pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 C 89/2017-126, ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 30 C 89/2017-158

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] ve lhůtě tří dnů (výrok II.) a žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady na znalečné, o jichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby z důvodu plnění žalované poté částky [částka] s příslušenstvím) na podkladě tvrzení, že s žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu (včetně tzv. havarijního pojištění) ohledně vozidla Audi A8L (dále též jen předmětné vozidlo), dne [datum] zavinil dopravní nehodu, při které bylo předmětné vozidlo poškozeno a za jeho opravu zaplatil zhotoviteli opravy (servis [jméno] [příjmení]) [částka], žalovanou mu však bylo na pojistném plnění vyplaceno pouze [částka].

2. Soud prvního stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, pojištění bylo sjednáno včetně havarijního pojištění vozidla se spoluúčastí do výše 5 %, minimálně [částka]. Dne [datum] zavinil žalobce dopravní nehodu, při které byl předmětný vůz poškozen. Neautorizovaný opravce [jméno] [příjmení] vystavil žalobci za opravu vozu fakturu na částku [částka] s DPH, [právnická osoba], a.s. vystavila žalobci daňový doklad na materiál (náhradní díly), fakturu za pneumatiku zaplatil žalobce v hotovosti. Před podáním žaloby zaplatila žalovaná žalobci částky [částka] a [částka] a v průběhu řízení částku [částka], celkem tedy [částka]. Pokud jde o cenu opravy, vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], podle kterého byla obvyklá cena neautorizovaných opravců značky Audi byla v roce 2016 mezi 350 až [částka] za hodinu, u autorizovaných opravců [částka] za hodinu. [příjmení] [jméno] [příjmení] účtoval podle znalce cca [částka] za hodinu. Hodinové sazby v neautorizovaných opravnách v [obec] a okolí pro rok 2016 se pohybovaly v sazbách kolem [částka] za mechanickou práci, [částka] za klempířskou práci a [částka] za hodinu pro lakýrnickou práci bez DPH, avšak protože vozidla značky Audi jsou vyšší třídy, byly tyto sazby znalcem navýšeny na [částka] na hodinu pro práci mechanickou a klempířskou a [částka] za hodinu pro práci lakýrnickou bez DPH. Obvyklá cena posuzované opravy pro neznačkovou autoopravnu je podle znaleckého posudku [částka]. Soud prvního stupně nepřihlížel k závěrům znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], který předložil žalobce, protože tento znalec vycházel z hodinové práce autorizovaných servisů v roce [rok]. Dále nalézací soud zamítl návrh na podání revizního znaleckého posudku, neboť z ceníků brněnských neznačkových servisů a z ceny stanovené znalcem [příjmení] je zřejmé, že cena práce nebyla obvyklá v hodnotě účtované servisem [jméno] [příjmení].

