o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že je výrobcem a dodavatelem reklamních předmětů, které u ní žalovaná postupně objednávala a odebírala. Žalobkyně a žalovaná byly domluveny, že předměty, které žalovaná neprodá, vrátí žalobkyni a žalobkyně bude účtovat pouze cenu nevráceného zboží. Takto žalovaná odebrala a žalobkyni nevrátila [anonymizována dvě slova] bílých hrníčků, [anonymizována dvě slova] černých hrníčků, 10 [anonymizováno] malých polštářků, [anonymizována dvě slova] velkých polštářků a 2 [anonymizováno] hodin, pročež žalobkyně vystavila fakturu ze dne [datum] na částku [částka], splatnou dne [datum]. Žalobkyně převzala v kanceláři žalované dne [datum] krabici se zbožím, přičemž následně provedla kontrolu zboží a jeho množství a požadovala uhradit zboží, které nebylo žalovanou vráceno. Žalobkyně žádnou platbu zboží od žalované neobdržela, a to ani bezhotovostním převodem, ani v hotovosti. Žádnou zálohu nepožadovala.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že neprodané zboží si žalobkyně vyzvedla v lednu 2017 v kancelářských prostorách žalované. Jednatel žalobkyně rovněž převzal v prodejně žalované z rukou jejího oprávněného zástupce částku [částka] v hotovosti, tato částka byla uhrazena jako záloha. Žalobkyně slíbila vystavit potvrzení na převzatou platbu a poslat jej žalované elektronickou formou, což se však nestalo.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů a svědeckých výpovědí dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 6. až 10.). Odvolací soud je na tomto místě jen stručně shrnuje.

5. Žalobkyně a žalovaná navázaly obchodní vztah na základě doporučení obchodního partnera žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Zástupci žalované panu [příjmení] se líbily vyráběné reklamní předměty žalobkyně s motivy aut, žalobkyně a žalovaná se ústně domluvily na komisním prodeji hrníčků a polštářků s vlastními karikaturami žalobkyně nebo věcí s motivy luxusních značek aut vyrobených na objednávku žalované v prodejně žalované v [část obce] s tím, že to, co se prodá, si následně žalobkyně vyfakturuje, co se neprodá, si žalobkyně odveze. Žádné platby dopředu neproběhly, spolupráce byla velmi neformální, o výši odměny se nakonec nedohodly. Žalobkyně v [anonymizováno] [rok] dovezla na prodejnu žalované v [část obce a číslo] [anonymizováno] bílých hrníčků, [anonymizována dvě slova] černých hrníčků, [anonymizována dvě slova] velkých polštářků, [anonymizována dvě slova] malých polštářků a 5 [anonymizováno] hodin. Žalobkyně si neprodané věci dne [datum] vyzvedla v krabici, žalovaná neměla věci spočítané, nevyžadovala žádné potvrzení, sdělila, že se vše vyřeší dodatečně. Následně přestala s žalobkyní komunikovat, a ani na základě dohody zprostředkované panem [příjmení] žalobkyni nezaplatila. Žalobkyně spočetla věci, které žalované na prodejnu dodala, a které si opět vyzvedla, a podle toho nakonec vystavila fakturu na úhradu částky [částka] bez DPH, tj. [částka] s DPH, splatnou dne [datum]. Žalovaná na to přislíbila schůzku s jednatelem žalobkyně, na schůzku se ale nedostavila a dlužnou částku neuhradila.

