o zaplacení částky 86 919,30 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86 919,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 3 080,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě odůvodněné tím, že žalobkyně od 4. 1. 2021 do 29. 1. 2021 prováděla stavební práce v nemovitosti žalovaného, a to bytové jednotce [číslo] (dále jen „byt“). Dne 29. 1. 2021 si byl žalovaný byt prohlédnout, byt byl převzat bez výhrad, žalovanému byly odevzdány klíče a byt byl následně obsazen novým nájemníkem. Provedené práce nebyly nikdy reklamovány, zpochybňovány, anebo dokonce vylučovány.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Vznesl námitku litispendence s řízením vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Popíral vznik nároku a rovněž vznesl námitku započtení do částky 90 000 Kč.

4. Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů, účastnické výpovědi jednatele žalobkyně a žalovaného a svědeckých výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4. až 9.), přičemž se vypořádal i s tím, proč některé důkazy neprovedl (bod 10.). Předně neshledal důvodnou námitku litispendence. Poté uzavřel, že mezi účastníky byla ústně sjednána smlouva o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), což byla mezi účastníky běžná praxe, když žalobkyně pro žalovaného provádí opravy v domě, rekonstrukci bytů po skončení nájmu před vznikem dalšího nájemního vztahu, jako i v tomto případě. Žalobkyně se žalovaným před opravou byt prošla, žalovaný sdělil žalobkyni, co žádá, aby bylo opraveno nebo vyměněno. Nutnost těchto prací spolu také konzultovali. Po opravě byl byt předán a následně ke konci roku, jak bylo mezi účastníky zvykem, žalobkyně zaslala žalovanému fakturu. Žalovaný fakturu nerozporoval, nevrátil ji k opravě ani ji neoznačil za nedůvodnou. Na fakturu nijak nereagoval.

5. Smlouva o dílo byla sjednána, dílo bylo řádně v dohodnutém rozsahu provedeno. Rozsah prací byl potvrzen samotnou žalobkyní, listinnými důkazy a rozsah těchto prací a jejich hodnota byla rovněž posouzena znalcem, který žalobkyní vykonanou opravu ohodnotil částkou 90 000 Kč. Žalovaný pouze sporoval, že ne všechny položky jsou po právu, a to konkrétně úklid a odvoz suti. Tvrdil, že v půdních prostorách probíhaly současně stavební práce, a není tedy zřejmé, které činnosti pro tu kterou stavbu byly vykonány. K tomu se vyjadřoval znalecký posudek, resp. odborné posouzení, když zhodnotil, že tyto práce odpovídají pracím, které byly vykonány, tedy i úklid a odvoz suti a v jakém rozsahu. Prvostupňový soud proto z tohoto odborného posouzení vycházel, když odpovídá tomu, co bylo žalobkyní doloženo listinnými důkazy a co bylo žalobkyní tvrzeno. Rozsah prací do určité míry potvrdili i svědci, kteří se vyjadřovali k činnostem a pracím, které bylo nutné v bytě provést a které provedeny byly. Vzhledem k tomu, že dílo bylo dokončeno, předáno a sám žalovaný ve své výpovědi uvedl, že od listopadu je již byt pronajímán s tím, že předtím nebyl pronajatý z důvodu, že nesehnal nájemce, a nikoliv že by byt byl neobyvatelný. Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit fakturovanou částku 86 919,30 Kč, neboť to je cena za dílo a v tomto rozsahu bylo dílo provedeno, což bylo potvrzeno i odborným posouzením. Naopak nevycházel z částky 90 000 Kč, která by byla částkou odpovídající ohodnocení prací v případě, že by neexistovala platně uzavřená smlouva. Mezi účastníky byla sjednána smlouva o dílo nyní i v předešlých letech, byla mezi nimi taková i praxe ohledně jednotlivých smluv o dílo, proto z této praxe vycházel a rovněž z toho, co tvrdila žalobkyně a de facto i žalovaný. Žalovaný by byl povinen zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. od splatnosti faktury, tj. od 30. 1. 2022, avšak žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 3. 1. 2024.

