o zaplacení 21 900 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 1. 10. 2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 900 Kč od 1. 10. 2023 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu ohledně částky 54 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 10. 2023 do zaplacení (výrok III.) a konečně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 40 071,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok IV.).

2. Rozhodl tak na základě zjištění, že zaměstnanec žalované [jméno FO] při odtahu vozidla [název] RZ [SPZ] dne 8. 5. 2023 cca v 15:30 hodin v ulici [adresa] způsobil svým manévrem prasknutí odtahového zařízení, což způsobilo sjetí odtahovaného vozu, který následně narazil do zaparkovaného vozidla žalobkyně značky [název], RZ [SPZ] (dále jen „Vozidlo“). Věc nebyla řešena jako dopravní nehoda, neboť nikdo ze zúčastněných osob v dotčený moment auta neřídil. Vozidlo žalobkyně bylo shledáno nepojízdným a dle pojišťovny [právnická osoba]. (dále jen „Pojišťovna“) bylo nutné řešit věc jeho totální likvidací. Žalobkyně si následně nechala zhotovit znalecký posudek na cenu Vozidla před poškozením, která činila 282 600 Kč. Žalobkyně v důsledku nepojízdnosti Vozidla musela vynaložit další náklady: a) za zapůjčení náhradního vozidla od 9. 5. 2023 do 29. 5. 2023 u společnosti [právnická osoba] částku 26 620 Kč; b) za zapůjčení náhradního vozidla od 29. 5. 2023 do 12. 6. 2023 u společnosti [právnická osoba] částku 5 000 Kč; c) za zapůjčení náhradního vozidla od 13. 6. 2023 do 26. 6. 2023 u [tituly před jménem] [jméno FO] částku 15 400 Kč; d) za zapůjčení náhradního vozidla od 27. 6. 2023 do 30. 6. 2023 u společnosti [právnická osoba] částku 5 324 Kč; e) za zapůjčení náhradního vozidla od 1. 7. 2023 do 25. 7. 2023 u společnosti [právnická osoba] částku 33 275 Kč; f) za vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] částku 5 500 Kč. Na základě plnění Pojišťovny žalované byla na účet žalobkyně zaslána částka ve výši 102 769 Kč. Další jednání s Pojišťovnou žalované však byla bezvýsledná. Žalobkyně proto zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu ze dne 24. 8. 2023 s dodatečnou lhůtou k plnění ke dni 30. 9. 2023, kdy žalobkyně navrhovala věc vyřešit smírným způsobem. Žalobkyně uplatnila celkovou škodu ve výši 373 719 Kč s tím, že škoda byla zapříčiněna v důsledku jednání žalované, kdy mezi jednáním žalované a způsobenou škodou existuje zcela zřejmý kauzální nexus. Dne 19. 10. 2023 Pojišťovna žalované zaslala žalobkyni dvě výplaty pojistného v částkách 13 990 Kč a 114 140 Kč. Po započtení pojistného plnění v celkové výši 230 000 Kč požaduje žalobkyně po žalované úhradu ve výši 142 820 Kč. V průběhu řízení žalobkyně uvedla, že jí byly Pojišťovnou uhrazeny náklady na vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 5 000 Kč, náklady za zapůjčení náhradního vozidla od 9. 5. 2023 do 29. 5. 2023 u společnosti [právnická osoba] v částce 22 000 Kč a náklady za zapůjčení náhradního vozidla od 13. 6. 2023 do 26. 6. 2023 u [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 15 400 Kč a že rovněž byly uhrazeny náklady za servisní služby ve výši 13 990 Kč. Dále potvrdila, že požadované náklady za zapůjčení náhradního vozidla od 29. 5. 2023 do 12. 6. 2023 u společnosti [právnická osoba] v částce 5 000 Kč je ve skutečnosti vratná kauce. Celkové náklady žalobkyně vynaložené žalobkyní v důsledku nepojízdnosti vozidla způsobené žalovanou vyčíslila žalobkyně nově částkou 88 790 Kč. Pokud jde o škodu na Vozidle, uvedla žalobkyně, že cena Vozidla před poškozením činila 282 600 Kč. Pojišťovna celkově svým plněním uhradila některé z nároků vyčíslených v žalobě a na cenu Vozidla částku ve výši 230 899 Kč, a to svými platbami ve výši 102 769 Kč, 13 990 Kč a 114 140 Kč. Z tohoto důvodu se domáhala částky 140 491 Kč s příslušenstvím, kterou vypočetla jako součet hodnoty Vozidla dle znaleckého posudku 282 600 Kč a celkově účelně vynaložených nákladů 88 790 Kč a od ní odečtené částky celkového plnění pojišťovny 230 899 Kč. Následně žalobkyně podáním ze dne 22. 5. 2025 omezila svůj žalobní návrh na částku 81 145 Kč. Důvodem bylo omezení vyčíslení tržní hodnoty Vozidla dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] o DPH na částku 223 254 Kč z důvodu, že žalobkyně je plátcem DPH, pročež dluh na náhradě tržní hodnoty vozidla nadále činí 49 245 Kč. Výši na nákladech vynaložených v důsledku nepojízdnosti Vozidla stanovila žalobkyně na částku 31 900 Kč, představujících náklady na zapůjčení náhradního vozidla od 27. 6. 2023 do 30. 6. 2023 u společnosti [právnická osoba] v částce 4 400 Kč (bez DPH) a náklady na zapůjčení náhradního vozidla od 1. 7. 2023 do 25. 7. 2023 u téže společnosti v částce 27 500 Kč (bez DPH), které nebyly plněním Pojišťovny uhrazeny.

