pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), žalobu ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě 15 dnů (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. (odškodňovací zákon), která jí byla způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] (posuzované řízení), které bylo zahájeno dne [datum] a dosud nebylo skončeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a argumentovala tím, že v posuzovaném řízení nelze konstatovat žádné průtahy, přičemž doposud bylo vedeno před třemi stupni soudní soustavy, po skutkové i právní stránce se jedná o řízení velmi složité a význam tohoto řízení pro žalobkyni nelze přeceňovat, neboť požaduje náhradu nemajetkové újmy z posuzovaného řízení a dochází k řetězení nároku, když předmětem posuzovaného řízení bylo odškodnění za řízení restituční.

3. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku popsal svá skutková zjištění (zejména ohledně průběhu posuzovaného řízení), přičemž konstatoval, že ke dni jeho rozhodování toto řízení trvá 13 let a necelých 8 měsíců a dosud nebylo skončeno.

4. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně na daný případ ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 a § 31a odškodňovacího zákona a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce, když toto řízení dosud není skončeno. Délka řízení byla podle závěrů nalézacího soudu způsobena mimo jiné i určitou nekoncentrovaností postupu soudu zejména ohledně požadované součinnosti Ing. [jméno] [příjmení], jakož i tím, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum] zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], a to pro nezákonnost, neboť soud prvního stupně a odvolací soud se odchýlily od rozhodovací praxe při řešení otázky nároků na základě výzvy k vydání věci podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení nevyvracela a nesprávný úřední postup je již takové intenzity, že je namístě jej odškodnit peněžitou částkou (konstatování porušení práva není odškodněním dostačujícím).

5. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu i ESLP vyšel soud prvního stupně z částky [částka] za 1 rok trvání řízení (za prvé 2 roky z částky poloviční) a dospěl k základní částce [částka], kterou dále modifikoval s ohledem na kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) odškodňovacího zákona.

6. Jde-li o kritérium složitosti řízení, jeho předmětem byla náhrada škody v podobě ušlého nájemného, řízení je složité z hlediska procesního a důkazního, když byla prováděna celá řada listinných důkazů, bylo nutné nechat vypracovat znalecký posudek ohledně stanovení ušlého zisku a následně i revizní znalecký posudek, bylo třeba zajistit přístup do nemovitosti, byla vyžadována součinnost od třetích osob, opakovaně bylo uloženo pořádkové opatření ve formě pokuty za nesplnění vyžadovaných povinností, ve vztahu k účastníkům byly realizovány procesní výzvy, zároveň k jejich žádostem byla jednání opakovaně odročována, rovněž bylo vyhověno žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že účastníkům nelze přičítat k tíži využití jejich procesních práv, avšak že na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ač se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Z hlediska složitosti řízení proto snížil základní částku o 30 %, o dalších 25 % snížil základní částku proto, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, neboť ve věci rozhodoval opakovaně odvolací soud a také Nejvyšší soud. Z hlediska kritéria postupu orgánů státu během řízení základní částku nezvyšoval ani nesnižoval, když přihlížel k tomu, že postup soudu je zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy. Jde-li o kritérium významu řízení pro poškozeného, zdůraznil soud prvního stupně, že zadostiučinění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. V posuzovaném řízení se jednalo o zaplacení peněžité částky a nejde tak o řízení s typově vyšším významem pro účastníka z hlediska konstantní judikatury. Význam řízení nelze ani poměřovat částkou, kterou žalobkyně v posuzovaném řízení požaduje, neboť stanovení této částky je čistě její záležitostí a nikoliv výsledkem objektivních okolností. Pokud žalobkyně argumentuje, že předmětem řízení je vysoká finanční částka, pak zdůraznil, že za účelem zjištění opodstatněnosti požadované částky byly v řízení vypracovány znalecké posudky a výše plnění tak závisí na znaleckém dokazování. Navíc žalobkyně sama vzala v průběhu posuzovaného řízení žalobu zpět co do částky přesahující [částka] a zároveň její roli lze hodnotit jako pasivnější s prvky jisté nerozhodnosti, když nejprve nepožadovala výslech znalce, a následně jej požadovala. S ohledem na to nelze hovořit o zvlášť významném pocitu nejistoty a nebylo tak podle nalézacího soudu důvodu z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni základní částku zvýšit nebo naopak snížit.

7. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně snížil základní částku odškodnění o 55 % a žalobkyni přiznal částku [částka] spolu s příslušenstvím podle § 1970 o.z. ve spojení s § 15 odst. 1, 2 odškodňovacího zákona, když žalovaná se v tomto případě dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku, tj. od [datum]. Ve zbytku požadované částky ([částka] s příslušenstvím) tedy neshledal žalobu důvodnou a v tomto rozsahu ji zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. a výši těchto nákladů vyčíslil.

