pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně za dobu od [datum] do zaplacení (I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (II.).

2. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v kompenzačním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], který spatřoval v nepřiměřené délce řízení. To započalo dne [datum] předběžným uplatněním nároku u žalované a skončilo doručením rozsudku Krajského soudu v Brně dne [datum]. Řízení trvalo 4 roky a 5 měsíců, nebylo složité a žalobce se na jeho délce nijak nepodílel. Zásadní vliv na délku řízení měl postup soudů v podobě průtahů a neznalosti judikatury. Význam řízení byl pro žalobce zvýšený, neboť se jednalo o odškodnění za průtahy v jiném řízení a délka řízení měla negativní vliv na jeho [anonymizováno]. K projednání nároku žalovanou ke dni podání žaloby nedošlo.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, potvrdila uplatnění nároku dne [datum], po jeho předběžném posouzení shledala, že celková délka řízení 4 roky a 5 měsíců (samotné soudní řízení 3 roky a 11 měsíců) byla přiměřená. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud jednou. Odvolací soud rozhodoval i o odvoláních v procesních věcech. V řízení nedošlo k průtahům, nicméně soudu I. stupně lze přičíst k tíži odmítnutí žaloby a následné zrušení tohoto rozhodnutí. Význam řízení označila za standardní. V řízení bylo vydáno pět meritorních rozhodnutí, postup soudu v úvodu řízení lze tolerovat a stejně lze tolerovat procesní rozhodnutí týkající se vracení soudního poplatků s ohledem na vývoj judikatury, ke zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem došlo z důvodu odlišného právního názoru.

4. Prvostupňový soud po skutkové stránce vyšel z průběhu namítaného řízení zjištěného z příslušného spisu i z nesporného tvrzení účastníků o uplatnění nároku u žalované s tím, že ta stanoviskem z [datum] požadavku žalobce pro absenci odpovědnostního titulu nevyhověla. Po právní stránce odkázal na ust. §§ 1, 13 a 31a zák. č. 82/1998 Sb. (OdpŠk) a vyšel z toho, že řízení trvalo celkem 4 roky a 5 měsíců, když k samotné délce řízení před soudem v trvání 3 roků a 11 měsíců je třeba připočíst šest měsíců daných žalované k předběžnému projednání nároku. Podle zjištěného průběhu řízení byla věc projednávána dvakrát soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím a jedenkrát soudem dovolacím, což je nutno zohlednit v rámci kritéria složitosti věci, byť podávání opravných prostředků nelze klást k tíži poškozeného. Řízení zhodnotil jako složitější po stránce skutkové a právní, s vyšší mírou skutkové složitosti pak souvisela i složitost procesní. Žaloba byla na počátku řízení odmítnuta, proti čemuž se žalobce úspěšně odvolal, bylo rozhodováno o vrácení soudních poplatků za odvolání a dovolání.

5. Pokud jde o postup soudu, v úvodu řízení nastalo období nečinnosti v trvání necelých pěti měsíců do zaslání výzvy k doplnění žaloby, která byla následně odmítnuta, ve zbytku byl postup soudu plynulý a procesní úkony odpovídající průběhu řízení byly činěny v přiměřených lhůtách. Rozhodování o soudních poplatcích nelze podle soudu prvního stupně klást k tíži soudů, když v rozhodné době byla otázka zpoplatnění podání v odškodňovací agendě dotčena vývojem judikatury. Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno pro odlišný právní názor. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, pokud tvrdil, že pro něj mělo zvýšený význam, nešlo o řízení, které je v obecné rovině s vyšším významem pro účastníka spojováno, tvrzení o zásahu do psychiky žalobce nijak nerozvedl a neprokázal. Z hlediska významu pro žalobce tak šlo o řízení standardní.

6. Na podkladě takových závěrů prvostupňový soud shrnul, že délka namítaného řízení byla přiměřená, pokud došlo k nečinnosti soudu, jednalo se o jediné období, které k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené době nevedlo.

