o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 7 C 289/2013-349

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že závěť RNDr. [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], posledně bytem [adresa], a sepsaná dne [datum], je neplatná (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je dědicem a účastníkem dědického řízení, vedeného po RNDr. [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], posledně bytem [adresa]), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá shora uvedených určení, neboť má za to, že závěť jejího bratra [jméno] [příjmení] není platná, jelikož v době, kdy ji měl pořídit (ke dni [datum]), nebyl z důvodu zdravotních schopen závěť s plným vědomím platně sepsat, a ani že nebyla sepsána zůstavitelem.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4. až 15.). Odvolací soud proto na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění.

4. Dne [datum] [příjmení] [příjmení] pořídil závěť psanou vlastní rukou, ve které odkázal svůj majetek žalované, která byla jeho přítelkyně. K sepsání závěti se rozhodl za pobytu v nemocnici, kdy konzultoval se známým právníkem Mgr. [příjmení], jakým způsobem má postupovat a ten mu doporučil sepsání závěti vlastní rukou a její potvrzení svědky. Uvedené s ním konzultoval v neděli dne 21. 10., následující den v pondělí 22. 10. mu text přečetl za účelem ověření správnosti. Navečer napsal vlastní text. Ve středu dne 24. 10. předložil závěť k podpisu známým jako svědkům a opětovně verbálně vyjádřil svou vůli v závěti již projevenou. Dne [datum] zemřel.

5. Vzhledem k datu úmrtí zůstavitele [datum] soud prvního stupně postupoval s ohledem na § 3069 zákona č. 89/2012, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

6. Žalobkyně byla ve věci vedené pod sp. zn. 26 D 1667/2012 v souladu s § 175k odst. 2 o. s. ř. vyzvána k podání žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci, a to usnesením soudu ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. Žalobkyně podala žalobu ve stanovené lhůtě dne [datum].

7. Prvostupňový soud po citaci § 476 obč. zák. vyšel z toho, že zůstavitel za svého života pořídil holografní závěť, kterou sepsal vlastní rukou i vlastní rukou podepsal, což je k platnosti postačující. Přítomnost svědků je nezbytná v případě alografní závěti, kterou zůstavitel nenapíše vlastní rukou, u které zákon požaduje pod sankcí neplatnosti právního úkonu, aby ji zůstavitel podepsal před dvěma svědky současně přítomnými a projevil výslovně, že listina obsahuje jeho poslední vůli a aby se svědci na závěť podepsali; povolání svědků alografní závěti slouží k tomu, aby tyto osoby mohly potvrdit, že jde o zůstavitelovu pravou závěť, tedy věrohodným způsobem bylo osvědčeno, že závěť vskutku obsahuje poslední vůli zůstavitele.

8. Znaleckým posudkem JUDr. [obec], ve znění doplnění znaleckého posudku, bylo prokázáno, že text je psán vlastní rukou zůstavitele a vlastní rukou zůstavitele je podepsán. Žalobní tvrzení, že text a podpis zůstavitele na sporné závěti nejsou psány jeho rukou tak bylo jednoznačně vyvráceno.

9. Pokud jde o žalobní tvrzení, že zůstavitel nebyl schopen pro neuspokojivý zdravotní stav, když byl rovněž pod vlivem různých léku a opiátů schopen rozpoznat a uvědomit si plně následky svého jednání, bylo rovněž vyvráceno, a to svědeckými výpověďmi, ze kterých plyne, že zůstavitel byl v době pořízení závěti orientovaný. Rovněž bylo z jejich výpovědí zjištěno, že zůstavitel úmysl pořídit závěť ve prospěch žalované konzultoval s Mgr. [příjmení] a také že svůj úmysl pořídit závěť sdělil dalším osobám. Nejednalo se tak o momentální náhlé rozhodnutí realizované pod vlivem psychofarmak a opiátů, ale bylo projevem a realizací konkrétního životního rozhodnutí. I když z výpovědí svědků vyplynulo, že zůstavitel byl pozitivní a předpokládal, že po zdravotní stránce bude dále fungovat, tak si nepochybně uvědomoval i závažnost svého onemocnění, které může vést až k jeho smrti. Z výpovědí svědků vyplynulo, že byl„ velmi pečlivý,“ proto se nepochybně snažil učinit vše, byť to bylo řešení alternativy nepříznivé. Poukazovala-li žalobkyně na výpověď syna, který uvedl, že při poslední návštěvě byl zůstavitel utlumený, nekomunikativní, tak se jednalo o období již po sepisu závěti.

