o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 40 C 323/2020-34

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá smluvní pokuty za porušení nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] (dále jen„ nájemní smlouva“) a směrnice pro využití půdních prostor k výstavbě nových bytových jednotek ze dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] (dále jen„ směrnice“) s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o převodu družstevního podílu včetně práva na nájem bytu, ačkoliv byl nájemní smlouvou i směrnicí omezen v převoditelnosti práva k bytu.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu, že na něho nepřešel závazek [jméno] [příjmení] po dobu 15 let nepřevést ani pronajmout byt [číslo] v 5. nadzemním podlaží budovy [adresa], postavené na pozemku [parcelní číslo], katastrální území Vysočany, obec Praha (dále jen„ byt“), a rovněž že ujednání čl. IV. odst. 1. nájemní smlouvy i povinnost zaplatit smluvní pokutu jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, a to s § 736 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen„ ZOK“).

4. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 3. a 4.). Odvolací soud proto na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění.

5. Žalobce dne [datum] uzavřel s [jméno] [příjmení] jako investorem smlouvu o přípravě, realizaci a financování bytu do společných prostorů půdy domu [adresa], včetně dodatku [číslo] jíž se zavázala financovat výstavbu bytu a žalobce se zavázal uzavřít s ní nájemní smlouvu na daný byt (dále jen„ smlouva o financování“). Současně se [jméno] [příjmení] v čl. 5 této smlouvy zavázala nepřevést byt na cizí osobu po dobu 15 let pod sankcí smluvní pokuty, s výjimkou převodu na osoby blízké a příbuzné (dále také„ závazek nepřevoditelnosti“). Součástí tohoto ujednání nebylo, že by tento závazek přešel na osobu blízkou či příbuznou. Žalovaný uzavřel se svou manželkou [jméno] [příjmení] dne [datum] smlouvu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, na základě které na něho byl převeden družstevní podíl [jméno] [příjmení] včetně práva nájmu bytu. Součástí smlouvy bylo i prohlášení žalovaného, že je seznámen se stanovami bytového družstva, a že je mu znám faktický i právní stav bytu. Nabytím družstevního podílu se žalobce stal v souladu se čl. 7 bodem 2 písm. b) stanov členem družstva. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva k bytu, jejíž součástí bylo i ujednání v čl. IV odst. 1, podle kterého nájemce do [datum] nepronajme ani nepřevede výše uvedený byt na jinou osobu, a že výjimka je možná pouze v případě převodu na rodinné příslušníky v řadě přímé, na které tento závazek přechází. Žalovaný dne [datum] převedl svůj družstevní podíl včetně práva nájmu bytu na osobu, která splňovala podmínky určené ve stanovách žalobce pro přijetí za člena bytového družstva.

6. Soud prvního stupně aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ZOK, a to § 588 o. z., § 736 odst. 1, 2 a § 601 odst. 1, 2 ZOK, načež uzavřel, že podle § 736 odst. 1 ZOK nelze omezit ani vyloučit převoditelnost družstevního podílu člena bytového družstva, pokud má být nabyvatelem osoba, která splňuje podmínky stanov pro přijetí za člena bytového družstva. Ujednání nájemní smlouvy v čl. IV odst. 1, podle kterého nájemce do [datum] nepronajme ani nepřevede výše uvedený byt na jinou osobu, a že výjimka je možná pouze v případě převodu na rodinné příslušníky v řadě přímé, na které tento závazek přechází, je pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., protože výslovně odporuje § 736 odst. 1 ZOK, když žalovaného omezuje v dispozici s jeho družstevním podílem nad rámec toho, jakým způsobem zákon o obchodních korporacích umožňuje omezit převoditelnost podílu. Žalovaný převedl dne [datum] svůj družstevní podíl včetně práva nájmu bytu na [jméno] [příjmení], která splňuje podmínky pro vznik členství v družstvu v souladu s čl. 7 stanov, když je českou státní občankou a není právnickou osobou. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovaný svůj družstevní podíl včetně práva na nájem bytu převedl plně v souladu s jedinými podmínkami, kterými zákon žalobci umožnuje omezit převoditelnost družstevních podílů.