7. S takovými důvody žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

8. Žalobce rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá, že obecný závěr o vyšší míře skutkové a právní složitosti řízení nemá zákonnou ani judikaturní oporu, typová složitost řízení byla naopak snížená, když v zásadě dokazování probíhá jen obsahem příslušného soudního spisu. Závěr o procesní složitosti věci prvostupňový soud nijak neodůvodnil a ve vztahu k němu se dopustil nepřípustného aktivismu ve prospěch žalované, která v tomto směru ničeho netvrdila a neprokazovala. Odmítnutí žaloby v počátku řízení se skutkovou složitostí věci nesouvisí, naopak bylo zjevným pochybením soudu a svévolným pokusem žalobce odbýt. Pokud jde o rozhodování o soudních poplatcích, je věcí státu zajistit, aby při aplikaci jeho zákona nedocházelo k pochybnostem a aby nově přijatá právní úprava byla správně aplikována. Za nesprávný má i závěr, že až na počáteční prodlení bylo v řízení plynule postupováno, když žalovaná promarnila zákonnou lhůtu ke smírnému vyřešení věci, výzva k doplnění žaloby byla zbytečná a nezákonná, soud byl nečinný v období od [datum] do [číslo], resp. [datum], rozsudek vyhlášený [datum] byl rozeslán až [datum], odvolání žalobce bylo žalované přeposláno po více než měsíci, poplatkové otázky soudy řešily od poloviny [anonymizováno] [rok] do poloviny roku [rok], odvolání ve věci soudních poplatků bylo vyřešeno přibližně po půl roce, od podání dovolání do rozhodnutí dovolacího soudu uplynul rok a 9 měsíců. Pokud jde o zrušující rozhodnutí dovolacího soudu, bylo vydáno pro odchýlení soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tedy pro pochybení spočívající v nerespektování konstantní judikatury dovolacího soudu jdoucí k tíži státu. Za nesprávné má i hodnocení významu předmětu řízení pro žalobce jako standardního, když v tomto směru poukazoval na judikaturu [anonymizováno], který oproti vnitrostátním soudům kompenzační řízení posuzuje podstatně přísněji, což respektoval v některých rozhodnutích i tento odvolací soud. Pokud mu bylo vytčeno, že nijak blíže nerozvedl a neprokázal své tvrzení o zásahu řízení do své psychiky, namítl, že podle konstantní judikatury dovolacího soudu je psychická újma presumována. V souhrnu má uzávěry rozsudku za nesprávné a navrhuje jeho změnu vyhověním žalobě s přiznáním práva na náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

10. Odvolací soud z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), za souhlasu stran postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., a odvolání důvodným neshledal.

11. Prvostupňový soud si pro rozhodnutí věci opatřil dostatek skutkových zjištění, na zjištěné skutkové závěry správně aplikoval dopadající právní úpravu a jeho postup vedl k vydání věcně správného rozhodnutí, jehož správnost nejsou odvolací námitky schopny zvrátit.

12. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (srovnej již rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Jak přitom plyne z rozsudku sp. zn. [spisová značka], je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto vyjmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo naopak v jeho prospěch. V této souvislosti dále judikatura dovodila, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

13. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, je pravdou, že v tomto směru není napadený rozsudek dostatečně přesvědčivý, když důvody, na jejichž základě prvostupňový soud vyslovil závěr o vyšší míře skutkové a právní složitosti věci s tím, že s mírou skutkové složitostí souvisela i složitost procesní, postrádají oporu skutkovou a nemají spolehlivou oporu ani v judikatuře vyšších soudů.

14. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž navázal na závěry uvedené ve svých předchozích rozhodnutích (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) uzavřel, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání.

15. Z hlediska takových judikaturních požadavků není poměrům projednávané věci přiléhavý závěr o tom, že posuzované řízení bylo složité po stránce skutkové a po stránce právní, když základ skutku byl přesně vymezen průběhem řízení, jehož se odškodnění týkalo, a po právní stránce bylo možno věc hodnotit výlučně podle [ustanovení pr. předpisu], na který navazuje četná judikatura. S ohledem na tento závěr odvolacího soudu pak není nutno podrobněji hodnotit námitku odvolatele o aktivismu soudu prvního stupně ve vztahu k posouzení kritéria složitosti řízení, která navíc není důvodná, když na četná rozhodnutí soudů v namítaném řízení ve vztahu ke složitosti věci žalovaná poukazovala ve vyjádření k žalobě ze dne [datum].

16. Jako věcně správný je však v této věci nutno podpořit závěr o procení složitosti věci, když po skutkové stránce není ani sporu o tom, že opravnými prostředky nejen žalobce, ale následně i žalované, byla napadána jak procesní, tak věcná rozhodnutí soudů v namítaném řízení. Oba rozsudky soudu prvního stupně byly napadeny odvoláními, prvé věcné rozhodnutí odvolacího soudu bylo napadeno dovoláním, odvoláními žalobce napadal i procesní rozhodnutí. Takový stav nepochybně vede k závěru o vyšším stupni procesní složitosti namítaného řízení.

