pro [část Prahy] dne 29. července 2021, č.j. 17 C 203/2019-446

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] (I.), v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] (III.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouho trvajícím trestním řízením vedeným Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. [spisová značka] Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením Policie ČR ze dne [datum] pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, žalobcova stížnost proti němu byla zamítnuta. Dne [datum] byla na žalobce podána obžaloba ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], shledal žalobce vinným. Rozsudek napadl žalobce odvoláním, v jeho neprospěch podal odvolání rovněž státní zástupce. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a žalobce byl zproštěn obžaloby se závěrem, že žalovaný skutek není trestným činem. K dovolání nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem ze dne [datum] Vrchní soud v Praze žalobce obžaloby opět zprostil. Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce opět dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], odmítnuto. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Vůči žalobci tedy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, v souvislosti s nímž byla žalobci způsobena škoda a nemajetková újma, zároveň došlo v rámci uvedeného řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které trvalo bezmála 6 let a 1 měsíc ([datum] – [datum]). Věc nebyla hmotněprávně, procesně ani skutkově složitá, předmětem trestního řízení byl jeden skutek kvalifikovaný jako jeden trestný čin, dokazování nebylo rozsáhlé, doručování písemností bylo bezproblémové, žalobce nijak nepřispěl k nepřiměřené délce trestního řízení. Věc byla opakovaně rozhodována na různých stupních soudní soustavy, ačkoli mohla být skončena již rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum], případně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Délka řízení byla prodloužena i podáním druhého dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že ačkoliv byl rozsudek soudu I. stupně vyhlášen dne [datum], byl mu doručen až dne [datum]. Totéž platí i o usnesení Nejvyššího soudu, které bylo vydáno dne [datum], žalobci však bylo doručeno až dne [datum]. Druhé usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] pak bylo žalobci doručeno dne [datum]. Trestní řízení má samo o sobě zvýšený význam pro poškozeného, zasáhlo do pověsti žalobce jako osobnosti veřejně známé, neboť působil jako aktivní politik a podílel se na chodu města České Budějovice, věc byla medializována. Trestní stíhání znemožnilo žalobcovu kandidaturu ve dvou krajských volbách i ve volbách parlamentních. Žalobce žádá přiměřené zadostiučinění ve výši [částka], nárok u žalované uplatnil [datum], žalovaná plnila částku [částka], zbývá uhradit částku [částka], na nákladech právního zastoupení žádá žalobou částku [částka], v jejím rozsahu žalovaná dosud neplnila.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, potvrdila uplatnění nároku dne [datum], sdělení omluvy i rozsah poskytnutého plnění při závěru o nepřiměřené délce řízení i vydání nezákonného rozhodnutí. Namítla, že nárok na náhradu škody je součástí nároku na náhradu nákladů obhajoby, který byl žalovanou projednán v rámci žádosti o náhradu škody řešené pod sp. zn. MSP-2043/2019-ODSK-ODSK, žalobce již nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na zrušení uvedeného nezákonného rozhodnutí ve výši [částka] uplatnil v dalším řízení, z toho důvodu vznesla žalovaná námitku litispendence. Předmětné řízení trvalo 6 let a necelý 1 měsíc, ve věci bylo rozhodováno jednou soudem prvního stupně, dvakrát soudem druhého stupně a dvakrát Nejvyšším soudem, šlo o věc poměrně složitou a důkazně obsáhlou, bylo nutno vypracovat revizní posudek z oboru kybernetiky, žalobce sice svým jednáním nezpůsobil průtahy v řízení, zároveň však nečinil aktivní kroky k tomu, aby k prodlužování řízení nedocházelo. Poskytnuté zadostiučinění má za odpovídající.

4. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že dokazování v předmětném řízení nelze považovat za rozsáhlé, když se jednalo pouze o devět jednacích dnů v průběhu pěti let. Pokud by soudy postupovaly správně, mohlo řízení probíhat podstatně kratší dobu. Projednávání věci na tolika stupních soudní soustavy považuje žalobce v daném případě za zbytečný průtah, neměl zákonnou povinnost využít procesní prostředky k urychlení řízení a jejich nevyužití mu nemůže být z hlediska odškodnění za nepřiměřenou délku řízení přičítáno k tíži. Pokud jde o náklady právního zastoupení, ve zde projednávané věci je požadována pouze zvýšená sazba za úkon vyjádření k dovolání, která není předmětem dalšího vedeného řízení.

5. Soud prvního stupně v bodech 5. až 11. odůvodnění rozsudku, na které se odkazuje, ozřejmil obsah a rozsah provedeného dokazování a skutkových zjištění, která na jeho základě opatřil, odkázal na ust. §§ 1,3, 5, 7, 8, 13, 14 a 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (Odpšk) a § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a žalobu shledal důvodnou pouze částečně.

6. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu ve vztahu k úkonu vyjádření se k dovolání státního zástupce ze dne [datum], vyšel z soud prvního stupně z toho, že žalovaná poskytla žalobci náhradu škody ve výši odměny za jeden úkon právní služby včetně paušální náhrady hotových výdajů, to vše navýšeno o DPH, žalobce se však domnívá, že odměna by měla být s ohledem na obtížnost úkonu zvýšena na dvojnásobek. Shledal, že námitka litispendence vznesená žalovanou ve vztahu k tomuto nároku není důvodná, neboť v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 19 C 67/2019 je řešena náhrada škody spočívající v nákladech na znalecké posudky a v obhajném za úkony do [datum]. Jelikož byl žalobce následně zproštěn obžaloby, je usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím, pokud v příčinné souvislosti s ním žalobci vznikla škoda, žalovaná za ni odpovídá. Jedinou spornou otázkou ohledně této části žalobcova nároku bylo navýšení odměny advokáta za vyjádření k dovolání ze dne [datum]. Z provedeného dokazování vyplynulo, že při zpracování tohoto vyjádření zástupce žalobce využil i zahraniční literaturu, avšak pouze částečně odkazem na tři zahraniční publikace. Za odpovídající navýšení odměny proto vzal soud prvního stupně navýšení o 50% s DPH, tedy částku [částka], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

7. Ve vztahu k nároku žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou namítaného řízení vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že řízení trvalo celkem 6 let a necelý 1 měsíc od [datum], kdy bylo trestní stíhání žalobce zahájeno, do [datum], kdy bylo žalobci, resp. jeho právnímu zástupci doručeno konečné usnesení dovolacího soudu. Řízení lze považovat za skutkově a procesně složitější, bylo řešeno zneužití pravomoci úřední osoby žalobce jakožto primátora Statutárního města České Budějovice, čímž měla být způsobena škoda nejméně ve výši [částka]. V řízení bylo vyslechnuto větší množství svědků, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, ve věci byl vypracován revizní znalecký posudek, znalec byl rovněž vyslechnut, spis je poměrně obsáhlý, má téměř 4 000 stran, z toho přes 2 000 stran příloh. Po právní stránce soud prvního stupně zvýšenou složitost věci neshledal. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy, jednou rozhodoval soud I. stupně, dvakrát odvolací soud a dvakrát soud dovolací. Žalobce sám se na délce řízení nepodílel, pokud nevyužil procesních prostředků urychlení řízení, nemůže mu to být přičítáno k tíži. V řízení soud postupoval plynule a v přiměřených lhůtách, přesto je třeba celkovou délku šest let trvajícího trestního řízení považovat za nepřiměřenou. Lhůta k vyhotovení rozhodnutí a jeho vypravení byla řádně prodloužena, její prodloužení pak bylo odůvodněno rozsáhlostí předmětného rozhodnutí, které má 91 stran. Soud prvního stupně však vzal v potaz skutečnost, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] bylo zrušeno dovolacím soudem s pokynem k odstranění vytčených vad, Vrchní soud v Praze pak znovu o věci rozhodl dne [datum], o dobu jednoho roku a tří měsíců ([datum] – [datum]) tedy bylo řízení zbytečně prodlouženo. Skutečnost, že státní zástupce podal proti druhému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dovolání, které bylo následně Nejvyšším soudem ČR jako neopodstatněné odmítnuto, k tíži státu nepřipisovat nelze, neboť státní zástupce vystupuje v řízení před soudem jako jedna ze stran a stejně jako obžalovaný má právo na využití opravných prostředků, které mu zákon za tím účelem svěřuje. Řízení mělo pro žalobce zvýšený význam.

