pro [část Prahy] dne 18. října 2021, č.j. 28 C 147/2020-122

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (I.), žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím zamítl (II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce (III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu škody, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a spočívá ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení. Trestní stíhání bylo proti žalobci zahájeno usnesením ze dne [datum], rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] byl zproštěn obžaloby, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V průběhu trestního řízení jej zastupoval zvolený právní zástupce – advokát Mgr. [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum], v řízení vykonal celkem 9 úkonů právní služby, za což mu žalobce uhradil žalovanou částku, nárok předběžně uplatnil u žalované dne [datum].

3. Žalovaná učinila nesporným průběh trestního řízení a to, že v jeho průběhu byl žalobce zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], vznesla však námitku promlčení, neboť právní moc zprošťujícího rozhodnutí nastala dne [datum], žádost o náhradu škody jí byla doručena až [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty stanovené v § 32 odst. 1 odškodňovacího zákona.

4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], čj. 28 C 147/2020-75, kterým žalobu z důvodu promlčení nároku zamítl. Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 24.6.2021, čj. 53 Co 156/2021-88, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se zdůvodněním, že závěr o promlčení nároku není správný, neboť škoda ve formě dluhu může vzniknout poškozenému až tehdy, pokud se jeho dluh stane splatným, neboť v této době je jednak poškozenému známa výše dluhu a to, kdo za ni odpovídá, a jednak pouze splatný dluh zatěžuje jeho jmění jako pasivum na majetku. Pokud v souzené věci nastala splatnost faktury, na základě které měl žalobce zaplatit svému obhájci odměnu, dne [datum], tříletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody tak počala běžet dnem [datum], pokud byl nárok u žalované uplatněn dne [datum], stalo se tak za běhu tříleté subjektivní promlčecí doby, která od tohoto data neběžela a jelikož žaloba byla podána dne [datum], znovu ani běžet nezačala (srov. § 35 odst. 1 odškodňovacího zákona).

5. Soud prvního stupně vyšel po skutkové stránce ze skutečností mezi účastníky nesporných, tedy z toho, že usnesením Policie ČR, OŘP [obec] III., SKPV, odbor obecné kriminality, I. oddělení, ze dne [datum] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný [čin] [anonymizována dvě slova] na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zák. Po podání obžaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 9 byl žalobce rozsudkem ze dne 23.3.2016, sp. zn. 1 T 69/2014 podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby zproštěn, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce se se svým nárokem na náhradu škody ve výši [částka] představující vynaložené náklady na obhajobu předběžně obrátil na žalovanou dne [datum]. Ta po projednání daného nároku jeho žádosti nevyhověla.

6. Vázán právním názorem odvolacího soudu pak soud prvního stupně provedeným dokazováním zjistil, že žalobce si v rámci trestního řízení zvolil právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], který se účastnil hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. a hlavního líčení dne [datum] od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod., která byla konána u Obvodního soudu pro Prahu 9 Hlavní líčení nařízená na den [datum] a den [datum] se nekonala a byla odročena bez projednání věci.

7. Na takovém skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. §§ 1, 2, 5, 7, 8, a 31 odškodňovacího zákona a při závěru o absenci promlčení nároku žalobce uzavřel, že žalobce má v souvislosti se zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, nárok na náhradu škody představovanou náklady, které vynaložil na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, tedy usnesení o zahájení trestního stíhání. Z tohoto titulu mu náleží náhrada škody – vynaložené náklady na obhajobu, při sazbě za jeden úkon právní služby ve výši [částka], jež vychází z tarifní hodnoty podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s ustanovením § 7 a ustanovením § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu obhajoby ze dne [datum] podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky, za účast na hlavním líčení dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], tedy za sedm úkonů právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) citované vyhlášky, kdy trvání hlavních líčení nepřesáhlo dvě hodiny. Za úkony právní služby v podobě účasti na jednání dne [datum] a dne [datum] odměna žalobci nenáleží, neboť v uvedené dny se sice právní zástupce žalobce dostavil k nařízenému hlavnímu líčení, avšak obě tato hlavní líčení byla odročena bez projednání věci. Zde tedy náleží žalobci náhrada za promeškaný čas jeho advokáta podle ustanovení § 14 odst. 2 citované vyhlášky ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tj. 1 150 Kč/úkon Celkem na nákladech právního zastoupení shledal soud prvního stupně důvodnou částku ve výši [částka], představující sedm úkonů právní služby á [částka] a dvakrát náhradu za promeškaný čas á [částka], dále k jednotlivým úkonům právní služby náleží režijní paušál, tj. 7 x [částka], tedy celkem [částka]. K této odměně ještě připočetl částku [částka] představující náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je právní zástupce žalobce plátcem a v rozsahu částky [částka] žalobu zamítl jako neopodstatněnou. Ve vztahu k vyhovujícímu výroku rozsudku soud prvního stupně žalobci přiznal úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 odškodňovacího zákona s počátkem prodlení 13. 9.20.

8. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ust. §§ 142 odst. 2 o.s.ř. při závěru o 84 % procentním úspěchu žalobce ve sporu, náhradu stanovil ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby, pěti úkonů právního zástupce, pěti paušálních náhrad a DPH.

9. Žalovaná rozsudek v jeho výroku žalobě vyhovujícím napadla včasným a přípustným odvoláním, ve kterém uvádí, že se neztotožňuje se závěrem nalézacího soudu, vědoma si toho, že soud prvního stupně byl veden závazným právním názorem soudu odvolacího. Nesouhlasí s tím, že se žalobce dozvěděl o škodě až v rámci fakturace provedené právním zástupcem, i nadále je názoru, že rozsudkem, kterým bylo zrušeno pro nezákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání, a který nabyl právní moci dne [datum], počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta, žalobce byl dostatečně seznámen s tím, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Pokud by tak tříletá subjektivní lhůta počala běžet dnem [datum], došlo by toliko k umělému prodloužení tříleté subjektivní promlčecí lhůty v návaznosti na vyhotovení faktury ze strany obhájce. K vyfakturování právních služeb došlo po více jak deseti měsících od právní moci zprošťujícího rozsudku, během kterých si byl žalobce jistě vědom, že bude muset zaplatit svému obhájci odměnu za poskytnuté právní služby, o čemž byl i vyrozuměn na základě plné moci a smlouvy o poskytnutí právní pomoci ze dne [datum]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 421/2015, o nějž je názor o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty opřen, se týkalo právní věci řídící se režimem úpravy občanského práva [účinnost]. Dle právní úpravy nynější ovšem platí, že škoda může spočívat již ve vzniku závazku, přičemž poškozený dokonce může po škůdci žádat, aby způsobenou škodu reparoval tak, že jej závazku zprostí (splní jej sám namísto poškozeného). Pro nyní projednávaný případ je podstatné, že sám žalobce ve své žádosti o náhradu škody uvádí, že škoda představuje náhradu nákladů na obhajobu kalkulovanou dle advokátního tarifu ve výši tzv. mimosmluvní odměny, a že jde o částku mezi žalobcem a jeho obhájcem sjednanou. Žalobci a jeho právnímu zástupci přitom muselo být známo, jaké úkony právní služby v reálném čase jsou poskytnuty a stejně tak měl a musel mít povědomí o všech dalších vstupních údajích potřebných pro vyčíslení výše mimosmluvní odměny. Tento argument vyvstane o to silněji, pokud uvážíme, že žalobci byly poskytnuty toliko úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě obhajoby a účasti obhájce u hlavních líčení, takže nepřipadá v úvahu, že by o některém z těchto úkonů žalobce či jeho právní zástupce neměl mít povědomí. Žalobce tak věděl v každém jednotlivém okamžiku probíhajícího trestního řízení, jaká je výše mimosmluvní odměny náležející za úkony právní služby, které jsou mu poskytovány a které, v závislosti na výsledku trestního řízení, mohou představovat nárok na náhradu škody, svědčící mu proti žalované. Okamžik vyhotovení faktury ze strany právního zástupce žalobce je pro tuto povědomost ve skutečnosti nerozhodný. Dovedena ad absurdum by argumentace odvolacího soudu, ze které nalézací soud vycházel, vedla i k tomu závěru, že trestně stíhaná osoba, které je fakturována odměna smluvní, se o výši škody spočívající v nákladech obhajoby (jež jsou ex lege omezeny výší mimosmluvní odměny ve smyslu advokátního tarifu) nedozvídá nikdy a fakticky jí tedy subjektivní promlčecí lhůta neběží. Shora uvedenými argumenty se soud prvního stupně nezabýval, ačkoli je žalovaná prezentovala v písemné podobě v rámci svého podání ze dne [datum]. Navrhla změnu napadeného výroku rozsudku zamítnutím žaloby.

10. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného s odkazem na závěr odvolacího soudu, že škoda ve formě dluhu může vzniknout až tehdy, pokud se dluh stane splatným, neboť v této době je jednak poškozenému známa výše dluhu a kdo za něj odpovídá, a jednak pouze takový (splatný) dluh zatěžuje jeho jmění jako pasivum na majetku. Z výše uvedeného vyplývá, že škoda žalobci mohla vzniknout až v době, kdy se jeho dluh stal splatným.

11. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený výrok rozsudku včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání nemá za důvodné.

12. Soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v jeho předchozím zrušujícím usnesení (§ 226 odst. 1 o.s.ř.) na podkladě dostatečných skutkových zjištění žalobě správně ve vymezeném rozsahu vyhověl.

13. Ani podrobně rozvedená odvolací argumentace žalované není způsobilá ovlivnit závěr vyslovený odvolacím soudem o tom, že nárok žalobce není promlčen, postavený na podrobně zdůvodněném momentu počátku běhu promlčecí doby. V tomto směru odvolací soud plně odkazuje na již vyslovené závěry vycházející z právní úpravy obsažené v ust. §§ 2894, 2952, 495 a 1721 o.z., tedy na to, že škoda ve formě dluhu může vzniknout poškozenému až tehdy, pokud se dluh stane splatným, když až tehdy je poškozenému známa výše dluhu a to, kdo za něj odpovídá, a zároveň teprve splatný dluh zatěžuje jeho jmění jako pasivum majetku. Pokud teprve splatný dluh představuje vzniklou škodu, dříve než takový dluh existuje, nemůže se promlčovat právo na jeho zaplacení a tedy ani právo na náhradu škody, kterou představuje.

14. Žalovaná sice poukazuje na skutečnost, že odvolacím soudem citovaná judikatura vycházela z právní úpravy [účinnost], dle náhledu odvolacího soudu jsou však závěry zejména rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 642/05 pro projednávanou věc plně využitelné, když se v něm uvádí, že pokud jde specificky o uplatnění institutu promlčení nároku na náhradu škody vzniklé při výkonu veřejné moci, je třeba k němu z hlediska ústavněprávního přistupovat tak, že v sobě obsahuje napětí mezi ochranou vlastnictví oprávněného (jednotlivce - věřitele) na straně jedné a ochranou právní jistoty povinného (státu - dlužníka) na straně druhé. Na jedné straně je zde ústavní požadavek, aby se jednotlivci dostalo ochrany vlastnictví poškozeného jednáním státu tím, že stát reparuje majetkové hodnoty, které sám jednotlivec musel v souvislosti s nezákonným postupem státu vynaložit, na druhé straně by ani stát neměl být v nejistotě v tom ohledu, po jak dlouhou dobu je nárok založený nezákonným postupem vymahatelný a vynutitelný soudně. Nalezení spravedlivé rovnováhy mezi ochranou vlastnictví a ochranou právní jistoty podle Ústavního soudu v daném případě spočívá ve stanovení okamžiku objektivizace výše vzniklé škody. Na jednu stranu totiž nelze tvrdit, že stěžovateli počala běžet promlčecí doba již okamžikem, kdy výše vzniklé škody představovala„ pouze“ sporný nárok uplatněný někdejším stěžovatelovým obhájcem, resp. dokonce již okamžikem doručení zprošťujícího rozsudku, kdy stěžovatel dosud ani nebyl svým obhájcem o výši nákladů obhajoby seznámen, na druhou stranu nelze ani připustit, aby se běh promlčecí doby odvíjel od ochoty stěžovatele náklady obhajoby obhájci skutečně uhradit, tj. aby se počátek promlčecí doby odvíjel od okamžiku zaplacení nákladů obhajoby. V prvním případě by se totiž promlčecí doba počínala od okamžiku, kdy stěžovatel vůbec neměl jistotu, že se jedná o skutečně účelně vynaložené náklady obhajoby, tj. o skutečnou škodu posléze uplatnitelnou vůči státu, v druhém případě by byl běh promlčecí doby závislý pouze na vůli stěžovatele, kdy náklady obhajoby zaplatí, a po tuto dobu by byl naopak stát udržován v nejistotě, zda, resp. kdy stěžovatel nárok na náhradu škody uplatní.