7. Prvostupňový soud se dále zabýval argumentací žalobce ohledně toho, že uzavřením smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne [datum] mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] došlo k přechodu jejího závazku, týkajícího se omezení dispozice s družstevním bytem podle smlouvy o financování ze dne [datum], na žalovaného, a že v návaznosti na uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne [datum] je žalovaný vázán i směrnicí. Přitom uzavřel, že původní závazek [jméno] [příjmení] ze smlouvy o financování o nepřevoditelnosti nemohl již z podstaty věci přejít na žalovaného, jelikož se jedná o závazek, který působí pouze inter partes. Žalovaný účastníkem této smlouvy nebyl, smlouva jej nikterak nezavazovala. Omezení převoditelnosti nebylo uzavřeno v podobě věcného práva, které by působilo erga omnes a mohlo by zavazovat i žalovaného. Závazek nepřevoditelnosti působil pouze vůči [jméno] [příjmení], a ani nebyl sjednán tak, že v případě převodu družstevního podílu a práva na nájem bytu na jinou osobu, přechází tento závazek na tuto jinou osobu. Takový závazek implementoval žalobce až do nájemní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky. Takové ujednání je, jak již výše uvedeno, absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, protože omezuje žalovaného v tom, na koho může podíl převést, a zároveň kdy může podíl převést. Ustanovení § 736 odst. 1 ZOK přitom nedává možnost bytovému družstvu takovýmto způsobem omezit vlastníka družstevního podílu s dispozicí s jeho podílem a na něj navázaným nájmem bytu. Ani žalobcova směrnice nemůže žalobce omezit v dispozici s jeho družstevním podílem, jelikož je v rozporu s § 736 odst. 1 ZOK, kterým se řídí a řídily veškeré vztahy mezi žalobcem a žalovaným, když právní vztah mezi nimi vznikl až za účinnosti tohoto zákona.

8. Prvostupňový soud uzavřel, že na žalovaného nemohl přejít závazek [jméno] [příjmení], týkající se omezení dispozice s družstevním bytem, a že ujednání v nájemní smlouvě o zákazu převést družstevní byt na jinou osobu je absolutně neplatné, a pokud je ujednání o zákazu převést družstevní byt na jinou osobu neplatné, pak je nutně neplatné i ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení takovéhoto neplatného ujednání. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř..

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že smluvní pokutu požaduje za nedodržení směrnice členem družstva žalovaným, ke které se zavázal, a to za zvýhodnění, které mu poskytli ostatní členové družstva ve formě jejich společného majetku (poskytnutí půdních prostor k výstavbě jednotky), přičemž podrobně rozebírá obsah dané směrnice. Má za to, že směrnice není v rozporu se zákonem a působí na všechny členy družstva. Rovněž nesouhlasí s aplikací nového občanského zákoníku a ZOK. V tomto případě měl být aplikován občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., jelikož za účinnosti těchto zákonů došlo k výstavbě. Soud prvního stupně nesprávně aplikuje § 736 odst. 1 ZOK i s ohledem na skutečnost, že závazek vznikl za účinnosti obchodního zákoníku podle směrnice schválené shromážděním delegátů dne [datum] a doplněné dne [datum] Ani § 436 o odst. 1 ZOK tak nelze použít. Dále s poukazem na výpověď svědkyně [příjmení] objasňuje genezi případu, kdy o využití půdních prostor mohla požádat pouze partnerka žalovaného, protože její rodiče byli členy družstva. Smlouva o financování proto nemohla být uzavřena i se žalovaným, jelikož to stanovy neumožňovaly. Jednání však byla vedena s oběma partnery. I následná nájemní smlouva musela být uzavřena s [jméno] [příjmení], přičemž obsahovala závazek o nepřevedení družstevního podílu po dobu 15 let na třetí osobu z důvodu, že půdní prostor byl získán za zvýhodněnou cenu. Pro případ porušení byla sjednána smluvní pokuta. Po uzavření manželství převedla [jméno] [příjmení] družstevní podíl na žalovaného. Žalobce poté uzavřel se žalovaným nájemní smlouvu, v níž je závazek nepřevoditelnosti, který měla původně [jméno] [příjmení]. Pokud žalovaný převedl družstevní podíl včetně nájmu předmětného bytu, je podle směrnice povinen zaplatit smluvní pokutu. Žalobce rovněž rozporuje výpočet náhrady nákladů řízení, a dále se domáhá aplikace § 150 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a rovněž aby uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že aplikace nového občanského zákoníku a ZOK na projednávanou věc je správná. Smlouva o převodu družstevního podílu mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným a nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny v roce 2015, tedy již za účinnosti uvedených zákonů, na což je i výslovně v záhlaví nájemní smlouvy odkázáno. Žalovaný se rovněž neztotožňuje s tím, že byl vázán závazkem nepřevoditelnosti. Soud prvního stupně správně uzavřel, že závazek nepřevádět byt převzala [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o financování ze dne [datum], jíž žalovaný nebyl účastníkem, a proto ho smlouva nemohla nijak zavazovat. Ve smlouvě nebylo ani sjednáno, že v případě převodu družstevního podílu na jinou osobu přechází tento závazek na tuto jinou osobu. Co se týče žalobcem zmiňované směrnice, ta je v rozporu zejména s § 736 odst. 1 ZOK, kterým se řídí a řídil právní vztah mezi žalobcem a žalovaným. Souhlasí i se závěrem, že samotné ujednání čl. IV. odst. 1 nájemní smlouvy ze dne [datum], podle kterého nájemce do [datum] nepronajme ani nepřevede byt na jinou osobou, je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Rovněž má za to, že nejsou podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť nejsou dány žádné důvody hodné zvláštního zřetele. Ostatně žalobce je v řízení před soudem prvního stupně ani neuplatňoval. Nesouhlasil ani s námitkami směřujícími proti samotnému výpočtu nákladů řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a správně zjistil skutkový stav věci, pročež na něj odvolací soud odkazuje. Odvolací soud pak hodnotil jako správné i samo právní posouzení věci. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že právní vztahy mezi účastníky vznikly za účinnosti nového občanského zákoníku a ZOK, neboť jak k uzavření smlouvy o převodu družstevního podílu mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, tak zejména k uzavření nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným došlo v roce 2015.