10. Při hodnocení znaleckých posudků MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] a jejich výslechů dospěl k závěru, že nelze učinil jednoznačný závěr, že zůstavitel v době sepisu závěti nebyl schopen posoudit následky tak závažného právního úkonu, jako je sepis závěti, ačkoli byl utlumen v důsledku podávání léku a psychofarmak, zesláblý a trpěl bolestmi. Naopak z podání znalců vyplývá, že účinky léků jsou individuální a nemusí v každém případě vést k zásadnímu ovlivnění kognitivních funkcí. Z výpovědí svědků i lékařské dokumentace bylo navíc prokázáno, že se zůstavitel v době hospitalizace věnoval i pracovním úkolům. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Podrobně argumentuje s ohledem na obsah závěti pro závěr, že zůstavitel byl při sepisu závěti ovlivněn žalovanou a že za současného praktického vymizení složky rozpoznávací a volní nesepsal závěť ze své vlastní a svobodné vůle. Rovněž poukázala na skutečnost, že jednotlivé závěry, vyplývající z výpovědí svědků navrhovaných žalovanou (jedná se prakticky ve všech případech o její přátele – členy spolku Harmonie), nebyly soudem prvního stupně posouzeny důsledně a ve vzájemné souvislosti, neboť je zřejmé, že si některá jejich tvrzení přímo odporují. Podrobně rozebírá tyto rozpory, přičemž má za to, že v souhrnu zpochybňují pravdivost a věrohodnost uvedených výpovědí, v důsledku čehož nelze s jistotou určit okolnosti údajného sepsání závěti zůstavitelem. Má tak za to, že svědci nebyli zůstavitele vůbec navštívit a jejich podpis byl přidán k závěti až později na žádost žalované, přestože nebyly vůbec potřeba. Důvodem mohla být vědomost žalované, že zdravotní stav zůstavitele nedovoluje sepsání závěti a tato by mohla být následně označena za neplatnou. Proto požádala další členy spolku Harmonie, aby osvědčili, že zůstavitel byl vlastně zcela v pořádku. Okolnosti sepsání závěti působí nevěrohodně až vykonstruovaně, přičemž úlohou svědků bylo podpořit tvrzení žalované. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal se závěry znaleckého posudku a následnou výpovědí soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která uvedla, že od [datum] byl podle zdravotní dokumentace zůstaviteli denně podáván Dipidolor a od [datum] bylo ještě navíc podáváno morfium, pročež si znalkyně nedovedla představit, že by byl zůstavitel pod vlivem Dipidoloru schopen odpovídajícím způsobem komunikovat, telefonovat nebo skypovat. Znalkyně také uvedla, že dne [datum], kdy měli svědci údajně závěť před ním podepsat, musel mít zůstavitel kruté bolesti, jelikož se mu rozvinul vnitrobřišní absces. Žalobkyni se proto jeví žádoucí, aby byl opětovně a důkladněji posouzen obsah vypracovaných znaleckých posudků MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], kteří nezávisle shrnuli zdravotní stav zůstavitele, včetně jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v údajné době sepsání závěti. Zdůraznila s odkazem na lékařské zprávy, že zůstavitel se od počátku hospitalizace nacházel v kritickém stavu, což vedlo k provedení opakovaných chirurgických zákroků v celkové anestezii nebo analgosedaci a k trvalému napojení na infuzi včetně přísunu krevní transfuze a za účelem zmírnění bolestí mu byly pravidelně podávány opiáty s tlumivými účinky. Došlo-li k sepsání závěti dne [datum] mezi 18:00 a 19:00 hod. pak by zůstavitel jednal ve stavu, kdy byly následkem účinků anestezie a analgetik výrazně utlumeny jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti – čemuž by ostatně svědčil jak styl, tak obsah sepsané závěti. Znalkyně přitom došla k závěru, že rozpoznávací a ovládací schopnosti byly u zůstavitele s vysokou pravděpodobností podstatně snížené až vymizelé. Při výslechu před soudem uvedla, že Dipidolor je opiát, který může mít vliv na pozornost, ovlivňovat rozhodování, způsobovat ospalost nebo apatii, a jeho účinky trvají až 24 hodin od podání. Vzhledem ke skutečnosti, že zůstaviteli byl Dipidolor podán [datum] ve 23:00, tedy pouze [číslo] hodin před údajným sepsáním závěti, přičemž kromě účinku Dipidoloru byl zůstavitel ještě pod vlivem dobíhajících účinků anestezie a dalších analgetik po provedeném chirurgickém zákroku, je vyloučené, že by byl zůstavitel schopen za takového stavu pochopit důsledky svého jednání. Vytkla soudu prvního stupně, že vůbec nebral v potaz výpověď svědka [příjmení], který uvedl, že při jeho návštěvě v nemocnici dne [datum] byl zůstavitel po zákrocích velmi vyčerpaný, slabý a nekomunikativní, a nebyl ani schopen v tomto stavu vyplnit sám formulář o souhlasu s poskytováním informací rodinným příslušníkům o jeho zdravotním stavu. Samotná závěť nereflektuje svobodnou a vážnou vůli zůstavitele, nýbrž vůli žalované, v jejíž prospěch byl majetek zůstaven. Závěry obsažené ve znaleckých posudcích MUDr. [příjmení] a MUDr. Podstaty jsou jednoznačné, a lze proto bezpečně, tj. i s ohledem na naprosto rozporuplné výpovědi svědků zcela účelně formulované ve prospěch žalované, učinit závěr o neplatnosti posuzované závěti. Výše uvedené vyhovuje i požadavkům na neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 obč. zák. ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 173/13, podle něhož postačuje vysoká míra pravděpodobnosti k prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Dále poukázala na to, že během řízení před soudem prvního stupně navrhla doplnit dokazování výslechem všech ošetřujících lékařů a zdravotních sester zůstavitele z chirurgického oddělení B [ulice] vojenské nemocnice [část obce], kde měl zůstavitel závěť sepsat, čemuž však prvostupňový soud nevyhověl. Tím se dopustil závažného procesního pochybení, když zamítl provést naprosto zásadní a neopakovatelné důkazy. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V replice k vyjádření žalované k odvolání dále rozvíjí své odvolací námitky zejména ve vztahu k hodnocení výpovědí jednotlivých svědků soudem prvního stupně.