17. S uvedenou procesní složitostí a jejími důvody nepochybně souvisí i otázka hodnocení složitosti věci z hlediska počtu instancí, v nichž byla řešena, když i tento důvod složitosti věci je třeba hodnotit samostatně pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Prodloužení řízení o dobu za řízení před další instancí, tedy o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro její přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu řízení, je považováno za ospravedlnitelné, zároveň je třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Při zvažování významu kritéria složitosti věci zpravidla nebude možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti [anonymizováno], kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (NS ČR [spisová značka]).

18. V tomto směru žalobce brojí proti závěrům soudu prvního stupně argumentací, že ke zrušení rozhodnutí nižších soudů dovolacím soudem v namítaném řízení došlo z toho důvodu, že nebyla respektována konstantní judikatura dovolacího soudu. Tato námitka však neodpovídá zásadám hodnocení kritéria postupu soudu v neprospěch státu uvedeným v předchozím odstavci, když z hlediska postupu soudu, který by měl být hodnocen jako postup jdoucí k tíži poškozeného, je kladen důraz na dodržování procesních pravidel. Je-li hlediskem hodnocení kritéria postupu soudu právě dodržení procesních pravidel v podobě např. respektování závazného právního názoru vysloveného vyššímu soudem v předchozím rozhodnutí, přezkoumatelnosti rozhodnutí a souladu s procesními pravidly, nelze jako neodpovídající hodnotit postup plynoucí z odlišného právního hodnocení. V namítaném řízení dovolací soud ve svém zrušujícím rozhodnutí sice vytkl nižším soudům nesprávné právní hodnocení věci (bod 30. odůvodnění usnesení sp.zn. [spisová značka]), nebylo však vytčeno jakékoli porušení procesních pravidel. Takové porušení pak nebylo vůči postupu soudu prvního stupně v namítaném řízení shledáno ani v rámci jediného rozhodnutí odvolacího soudu.

19. Uvedenou argumentaci pak lze bezezbytku aplikovat i na rozhodování týkající se soudních poplatků, v němž soudy řešily věcný základ této otázky, nikoli procení pochybení. Pokud jde o soudní poplatek za dovolání, požadavek na jeho vrácení ze strany žalobce důvodný nebyl, poplatek za odvolání žalobce na základě výzvy soudu zaplatil [datum], rozhodný nález Ústavního soudu k uvedeným otázkám sp.zn. [ústavní nález] je ze dne [datum]. Rozhodnutí týkající se soudních poplatků tak byla po procesní stránce zcela správná a změnu judikatury týkající se poplatkové povinnosti nelze v namítaném řízení přičítat státu k tíži v rámci hodnocení kritéria jeho postupu v řízení.

20. Výše uvedené závěry lze shrnou tak, že z hlediska zákonných kritérií bylo namítané řízení řízením složitým z hlediska počtu instancí, které se na procesním i věcném rozhodování ve věci podílely, a prodloužení řízení o dobu potřebnou k jejich rozhodování nelze k tíži státu přičítat. Podle náhledu odvolacího soudu se uvedená složitost podílela nejméně 40 % na celkové délce řízení.

21. Ve vztahu postupu soudu v namítaném řízení prvostupňový soud správně shledal jako přičitatelný k tíži státu postup soudu v jeho úvodu, který se projevil závěrem o nečinnosti trvající přibližně 5 měsíců (přibližně 10% z celkové délky řízení). Žalobce dále poukazuje na další skutečnosti, které má z hlediska časových prodlev v jeho neprospěch za významné pro posouzení přiměřenosti délky namítaného řízení, jeho argumenty však odvolací soud nemá za přiléhavé. Pokud namítá, že žalovaná promarnila šestiměsíční lhůtu k případnému smírnému vyřízení věci, jde o námitku zcela lichou, když uvedená lhůta je orgánu státu legitimně poskytnuta pro posouzení uplatněného nároku a její úplné vyčerpání nemůže jít k jeho tíži již ze své podstaty, v poměrech namítaného řízení nelze o„ promarnění“ hovořit vůbec, neboť žalovaná nárok smírně řešit nehodlala, neměla jej za důvodný.

