pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 42 C 318/2020-74

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení v zákonné výši (I.) a na náhradě nákladů řízení částku [částka] (II.).

2. Takto rozhodl o žalobě podané [datum], kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s pevnou úrokovou sazbou ve výši 22,76 % ročně a se smluvenými poplatky souvisejícími s poskytnutým úvěrem ve lhůtě 60 měsíců, přičemž tato lhůta začala běžet 20. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci uzavření úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovených lhůtách neplnil a uhradil pouze [částka], byl úvěr ke datu [datum] zesplatněn a pohledávka postoupena žalobci, žalovaný neplnil ani na po předžalobní výzvě.

3. Žalovaný návrh neuznal, považuje jej za promlčený, když pohledávka byla splatná ke dni [datum], navrhl zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového stavu, že žalobce je akciovou společností s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejím základě byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši [částka] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s pevnou úrokovou sazbou ve výši 22,76 % ročně ve lhůtě 60 měsíců, přičemž tato lhůta začala běžet 20. dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době neuhradil, respektive uhradil pouze [částka], úvěr byl zesplatněn ke dni [datum], a žalovaný se dostal do prodlení. Celá pohledávka byla postoupena žalobci jakožto novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný neuhradil ničeho ani na předžalobní výzvu, odeslanou [datum], dluží jistinu úvěru ve výši [částka] a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně na základě sjednané rozhodčí doložky uplatnila pohledávku v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl dne [datum] vydán rozhodčí nález sp. zn. 242/ 2007 eA, následně podala dne [datum] návrh na nařízení exekuce za účelem uspokojení pohledávky, jež je předmětem žaloby. Exekuce byla zahájena dne [datum] a zastavena dne [datum].

5. Na uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na ust. § 497 obchodního zákoníku s tím, že žalovaný závazek z úvěrové smlouvy žalovanému řádně a včas nesplnil, pohledávka byla následně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli ve smyslu § 524 občanského zákoníku a tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny úvěru spolu se zákonnými úroky z prodlení. K námitce promlčení vznesené žalovaným soud prvního stupně uvedl, že pohledávka s ohledem na skutková zjištění nemůže být promlčena ve smyslu § 609 a násl. o. z., jelikož je zcela zřejmé, že žalobce se aktivně domáhal svého nároku, uplatňoval jej jak v exekučním řízení, když návrh na zahájení exekuce podal [datum], tak prostřednictvím soudu, a to žalobou podanou dne [datum]. Promlčecí lhůta po dobu trvání exekučního řízení neběžela a podání žaloby se časově prakticky překrývalo s datem zastavení exekuce, jejímž předmětem byla žalovaná částka.

6. S takovými důvody soud prvního stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Žalovaný rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá, že nerespektuje ust. § 408 obchodního zákoníku upravující maximální délku promlčecí doby, ta není ovlivněna probíhajícím exekučním řízením. Pokud věřitel zažaluje nárok po uplynutí desetileté lhůty, je nárok promlčen bez ohledu na to, že probíhalo exekuční řízení, ani případná obecná otázka, zdali byla exekuce nařízena na základě absolutně neplatného rozhodčího nálezu, nemá na posuzovanou otázku vliv. Případné rozporování, že věřitelé nemohli předpokládat změnu judikatury a tudíž jsou dopady rozhodnutí o promlčení jejich nároků příliš tvrdým postihem, není dle žalovaného v dnešní době již relevantní. Takováto argumentace má sice své opodstatnění, je však nutné ji posuzovat v časové souvislosti. Dnes je již dlouhodobě judikatorně odklizena překážka res iudicata, litispendence, stavění, běhu a uplatnění promlčecích lhůt dle § 403 obchodního zákoníku. Pokud tak žalobce v průběhu exekučního řízení neučinil ničeho k napravení protiprávní situace (neoprávněně nařízená exekuce neplatného rozhodčího nálezu) zažalováním nároku ještě před uplynutím desetileté lhůty, pak mu jen těžko lze přiznat právní ochranu. Za stavu absolutně neplatné rozhodčí doložky, vydání rozhodčího nálezu, nařízení exekuce, zastavení exekuce a opětovného zažalování nároku by se mělo rozlišovat, kdo byl navrhovatelem zastavení exekuce. Pokud by byla zde exekuce zastavena z podnětu věřitele, pak by pro zamezení tvrdosti postihu promlčení nároku bylo možné uvažovat o určitém přemostění kontinuity exekučního řízení. V takovémto případě (za předpokladu opětovného zažalování nároku bez zbytečného odkladu, tedy do 3 měsíců) by nastoupila právní fikce v tom ohledu, že by nedocházelo ke skutečnému zastavení řízení. Současně by zůstávala v platnosti překážka vznesení námitky promlčení v řízení, které bylo zahájeno před uplynutím lhůty dle § 408 obchodního zákoníku. Shora uvedené je však nutné omezit na případy exekučních řízení nařízených ještě před [datum] [anonymizováno] [rok]. Pokud je však exekuce zastavena z důvodů stojících na straně věřitele (typicky z podnětu povinného, jak tomu bylo v tomto případě, ale avšak třeba i z úřední povinnosti), pak je žalovaný přesvědčen o tom, že by nárok měl být shledán jako promlčený, neboť si v tomto případě věřitel dostatečně neohlídal svá práva. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby.

8. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, uplatněnou námitku promlčení má za nedůvodnou. Pohledávka vůči žalovanému byla zesplatněna dne [datum], dne [datum] byl podán návrh na vydání rozhodčího nálezu, čímž došlo ke stavení čtyřleté promlčecí doby podle tehdy platného ustanovení § 403 obchodního zákoníku. K této záležitosti se shodně vyjadřuje četná soudní judikatura, s ohledem na vývoj judikatury ohledně rozhodčích doložek bylo exekuční řízení vedené pro vymožení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem následně zastaveno usnesením ze dne [datum], s právní mocí dnem [datum]. Žalobce uplatnil svou pohledávku vůči žalovanému u obecného soudu návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum]. Z výše uvedeného je zřejmé, že k promlčení pohledávky žalobce nemohlo dojít.

9. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), za souhlasu stran postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., a odvolání za důvodné nemá.

10. Podle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku (obch. zák.) u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Dle § 392 odst. 2 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

11. Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky (§ 397 obch. zák.). Změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby (§ 400 obch. zák.). Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet (§ 408 odst. 1 věta první obch. zák.).

12. Dle § 403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Byť se toto zákonné ustanovení zmiňuje jen o platné rozhodčí smlouvě, judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek 23 ICdo 19/2015 z [datum rozhodnutí], usnesení 33 Cdo 3717/2017 ze dne [datum rozhodnutí]) dospěla k závěru, že promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když rozhodčí smlouva je neplatná, a že přijme-li soud v exekučním řízení závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.

13. Odvolatel odkazuje na ustálenou judikaturu vyšších soudů, podle té však jeho námitky důvodné nejsou, když např. Ústavní soud v nálezu sp.zn. II. ÚS 996/18 ze dne [datum] výslovně uvádí, že pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před [datum] (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

14. K těmto závěrům pro projednávanou věc platí, že rozhodčí nález byl vydán [datum] a neprodleně poté – [datum] – podle něj byla nařízena exekuce. Věřitel žalovaného tedy nebyl v postavení, kdy by vědomě ignoroval judikaturu Nejvyššího soudu týkající se rozhodčích doložek, ta se ustálila až o několik let později.

15. Velmi přiléhavě zejména co do časových souvislostí na projednávanou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 4510/2018, když v tamním řízení šlo o pohledávku z úvěru poskytnutého v roce 2003, který byl zesplatněn v roce 2005, rozhodčí řízení bylo zahájeno v roce 2006 a v tomtéž roce i řízení exekuční, které pak bylo zastaveno v roce 2018, avšak až poté, kdy byla podána civilní žaloba. I v tomto rozsudku dovolací soud odkazuje na rozhodnutí citovaná žalobcem, tedy rozsudky sp.zn. 23 ICdo 19/2015 a 29 ICdo 41/2014 se zdůrazněním jejich závěrů o tom, že dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Pokud formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel nemůže mít při takovém postupu co do otázky promlčení nároku méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen pro nedostatek pravomoci rozhodce soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, Nejvyšší soud – na základě shora formulovaných závěrů – ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., dovodil, že podal-li věřitel poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo.

16. Promlčecí doba se staví (přestává běžet), pokud strana, vůči níž se právo promlčuje, učiní jakýkoli úkon k zahájení soudního nebo rozhodčího řízení, nebo uplatní svoje právo v řízení již zahájeném (§ 402, § 403 odst. 1, § 404 obch. zák.); takovým úkonem je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu žaloba, popř. rozhodčí žaloba, jimiž se zahajují nalézací řízení (usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003). V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] [rok], Nejvyšší soud uzavřel, že„ řízení o výkon rozhodnutí (vydaného v nalézacím, ať již soudním či rozhodčím řízení) přiznávajícího určité právo musí být zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.)“ Jinak řečeno, právo pravomocně přiznané lze vykonat v exekučním řízení zahájeném v desetileté lhůtě podle § 408 odst. 1 obch. zák.„ Promlčecí dobou“, o jejímž uplynutí hovoří v souvislosti s prodloužením lhůty k výkonu rozhodnutí ustanovení § 408 odst. 2 obch. zák., není obecná čtyřletá doba (§ 397 obch. zák.) stanovená pro uplatnění práva v nalézacím řízení, nýbrž desetiletá doba upravená v předcházejícím odstavci téhož paragrafu.

17. Z toho, co bylo uvedeno shora, vyplývá, že právo uplatněné žalobcem v tomto řízení se nepromlčelo, neboť úvěr byl zesplatněn v roce 2007, v tomtéž roce byl vydán rozhodčí nález a také podle něj nařízena exekuce, a žalobce ještě v průběhu exekučního řízení, aniž vyčkal zastavení exekuce ([datum]), zahájil návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu soudní (nalézací) řízení ([datum]).

18. Námitka promlčení zdůrazněná žalovaným v rámci odvolání důvodná není, jiné odvolací námitky uplatněny nebyly, proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

19. S odkazem na ust. § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého rozhoduje soud o nákladech řízení bez návrhu, tedy z úřední povinnosti, změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud nepovažuje za účelně realizované (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) vyjádření žalobce ze dne [datum], byť žalobce v jeho úvodu uvádí, že jde o vyjádření k výzvě soudu učiněné u jednání dne [datum], podle protokolu o tomto jednání hned v jeho úvodu sám zástupce žalobce požádal o lhůtu k doplnění žalobních tvrzení, přičemž není zřejmé, co mu bránilo podat žalobu úplnou, stejně tak nelze mít za účelné vyjádření ze dne [datum], které nebylo po žalobci požadováno soudem, je zahrnuto do omluvy z nařízeného jednání a obsahově je pouze zopakováním skutečností již dříve uváděných. Z toho důvodu žalobci nenáleží odměna za uvedené dva úkony právní služby po [částka], dvě paušální náhrady po [částka] a DPH ve výši [částka], celkem [částka] O tuto částku odvolací soud přiznanou náhradu nákladů řízení snížil na částku [částka], když jinak nákladový výrok rozsudku potvrdil podle § 219 o.s.ř.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada v rozsahu odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši [částka], jedné paušální náhrady [částka] a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].