3. V průběhu řízení prvostupňový soud z důvodu částečného zpětvzetí žaloby částečně zastavil řízení usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. [spisová značka], ohledně částky 2 329 Kč s příslušenstvím a usnesením ze dne 19. 6. 2025, č. j. [spisová značka], ohledně částky 59 346 Kč s příslušenstvím.

4. V souvislosti s dalším částečným zpětvzetím žaloby při jednání dne 17. 7. 2025 ohledně částky 5 000 Kč s příslušenstvím bylo řízení částečně zastaveno (výrok I. napadeného rozsudku).

5. Soud prvního stupně po aplikaci § 2776, § 2770, § 2796 odst. 1, § 2797 odst. 1, § 2798 odst. 2, § 2910, § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uvedl, že je žalovaná povinna nahradit žalobkyni škodu, když žalovaná porušila svoji zákonnou povinnost nezpůsobit svým jednáním škodu na majetku žalobkyně, přičemž při této své činnosti použila zaměstnance. Žalovaná přitom svoji odpovědnost za škodu na Vozidle žalobkyně nerozporovala a tato byla v řízení prokázána. Žalovaná jako osoba pojištěná splnila svoji povinnost oznámit pojistnou událost své Pojišťovně a Pojišťovna přistoupila k šetření pojistné události, jejímž výsledkem bylo konstatování totální škody na Vozidle. Při určení výše škody na Vozidle vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 14. 7. 2023 s tím, že tržní hodnota Vozidla ke dni 8. 5. 2023 činila 233 554 Kč (bez DPH) a nesporná byla hodnota zbytků vozidla, která činila 54 545 Kč. Spoluúčast pojištěného byla ve výši 5 000 Kč a tato částka byla žalovanou uhrazena žalobkyni. Výše škody na Vozidle činila částku 168 709 Kč, když prvostupňový soud vyšel ze zjištění, že se majetek žalobkyně snížil pouze o tuto částku, neboť zbytky Vozidla v hodnotě 54 545 Kč jsou v držení žalobkyně. Pojišťovnou pak bylo vyplaceno žalobkyni na škodu na Vozidle pojistné plnění ve výši 174 009 Kč a žalovanou 5 000 Kč jako spoluúčast. Žalobkyně celkem obdržela částku 179 009 Kč, tj. o 10 000 Kč více, než činila výše škody na Vozidle. Ohledně půjčovného za náhradní vozidlo zůstala pojišťovnou neuhrazena částka 31 900 Kč za půjčovné za období od 27. 6. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 4 400 Kč a za období od 1. 7. 2023 do 25. 7. 2023 ve výši 27 500 Kč. Za situace, kdy se žalobkyně reálně dozvěděla o vyřešení škody až sdělením Pojišťovny ze dne 18. 10. 2023, kdy jí Pojišťovna sdělila, že jí pojistné plnění bude dne 19. 10. 2023 odesláno na účet, považuje prvostupňový soud využívání náhradního vozidla v době od 27. 6. 2023 do 25. 7. 2023 za účelné, a to i v případě podnikatele, který vozidlo využívá ke svému podnikání. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., neboť splatnost pohledávky žalobkyně nastala dne 1. 10. 2023 podle předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2023 uplynutím lhůty stanovené do 30. 9. 2023. S ohledem na uvedené skutečnosti prvostupňový soud výrokem II. žalobě co do částky 21 900 Kč s příslušenstvím vyhověl a výrokem III. ohledně částky 54 245 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a contrario rozhodl o přiznání náhrady nákladů řízení žalované podle úspěchu ve věci.