3. Po právní stránce posuzoval soud prvního stupně věc podle ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 1751 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 (o. z.) a dále podle čl. 2 výkladových ustanovení Všeobecných pojistných podmínek a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Přiměřeným nákladem na opravu je uvedení poškozeného vozidla do stavu bezprostředně před pojistnou událostí při využití technologie opravy předepsané výrobcem vozidla, sazeb normohodin za položky práce odpovídající cenám obvyklým v daném místě a čase a náhradních dílů ve stejné nebo obdobné kvalitě jako díly dodávané výrobcem vozidla na trh v České republice. Protože žalobce nevyužil (a ani neměl povinnost) služeb autorizovaného servisu pro značku Audi a vůz opravil u neautorizovaného opravce, byla zjišťována obvyklá cena opravy v [obec]. Přiklonil se k závěrům znalce [příjmení] [příjmení], který obvyklou cenu opravy v daném místě a čase navýšil právě z důvodu složitosti opravy a zjišťoval v dostupných databázích obvyklou cenu originálních náhradních dílů. Cena obvyklá pro neznačkovou autoopravnu by v daném případě měla být ve výši [částka], avšak žalovaná ještě před podáním žaloby žalobci zaplatila [částka], proto bylo třeba žalobu jako nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (správně s § 142 odst. 1 o.s.ř. – poznámka odvolacího soudu) a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za 10 úkonů právní služby dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Povinnost žalobce nahradit náklady státu odůvodnil ustanovením § 148 odst. 1 ve spojení s § 142 o.s.ř. s tím, že o výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením, protože výše těchto nákladů dosud není známa.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Odkázal na závěry znalce [příjmení] [příjmení] a závěry znalce [příjmení] [příjmení] nemá za správné. Znalec učinil dotaz na průměrnou cenu práce nahodilým dotazem, aniž by byl schopen specifikovat, o jaké autoservisy se jedná, jaké mají vybavení, jaké používají technologie a podobně. Obvyklou cenu opravy ve výši [částka] včetně DPH tedy vypočítal pro neautorizované neznačkové opravny, ačkoliv tyto, jak sám uvedl, takováto vozidla běžně neopravují. Obvyklá cena opravy se tedy měla vztahovat k autorizovaným servisům. Podle jeho názoru znalec učinil nesprávné závěry ohledně duplicitních položek prací, navýšení lakovacího materiálu, měření geometrie kol a ceny náhradních dílů. Celková cena opravy u autorizovaného značkového servisu Porsche [obec] by pak činila cca [částka] a byla by o celých 15 % vyšší, než u servisu [jméno] [příjmení]. Znalecké posudky znalce [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení] vedle sebe nemohou obstát a bylo proto třeba podat revizní znalecký posudek. Dále vytkl soudu, že nezohlednil jím předložené důkazní návrhy, podle kterých žalovaná v jiné škodní události z března [rok], na kterou se vztahovala stejná pojistná smlouva, mu proplatila veškeré uplatněné náklady, tedy i hodinovou sazbu [částka] bez DPH, lakýrnické práce s koeficientem 110 % i cenu náhradních dílů od autorizovaného značkového prodejce. Nesouhlasí se závěrem, že jde o jinou pojistnou událost, a proto s věcí nesouvisí. Po koncentraci řízení navíc založil nové listinné důkazy, a to cenové nabídky tří neautorizovaných neznačkových servisů a materiálový soupis cen vybraných náhradních dílů autorizovaného značkového prodejce, kterými reagoval na výslech znalce [příjmení] [příjmení], neboť těmito důkazy měla být zpochybněna věrohodnost provedeného důkazu (znaleckého posudku), avšak provedení těchto důkazů soud nepřipustil. Domáhal se toho, aby byl rozsudek změněn tak, že by žalobě bylo vyhověno.

5. Žalovaná se domáhala toho, aby byl rozsudek jako správný potvrzen.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., dokazování doplnil o doplněk znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] (§ 213 odst. 4 o.s.ř.) a dospěl poté k závěru, že odvolání je z části důvodné.

7. [příjmení] mezi účastníky závisí na zodpovězení otázky, jaká byla obvyklá cena opravy poškozeného vozidla v době dopravní nehody, respektive zda cena, kterou žalobce za opravu zaplatil, byla (s ohledem na rozsah provedené práce a cenu náhradních dílů) cenou obvyklou.

8. Podle § 2951 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

9. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

10. Za škodu se v právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí.

11. Judikatura je zároveň ustálena v závěru, že zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci, a to buď porovnáním ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby si poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Poškození vozidla při dopravní nehodě nepochybně vede ke vzniku skutečné škody na věci, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je tak dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez ohledu na to, jak s poškozeným vozem dále naloží, tedy zda jej opraví či nikoliv. Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se škodnou událostí nesouvisející, a nemůže se proto promítat do rozsahu náhrady, která náleží vůči odpovědné osobě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 82/88, sp. zn. 25 Cdo 347/2000 nebo sp. zn. 25 Cdo 977/2007).