6. Po citaci § 1982 odst. 1, 2 a § 1987 odst. 1, 2 o. z. prvostupňový soud dále uzavřel, že pohledávka, kterou žalovaný započetl v tomto řízení proti pohledávce, která je předmětem tohoto řízení, je pohledávkou neurčitou a nejistou. Pohledávka žalovaného je předmětem jiného řízení, kde je prováděno dokazování i znaleckým posudkem, pohledávka přesahuje 5 000 000 Kč, tedy nebylo by ani ku prospěchu účastníků, aby se v tomto řízení provádělo stejné dokazování, jako u Obvodního soudu pro [adresa], kde je pohledávka, která je předmětem započtení, projednávána. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítá, že prvostupňový soud dospěl k nesprávnému závěru, že byla uzavřena ústní smlouva, když nebyla prokázána dohoda o ceně díla ani o jejím konkrétním rozsahu anebo že se má jednat o dílo bez určení ceny, tedy o skutečnostech, které představují esenciální náležitosti ve smyslu § 2586 a násl. o. z. Závěr, že cena byla ujednána až po provedení díla po předložení rozpočtu nemá právní oporu, přičemž je v rozporu se zákonnými ustanovení na ochranu spotřebitele. Prvostupňový soud rezignoval na řádné zjištění stavu, když se spokojil s tím, že předložené vyúčtování (které ani nemohlo odpovídat realitě) je rozsahem provedení díla, a zcela rezignoval na námitky žalovaného, že se mělo jednat o výpomoc v rámci příkazu. Vznáší vážné pochybnosti o objektivitě a vypovídací hodnotě odborného vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], který sám výslovně uvedl, že nikdy nebyl osobně přítomen v předmětném bytě, a své závěry vyvozoval výhradně z fotografické dokumentace a tvrzení žalobkyně. Je nesprávné, aby takové odborné vyjádření bylo postaveno na roveň znaleckému posudku podle § 127 o. s. ř. Neztotožňuje se rovněž se závěrem, že pohledávka určená k započtení je neurčitá a nejistá výlučně z důvodu, že o ní probíhá samostatné soudní řízení a její výše přesahuje částku 5 000 000 Kč. Takový postup soudu je v rozporu s hmotným i procesním právem. Samotná skutečnost, že započítávaná pohledávka je sporná a je o ní vedeno jiné řízení, ani její výše, nemůže v žádném případě vést k závěru, že se jedná o pohledávku nejistou či neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3235/2021). Navrhl zrušení napadeného rozsudku, když jej považuje za nepřezkoumatelný.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání namítá, že byla uzavřena standardní ústní rámcová dohoda o provedení práce na bytě [číslo], která byla průběžně navyšována podle potřeby s tím, že byla standardně vyúčtována, tedy postup byl zcela stejný jako v průběhu předchozích let spolupráce. Zcela nesouhlasí s tím, že by se mělo jednat o výpomoc s ohledem na velkou zakázku. Naopak druhá velká zakázka byla velmi náročná, rozhodně by k ní nešla provést jakákoliv výpomoc. Nadto je to zcela nové tvrzení. Nesouhlasí s tím, že by odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] bylo neobjektivní. Jelikož tento znalec pracoval i na jiném posudku, včetně odborných konzultací se žalovanou stranou, dům i byty zná a předmětný byt popsal podle skutečnosti. Nic současně nebránilo žalovanému nechat si vypracovat vlastní znalecký posudek. Nesouhlasí s argumentací žalovaného, že soud prvního stupně nesprávně nezohlednil jeho pohledávku určenou k započtení. V této souvislosti zdůrazňuje, že se jedná o odlišné případy, a to otázku bytu a střešní nástavby. Druhé soudní řízení bude trvat ještě velmi dlouho. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), když neshledal důvodnou výtku žalovaného, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Rozhodnutí totiž zpravidla není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly, podle obsahu odvolání, na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek NS sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 nebo usnesení sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v projednávané věci vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného zjevně nebyly. Postupem soudu prvního stupně mu tak nemohla být způsobena žádná újma. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo. Podstatnou náležitostí takové smlouvy přitom není uvedení ceny díla, jelikož postačí, aby bylo ujednáno, že dílo má být provedeno za úplatu ve smyslu § 2586 o. z. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zavedené praxe mezi účastníky, která byla potvrzena samotným žalovaným v rámci jeho výslechu. Ten potvrdil, že byl úzus takový, že bylo třeba připravit byt pro nového nájemce poté, co jej opustil předcházející nájemce, a to tak, aby byl byt pronajímatelný. Zavedenou praxí rovněž bylo, že se žalovaný s panem [jméno FO] za žalobkyni zašli podívat na byt, koukli se, co se musí udělat, dohodli se a k vyúčtování prací došlo standardně ke konci roku. Odvolací soud tak uzavírá, že provádění prací v podobě oprav jednotlivých bytů bylo činěno za úplatu. Žalovaný také potvrdil, že dohoda se žalobkyní byla, aby takto připravila i byt [číslo], přičemž jeho stav byl takový, že měl otlučené zdi, rohy, špinavou kuchyni, díry po hmoždinkách, byt bylo třeba vymalovat, odnášely se nějaké skříně, řešila se kuchyň, koupelna. Žalovaný potvrdil, že žalobkyně, resp. pan [jméno FO] provedl práce na tomto bytě v lednu 2021, kdy jej také žalovaný převzal s tím, že vše je v pořádku, udělané. Byt byl čistý, uklizený, funkční a bez problémů. Žalovaný jej později pronajal další nájemkyni. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že stěžejním důkazem, na kterém prvostupňový soud vystavěl napadený rozsudek, představuje odborné vyjádření svědka [tituly před jménem] [jméno FO], a že s ním bylo zacházeno jako se znaleckým posudkem, ačkoli není objektivní, neboť svědek v bytě nikdy nebyl a své závěry učinil jen na základě fotografií a tvrzení žalobkyně. Prvostupňový soud se o odborné vyjádření opíral pouze jako o jeden z mnoha důkazů a jako ke znaleckému posudku k němu nepřistupoval. Toto odborné vyjádření přitom primárně posuzovalo, zda práce odpovídají vyúčtování a předloženým fotografiím (datované jednotlivými dny v měsíci leden 2021) co do jejich provedení a rozsahu, a to i při porovnání s výkresem půdorysu bytu a dále určilo cenu těchto stavebních prací. Nebylo proto rozhodné, zda svědek v bytě byl či nikoli. Odborné vyjádření, včetně zjištění učiněných z výslechu tohoto svědka ve spojení s fotografiemi pořízenými panem [jméno FO] při opravách daného bytu totiž odpovídají nejen výpovědi žalobkyně, ale zejména ostatním provedeným důkazům, především výpovědím dalších svědků, kteří se na provádění předmětných prací na bytě podíleli, a rovněž samotné výpovědi žalovaného, který pouze poukazoval na to, že má za to, že ve vyúčtování je něco navíc, zejména neustálý úklid.