6. Žalovaná podala proti výrokům II. a IV. napadeného rozsudku včasné odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně posoudil účelnost nákladů na náhradní vozidlo po dni 27. 6. 2023 a v důsledku toho nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaná nesouhlasí se závěrem, že rozhodující pro posouzení tohoto nároku bylo, že došlo k provedení plateb pojistného až v měsíci říjnu 2013 (odesláno na účet žalobkyně dne 19. 10. 2023). Žalobkyně byla totiž objektivně informována o způsobu likvidace škody (totální škoda) již dne 14. 6. 2023 a dne 15. 6. 2023 jí bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 102 769 Kč. Okamžikem prohlášení pojišťovny o škodě a vyplacením pojistného plnění již žalobkyni odpadla potřeba dalšího užívání náhradního vozidla. Skutečnost, že žalobkyně pojistné plnění rozporovala či očekávala doplatek, není relevantní pro posouzení účelnosti nákladů na náhradní vozidlo po 27. 6. 2023. Lze však poukázat i na to, že náhradní vozidlo bylo žalobkyni hrazeno ještě téměř dva týdny po vyplacení pojistného plnění. Protože byly veškeré škody uhrazené Pojišťovnou žalované (a v rozsahu spoluúčasti též uhrazené samotnou žalovanou), přičemž nebylo prokázáno, že by žalobkyni vznikla další škoda nad rámec již uhrazeného pojistného plnění, považuje žalovaná další nárok žalobkyně ve výši 21 900 Kč za nedůvodný. Prvostupňový soud konstatoval, že žalobkyni byla vyplacena částka o 10 000 Kč vyšší, než odpovídala hodnotě vozidla, a to v důsledku chyby pojišťovny žalované. V případě, že by byl nárok žalobkyně shledán důvodným, měla být tato skutečnost zohledněna, a to tak, že měl být případný nárok žalobkyně ponížen o částku 10 000 Kč. Z uvedených důvodů navrhla žalovaná, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že její náklady na pronájem náhradního vozidla po datu 27. 6. 2023 byly vynaloženy účelně a že řádně a včas reagovala na nesprávně zpracovaný výpočet pojistného plnění ze strany Pojišťovny. Na její nesouhlas však ze strany žalované ani Pojišťovny nebylo nijak reagováno. Z důvodu nečinnosti Pojišťovny a žalované se žalobkyně obrátila na svého právního zástupce, prostřednictvím kterého zaslala žalované další výzvu. Žalovaná následně reagovala až na předžalobní výzvu ze dne 24. 8. 2023, která obsahovala výpočet vzniklé škody na základě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Výši vzniklé škody na Vozidle, která byla znaleckým posudkem stanovena, žalovaná ani Pojišťovna nijak dále nerozporovaly a dále bylo ze strany Pojišťovny na základě tohoto znaleckého posudku žalobkyni plněno. Vzhledem k uvedenému navrhla žalobkyně potvrzení napadené části rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud v první řadě konstatuje, že soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, tedy provedl dokazování v potřebném rozsahu k rozhodným skutečnostem pro právní posouzení věci, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, které odvolací soud pouze doplňuje o skutečnost neuvedenou v odůvodnění napadeného rozsudku, ale vyplývající z obsahu spisu a provedených důkazů, že Pojišťovna pojistné plnění ve výši 174 009 Kč vyplatila žalobkyni ve dvou splátkách, a to dne 15. 6. 2023 ve výši 102 769 Kč a dne 19. 10. 2023 ve výši 71 240 Kč. Jinak jsou skutkové závěry soudu prvního stupně správné a úplné a pro stručnost na ně odvolací soud odkazuje. Prvostupňový soud zcela správně aplikoval právní úpravu a jeho závěr, že náklady půjčovného za využívání náhradního vozidla v období od 27. 6. 2023 do 25. 7. 2023 lze považovat ještě za účelně vynaložené náklady žalobkyně, je zcela přiléhavý. Ze skutkových zjištění jednoznačně vyplynulo, že Pojišťovna plnila nejprve dne 15. 6. 2023 ve výši 102 769 Kč, přičemž tuto částku nelze považovat za dostačující plnění k pořízení adekvátního vozu, když tržní cena Vozidla byla znaleckým posudkem stanovena na částku 223 254 Kč a k poslednímu plnění ve výši 71 240 Kč došlo až dne 19. 10. 2023. Muselo být proto zohledněno nejen to, že žalobkyně nutně potřebuje vozidlo ke svému podnikání, ale i výše částky, za kterou by si mohla opatřit srovnatelné vozidlo pro svoje podnikatelské účely. Účelnost nákladů vynaložených na zajištění náhradního vozidla není podmíněna prokazováním jeho každodenního faktického využití, pokud jeho držení odpovídá potřebám poškozeného a přiměřeně zajišťuje zachování jeho dosavadního podnikatelského standardu. Smyslem náhrady škody není sankcionovat poškozeného, ale zachovat mu – je-li to přiměřené – standard, který by neměl být škodní událostí omezen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1685/2024). Teprve v době, kdy byla žalobkyni uhrazena platba ve výši 71 240 Kč, lze požadovat poskytnuté plnění za dostatečné pro pořízení adekvátního vozu k zachování podnikatelského standardu. Ústavní soud ve své judikatuře výslovně uvádí, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Není rozumného důvodu, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zcela zničeno, což je právě projednávaný případ, kdy vznikla totální škoda na vozidle. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3204/18 ze dne 22. 1. 2019). Odvolací soud považuje platby žalobkyně za půjčené náhradní vozidlo za zcela přiměřené a s ohledem na uvedené skutečnosti lze považovat tyto platby za účelně vynaložené.