12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví JUDr. [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že zůstavitel závěť ze dne [datum] sepsal vlastní rukou. Žalovaná se proto snažila v průběhu řízení prokazovat, že zůstavitel jednal v nějaké duševní poruše, pod vlivem léků a dokonce i tvrdila, že jednal pod nátlakem žalované. Žalovaná se podrobně vypořádává s jednotlivými námitkami žalobkyně zejména ve vztahu k výpovědím jednotlivých svědků, přičemž poukázala i na časový odstup podávané výpovědi k dotazovaným skutečnostem. Rovněž poukázala na to, že z lékařských zpráv předložených žalobkyní vyplynulo, že zůstavitel odmítal užívat utišující léky a lék Dipidolor proti bolesti mu byl podán až po zákroku, který byl proveden až po sepsání závěti. Pokud jde o znalecké posudky MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], jedná se o posudky, které si žalobkyně vyžádala u znalců na objednávku. Ani jeden ze znalců pacienta neznal a neměl možnost jej v době jeho nemoci vyšetřit. Jejich závěry jsou tedy pouhé domněnky. Z příbalového letáku k léku Dipidolor jakož i z výslechu MUDr. Podstaty vyplývá, že účinky léků jsou velmi individuální a na každého pacienta působí různě. Navíc tyto léky byly zůstaviteli podány až po sepsání závěti, takže jeho vůli ovlivnit ani nemohly. Z dodatku ke znaleckému posudku JUDr. [obec] bylo zjištěno, že dle rukopisu zůstavitele na závěti nebyly shledány žádné známky užití léků nebo drog. Toto tvrzení tedy bylo spolehlivě vyvráceno. Žalobkyně rovněž účelově překrucuje skutečnost, že zůstavitel při nástupu odmítl podepsat v nemocnici formulář o souhlasu s poskytováním informací rodinným příslušníkům o jeho zdravotním stavu. Žalovaná má dále za to, že bylo-li svědeckými výpověďmi věrohodných svědků prokázáno, že zůstavitel byl v době od [číslo] do [datum] plně při vědomí, komunikoval se svědky, dokonce s nimi probíral odborné záležitosti a po celou dobu ještě pracoval, je výpověď ošetřujících lékařů nadbytečná. Lékaři ošetří takové množství pacientů, že lze jen těžko předpokládat, že v současné době by si ještě pamatovali na pacienta, kterého ošetřovali před 9 lety. V řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitel byl v době sepsání závěti nesvéprávný nebo jakkoliv jinak nezpůsobilý závěť sepsat. Naopak zůstavitel prokázal mimořádnou prozíravost, když svou holografickou závěť nechal podepsat ještě 3 svědkům, ačkoliv to občanský zákoník nepožadoval. Navrhla proto, aby odvolací soud odvolání v celém rozsahu zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 205, § 205a, § 212, § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Soud prvního stupně provedl všechny pro rozhodnutí podstatné důkazy a vyvodil z nich odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě právně posoudil. Na skutkové i právní závěry odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje.