8. Uvedené závěry shrnul soud prvního stupně tak, že celková délka namítaného řízení byla nepřiměřená a vzhledem k okolnostem případu je namístě odškodnit újmu žalobce relutární formou. V projednávané věci vyšel ze základní částky [částka] za každý rok trvání řízení, vyjma prvých dvou v částce poloviční, tedy z celkové částky [částka] s tím, že řízení sice bylo nepřiměřeně dlouhé, nikoli však extrémně. Z důvodu skutkové obtížnosti věci základní částku snížil o 5%, stejně tak z důvodu procesní obtížnosti (5%), o dalších 20% ji snížil pro počet stupňů soudní soustavy, v nichž řízení probíhalo. Základní částku naopak zvýšil pro postup státu o 15%, když odkázal na zrušení prvního rozhodnutí Vrchního soudu a jeho důvody, stejně tak částku zvýšil o 50% pro význam řízení pro žalobce. Podle závěrů soudu prvního stupně se tak žalobci mělo dostat zadostiučinění v celkové výši [částka], při plnění žalované ve výši [částka] je žaloba důvodná pouze v rozsahu částky [částka].

9. S takovými důvody soud prvního stupně žalobě vyhověl pouze v rozsahu částky [částka] s úrokem z prodlení ode dne následujícího uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalobce neuspěl jen v nepatrné části.

10. Žalobce rozsudek v jeho výroku žalobu zamítajícím napadl včasným a přípustným odvoláním, v němž brojí proti závěrům soudu prvního stupně ve vztahu k výši požadovaného zadostiučinění jak co do výše základní částky, tak co do její modifikace. Má za to, že vzhledem k délce řízení i všem okolnostem žalobcova trestního stíhání mělo být vycházeno z částky [částka], zejména z toho důvodu, že řízení bylo násobně delší, než bylo možné očekávat. Ani hodnocení složitosti věci nemá za odpovídající judikaturním závěrům, zároveň nebyly posouzeny relevantní skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce jako existence jen jednoho obviněného, absence mezinárodního prvku, bezproblémová dosažitelnost účastníků. Ani snížení náhrady pro počet stupňů soudní soustavy není v této věci odpovídající, když v případě řádného postupu ve věci by nebyl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc mu vracena k opětovnému projednání, opakované projednávání věci ve více stupních soudní soustavy má žalobce za zbytečný průtah. Přehlížet nelze ani skutečnost, že ve věci proběhlo jen 9 jednacích dnů v průběhu šesti let. Závěr o koncentrovaném postupu soudu tak nelze přijmout. Za správné žalobce nemá ani to, že nebyl hodnocen jeho zodpovědný přístup a absence podílu na prodlužování řízení. V průběhu trvajícího trestního řízení docházelo ke kontinuálnímu nárůstu újmy žalobce v důsledku dlouhodobého udržování ve stavu nejistoty. Za správný nemá ani závěr ohledně náročnosti vyjádření k dovolání co do přiznání polovičního zvýšení žádané odměny, když samotné užití cizojazyčné literatury je úkonem náročným. Navrhl změnu napadeného výroku rozsudku vyhověním žalobě.