15. V uvedeném rozhodnutí Ústavní soud dokonce zaujal názor, že až právní mocí platebního rozkazu, jímž byla poškozenému uložena povinnost uhradit obhájci částku odpovídající nákladům obhajoby, bylo postaveno najisto nejen to, že vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, ale též jaká je její skutečná a soudně vymahatelná výše, když neměl za přijatelný závěr, podle kterého by promlčecí doba počala běžet v okamžiku, kdy výše škody představovala pouze ekvivalent nároku, který po stěžovateli požadoval uhradit jeho obhájce, tj. v okamžiku, kdy si stěžovatel nemohl být jist, že požadovaná částka představuje skutečnou výši škody. To již z důvodu, že institut promlčení nároku se bezprostředně váže na jeho vymahatelnost, resp. uplatnitelnost u soudu.

16. Ústavním soudem vyslovené závěry jsou plně uplatnitelné pro případ škody spočívající ve vzniku dluhu (§ 2952 o.z.), o čemž v návaznosti na odvolací argumenty mimo jiné svědčí i to, že požadavku obhájce na zaplacení fakturovaných nákladů obhajoby nebylo vyhověno v plném rozsahu.

17. Při závěru o tom, že nárok žalobce není promlčený, pak soud prvního stupně správně vymezil skutečnou výši škody, žalobce sám proti dílčímu zamítnutí jeho požadavku nebrojil a do vymezené výše škody nemíří ani část odvolací argumentace, skutková zjištění potřebná pro určení výše škody v podobě částky, kterou žalobce dluží svému obhájci, spolehlivě vyplynula z provedeného dokazování.

18. Skutkově nesporně bylo zjištěno i uplatnění nároku žalobcem u žalované, v návaznosti na toto zjištění pak soud prvního stupně správně v důvodech rozsudku v souladu se žalobním požadavkem stanovil i počátek prodlení žalované s povinností nahradit škodu dnem 13. 9.20, ve výroku rozsudku však nesprávně jeho počátek stanovil datem [datum]. Přiznání úroku z prodlení za dobu od [datum] do 12. 9.20 žalobce nežádal, v tomto rozsahu (byť jde zjevně o nedopatření) neměl soud prvního stupně podmínky pro vedení řízení a rozhodování, v této části proto odvolací soud napadený výrok rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. řízení zastavil, jinak napadený výrok rozsudku jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

19. Ne zcela správným odvolací soud shledal nákladový výrok rozsudku, když přisouzená částka [částka] představuje úspěch žalobce pouze v rozsahu 87,6%, jeho neúspěch tak činí 12,4%, ve výsledku byl žalobce úspěšný v rozsahu 75,2%. Zástupce žalobce v řízení vykonal celkem 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u dvou jednání, podání odvolání, vyjádření k výzvě soudu po odvolacím řízení a účast u jednání, u něhož byl vyhlášen rozsudek s odměnou ve výši 50%), na odměnu tak připadá částka [částka] (6,5 x 2 260), na paušální náhrady částka [částka] (7 x 300), na daň z přidané hodnoty částka [částka], na soudním poplatku žalobce vynaložil [částka]. Celkové náklady žalobce činí [částka], z toho 75,2% částku [částka]. Podle § 220 odst. 1 o.s.ř. proto odvolací soud nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně odpovídajícím způsobem změnil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. při odměně za vyjádření k odvolání ve výši [částka], jedné paušální náhradě [částka] a DPH ve výši [částka], celkem [částka].