6. Soud prvního stupně po citaci § [číslo], § 2456 a § 2460 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) vyšel při posouzení věci z nesporných tvrzení účastníků, že si ujednali, že žalovaná bude prodávat pro žalobkyni v prodejně žalované v [část obce] zboží žalobkyně (hrníčky, polštářky a hodiny s automobilovými motivy), co se prodá, se následně vyfakturuje a to, co se neprodá, si žalobkyně odveze. Prvostupňový soud uzavřel, že tím došlo k řádnému sjednání komisní smlouvy podle § 2455 a násl. o. z. Žalobkyně prokázala, že dodala do prodejny žalobkyně určité množství zboží a že na zboží, které si následně nevyzvedla zpět, vystavila fakturu na zaplacení. Jelikož žalovaná zařídila záležitost žalobkyně (prodala zboží žalobkyně), žalobkyně byla oprávněna žádat vydání peněžních částek, které žalobkyně za toto zboží utržila. Nic na tom nemění skutečnost, že žalovaná neprovedla konečné vyúčtování komisního prodeje pro žalovanou a nepožadovala po žalobkyni zaplacení žádné odměny za obstarání prodeje věcí. Žalované vznikla povinnost podle § 2460 odst. 2 o. z. vydat vše, co při obstarání prodeje získala, což v daném případě komisního prodeje představují utržené částky za prodej zboží žalobkyně, které žalobkyně řádně předmětnou fakturou vyúčtovala. Prvostupňový soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že nebyla uzavřena dohoda o množství dodaného zboží. Uzavřel, že taková dohoda není podstatnou náležitostí uzavřené smlouvy, přičemž nebylo prokázané, že by žalobkyně dovezla do obchodu jiné zboží, než které bylo uvedeno v podepsaných protokolech. V této souvislosti neuvěřil výpovědi svědka [příjmení]. Taktéž nepovažoval za rozhodné, že si žalobkyně zbývající zboží vyzvedla u žalované v kanceláři, jelikož žalobkyně nefakturovala všechno zboží, které na prodejnu dovezla, ale pouze část, kterou žalovaná prodala a zpět žalobkyni nepředala. To, že by mezi účastníky došlo k platbě jakékoli zálohy, rovněž neměl za prokázané. Tuto skutečnost nepotvrzoval žádný z provedených důkazů, kromě výpovědi svědka [příjmení], kterou však s ohledem na ostatní provedené důkazy, které tvoří ucelený řetězec a svědčí pro to, že taková záloha zaplacena nebyla, nepovažoval ani v tomto bodě za věrohodnou. Dospěl proto k závěru, že žalovaná prodala pro žalobkyni prostřednictvím komisního prodeje předmětné zboží, avšak nevydala utrženou částku, kterou za něj získala, a vznikla jí proto povinnost zaplatit žalobkyně žalovanou částku. Soud prvního stupně rovněž přiznal žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno v otázce, kolik a jakých předmětů předaných žalované žalobkyní bylo žalobkyni skutečně vráceno, kolik jich bylo žalovanou prodáno třetím osobám a mělo být uhrazeno žalobkyni. Žalobkyně doložila pouze 4 rukou psané předávací protokoly, jež obsahovaly soupisy předmětů, které byly předány do prodejny žalované. Jednatel žalobkyně však sám předměty z prodejny provozované žalované odvážel, případně je průběžně měnil za jiné podle své aktuální potřeby. O vydání předmětů, které žalovaná neprodala třetím osobám, a byly po ukončení spolupráce vyzvednuty žalobkyní v prostorách kanceláře žalované, žádný písemný doklad obsahující jejich soupis předložen nebyl. Poukázala i na nesrovnalosti týkající se předmětné faktury, která byla vystavena téměř třičtvrtě roku po ukončení spolupráce (ke dni [datum]), přičemž byla vystavena na jinou částku, než žalobkyně po žalované požadovala k úhradě v rámci sms komunikace. Navíc na daňovém dokladu musí být správně uvedeno též datum uskutečnění zdanitelného plnění, kterým se u dodání zboží rozumí zejména den jeho skutečného dodání. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení, jaká částka a za jaké plnění měla být žalobkyni ze strany žalovaného uhrazena. Rovněž soudu vytkla, že neúplně zjistil skutkový [anonymizováno] věci, když neprovedl výslech jednatele žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby uvedený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalované přizná náklady řízení.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že důkazní břemeno v plném rozsahu unesla, když prokázala, jaká byla dohoda mezi účastníky právního vztahu a rovněž, jaké zboží a kdy žalované předala. Předání a převzetí tohoto zboží žalovaná písemně potvrdila s připojením podpisu svého zástupce a otiskem razítka. Druh a množství fakturovaného zboží, jehož úhrady se žalobkyně domáhá, nebylo v rozporu se zjištěními učiněnými z dokladů o předání zboží. Jestliže žalovaná svou procesní obranu staví na tom, že jí bylo předáno jiné zboží nebo že si ponechala jiné množství nebo druh zboží, než je jí fakturováno, pak je to právě žalovaná, koho v tomto směru tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. O tom byla žalovaná poučena při prvním ústním jednání ve věci, když byla seznámena s předběžným právním názorem soudu o tom, že žalobkyně své důkazní břemeno unesla. Teprve v dodatečně poskytnuté lhůtě přinesla žalovaná nekonkrétní tvrzení o tom, že za zboží zaplatila a také že vrátila žalobkyni jiné zboží, než jí bylo fakturováno. K podpoře svých neúplných a neurčitých tvrzení navrhla i důkazy, které prvostupňový soud provedl. Žalovaná však svá tvrzení neprokázala, a proto nebyla v řízení úspěšná. Pokud jde o námitku žalované, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový [anonymizováno], když neprovedl účastnický výslech jednatele žalobkyně, pak ani s touto námitkou se neztotožňuje. Žalovaná účastnickou výpověď jednatele žalobkyně k žádným svým tvrzením nenavrhovala, naopak sama žalobkyně jako důkazní návrh označila mj. účastnickou výpověď jednatele žalobce. Žalobkyně následně po provedeném dokazování na účastnické výpovědi jednatele žalobkyně již netrvala, právě s ohledem na skutkový [anonymizováno], který byl dostatečně zjištěn jinými v řízení provedenými důkazy a dále také s ohledem na [anonymizována dvě slova] jednatele žalobkyně. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje na zcela přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, na jeho skutkové i právní závěry. Nad rámec právě uvedeného k odvolacím námitkám žalované uvádí, že nemohou zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci o neunesení břemene důkazního ze strany žalobkyně. Soud prvního stupně se zcela výstižně vypořádal s důkazy, které byly v řízení provedeny, zejména v souvislosti s výpověďmi svědků. Jeho posouzení nevěrohodnosti výpovědi svědka [příjmení] nelze ničeho vytknout, když jeho výpověď zůstala mezi provedenými listinami a výpověďmi dalších svědků, zejména svědka [příjmení], osamocená. Navíc tvrzená konstrukce o úhradě částky [částka] žalovanou jako zálohy ani neodpovídá závazkovému vztahu, který mezi sebou strany neformálně uzavřely. Mezi účastníky totiž nebylo sporu o tom, že reklamní předměty dodané žalobkyní budou žalovanou prodávány formou komisního prodeje. S ohledem na povahu účastníků (zabývají se prodejem a nákupem zboží k dalšímu prodeji) je nepochybné, že znali podstatu komisního prodeje. Ostatně dohoda mezi účastníky byla právě taková, že to, co se prodá, si následně žalobkyně vyfakturuje, a co se neprodá, si žalobkyně odveze. Žalované tak vznikla povinnost vydat vše, co při obstarání prodeje získala, což v daném případě komisního prodeje představují utržené částky za prodej zboží žalobkyně (srov. § [číslo] odst. 2 o. z). Žalobkyně doložila čtyřmi podepsanými a potvrzenými listinami, jaké zboží dodala žalované do prodeje, po převzetí pak ve faktuře uvedla, jaké zboží a v jakém počtu nebylo prodáno. Námitky proti tomuto vyčíslení, které vznesla žalovaná v průběhu řízení, však zůstaly přes poučení soudem v nekonkrétní podobě, přičemž odlišné skutečnosti nebylo možné zjistit ani z výpovědi svědka [příjmení]. Neobstojí ani námitka žalované o neúplném zjištění skutkového stavu věci pro neprovedení výslechu jednatele žalobkyně pana [jméno] [příjmení]. Zde je třeba zdůraznit, že by se nejednalo o výpověď svědka, ale o účastnickou výpověď žalobkyně (srov. § 126 odst. 4 o. s. ř.). Podle § 131 odst. 1 o. s. ř. přitom důkaz výslechem účastníka může soud nařídit tehdy, jestliže nelze prokazovanou skutečnost prokázat jinak, a pouze tehdy, pokud s tím účastník, který má být vyslechnut, souhlasí. Jak však přiléhavě namítala žalobkyně, žalovaná účastnickou výpověď jednatele žalobkyně k žádným svým tvrzením nejenže nenavrhovala, naopak to byla žalobkyně, která jako důkazní návrh označila mj. účastnickou výpověď svého jednatele, ale rovněž provedeným dokazováním byly skutečnosti rozhodné pro posouzení věci dostatečně prokázány, a proto nebyla splněna podmínka citovaného ustanovení, že nelze prokazovanou skutečnost prokázat jinak. Za situace, kdy žalobkyně po provedeném dokazování na účastnické výpovědi jednatele žalobkyně již netrvala, nelze ani očekávat, že by byl splněn předpoklad souhlasu účastníka se svým výslechem. Prvostupňový soud tak postupoval zcela správně, pokud tento důkaz v řízení neprovedl, přičemž ani odvolací soud nemá za splněné podmínky pro provedení tohoto důkazu v odvolacím řízení. Rozsah dokazování, jenž byl proveden před soudem prvního stupně, je zcela dostačující pro posouzení věci i odvolacím soudem.