11. Žalovaná odvolání žalobce nepovažuje za důvodné, plně se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím soudu I. stupně i jeho podrobným odůvodněním, na které odkazuje, když nutno uzavřít, že vzhledem ke skutkovým okolnostem případu se poskytnuté zadostiučinění jeví jako adekvátní a přiměřené. Žalovaná se ztotožnila nakonec i s kompromisním přístupem soudu I. stupně ohledně sporné odměny za výše zmiňovaný úkon právní služby. Navrhla potvrzení napadeného výroku rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání za důvodné nemá.

13. Soud prvního stupně na podkladě dostatečných skutkových zjištění dospěl ke správnému skutkovému závěru, který ostatně ani není nijak sporován, věcí se zabýval podrobně a velmi pečlivě, a jakkoli se odvolací soud plně neztotožňuje s některými jeho právními závěry týkajícími se hodnocení kritérií rozhodných pro určení výše satisfakce, které by se mělo žalobci dostat, má jeho rozhodnutí ve výsledku věcně správné.

14. Základ důvodnosti žalobcova nároku co do odpovědnosti žalované za újmu, která mu byla nepřiměřeně dlouho trvajícím trestním řízením způsobena, ani výše již poskytnutého zadostiučinění, nebyly sporovány, proto se odvolací soud zaměřil na jednotlivé námitky, které žalobce v odvolání uplatňuje.

15. Předně má žalobce za to, že v jeho případě mělo být vycházeno s ohledem na objektivně zjištěnou dobu trvání nezákonného trestního stíhání ze základní výše zadostiučinění v sazbě [částka] za jeden rok trvání řízení. Soud prvního stupně tento názor nepřijal a odvolací soud se s jeho závěrem ztotožňuje. Judikatura vyšších soudů standardně pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. [částka] až [částka] za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. [příjmení] [částka] je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 806/2012). V projednávané věci ani odvolací soud neshledal žádné natolik podstatné okolnosti, které by mohly vést k úvaze, že je namístě využít částku vyšší než základní, jakkoli řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, nešlo o délku extrémní. Pro srovnání lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3331/2012, hodnotící základní částku jako odpovídající i v případě řízení trvajícího 16 let, v tamní věci se sice nejednalo o řízení trestní, na druhé straně zde projednávané řízení trvalo po dobu nižší než poloviční. S poukazem na níže uvedené závěry ohledně modifikace základní částky podle kritérií daných ust. § 31a odst. 3 OdpŠk nelze neuvést, že ani v případě úvahy o výchozí částce [částka] za jeden rok trvání řízení, když o částce vyšší by vskutku nebylo namístě uvažovat, by správnost výsledné částky přiznané napadeným výrokem rozsudku nebyla dotčena.

16. Žalobce dále brojí proti závěru soudu prvního stupně o tom, že řízení bylo skutkově a procesně složité, podle kterého soud prvního stupně modifikoval základní částku snížením v souhrnu 10 %. Jakkoli odvolací soud nesdílí názor, že by žalobcova věc byla složitá po skutkové stránce, když bylo trestní stíhání vedeno pouze pro jeden skutek mající základ v jednom smluvním vztahu a pouze proti samotnému žalobci, po stránce procesní věc za složitější považuje. Podle rozsudků, které byly v žalobcově věci vydány, není pochyb o tom, že bylo slyšeno celkem 14 svědků, z toho 11 z nich opakovaně jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, ve věci figurovali celkem čtyři znalci, znalec [jméno] zpracovával jak znalecký posudek, tak byl slyšen před soudem, v případě dvou znalců obhajoby musely být řešeny otázky splnění jejich předpokladů pro znaleckou činnost. Po procesní stránce odvolací soud v obou případech pro účely rozhodování částečně opakoval listinné důkazy. V souhrnu těchto skutečností odvolací soud shledává, že z důvodu procesní složitosti je namístě modifikovat správně stanovenou základní částku [částka] 10 % snížením.