12. Jestliže ovšem poškozený vozidlo nechá opravit, může výši škody vyčíslit cenou opravy, sestávající zpravidla z ceny provedených prací a ceny vyměněných (náhradních) dílů. Od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být případně odečtena částka odpovídající jejímu zhodnocení opravou (pokud k němu skutečně dojde). Poškozený má tedy v prvé řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla ve stavu poškozeném; rozhodne-li se pro opravu, zakládá mu to právo výběru požadovat náhradu škody vyčíslenou druhým způsobem, totiž hodnotou opravy, s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3118/2012). Kritérium„ rozhodne-li se pro provedení opravy“ neznamená, že oprava musí být též skutečně provedena, nýbrž to, že provedení takové opravy musí být postupem účelným a významné je tak jedině to, jaká je výše objektivně stanovených nákladů na opravu vzniklého poškození v čase a místě vzniku škody obvyklých, protože při určení výše škody dle ceny opravy se jedná o jeden ze dvou způsobů vyjádření peněžité náhrady zmenšení majetkového stavu poškozeného, který je ekvivalentem hodnot, které je nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, a takto je lze chápat jedině objektivně. Cenu opravy je přitom třeba určit jako cenu obvyklou (tržní), protože takto stanovená cena prospívá zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, jelikož se neblíží ani jedné z krajních hodnot (nejvyšší či nejnižší). Uvedené lze shrnout tak, že pro nárok z titulu náhrady škody a potažmo i pojistného plnění, domáhá-li se poškozený náhrady snížení hodnoty poškozeného vozidla, je podstatné to, jaký je rozdíl mezi obvyklou cenou vozidla před škodnou událostí a obvyklou cenou vozidla po škodné události, což však platí právě a pouze pro případ, že se poškozený rozhodne uplatňovat náhradu škody rozdílem mezi obvyklou hodnotou vozidla před poškozením a po poškození. Pokud se ovšem poškozený rozhodne, že vozidlo nechá opravit, musí počítat s tím, že částka, kterou zaplatil za opravu, může být v rámci zkoumání výše škody do určité míry modifikována, tj. že bude např. zkoumáno, zda oprava byla provedena v takovém rozsahu, aby odpovídala účtované částce, popřípadě zda cena na opravu použitých náhradních dílů a cena za práci je cenou v místě a čase obvyklou. Za situace, kdy platí, že výši peněžité náhrady je třeba zjistit objektivně a nezávisle na okolnostech, jež nesouvisejí se škodnou událostí, nemůže jít škůdci ani pojistiteli k tíži (ale ani ku prospěchu), jak se rozhodl poškozený vyřešit následky škodné události a i náhrada škody, respektive pojistné plnění ve formě ceny realizované opravy, musí splňovat kritérium obvyklosti a účelnosti. Pokud se poškozený rozhodne uplatnit náhradu (pojistné plnění) v rozsahu ceny opravy (jako tomu bylo i v tomto případě) musí vždy počítat s případným odečtem či revizí zaplacené částky (kombinovat obě možnosti nelze). Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil svůj nárok jako náklady ve výši opravy, které zaplatil servisu [jméno] [příjmení], a mezi účastníky byl spor o výši obvyklé (tržní) ceny takové opravy, bylo třeba zjišťovat, zda cena zaplacená za opravu byla adekvátní realizované opravě, což zpravidla není možné jinak, než za pomoci odborného znaleckého posouzení.

13. Soud prvního stupně zadal znalci [příjmení] [příjmení] znalecký úkol, aby stanovil obvyklou cenu opravy předmětného vozidla u neautorizovaných servisů, přičemž na základě tohoto zadání dospěl znalec k závěru, že cena opravy činí [částka], která byla žalovanou již před podáním žaloby zaplacena. Odvolací soud však v poměrech této konkrétní věci nepovažoval za spravedlivé, aby byla obvyklá cena opravy zjišťována pouze jako cena opravy, kterou realizují neautorizované servisy, a to zvláště tehdy, pokud šlo o zánovní vozidlo a žalobci bylo umožněno jej opravovat i ve značkových autorizovaných servisech (i žalovaná se vyjádřila tak, že by proti tomuto postupu neměla vůbec žádné výhrady). Proto odvolací soud dospěl k závěru, že v tomto případě je nutné stanovit obvyklou cenu opravy jako průměr ceny opravy v neautorizovaných neznačkových servisech a autorizovaných značkových servisech a v tomto smyslu zadal znalci [příjmení] [jméno] [příjmení], aby znalecký posudek doplnil, a zároveň zodpověděl otázky předložené samotným žalobcem.

14. Z doplňku znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalce potom odvolací soud zjistil, že průměrná cena opravy vozidla v neautorizovaných autoopravnách činila v předmětném období [částka] s DPH a v autorizovaných autoopravnách [částka] s DPH, tj. průměrně [částka]. Znalec se zároveň vyjádřil k ceně použitých náhradních dílů, tzv. koeficientu lakování, opravě předního dílu podélného a opakované geometrii kol, stejně jako k nezahrnutí tzv. vedlejších nákladů do ceny opravy a opravě svazku elektroinstalace a rovněž k rozsahu časových jednotek nezbytných k provedení opravy. Závěry písemného znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalce považuje odvolací soud za logické, odborně podložené, věrohodné a řádně vysvětlené. Znalec při svém výslechu rovněž vysvětlil, že do svého výpočtu (omylem) zahrnul i pneumatiku v ceně [částka], včetně DPH po odečtení 10% opotřebení, přičemž tuto částku je třeba od průměrné ceny opravy odečíst, tj. obvyklá cena opravy činí (po zaokrouhlení) [částka]. K této částce je naopak třeba připočíst faktury zaplacené žalovanou ([částka] oprava nezávislého topení a [částka] výměna pneumatiky), celková obvyklá cena opravy tak činí [částka], po odečtení 5% spoluúčasti ([částka]) tak žalobci náleží pojistné plnění ve výši [částka]. Jelikož žalovaná zaplatila [částka], činí rozdíl k zaplacení [částka], což koresponduje i výpočtu žalované v jejím podání ze dne [datum].