22. Pokud jde o další postup, který žalobce soudu vytýká, není důvodná námitka porušení zákonné lhůty soudem prvního stupně ve vztahu k rozeslání prvého rozsudku, který ve věci vydal, když ten byl vyhlášen [datum], dne [datum], tedy před uplynutím třicetidenní lhůty dané ust. § 158 odst. 4 o.s.ř., požádal předseda příslušného senátu o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku z důvodu čerpání dovolené, [datum] bylo jeho žádosti vyhověno a lhůta byla prodloužena do [datum] (čl. 52 spisu). Ani ohledně dalších procesních úkonů nelze v postupu soudů v namítaném řízení shledat státu přičitatelné nerespektování lhůt nebo období zjevné nečinnosti, pokud je poukazováno na délku dovolacího řízení, nutno zdůraznit, že byla prodloužena právě procesním rozhodováním o poplatkových povinnostech, spis byl dovolacím soudem do vyřešení těchto otázek vrácen nižším soudům.

23. Výše uvedené závěry tak lze shrnout tak, že postup orgánu státu v namítaném řízení se v důsledku nečinnosti v úvodu řízení negativně na jeho délce podílel maximálně 10 %.

24. Konečně žalobce proti napadenému rozsudku brojí co do hodnocení kritéria významu řízení. Ani tyto jeho námitky důvodné nejsou. Pokud se dovolává zvýšeného významu řízení z toho důvodu, že šlo o řízení odškodňovací, je jeho argumentace lichá. Soud prvního stupně správně této námitce nepřidal význam s odkazem na judikaturu dovolacího soudu. Problematikou délky kompenzačního řízení se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž vyložil, že pro posouzení přiměřenosti délky kompenzačního řízení platí zásadně stejná pravidla jako pro posouzení přiměřenosti jiných řízení. Kompenzační řízení není výjimkou, a není tedy ani možné činit závěry, že by takové řízení mělo skončit dříve (nebo naopak později) oproti řízením jiným. Kompenzační řízení nelze postavit na roveň řízení ve věcech trestních, opatrovnických, pracovně-právních, osobního [anonymizováno], sociálního zabezpečení či týkajících se zdraví nebo života, jež mají pro své účastníky zvýšený význam (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Jestliže žalobce poukazuje na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva, z nichž dovozuje závěr, že délka namítaného řízení nebyla přiměřená, nelze přehlédnout, že jde o řízení vedená proti Itálii, a nebere tak v úvahu, že italský právní řád obsahuje speciální úpravu (tzv.„ Pintův zákon“), podle které je soud rozhodující v prvním stupni povinen vynést rozhodnutí do čtyř měsíců po podání žádosti. Ze zvýšených požadavků na rychlost prostředků nápravy, jež stanovila Itálie svým organům, nelze vyvodit požadavek na délku trvání kompenzačního řízení před orgány [země] ([spisová značka]).

25. Žalobci pak nelze přisvědčit ani v tom, že z hlediska kritéria významu řízení nebyl povinen prokazovat jeho dopad do své psychiky, když psychická újma je presumována. I v tomto směru je judikatura ustálena, již v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dovodil, že zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený žalobce. Výjimku z takového pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou např. věci [anonymizováno], věci péče o nezletilé, pracovně - právní spory, věci osobního [anonymizováno], sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho [anonymizována dvě slova] je třeba vyřídit přednostně; v takových případech se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje. Při závěru, že namítané řízení bylo z hlediska významu řízením typově standardním, proto argumenty žalobce neobstojí.

26. Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, tedy k tomu, že namítané řízení nebylo zatíženo nesprávným úředním postupem v podobě jeho nepřiměřené délky, když na jeho objektivní délce 4 let a 5 měsíců se ve prospěch státu promítla jeho složitost daná počtem instancí, v nichž byla věc projednávána, minimálně 40%, proti čemuž stojí 10% zatížení délky řízení průtažným postupem orgánu státu. Uvedená kritéria se na závěru o délce řízení projeví 30%, jedna třetina délky řízení není státu přičitatelná, takto sníženou dobu trvání řízení (přibližně 35 měsíců) pak nelze považovat za nepřiměřenou a ve věci tak absentuje odpovědnostní titul státu za žalobcem tvrzenou újmu.

27. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalované žádné náklady s projednáním věci před odvolacím soudem nevznikly.