře odnesl do domu sám jednatel žalovaného, pak se opravila a vypověděla, že dveře odnesl společně se svědkem [jméno], nevěděla, jaké barvy má ta která bankovka, přestože jí peníze jednatel žalovaného dává k přepočítání. Soud prvního stupně se pozastavil nad tím, že jednatel žalovaného zaplatil zásilku v hotovosti, aniž by si vyžádal doklad o zaplacení, zejména když se nejedná o zanedbatelný finanční obnos, částku řádně nevyúčtoval. Proti tomu z listin žalobce vyplývá, že zásilka pro žalovaného neměla být doručována dobírkou, řidič takové instrukce neměl, vypověděl, že od žalovaného nic nepřevzal, a těžko si lze představit, že by žalobce data v jeho doručovacím systému pozměnil. Na faktuře [číslo] je sice způsob platby uveden dobírka, nicméně v kontextu zjištěných skutečností se jedná pouze o chybný údaj. Nicméně i pokud by jednatel žalovaného při předání zásilky zaplatil částku [částka], k čemuž lze na základě provedených důkazů těžko dospět, nebylo prokázáno, že se jednalo o finanční prostředky žalovaného. Soud na podkladě provedeného dokazování neuvěřil tvrzení žalovaného, že částku [částka] při doručení zásilky dne [datum] zaplatil.

5. Jelikož žalobce dne [datum] částku [částka] zaplatil [právnická osoba] dveře za žalovaného, ačkoli ji jako cenu objednaných a doručených dveří měl zaplatit žalovaný, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu citovaného § 2991 odst. 2 o.z. Obohacení se v tomto případě neprojevuje zvětšením majetku obohaceného, nýbrž nezmenšením jeho majetkového stavu v důsledku skutečnosti, že závazek vůči věřiteli byl splněn třetím subjektem (ochuzeným), v tomto případě žalobcem. Vydání bezdůvodného obohacení žalobce správně požaduje po žalovaném jako osobě, za kterou bylo plněno, ačkoli k tomuto plnění byl povinen žalovaný, neboť ten učinil ve svůj prospěch objednávku dveří za uvedenou cenu. Výše bezdůvodného obohacení [částka] nebyla mezi účastníky sporná. Žalovaný tuto částku žalobci nezaplatil, což ani netvrdil, proto mu byla povinnost k jejímu zaplacení uložena. Zároveň ve smyslu § 1970 občanského zákoníku má žalobce jako věřitel právo na úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, žalobce žalovaného vyzval k zaplacení výzvami ze dne [datum] a [datum] do sedmi dnů ode dne doručení výzvy, výzva byla k poštovní přepravě předána dne [datum] a ve smyslu § 573 občanského zákoníku platí domněnka, že zásilka odevzdaná k poštovní přepravě došla třetí pracovní den po odeslání, tj. v daném případě dne [datum] a od tohoto data pak počala běžet lhůta 7 dnů stanovená k zaplacení dané částky, která marně uplynula dne [datum]. Ode dne [datum] je proto žalovaný v prodlení se zaplacením této částky a žalobci náleží zákonný úrok z prodlení. Nedůvodným naopak soud prvního stupně shledal požadavek na zaplacení částky [částka], představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, když žalobce je zastoupen advokátkou, která v jeho zastoupení realizovala výzvu k plnění, a takto vzniklé náklady jsou zohledněny v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

6. S takovými důvody soud prvního stupně o nárocích žalobce rozhodl a o nákladech řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů za zastoupení advokátem rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Žalovaný napadl rozsudek v jeho výrocích I. a III. včasným a přípustným odvoláním, ve kterém nemá za správný závěr o tom, že nepromítl spornou platbu do svého účetnictví, když výdajovým pokladním dokladem jeho zaúčtování prokazuje. Za nesprávnou má úvahu o tom, že neprokázal, že částka, kterou řidiči předal, nepocházela z jeho finančních prostředků, když peníze jsou zastupitelné. Pokud je mu vytýkáno, že jeho jednatel si nevyžádal doklad o zaplacení, nejde o výtku případnou, když obdržel zboží a disponoval fakturou s dobírkou. Pro věc má za podstatné pouze to, zda řidič peníze obdržel či nikoli. Předání peněz potvrdila svědkyně [příjmení], o tom, že je měl jednatel žalovaného připraveny, vypovídá jeho emailová komunikace s dodavatelem, svědkyně [příjmení], svědek [příjmení] i jednatel žalovaného shodně popsali, že peníze byly připraveny v obálce. Soud prvního stupně o věci rozhodl na základě nepříliš přesvědčivých argumentů, dva ze čtyř svědků vyhodnotil jako nedůvěryhodné, svědkem [příjmení] se v podstatě vůbec nezabýval, za základ vzal výpověď řidiče, který je na výsledku sporu zainteresován. Navrhl zrušení rozsudku a zamítnutí žaloby.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že není namístě s ohledem na časový odstup i vzdálenost místa, odkud měla předání peněz pozorovat, přeceňovat výpověď svědkyně [příjmení]. Slyšení svědci i jednatel žalovaného popisovali jakousi obálku, nikoli však předání peněz, jednatel jako jediný společník žalovaného je osobou přímo zainteresovanou na výsledku sporu, svědek [příjmení] nadto uvedl, že před převzetím dveří viděl svědkyni [příjmení] seběhnout dolů ven a pak ji už neviděl, svědkyně navíc uvedla, že k předání zásilky došlo odpoledne, ačkoli se tak stalo v ranních hodinách, svědek [příjmení] si čas doručení nepamatuje. Ani vyzvednutí peněžní hotovosti v bance několik dnů před doručením zaplacení neprokazuje. Z provedeného dokazování neplyne, že by žalobce ustál své důkazní břemeno a úhradu ve výši [částka] prokázal.

9. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jejich vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), za souhlasu účastníků postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., a odvolání za důvodné nemá.

10. Soud prvního stupně ve věci provedl všechny důkazy, které žalovaný navrhoval ve vztahu ke své procesní obraně, tedy k prokázání skutečnosti, že řidiči byla v hotovosti předána žalovaná částka, pokud na základě hodnocení takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že nelze dospět k tomu, že by žalovaný svá tvrzení prokázal, odvolací soud se s ním ztotožňuje.

11. Procesní smysl důkazního břemene vyniká především v takové důkazní situaci, kdy aktivní účastníci beze zbytku splní svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Jeho pravým cílem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy určitá skutečnost, ve sporu rozhodná, nebyla dokázána, tedy v případech, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Rovněž v těchto případech musí soud rozhodnout v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).

12. Za důkazy, jejichž označením k prokázání svých tvrzení plní účastníci svou důkazní povinnost, mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků (§ 125 věta první o. s. ř.). Podle vztahu k dokazované skutečnosti se rozlišují důkazy přímé a nepřímé (indicie). Přímým důkazem je ten, který přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost (např. výpověď svědka o dokazované skutečnosti, kterou osobně viděl). Nepřímým důkazem je takový důkaz, který dokazuje skutečnost jinou, ale takovou, ze které je možné usuzovat, zda se stala či nestala skutečnost, která je předmětem dokazování; objasňuje tedy dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, která má k dokazované skutečnosti jen nepřímý vztah (např. výpověď svědka o tom, že viděl určitou osobu vcházet do místnosti, v níž se nacházela věc, kterou její vlastník od té doby postrádá). Zatímco souvislost mezi přímým důkazem a dokazovanou skutečností je zřejmá, musí být souvislost mezi nepřímým důkazem a skutečností, která je předmětem dokazování, teprve zjišťována. [jméno] této souvislosti bývá u jednotlivých nepřímých důkazů odlišná a může se i ukázat, že původní dojem o souvislosti nepřímého důkazu s dokazovanou skutečností byl vyvolán jen nahodilou shodou okolností a že tento vztah tu ve skutečnosti není. Protože každý nepřímý důkaz hodnocený odděleně (bez souvislosti s dalšími důkazy) umožňuje vždy více výkladů o svém významu, je jeho význam určen především jeho místem v řadě jiných nepřímých důkazů, jeho vztahem k těmto dalším důkazům a jeho souladností s nimi. Z toho plyne, že nepřímý důkaz sám o sobě zpravidla nevede – vzhledem ke svému zprostředkovanému vztahu ke skutečnosti, která je předmětem dokazování - k jejímu prokázání; výsledkem jeho hodnocení ve spojení s dalšími nepřímými důkazy tvořícími systém, jehož jednotlivé články jsou v souladu mezi sebou i s dokazovanou skutečností, však takový závěr být může.

13. Důkazy (přímé i nepřímé) hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.).

14. Výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne – jak vyplývá z výše uvedeného - v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.

15. V projednávané věci hodnotil soud prvního stupně jak důkazy přímé, tak důkazy nepřímé. Pokud jde o nepřímé důkazy prezentované především listinným dokazováním, jakýkoli závěr o zaplacení žalované částky z nich učinit nelze. Její zaplacení nelze dovozovat z emailové komunikace žalovaného s dodavatelem, z dokladu o vyzvednutí hotovosti v bance, z výdajového pokladního dokladu ani z faktury vystavené dodavatelem. Časově všechny tyto doklady tvrzenému zaplacení v hotovosti předcházejí, jak výdajový pokladní doklad, tak faktura jsou datovány o dva dny dříve, než se uskutečnila dodávka, ani skutečnost, že byl sjednán způsob úhrady dobírkou, samotnou platbu neprokazuje. V neprospěch tvrzení žalovaného pak vypovídají listinné důkazy předložené žalobcem, z nichž je zcela zjevná absence jakéhokoli údaje o tom, že by vůbec dobírka měla být při dodání dveří realizována, spolehlivě potvrzené je negativní zjištění, že žalovaný nedisponuje žádným písemným dokladem o tom, že by částku [částka] uvedeného dne žalobci prostřednictvím jeho řidiče předal. Výsledky nepřímého dokazování nevypovídají o tom, že by k plnění ze strany žalovaného došlo.

