o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že tyto peněžní prostředky poskytoval žalované v období od [datum] do [datum] jako bezúročné zápůjčky společníka za účelem obchodního rozvoje žalované za situace, kdy byl v období od [datum] do [datum] (správně 2019 odv. soudu) společníkem žalované a v období od [datum] do [datum] jejím jednatelem. Žalovaná popírá, že půjčky byly ze strany žalobce žalované poskytnuty. Následně podala vzájemný návrh o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v souladu s § 97 o. s. ř. s odůvodněním, že žalobce způsobil žalované škodu porušením péče řádného hospodáře při výkonu funkce jednatele tím, že se na úkor žalované bezdůvodně obohatil.

3. Soud prvního stupně vyloučil vzájemný návrh žalované [anonymizováno] samostatnému projednání, poté po provedeném dokazování ohledně nároku žalobce dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7.).

4. Po [anonymizováno] stránce prvostupňový soud věc posoudil podle ustanovení o bezdůvodném obohacení podle [ustanovení pr. předpisu]. Vyšel z toho, že žalobce prokázal, že byly poskytnuty prostředky, které měly být vráceny, a že jsou evidovány v účetnictví žalované jako zápůjčka. Žalovaný ve svých e-mailech potvrdil, že se jedná o peněžní prostředky, které měly být vráceny. Tvrzená smlouva o zápůjčce neměla písemnou formu a žalovaná sporovala, že se jednalo o tento typ smlouvy. Z komentáře [anonymizováno] § 533 o. z. vyplývá, že pokud se ani navzdory využití všech výkladových prostředků nepodaří zjistit vůli jednajících, nezbude než konstatovat, že smlouva je neplatná. Soud prvního stupně proto konstatoval, že smlouva o zápůjčce nemá náležitosti projevu vůle a je tak neplatná a žalobce má nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ohledně kompenzační námitky pak vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle něhož by v kontextu civilního procesu měl být smysl [ustanovení pr. předpisu] spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce nebylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle [ustanovení pr. předpisu] s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle [ustanovení pr. předpisu]

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Zdůraznila, že výpisy z účetních knih, z nichž pro své závěry (kromě čestného prohlášení [jméno] [příjmení]) vycházel soud prvního stupně, představují jen a pouze [anonymizováno], nikoliv [anonymizována dvě slova]. Žalobce nikdy do společnosti fakticky nevkládal své finance, ale pouze prováděl [anonymizována dvě slova], kdy finanční prostředky, které žalovaná utržila na tržbách, vykázal žalobce v účetnictví společnosti jako své zápůjčky společnosti, což je ostatně patrné i z časové souvislosti nesrovnalosti ve vykázaných tržbách žalované a poskytnutými finančními prostředky žalované žalobcem. Důkazní návrhy, které žalovaná uplatnila u jednání dne [datum], soud prvního stupně zamítl z důvodu jejich nadbytečnosti s ohledem na vyloučení kompenzační námitky žalované [anonymizováno] samostatnému řízení. Neprovedení těchto důkazů mělo značný dopad na výsledek daného řízení, neboť skutkový stav věci byl zjištěn nedostatečně a dokazování je nutné doplnit o zjištění, zda požadovaná částka vedená v účetnictví společnosti jako půjčka žalobce představuje [anonymizováno] poskytnutí peněžních prostředků žalované či se jedná pouze o [anonymizována dvě slova] prováděné žalobcem v době, kdy ve společnosti působil jako jednatel a byl tak oprávněn tyto [anonymizována dvě slova] zaznamenávat. Dále poukázala na účelovost argumentace žalobce, kdy postupně měnil svá tvrzení, aby na konci řízení tvrdil, že se nejedná ani o zápůjčku ani o vklad, ale o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Pokud by nějaké prostředky žalobcem poskytnuty byly, jednalo by se o nevratný vklad společníka do společnosti, a jako takový by měl být vypořádán v rámci vypořádání obchodních podílů. Nesouhlasí rovněž s posouzením námitky započtení, jak je učinil soud prvního stupně, když přezkum námitky započtení nelze vyloučit [anonymizováno] samostatnému projednání a rozhodnutí. Zdůraznila rovněž, že její pohledávka [anonymizováno] započtení byla peněžitá, splatná a určitá, specifikovaná co do důvodu i výše, tedy zcela způsobilá [anonymizováno] započtení a jako taková měla být projednána. [anonymizováno] prokázání důvodu a výše existence své pohledávky žalovaná předložila [anonymizováno] prověrku žalované, zpracovanou ke dni [datum] [právnická osoba], a. s., kopii evidence tržeb za předmětné období, [anonymizováno] knihy, písemnou výzvu žalobci a dále navrhla svědecké výslechy osob, které tržby prováděly a odevzdávaly a výslech Ing. [jméno] [příjmení]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