10. Pokud v rámci odvolacího řízení žalovaná požadovala ponížení nároku žalobkyně o částku 10 000 Kč, kterou žalovaná zaplatila žalobkyni omylem, nelze k této námitce přihlédnout. S ohledem na to, že námitka žalované nebyla uplatněna po poučení podle § 119a o. s. ř. ve spojení s § 205a o. s. ř., nemohl k ní odvolací soud přihlížet ani z pohledu systému neúplné apelace. Podle § 212a odst. 3 o. s. ř. smí odvolací soud k novým skutečnostem nebo důkazům přihlédnout, jen když byly uplatněny před soudem prvního stupně, jinak by odvolací soud zatížil odvolací řízení vadou, jež by mohla způsobit nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto směru odkazuje odvolací soud i na četnou judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4419/2008. Navíc měla žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně dostatečný časový prostor veškeré námitky uplatnit, a to i s ohledem na poučení soudem prvního stupně podle § 118b o. s. ř. o koncentrací řízení, kdy byla účastníkům poskytnuta ještě další lhůta, tj. nikoliv jen do skončení prvního jednání ve věci samé.

11. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a IV. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když i výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem je zcela správný jak co do uložení povinnosti k náhradě, tak co do její výše.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu žalobkyně v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalovaná se svým odvoláním ve věci samé neuspěla. Tato částka představuje odměnu za zastoupení advokátem z tarifní hodnoty 21 900 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení, za 2 úkony právní služby á 1 980 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dále 2 x režijní paušál á 450 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 a. t. a 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad ve výši 1 020,60 Kč. Dále odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním vozidlem RZ [SPZ] [adresa] do [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu dne 15. 1. 2026, tj. 2 x 110 km, s průměrnou spotřebou 5,2 l/100 km a při ceně motorové nafty 34,10 Kč/1 l a sazby základní náhrady 5,90 Kč/km, tj. náhrada cestovného činí podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. částku 1 688 Kč a náhradu za ztrátu času advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. ve výši 900 Kč (tj. 6 půlhodin po 150 Kč). Celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 8 468,60 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).