16. Pokud žalovaný brojil proti tomu, jak soud prvního stupně hodnotil zanesení výdaje do jeho účetnictví, lze mu přisvědčit, když bylo prokázáno vydání částky [částka] z pokladny oproti založení faktury dodavatele. Stejně tak by pro obranu žalovaného nemělo žádný význam, zda k platbě použil výlučně vlastní prostředky. Nicméně žádný z těchto závěrů nijak přímo neovlivňuje prokázání toho, zda byla či nebyla žalovaná částka jako dobírka řidiči skutečně předána.

17. Přímé dokazování bylo vedeno svědeckými výpověďmi a výpovědí účastnickou. Přímo ve vztahu k předání peněz řidič žalobce jako svědek popřel, že by jakoukoli částku od žalovaného převzal. Proti jeho výpovědi stojí účastnická výpověď jednatele žalovaného, který předání tvrdí. V obecné rovině je co do důkazní váhy účastnická výpověď vždy důkazem nižší síly, neboť účastník řízení nevypovídá pod trestně právní sankcí jako svědek (§ 126 odst. 1 o.s.ř.). V projednávané věci zároveň nelze přehlédnout, že ačkoli jednatel žalovaného velmi podrobně vypověděl, že měl v obálce přesně připravenou částku odpovídající ceně dveří, kterou řidiči předal, zároveň nijak nekomentoval, že výdajový pokladní doklad z [datum] zněl pouze na částku [částka]. V rámci své podrobné výpovědi jednatel vůbec nezmínil, zda dalších [částka] (nutně v mincích, pokud měla být částka přesná) do obálky přidal a kdy, případně zda přidal stokorunovou (nebo vyšší) bankovku, a jak za takového stavu naložil s částkou [částka] (nebo více), která by mu měla být vrácena, zda mu tedy řidič nějakou částku vracel (pravděpodobně z části v mincích), nebo zda ji (alespoň z části) řidiči ponechal„ od cesty“, jak bývá běžné. Jakkoli není rozdíl mezi částkou [částka] a částkou [částka] nijak velký, při tvrzení o přesně připravené částce k zaplacení bylo vysvětlení ze strany jednatele zcela namístě, uvedená nejasnost však vůbec nebyla zmíněna.

18. Pokud jde o další dva svědky, jejich výpovědi nejsou nijak kompatibilní, výpověď svědka [příjmení] nekoresponduje ani s výpovědí samotného jednatele. Svědek tvrdil, že viděl předání obálky, proti tomu sám jednatel vypověděl, že kromě něj a řidiče při předání peněz na ulici nikdo nebyl (strana 4 protokolu o jednání ze dne [datum]). Pokud jde o svědkyni [příjmení], i o její výpovědi lze mít pochybnosti v tom, co vůbec mohla nebo nemohla vidět z okna v prvém patře, nedovedla určit správně denní dobu dodávky, ačkoli hovořila o hodnotách bankovek a tom, že si řidič částku přepočet, opět jediným slovem nezmínila výše uvedené„ drobné“, zároveň je sporné, zda vůbec byla v domě, když ji svědek [příjmení] viděl před převzetím dveří vyjít dolů ven (strana 2 protokolu o jednání ze [datum]). Výpovědi svědků se značně rozcházejí, i vzhledem k tomu, že vypovídali o události s téměř dvouletým odstupem, a jejich sdělení tak nelze nijak přeceňovat. Jak již výše uvedeno, přímým listinným důkazem o zaplacení žalované částky v podobě potvrzení žalovaný nedisponuje.

19. Ani výstup dokazování přímými důkazy tak nelze zhodnotit pozitivně ve prospěch verze žalovaného, pokud tedy soud prvního stupně uzavřel, že po provedeném odkazování nelze dospět k závěru, že žalovaný při předání zásilky zaplatil částku [částka], je jeho závěr správný.

20. Žalobce v řízení prokázal, že dne [datum] poukázal na účet dodavatele dveří žalovanou částku, z titulu tohoto plnění se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil a uplatněný nárok je důvodný. S ohledem na uvedené datum zaplacení však odvolací soud nemohl žalobci přiznat úrok z prodlení vázaný na první výzvu k plnění ze dne [datum], neboť v té době ještě za žalovaného neplnil a bezdůvodné obohacení na jeho straně nemohlo vzniknout. Do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný mohl dostat až poté, kdy za něj žalobce plnil, jeho prodlení se tak váže na výzvu ze [datum] předanou poštovní přepravě [datum], při třídenní fikci doručení a sedmidenní lhůtě k plnění byl žalovaný povinen plnit nejpozději [datum] a do prodlení se dostal až [datum]. Ohledně úroku z prodlení do tohoto data žalobní požadavek není důvodný.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ohledně úroku z prodlení ze žalované částky za dobu od [datum] do [datum] změnil a žalobu zamítl, jinak jej podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci, který neuspěl jen v nepatrné části, byla přiznána plná náhrada nákladů řízení sestávající z náhrady za řízení před soudem prvního stupně, která byla správně určena částkou [částka] a náhrady za odvolací řízení ve výši [částka], sestávající z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši [částka], jedné paušální náhrady ve výši [částka] a 21% DPH ve výši [částka]. Žalobci na náhradě nákladů řízení náleží celkem [částka].