6. Žalobce ve vyjádření [anonymizováno] odvolání zdůraznil, že na jednání dne [datum] bylo i ze strany žalované učiněno nesporným, že jednotlivé částky, které v souhrnu představují žalovanou částku, byly v majetku společnosti evidovány, tudíž vklady těchto částek skutečně proběhly tak, jak vyplývá z předložených pokladních dokladů a výpisů z účtu. Žalovaná nezpochybnila vklad peněžních prostředků jako takový, ale namítala pouze, že se nejednalo o prostředky žalobce, resp. zpochybňovala původ těchto prostředků. Poukázal rovněž na skutečnost, že v jiných řízeních vedených u Městského soudu v Praze mezi žalobcem a společníky žalované (sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]) činili oba společníci žalované nesporným, že žalobce žalované částku [částka] poskytl, neboť o poskytnutí této částky společníci opírali svůj údajný nárok na smluvní pokutu. Žalovaná svůj nárok uplatnila formou vzájemného návrhu, který soud prvního stupně správně vyloučil [anonymizováno] samostatnému řízení, neboť to bylo odůvodněno předmětem vzájemného návrhu, [anonymizováno] jehož projednání byl věcně příslušný Městský soud v Praze. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná se po vyloučení jejího návrhu pokoušela uplatnit svůj nárok vůči žalobci formou procesní kompenzační námitky. Navíc tento nárok žalované splňuje všechna kritéria nejisté a neurčité pohledávky, která je ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] vyloučena ze započtení. Nemůže být totiž pochyb o tom, že v souladu se závěry citované judikatury Nejvyššího soudu by posuzování údajné vzájemné pohledávky žalované neúměrně prodloužilo řízení o prakticky nesporné pohledávce žalobce. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl [anonymizováno] závěru, že odvolání žalované není důvodné.

8. Odvolací soud shledal dostačujícími skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, a proto je dále nedoplňoval. Vyšel z jeho závěru, že žalobce prokázal, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky, které měly být vráceny, že jsou evidovány v účetnictví žalované jako zápůjčka a že žalovaná ve svých e-mailech potvrdila, že se jedná o peněžní prostředky, které měly být žalovanou žalobci vráceny. Přestože žalovaná sporovala uzavření ústních smluv o půjčce, odvolací soud s ohledem na následné chování žalované spočívající v její snaze tyto finanční prostředky žalobci vrátit hodnotí tuto snahu jako další z důkazů svědčící o existenci dluhu. Odvolací soud tak odlišně od soudu prvního stupně uzavírá, že [anonymizováno] uzavření ústních smluv o zápůjčkách mezi účastníky došlo. Rozhodné přitom není, zda je smlouva písemná či nikoli. Absence písemnosti smlouvu neplatnou nečiní, jelikož smlouva o zápůjčce nemá obligatorně stanovenu písemnou formu (srov. § 2390 o. z.).

9. Významné pro posouzení není ani to, že žalobce sám v průběhu řízení měnil [anonymizováno] kvalifikaci svého nároku. [anonymizována dvě slova] nároku učiněná žalobcem není náležitostí žaloby ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. Podle ustálené soudní praxe i [anonymizováno] teorie je posouzení skutku (skutkového děje) po [anonymizováno] stránce vždy úkolem soudu; žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat, a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; obdobně [příjmení], [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 830). Rozhodující tak není odlišná [anonymizována dvě slova] nároku, ale toliko jeho skutkové vymezení v žalobě. Skutkové vymezení však zůstalo po celou dobu stejné, tedy že žalobce poskytl žalované finanční prostředky jak v hotovosti, tak bankovním převodem, a to bezúročně s tím, že mu měly být žalovanou vráceny.

10. Odvolací soud proto, i když z jiných právních důvodů, shledal žalobu v převážném rozsahu důvodnou. Změnil ji pouze v části požadovaných úroků z prodlení. Odvolací soud posoudil výzvu žalobce ze dne [datum] doručenou žalované dne [datum] podle obsahu jako projev vůle směřující [anonymizováno] zániku závazků z bezúročných půjček, tedy jako jejich výpověď. S odkazem na § 2393 o. z. činí výpovědní doba 6 týdnů, pročež splatnost zápůjčky nastala až ke dni [datum]. Žalovaná je tak v prodlení až ode dne následujícího, tj. od [datum].