17. Správně soud prvního stupně 20% snížením základní částky zohlednil i počet stupňů soudní soustavy, v nichž byla věc projednávána. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.) měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srov. bod IV písm. a) Stanoviska).

18. V návaznosti na hodnocení vlivu počtu instancí, v nichž byla věc projednávána, žalobce poukazoval na důvody zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolacím soudem, i soud prvního stupně se v této souvislosti přiklonil k modifikaci základní částky jejím zvýšením o 15% v neprospěch žalované se závěrem, že se takto postup soudu do délky řízení negativně promítl. Podle odůvodnění zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu se však s takovým závěrem ztotožnit nelze. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, Nejvyšší soud vysvětlil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně. V projednávané věci takový stav nepanuje, když dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu přistoupil se závěrem, že v právním posouzení věci nebyly dostatečně vyčerpány možnosti hodnocení věci zejména ve vztahu k nedbalostní formě jednání obžalovaného. Je tedy zjevné, že zrušující rozhodnutí nebylo vydáno z důvodů závažných procesních pochybení či snad nerespektování závazného právního názoru vyššího soudu, ale výlučně z důvodu náhledu na právní hodnocení věci. Z uvedeného důvodu nelze dobu, o kterou bylo v důsledku zrušení prvého rozhodnutí odvolacího soudu dovolacím soudem trestní stíhání žalobce prodlouženo, přičítat žalované k tíži, a tedy není namístě ani z toho důvodu základní částku zvyšovat ve prospěch žalobce.

19. Pokud žalobce poukazuje na argument žalované, že se aktivně nepodílel na urychlení řízení, nutno především uvést, že ten nebyl předmětem hodnocení provedeného soudem prvního stupně, lze k němu však ve shodě se žalobcem dodat, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, dovodil, že odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě leží především na státu a ten ji nemůže přenášet na účastníky řízení tím, že po nich bude požadovat, aby se v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení domáhali nápravy, a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výše odškodnění za to, že se nápravy nedomáhal. Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil. Zároveň není jediného důvodu zvyšovat základní částku proto, že žalobce svým jednáním nijak k prodloužení řízení nepřispěl.

20. Zvýšení základní částky z důvodu významu řízení pro žalobce o 50 % nebylo zpochybňováno ani žalovanou.

21. Výše uvedené závěry odvolací soud shrnuje tak, že za odpovídající poměrům projednávané věci má jako přiměřené zadostiučinění, kterého by se mělo žalobci dostat peněžitou formou, částku [částka] při základní částce [částka] zvýšené o 20 % (- 10% procesní složitost, - 20% stupně soudní soustavy, + 50% význam řízení pro žalobce). Pokud bylo žalobci již poskytnuto zadostiučinění ve výši [částka] a žalovaná nenapadla odvoláním vyhovující výrok rozsudku přiznávající dalších [částka], je odvoláním napadený zamítavý výrok rozsudku ve vztahu k nemajetkové újmě výrokem věcně správným. Jak již výše zmíněno i při kalkulaci výchozí částkou satisfakce [částka] za každý rok trvání trestního stíhání by rozsudek obstál, když v tom případě při výše uvedeném postupu by žalobci náleželo [částka].

22. S otázkou zvýšení odměny advokáta za vyjádření k dovolání ze dne [datum] se soud prvního stupně vypořádal zcela správně. Z uvedeného úkonu je sice zřejmé využití zahraniční literatury ve vztahu k otázkám právním a psychologickým, čerpáno bylo ze tří publikací, avšak ve čtyřech stručných odkazech v rozsahu jedné věty. Pokud tedy byla náhrada v rozsahu 50 % odepřena, je i v této části zamítavý výrok rozsudku věcně správný.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně a i na něj navazující výrok o náhradě nákladů řízení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšnému žalobci byla vůči úspěšné žalované uložena povinnost k náhradě tří úkonů po [částka] podle vyhl. č. 254/2015 Sb. (vyjádření k odvolání, příprava k jednání, účast u jednání).