8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Vytkla soudu, že nevysvětlil, proč vyšel ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za 1 rok trvání řízení a nezvolil např. částku [částka], ze které vycházela v žalobě. Podle ní nebylo řízení skutkově ani procesně komplikované, v řízení nebyl vysoký počet účastníků a provedení důkazu znaleckým posudkem je naprosto běžnou součástí řady soudních řízení. Navíc předmětem prvého řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím a soudem dovolacím nebyl nárok co do jeho výše, ale jen základ nároku, tj. posouzení, zda původní restituční rozhodnutí byla nebo nebyla zrušena pro nezákonnost, a tedy zda je naplněn základní předpoklad pro případný úspěch žaloby. V tomto ohledu zcela zásadně pochybil soud prvního stupně i odvolací soud, když v rozporu s judikaturou dospěl k chybnému závěru o tom, že původní restituční rozhodnutí nebyla nezákonná. Nutnost prvního předložení věci dovolacímu soudu tedy nebyla výsledkem jednání účastníků, ale důsledkem nezákonného rozhodnutí obecných soudů, což se naopak musí projevit zvýšením základní částky odškodnění. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s námitkou, že ač druhé dovolací řízení bylo zapříčiněno jednáním žalované, toto bylo dovolacím soudem odmítnuto pro vady a v důsledku toho bylo řízení prodlouženo o další rok. Jde-li o snížení základní částky odškodnění pro počet stupňů soudní soustavy, jde o kritérium složitosti věci a takto byla ve výsledku základní částka snížena z téhož důvodu dvakrát. Nalézací soud se dále nevypořádal s tím, že řízení je pro žalobkyni významné z důvodu jejího pokročilého věku, když z toho důvodu vnímá dlouhotrvající řízení intenzivněji, neboť takovéto osoby se obávají, zda se vůbec konečného rozhodnutí dožijí. Tuto argumentaci soud prvního stupně nevzal v úvahu a nijak se s ní nevypořádal. Stejně tak nevzal v úvahu ani argument, že v posuzovaném řízení se jedná o zaplacení vysoké částky. Nesouhlasila dále s tím, že by v posuzovaném řízení vystupovala pasivně, naopak podnikala kroky k tomu, aby bylo dosaženo posunu ve věci (urgovala nařízení jednání, předkládala znalecké posudky a aktivně upozorňovala na judikaturu). Domáhala se toho, aby byl rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno, nebo aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, při odvolacím jednání navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

11. Podle § 13 odst. 1 odškodňovacího zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 3 odškodňovacího zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Pokud jde o stanovení základní částky odškodnění za 1 rok trvání řízení, stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 i následná judikatura Nejvyššího soudu konstantně vychází z toho, že základní částka odškodnění se pohybuje (zejména s ohledem na zjištěnou délku řízení) v rozmezí částek [částka] až [částka] za 1 rok trvání řízení s tím, že není důvodu, aby při takovém postupu byly zohledňovány změněné ekonomické poměry v České republice. Soud prvního stupně stanovil základní částku odškodnění na [částka], přičemž tento postup nijak blíže neodůvodnil. Odvolací soud dospívá k závěru, že s ohledem na celkovou délku řízení ke dni jeho rozhodování (14 let a 1 měsíc) je třeba základní částku navýšit na [částka], a to i s přihlédnutím k tomu, že posuzované řízení dosud není skončeno a lze předpokládat, že nějakou dobu i nadále potrvá.