11. Ohledně vzájemného návrhu žalované vzneseného podle § 97 o. s. ř. podáním ze dne [datum] odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně měl posoudit vznesený nárok žalované co do výše žalované částky jako procesní obranu a jako vzájemný návrh jej posoudit pouze co do výše, která žalobní nárok převyšuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Podle § 112 odst. 2 o. s. ř. lze vyloučit [anonymizováno] samostatnému projednání vzájemný návrh jen co do výše, v níž přesahuje žalobní nárok (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnutí o vyloučení věci [anonymizováno] samostatnému projednání má přitom povahu usnesení o vedení řízení a soud jím tudíž není vázán (§ 170 odst. 2 o.s.ř.) Odvolací soud se proto uplatněnou obranou (co do výše žalované částky) v odvolacím řízení zabýval. Ostatně i soud prvního stupně se jí zabýval, a to i přesto, že celý žalovanou uplatněný návrh ve výši [částka] vyloučil [anonymizováno] samostatnému projednání.

12. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] judikoval, že lze konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost i tehdy, lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou spatřuje zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Obdobně i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] plyne, že uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Taktomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo [anonymizováno] neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce.

13. [anonymizováno] hodnocení soudu prvního stupně, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, která není způsobilá [anonymizováno] započtení, shledává odvolací soud správným. I z odvolacích námitek žalované směřujících proti neprovedení velkého množství jí navržených důkazů včetně výslechů dalších svědků z důvodu, že nebyl zjištěn v dostatečném rozsahu skutkový stav pro posouzení důvodnosti žalovanou započítávané pohledávky, se jednoznačně podává, že pochybnosti o její existenci nevyvolává toliko spornost [anonymizována dvě slova], ale zejména problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Z tvrzení samotné žalované pak vyplývá, že započítávaná pohledávka nevyvstala ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou, když započítávaná pohledávka není dovozována z projednávaných smluv o zápůjčce. Ani toto kritérium tak není způsobilé zvrátit závěr o nekompenzabilitě pohledávky žalované. Rovněž není přiléhavá námitka žalované, že jsou přísnější podmínky pro posouzení kompenzační námitky uplatněné podle 98 o. s. ř. oproti námitce hmotněprávní. Předpoklady kompenzability jsou totiž v obou případech stejné.

14. Postup soudu prvního stupně, který za daného právního posouzení věci neprováděl další dokazování, je zcela správný, neboť provedením dalších důkazů by došlo právě [anonymizováno] tomu, čemu se [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu snaží zabránit, tedy ke zdržování řízení složitým prokazováním protipohledávky žalovaného dlužníka. Jelikož neprovádění dalšího dokazování plyne z logiky samotného právního závěru soudu prvního stupně, neshledal odvolací soud nezbytným, aby soud prvního stupně prováděl další žalovanou navržené důkazy.

15. Na základě shora předestřených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ohledně úroků z prodlení částečně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbývajícím rozsahu jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení. Potvrzoval jej přitom ve znění, v němž konkrétně určil výši úroku z prodlení vážící se [anonymizováno] období, kdy nastalo prodlení dlužníka. Jak vyplývá ze Stanoviska Nejvyššího soudu [stanovisko NS], za určitý při vymezení„ rozsahu a obsahu“ povinnosti nelze považovat výrok soudního rozhodnutí, kterým by byly úroky z prodlení přisouzeny„ ve výši stanovené právními předpisy“,„ v zákonné výši“,„ ve výši stanovené [ustanovení pr. předpisu] ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.“ nebo jiným obdobným způsobem. Uvedené požadavky na vymezení práv a povinností účastníků ve výroku soudního rozhodnutí však nelze bez dalšího považovat také za náležitosti určitého a srozumitelného žalobního návrhu, a proto petit žaloby, který odkazuje na zákonné úroky z prodlení, naopak postačuje.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle 224 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu], když byly přiznány zcela úspěšnému žalobci. Při stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování odvolací soud vyšel z § 1 odst. 2, § 6, § 7, § 8, § 11 odst. 1 a [ustanovení pr. předpisu] Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za 2 úkony [anonymizováno] služby (vyjádření [anonymizováno] odvolání a účast u jednání) á [částka] a náhradou hotových výdajů á [částka] a činí celkem částku 57 499, [částka] včetně 21% DPH.