13. Soud prvního stupně rovněž zcela přiléhavě odůvodnil, proč závazek nepřevoditelnosti po dobu 15 let vyplývající ze smlouvy o financování uzavřené v roce 2008 nepřešel na žalovaného. Pouhá skutečnost, že žalovaný v době vzniku tohoto závazku [jméno] [příjmení] byl jejím partnerem, resp. o tomto závazku věděl, nemůže mít za následek, že by žalovaný sám byl tímto závazkem vázán. Ze samotné smlouvy pak žádné ujednání o tom, že by tento závazek přešel nebo měl přecházet i na osobu blízkou či příbuznou nevyplývá. Do doby, než se smlouvou o převodu družstevního podílu z [jméno] [příjmení] na žalovaného stal žalovaný členem družstva, nemohly být pro něj závazné ani směrnice žalobce. Jelikož se žalovaný stal členem družstva až v roce 2015, je třeba posuzovat platnost směrnice, resp. v ní obsažené povinnosti uhradit smluvní pokutu v případě porušení závazku nepřevoditelnosti prizmatem § 736 odst. 1 ZOK, tedy právní úpravou účinnou v době vzniku jeho členství, kdy došlo ke vzniku právního vztahu mezi ním a žalujícím družstvem. [příjmení] způsobem je třeba posuzovat i závazek nepřevoditelnosti, který je upraven v čl. IV. odst. 1 nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným v témže roce. Jak směrnice, tak i dané ustanovení nájemní smlouvy je absolutně neplatné podle § 588 o. z., a to pro rozpor s citovaným ustanovením ZOK, podle něhož nelze převoditelnost družstevního podílu člena bytového družstva omezit ani vyloučit, pokud má být nabyvatelem osoba, která splňuje podmínky stanov pro přijetí za člena bytového družstva. Žalobkyní namítané okolnosti případu ani motivace družstva k přijetí dané směrnice nemohou jakkoli závěr o neplatnosti takového závazku ovlivnit. Z akcesorické povahy zajištění závazků přitom vyplývá, že vedlejší (zajišťovací) závazek nemůže platně vzniknout bez existence platného hlavního (zajišťovaného) závazku. Pokud je (jako odporující zákonu) neplatné ujednání o povinnosti nepřevoditelnosti družstevního bytu po dobu 15 let na třetí osobu, nemohlo platně vzniknout ani jeho zajištění smluvní pokutou.

14. Lze proto uzavřít, že žalovaný, který převedl dne [datum] svůj družstevní podíl včetně práva nájmu bytu na [jméno] [příjmení] splňující podmínky pro vznik členství v družstvu v souladu s čl. 7 stanov (česká státní občanka, nikoli právnická osoba), žádnou povinnost platně sankcionovanou smluvní pokutou neporušil, neboť jej převedl v souladu s podmínkami, kterými jedinými zákon žalobci převoditelnost družstevních podílů umožnuje omezit.

15. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitkám žalobce směřujícím proto nákladovému výroku, když z něj lze výpočtem (odměna dělená počtem úkonů) bez problémů dovodit, jaká je výše odměny za jeden úkon právní služby. Jelikož zástupce žalovaného učinil v řízení před soudem prvního stupně 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a 2x účast u jednání), je výpočet nákladů řízení ve výroku II. napadeného rozsudku správný. Vytkl-li žalobce prvostupňovému soudu, že neaplikoval § 150 o. s. ř., odvolací soud pochybení ani v tomto směru nezjistil. Podle citovaného ustanovení jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Pouhý poukaz žalobce, navíc uplatněný až v odvolání, na obsah směrnice a ochranu ostatních členů družstva je pro hodnocení zcela nedostatečný. Odvolací soud žádný důvod hodný zvláštního zřetele v projednávané věci neshledal.

16. S ohledem na právě uvedené odvolací soud napadený rozsudek včetně výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

17. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Náklady řízení představuje v souladu s advokátním tarifem (vyhláška č. 177/1996 Sb.) odměna za zastupování za 2 úkony právní služby á [částka] (vyjádření k odvolání a účast u jednání) a náhrada hotových výdajů á [částka], celkem částka [částka].