o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá uvedených nároků z titulu smlouvy o zajištění administrativních služeb.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vzal za prokázané, že smlouvou o zajištění administrativních služeb uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a 1. žalovanou na dobu neurčitou se žalobkyně zavázala 1. žalované poskytnout užívání prostor a umístění sídla na adrese [adresa] žalovaná se zavázala platit odměnu ve výši [částka] bez DPH za každých započatých 12 kalendářních měsíců trvání smlouvy. Žalovaná [číslo] se rovněž zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši [částka] za každý byť jen započatý kalendářní měsíc prodlení s úhradou odměny, přičemž její splatnost nastává bezprostředně poté, co je k její úhradě vyzvána, nejpozději však do 14 dní ode dne doručení výzvy k její úhradě. Z ručitelského prohlášení, které je nedílnou součástí smlouvy, vyplynulo, že se 2. žalovaná zavázala uspokojit dluh žalobkyně v případě prodlení 1. žalované spočívající v úhradě sjednané odměny a případných smluvních pokut. Žalovaná [číslo] byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou a předžalobní upomínkou ze dne [datum].

4. Soud prvního stupně po citaci § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2, § 2018 odst. 1, 2, § [rok] ost. 1 a [ustanovení pr. předpisu]“) dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy podle § 1746 odst. 2 o. z. a násl., na základě které žalobkyně poskytla 1. žalované umístění sídla na výše uvedené adrese. Žalobkyni podle čl. II. bodu 1. smlouvy náleží odměna ve výši [částka] bez DPH (tj. [částka] s DPH) za každých následujících i jen započatých 12 kalendářních měsíců, ve kterých 1. žalovaná užívá sídla žalobkyně. Jelikož 1. žalovaná služeb žalobkyně nadále užívá (nedošlo k výmazu sídla z obchodního rejstříku), avšak neuhradila včas splatnou odměnu, dostala se do prodlení s úhradou svého závazku. Žalobkyni vznikl nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti odměny. Soud prvního stupně zároveň zavázal 1. žalovanou uhradit dlužnou částku, představovanou neuhrazenou odměnou za poskytnutí služeb žalobkyní, společně a nerozdílně s 2. žalovanou, která je ručitelem 1. žalované. Nárok žalobkyně vyplývá z ručitelského prohlášení ve smyslu § 2018 odst. 1 o. z., které bylo platně učiněno v písemné formě podle § 2018 odst. 2 o. z.

5. Prvostupňový soud naopak zamítl žalobu v části (po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby pro částku [částka]) požadavku na úhradu smluvní pokuty ve výši [částka] s příslušenstvím pro prodlení žalované [číslo] s úhradou odměny za poskytování služeb za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] včetně. Ve smyslu čl. IV. bod 2. smlouvy ze dne [datum] nastává splatnost smluvní pokuty až poté, co žalobkyně 1. žalovanou vyzve k její úhradě, resp. nejpozději do 14 dnů ode dne doručení takové výzvy. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala 1. žalovanou k úhradě smluvní pokuty, a proto dosud nenastala její splatnost. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážně úspěšnějším žalovaným žádné prokazatelné náklady nevznikly.

6. Proti výroku II. a III. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Vytkla soudu prvního stupně, že nepřihlédl k tomu, že 1. žalovaná byla pro žalobkyni dlouhodobě nekontaktní. Telefonický ani emailový kontakt, který 1. žalovaná při uzavření smlouvy uvedla, se později použít nepodařilo. Rovněž poštu doručenou na adresu sídla si 1. žalovaná v posledních měsících před podáním žaloby nepřebírala, ačkoliv adresa sídla je v rejstříku zapsaná i v současné době. Žalobkyně má za to, že učinila vše, co po ní lze spravedlivě požadovat a listinnými důkazy prokázala, že se pokoušela vyzývat obě žalované, když vyzvala k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty 2. žalovanou, která je jak statutárním orgánem 1. žalované, tak i ručitelkou. Žalobkyně tak má za to, že k úhradě smluvní pokuty tímto byla vyzvána i 1. žalovaná, a to právě prostřednictvím svého statutárního orgánu. Poukázala i na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Nejpozději podáním žaloby žalobkyně splnila svou formální povinnost vyzvat žalované k dobrovolnému splnění svých závazků. Věřitel přitom není podle § 2021 o. z. povinen vyzývat dlužníka k plnění v případě, že tuto písemnou výzvu nemůže věřitel uskutečnit (neboť např. dlužníka nelze obeslat), nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní, např. pro platební neschopnost nebo byl na dlužníka prohlášen konkurz. V případě nekontaktního dlužníka pak podle názoru žalobkyně nelze poskytovat právní ochranu nekonání dlužníka, který svou nečinností způsobuje porušení smluvních závazků, s odkazem na údajně nedostatečné splnění formálních podmínek ze strany věřitele. Navrhla, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky rozsudku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v převážném rozsahu důvodné.

8. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je předčasný, resp. že dosud nenastala její splatnost z důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně vyzvala 1. žalovanou k úhradě požadované smluvní pokuty. Prvostupňový soud nezohlednil tu skutečnost, že 1. žalované byl doručen do datové schránky dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který obsahoval i požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši [částka]. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu přitom plyne, že za kvalifikovanou upomínku (výzvu věřitele o plnění) lze považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky. Žaloba představuje hmotněprávní jednání účastníka řízení učiněné vůči soudu, které je účinné i vůči ostatním účastníkům od okamžiku, kdy se o něm dozvěděli (§ 41 odst. 3 o. s. ř.). Od takto nastavené judikatury se Nejvyšší soud neodklání ani v poměrech nové právní úpravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

9. V poměrech projednávané věci z uvedeného plyne, že splatnost sjednané smluvní pokuty (§ 2048 odst. 1 o. z.) nastala vůči 1. žalované v souladu s článkem IV. bod 2. smlouvy až dne [datum], tedy 14 dnů po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] žalovanému [číslo]. Žalovaná [číslo] se tak dostala do prodlení s uspokojením nároku na zaplacení smluvní pokuty dnem [datum].

10. Správným pak neshledal odvolací soud ani uložení povinnosti zaplatit dlužnou částku oběma žalovaným společně a nerozdílně. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení sp. zn. [spisová značka] totiž plyne, že skutečnost, že ručitel se zavazuje věřiteli, že uspokojí jeho pohledávku za dlužníkem, jestliže ji neuspokojí dlužník, neznamená, že ručitelský závazek je totožný se závazkem dlužníka a že tutéž pohledávku v té podobě, kterou má věřitel vůči dlužníku, uplatňuje i vůči ručiteli; obě pohledávky se totiž liší důvodem svého vzniku i splatností i s důsledky pro případné exekuční řízení, přičemž rozdílnost závazku ručitele a dlužníka vyplývá též z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka akcesorický a subsidiární, a tedy že se nejedná o závazky solidárního charakteru. Žalovaní tak mohou být ke splnění dluhu podle § 2018 o. z. zavázáni jen tak, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného.

11. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 o. s. ř.. Oběma žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení tak, že v rozsahu plnění jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu napadený výrok, tj. ohledně úroku z prodlení za dobu od [datum] do [datum], potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

12. Za situace, kdy odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl i o nákladech řízení před soudy obou stupňů podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 81 % ([částka] + [částka]), procesní zavinění na zastavení řízení v rozsahu 19 % ([částka]) lze pak označit jako její neúspěch. Náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 62 % celkových nákladů řízení (81% úspěch – 19% neúspěch). Náklady řízení před soudem prvního stupně tvoří zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši [částka] a náklady právního zastoupení podle [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ AT“). Za 2 úkony právní služby á [částka] (převzetí a příprava zastoupení a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), 2 paušální náhrady hotových výdajů á [částka] podle [ustanovení pr. předpisu] a 21% DPH ve výši [částka] činí náklady celkem částku [částka]. Za odvolací řízení náleží žalobkyni náhrada nákladů za 1 úkon právní služby (odvolání) ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]), paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka], 21% DPH ve výši [částka] a náhrada za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], celkem částka 3 274, [částka] Náklady žalobkyně za řízení před soudy obou stupňů činí částku [částka], z čehož 62% činí částku [částka].