15. Odvolací soud zároveň nevyhověl dalším důkazním návrhům žalobce, protože má výši obvyklé ceny opravy za spolehlivě zjištěnou. Pokud žalobce namítá, že dalšími důkazy hodlá prokázat věrohodnost důkazů jiných (znaleckého posudku), pak přehlíží, že uvedením skutečností s označením důkazů o věci samé účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu jinak, než jak byl soudem zjištěn na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů, avšak takový postup neodpovídá požadavkům § 205a písm. c) o.s.ř.

16. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

17. O přiznání znalečného znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] za podání doplňku znaleckého posudku bylo rozhodnuto podle vyhlášky č. 504/2020 Sb., poněvadž vyúčtování odměny znalcem odpovídá rozsahu jím provedené práce.

18. Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně byl změněn podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení státu se ukládá žalované (žalovaná nebyla v řízení úspěšná, a to v plném rozsahu, neboť výsledek řízení závisel na znaleckém posudku – srovnej § 142 odst. 3 o.s.ř.) O výši těchto nákladů však rozhodne soud prvního stupně samostatným usnesením tak, jak tento soud odkazoval ve svém doplňujícím usnesení ze dne [datum], když výše těchto nákladů bude (i poté, co bude odvolacím soudem vyplaceno znalečné za doplněk znaleckého posudku) přesně známa.

19. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3, § 146 odst. 2 věta prvá a § 224 odst. 2 o.s.ř., když výsledek řízení je třeba považovat za plný procesní úspěch žalobce. Jde-li o odměnu advokáta, ta činí za 1 úkon právní služby (z tarifní hodnoty [částka] do doby částečného zpětvzetí žaloby), tj. za první 3 úkony částku [částka], za další úkony (z tarifní hodnoty [částka]) částku [částka]. V řízení jde celkem za 3 úkony po [částka], 9 úkonů po [částka], 1 úkon v poloviční výši, tj. [částka] (účast u vyhlášení rozsudku), a 13 paušálních náhrad po [částka], tj. celkem o odměnu ve výši [částka]. Dále má advokát žalobce nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu, když doba jedné cesty na trase [obec] – [obec] činí 2,5 hodiny, při účasti na 7 jednáních jde o 70 půlhodin, tj. celkem [částka]. Sám žalobce má potom nárok na náhradu cestovních výdajů, když vykonal celkem 7 cest na trase [obec] – [obec] a zpět (1 cesta 205 km), tj. celkem 2 870 km. V roce [rok] jde o cestu ke dvěma jednáním soudu prvního stupně (vyhláška č. 463/2017 Sb.), základní náhrada (za použití motorového vozidla) činí [částka] a náhrada za pohonné hmoty [částka], a to při průměrné spotřebě (dle velkého technického průkazu) ve výši 7,73 l motorové nafty na 100 km. V roce [rok] jde o cestovné podle vyhlášky č. 358/2019 Sb., při dvou cestách k ústním jednáním jde potom o základní náhradu ve výši [částka], náhradu za pohonné hmoty [částka], celkem (zaokrouhleně) [částka]. V roce [rok] šlo rovněž o 2 cesty, podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. pak činí základní náhrada [částka], náhrada za pohonné hmoty [částka], celkem (po zaokrouhlení) [částka]. V roce [rok] šlo o jednu cestu, náhrada podle vyhlášky č. 375/2021 Sb. činí [částka] (základní náhrada) a náhrada za pohonné hmoty [částka], zaokrouhleně [částka], celkem činí cestovné [částka]. Zároveň žalobce zaplatil 2× soudní poplatek (ze žaloby a za odvolání) po [částka], tj. celkem [částka]. Celkové náklady řízení tak představují částku [částka] jako součet částek [částka], [částka], [částka] a [částka].