11. Relevantními neshledal odvolací soud ani námitky o nesrovnalostech předmětné faktury. Skutečnost, že se mírně odlišovala částka požadovaná žalobkyní v rámci sms komunikace při neformálním řešení úhrady dlužné částky, stejně jako číslo účtu určené k její úhradě, od údajů uvedených v později vystavené faktuře, nemá na platební povinnost žalované žádný vliv, stejně jako skutečnost, že faktura byla vystavena téměř třičtvrtě roku po ukončení spolupráce mezi účastníky. Případné daňové aspekty (otázky veřejného práva) posouzení věci rovněž neovlivňují.

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku.

13. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náleží jí proto plná náhrada nákladů, jež účelně vynaložila v tomto stadiu řízení. Náklady řízení představuje v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) odměna za zastupování za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření k odvolání a účast při jednání á [částka], náhrada hotových výdajů á [částka]. Odměna činí částku [částka] a 21% DPH, tj. [částka] Odvolací soud rovněž přiznal žalobkyni cestovné v souladu s § 157 zákona č. 262/2006 Sb. a vyhláškou č. 511/2021 Sb. za cestu zástupce žalobkyně na jednání konané dne [datum] osobním vozidlem z [obec] do [obec] a zpět v rozsahu 220 km. Při průměrné spotřebě 7,5 l/100km, ceně pohonných hmot [částka] činí částku [částka] a sazba základní náhrady při [částka] za 1 km jízdy částku [částka] ([částka]) a 21% DPH, tj. [částka]. Žalobkyni dále vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a 3 AT ve výši [částka] a 21% DPH, tj. [částka] (6 započatých půlhodin při cestě ze sídla advokáta na jednání soudu dne [datum]). Celkové náklady odvolacího řízení činí částku [částka].