15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje za zcela stěžejní pro posouzení věci závěr znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, jímž bylo jednoznačně prokázáno, že závěť sepsal sám zůstavitel a sám ji i podepsal. Jedná se přitom nikoli o závět zůstavitelem jen podepsanou, ale o vlastnoruční delší úhledný písemný projev, prost nejasností, chyb či oprav. Ač podle znalce nelze písmoznalecky prokázat, zda byl zůstavitel psychicky nemocný či byl pod vlivem psychofarmak, písmo samotné podle něj žádná závažná narušení, jež by takový závěr podporovala, nevykazuje. Za této situace postupoval soud správně, když neprováděl dokazování výslechy lékařů a sester z nemocnic, neboť nemá význam prokazovat tvrzení žalobkyně, že zůstavitel nebyl schopen sepsat závěť, když bylo bez pochybností v řízení prokázáno, že tak zůstavitel fakticky učinil. Ani odvolací soud proto k doplnění dokazování nepřistoupil. Námitka, že se se prvostupňový soud neprovedením těchto důkazů dopustil závažného procesního pochybení, je tak zcela nepřípadná.

16. Odvolací soud má rovněž za to, že soud prvního stupně nepochybil ani při hodnocení výpovědí jednotlivých svědků. Ani odvolací soud neshledává důvody pro závěr, že zejména výpovědi svědků [příjmení], [obec] a [příjmení], kteří podepsali jako svědci předmětnou závěť, ale i svědka [příjmení], svědků [jméno] a [jméno] [příjmení] či svědkyně [příjmení], jsou nevěrohodné. Skutečnost, že výpovědi svědků nejsou úplně souladné, nemá za následek hodnocení jejich výpovědí jako nevěrohodných. Naopak pochybnosti by na straně soudu vznikaly spíše tehdy, pokud by svědci s odstupem několika let od úmrtí zůstavitele vypovídali před soudem naprosto stejně. Nepřípadná je v tomto směru i námitka, že se všichni svědci závěti znali ze spolku Harmonie, neboť např. svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] se vůbec neznali, když svědek byl od spolku Brontosaurus. Svoje setkání na pokoji zůstavitele přitom popisovali obdobně v tom směru, že se u něj potkali, a svědek [příjmení], který přišel později, podepsal závěť již dříve podepsanou svědkyní [příjmení].