11. Namítal-li žalovaný, že se mělo jednat jen o tzv. vysprávku v rámci většího díla týkajícího se půdy, i tak by se jednalo o úplatnou smlouvu o dílo, neboť i ve vztahu k takové práci by žalovaný na konci roku, jak sám uvedl při výslechu, zkontroloval vyúčtování. Z § 2586 odst. 2 věta druhá o. z. pak vyplývá pro případ dohody o úplatnosti smlouvy o dílo bez specifikování ceny v souladu s větou první daného ustanovení její určení podle ceny za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek. Odborné posouzení stanovilo cenu prací na částku 90 000 Kč. Vyhověl-li soud prvního stupně žalobě co do částky 86 919,30 Kč odpovídající požadavku žalobkyně, nelze jeho závěru ničeho vytknout.

12. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka určená žalovaným k započtení (také i „aktivní pohledávka“) je nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 judikoval, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Právní hodnocení soudu prvního stupně, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, která není způsobilá k započtení, shledává odvolací soud správným. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací argumentaci žalovaného, že jeho námitkou započtení je třeba se zabývat a provést bez výhrad jím navržené důkazy. Postup soudu prvního stupně, který neprováděl takové dokazování, je zcela správný, neboť provedením důkazů týkajících se posouzení důvodnosti a rozsahu aktivní pohledávky by došlo právě k tomu, čemu se § 1987 odst. 2 o. z. ve spojení s citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu snaží zabránit, tedy ke zdržování řízení složitým prokazováním protipohledávky žalovaného dlužníka. Neprovádění dalšího dokazování plyne z logiky samotného právního závěru soudu prvního stupně, pročež takový postup nemůže představovat jeho procesní pochybení. Lze sice přisvědčit námitce žalovaného, že jen z toho, že je o aktivní pohledávce vedeno soudní řízení (Obvodní soud pro [adresa] sp. zn. [spisová značka]), nelze dovozovat nekompenzabilitu takové pohledávky podle § 1987 odst. 2 o. z, avšak již jen okolnost, že řízení, jehož předmětem je nárok žalobce (zde žalovaného) o vydání bezdůvodné obohacení, náhradu škody (škoda na nemovitosti, snížení její hodnoty, včetně povinnosti učinit zajišťovací práce po nedokončeném díle) a ušlého zisku (ztráta nájemného), a které bylo zahájeno žalobou podanou v lednu 2022 a dosud není skončeno, vede odvolací soud k závěru, že takováto aktivní pohledávka je zjevně nejistá a neurčitá, neboť vyvolala dlouholetý spor o její existenci a výši.

13. Poukazuje-li žalovaný na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů účastníků, lze této úvaze přisvědčit, pokud by jak pasivní, tak i aktivní pohledávka určená k započtení, byly pohledávkami z téhož vztahu (založeného stejnou smlouvou). Přestože se v tomto případě jedná o vzájemné obchodní vztahy účastníků, nelze uzavřít, že by započítávaná pohledávka vyvstala ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou. Aktivní pohledávka má vyplývat ze smlouvy o dílo týkající se půdních prostor domu, přičemž v této věci projednávaná žaloba řeší nároky z ústní smlouvy o dílo týkající se bytu [číslo]. Ani toto kritérium tak není s to zvrátit závěr o nezapočitatelnosti pohledávky žalovaného.

14. Na základě shora předestřených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil výrok I. napadeného rozsudku včetně výroku o nákladech řízení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady odvolacího řízení spočívající ve 3 paušálních náhradách hotových výdajů á 450 Kč (vyjádření k odvolání, příprava a účast u jednání odvolacího soudu) v celkové výši 1 350 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. [spisová značka].

16. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení výroku I. tohoto rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, odvolací soud vyhlášený výrok opravil podle § 211 za použití § 164 o. s. ř.