14. Jde-li o složitost řízení, ta v sobě zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popřípadě při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich přispívá k prodloužení délky projednávání (v tomto ohledu se tedy odvolací soud neztotožňuje s argumentem žalobkyně, že snížení částky odškodnění pro instančnost řízení je v podstatě dvojím snížením z téhož důvodu). Při zvažování významu kritéria složitosti věci zpravidla nebude možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci), poněvadž platí, že okolnosti, které lze přičítat výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánů veřejné moci je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům; dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popřípadě v rozporu postupu orgánů veřejné moci, které vydání rozhodnutí předcházelo, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánů veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). V posuzovaném případě soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (bod 17.) popsal, v čem spatřuje složitost posuzovaného řízení z hlediska procesního, odvolací soud však dospívá k závěru, že popsané procesní složitosti odpovídá (i při úvaze o tom, jak se podílela na celkové délce řízení) snížení základní částky odškodnění o 25 % (nikoliv o 30 %). Jde-li o tzv. instančnost řízení, jde o samostatné kritérium v rámci hodnocení složitosti věci (viz výše). Při modifikaci základní částky odškodnění z důvodu instančnosti řízení zároveň nelze odhlížet od důvodů, pro které byla věc opakovaně rozhodována soudy různých stupňů a bylo-li toto opakované rozhodování způsobeno rušením rozhodnutí pro právní vadu spočívající v procesním nebo hmotném právu, nelze to v zásadě přičítat k tíži poškozenému (k otázce tzv. soudního ping – pongu srovnej i žalobkyní odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). V posuzovaném případě je zřejmé, že v namítaném řízení dovolací soud rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum] a rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to proto, že oba soudy (z hlediska posuzování formy výzvy k vydání věci podle zákona o mimosoudních rehabilitacích) nerespektovaly dřívější ustálenou judikaturu Ústavního soudu. Na druhou stranu je však zřejmé, že i kdyby nebylo důvodu pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu, instančnost řízení by byla i tak zachována, neboť by muselo být rozhodováno i o dovolání žalované v posuzovaném řízení. I pokud by tedy soudy všech stupňů rozhodovaly od počátku správně, ve věci by byly nuceny rozhodnout soudy všech stupňů soudní soustavy. Proto není možné instančnost řízení při modifikaci základní částky odškodnění zcela pominout, avšak je třeba ji zohlednit v nižší míře, než jak to učinil soud prvního stupně. Odvolací soud takto dospěl k závěru, že z tohoto důvodu je třeba snížit základní částku odškodnění o 15 %.

15. S výše uvedeným souvisí i kritérium postupu orgánů státu, které soud prvního stupně nehodnotil, respektive neshledal důvod, proč by hodnocení tohoto kritéria měl promítnout do modifikace základní částky odškodnění. Kromě důvodů, které popsal soud prvního stupně v bodě 13. odůvodnění rozsudku, je třeba v rámci tohoto kritéria vzít v úvahu i zmíněné zrušení rozsudku soudu prvního stupně a odvolacího soudu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], přičemž je zároveň nutné vzít v úvahu, že uvedené skutečnosti se na prodloužení délky řízení podílely významným způsobem – proto odvolací soud naopak částku odškodnění zvýšil o 30 %. Jde-li potom o kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného, ani zde soud prvního stupně základní částku odškodnění nezvyšoval ani nesnižoval, tento postup však nelze shledat správným. Odvolatelka správně poukazuje na svůj pokročilý věk (v době rozhodování odvolacího soudu jí bylo 84 let), přičemž podstatnou část posuzovaného řízení byla osobou starší 75 let. To zároveň znamená, že posuzované řízení je řízením se zvýšeným významem, které je třeba vyřídit přednostně a zvýšený význam předmětu řízení pro žalobkyni je třeba ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) odškodňovacího zákona presumovat (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení sp. zn. [spisová značka]). Z tohoto důvodu proto odvolací soud navyšuje základní částku odškodnění o 15 %. Dalším důvodem pro zvýšení základní částky z hlediska kritéria významu předmětu řízení není skutečnost, že posuzované řízení je řízením kompenzačním, neboť u takového řízení nejde o řízení s presumovaným zvýšeným významem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudky sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]); důvodem pro další zvýšení odškodnění zároveň není ani to, že řízení se vede o vysokou částku (v této souvislosti žalobkyně ani netvrdí, proč by z tohoto důvodu konkrétně pro ni mělo být řízení významnější, zejména s ohledem na její majetkové poměry).

16. Odvolací soud tedy stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] za 1 rok trvání řízení (za první dva roky částku poloviční), což za dobu 14 let a 1 měsíc představuje částku [částka]. Při snížení základní částky o 40 % a zvýšení o 45 % jde o částku ve výši [částka]. Jelikož rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalobkyni (pravomocně) přiznáno [částka], odvolací soud změnil zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se specifikovaným příslušenstvím, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

17. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 1 o.s.ř., protože výsledek řízení je třeba považovat za plný úspěch žalobkyně. Zároveň svůj vlastní výrok II. opravil postupem podle § 164 o.s.ř. výrokem III., protože při určení výše nákladů řízení před soudy obou stupňů se dopustil početní chyby. V řízení před soudem prvního stupně vykonal zástupce žalobkyně 4 úkony právní služby honorované odměnou [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]) a 1 úkon honorovaný částkou [částka] (účast na vyhlášení rozsudku), což spolu s paušální náhradou výdajů 5× [částka] a 21 % DPH z těchto částek činí odměnu ve výši celkem [částka], se zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] tak činí náklady řízení před soudem prvního stupně částku [částka]. Za odvolací řízení jde o 2 úkony po [částka] (odvolání a účast u odvolacího jednání), což spolu s dvěma režijními paušály po [částka] a 21 % DPH z těchto částek představuje odměnu ve výši [částka], za řízení před soudy obou stupňů jde tedy celkem o náklady ve výši [částka].