17. V řízení bylo rovněž prokázáno, že zůstavitel nepojal úmysl sepsat závěť ve prospěch žalované unáhleně. O tomto záměru se radil jak se svou bývalou manželkou svědkyní [příjmení], ale také s právníkem svědkem [příjmení], a to opakovaně. Realizace záměru zůstavitele sepsat závěť tak ve skutečnosti trvala několik dnů, od samotné konzultace přes její sepsání a poté postupné podepsání třemi svědky. Nejen při samotném sepisu, ale opětovně před každým z těchto svědků zůstavitel projevil výslovně, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Je proto přiléhavý závěr prvostupňového soudu, že se nejednalo o momentální náhlé rozhodnutí realizované pod vlivem psychofarmak a opiátů, ale bylo projevem a realizací konkrétního životního rozhodnutí.

18. Přestože je nepochybné, že zdravotní stav zůstavitele v posledních několika dnech byl vážný, byly mu podávány léky včetně opiátů (např. Dipidolor), jež na něj mohly mít vliv, bylo ale rovněž prokázáno, že zůstavitel v těchto dnech opakovaně mluvil se svědky, svědci byli přítomni na pokoji při podpisu závěti, a to postupně, přičemž vypovídali, že se jim zdál normální. To automaticky nevylučuje ani výpověď svědka [příjmení], podle něhož byl zůstavitel v době jeho návštěvy unavený a ospalý, neboť tyto fáze se s ohledem na okamžik prováděných zákroků a okamžik, kdy mu byly podány ty které léky, zjevně střídaly. Co se týče např. léku Dipidolor, tento byl podán zůstaviteli v cca 23 hod., den před samotným sepisem závěti, a poté zhruba ve stejnou dobu v den jejího sepisu. Přestože by tento lék mohl mít vliv na zůstavitele a měl by účinkovat až 24 hodin od podání, pokud zůstavitel sepisoval závět až následující den vpodvečer, účinky léku podaného den předem bezpochyby nemohly mít takový vliv, jako kdyby závěť sepsal krátce po jeho podání. A to vše samozřejmě jen za toho předpokladu, že by nějaké významnější účinky na jeho koncentraci tento lék měl. V této souvislosti nelze přehlédnout, že znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že reakce jsou individuální a nemusí dojít k zásadnímu ovlivnění kognitivních funkcí. Ostatně to byl tento znalec, který u soudu vypověděl, že ze zdravotní dokumentace vyplynulo, že zůstavitel v nemocnici i pracoval. Závěr znalkyně [příjmení] [příjmení], že rozpoznávací schopnosti, zejména schopnosti zůstavitele pochopit důsledky svého jednání, byly s vysokou pravděpodobností podstatně snížené až vymizené, zůstal v rámci provedených důkazů osamocen. Zjištěné skutečnosti tak ve svém souhrnu nesvědčí pro závěr, že žalovaná donutila zůstavitele k sepsání závěti po operačním úkonu ve vážném stavu, resp. že by zůstavitel byl v době sepsání závěti nesvéprávný či jinak nezpůsobilý závěť sepsat.

19. Odvolací soud tak stejně jako soud prvního stupně uzavírá, že zůstavitel sepsal platnou holografní závěť podle § 476 obč. zák., když neshledal naplněné zákonné předpoklady její neplatnosti podle § 38 odst. 2 obč. zák.

20. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně nákladových výroků potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

21. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náleží jí proto plná náhrada nákladů, jež účelně vynaložila v tomto stadiu řízení. Náklady řízení představuje v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. odměna za zastupování za 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast při jednání á [částka] a 2 náhrady hotových výdajů ve výši [částka]. Celkové náklady odvolacího řízení činí částku [částka].