pro [část Prahy] dne [datum] (správně [datum rozhodnutí]), č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho právní zástupkyně, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (I. a III.), v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaná mu neuhradila služby a energie, které společně se svými dětmi spotřebovala v domě zapsaném na [list vlastnictví], k.ú. Chabry (dále jen předmětná nemovitost), jehož je vlastníkem, konkrétně platby za elektřinu, zemní plyn, vodné a stočné, odvoz komunálního odpadu, odvoz bioodpadu, poplatek za internet, když výši jednotlivých plateb přesně specifikoval a vyčíslil s tím, že ke dni [datum] jde o částku [částka], kterou v průběhu řízení omezil o částku [částka] představující rozdíl mezi přeúčtovanými zálohami a skutečně odebraným plynem, ohledně které bylo řízení zastaveno.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že o předmětné nemovitosti probíhá mezi ní a jejím manželem [jméno] [příjmení] spor, v němž se v procesním postavení žalobkyně domáhá určení, že žalovaný je majitelem předmětné nemovitosti, neboť zjistila, že manžel bez jejího souhlasu převedl předmětnou nemovitost na svého bratra v rozporu s ust. § 747 zákona č. 89/2012 Sb. Žalobce nabyl vlastnické právo k předmětné nemovitosti protiprávně a žaloba je tak mimo jiné předčasná. Navíc žalobce vstoupil do závazkových vztahů s dodavateli ještě v době trvání jejího manželství s [jméno] [příjmení] bez jejího souhlasu. Dále namítla nedostatek pasivní věcně legitimace, neboť v předmětné nemovitosti žije více osob (její dcera, syn a jeho přítelkyně), a jejich spotřeba je rozdílná, sama se v nemovitosti zdržuje sporadicky, neboť víkendy a léto tráví na chatě. Podrobně popsala vývoj událostí kolem předmětného domu od okamžiku jeho pořízení, stejně tak jako průběh rozpadu jejího manželství a s tím spojené opatrovnické řízení týkající se tehdy nezletilé dcery.

4. Soud prvního stupně v bodech 5. až 15. odůvodnění rozsudku, na které se odkazuje, ozřejmil obsah a rozsah provedeného dokazování a skutkových zjištění, která jím opatřil, vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl důkaz spisem [anonymizována tři slova] a důkazy navržené v rozporu se zásadou koncentrace řízení a s odkazem na ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. uzavřel, že žalobce se domáhá po žalované bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částce, kterou uhradil za elektřinu, plynu, vodné a stočné, odvoz odpadu a internetové připojení v předmětném domě, který v rozhodném období výlučně užívala žalovaná a její dvě děti, popřípadě jejich návštěvy. Pokud žalovaná argumentovala tím, že žalobce se stal vlastníkem předmětného domu protiprávně, je tato námitka pro posouzení věci zcela irelevantní, neboť rozhodující je to, kdo dané služby fakticky uhradil a kdo je spotřeboval, při posledním jednání ve věci navíc žalovaná uvedla, že její žaloba o určení, že vlastníkem domu je její manžel, byla pravomocně zamítnuta. Žalovaná nepopřela, že v předmětném domě v rozhodném období žila, netvrdila, že by žalobcem tvrzená spotřeba neodpovídala skutečnosti, pouze namítla, že dům vedle ní užívaly též její tehdy studující děti [jméno] a [jméno] a jeho přítelkyně [jméno] [příjmení] a ona sama se v domácnosti vyskytuje sporadicky. Svoji obranu v zásadě stavěla na tom, že žalobce jí měl umožnit vstoupit do smluvních vztahů s dodavateli, kterým by neměla problém platit. Z dokazování vyplynulo, že jak zálohy, tak platby plynoucí z vyúčtování předmětných služeb v rozhodném období v celkové výši [částka] ([částka] za elektřinu, [částka] za plyn, [částka] za vodné a stočné, [částka] za odvoz odpadu, [částka] za odvoz bioodpadu a [částka] za internet) uhradil žalobce, kterého dodavatelé těchto služeb evidují jako odběratele. Žalobce se důvodně domáhá po žalované zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, žalovaná netvrdila, že by mu na uvedené cokoliv uhradila. Její námitku nedostatku pasivní věcné legitimace měl soud prvního stupně za nedůvodnou, neboť v případě bezdůvodného obohacení více osob spočívajícího v užívání cizí věci bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání platí solidární odpovědnost dlužníků. Žalobce je v takovém případě oprávněn domáhat se celého plnění po kterémkoliv z dlužníků, tudíž i po žalované. Protože žalovaná netvrdí, že by mezi osobami zdržujícími se v předmětné domácnosti existovala nějaká dohoda o způsobu užívání, která by jejich solidární odpovědnost vylučovala, vyhověl soud prvního stupně žalobě co do částky [částka] v plném rozsahu a dodal, že žalovaná při své obraně zcela pomíjí fakt, že totožnou částku by musela uhradit dodavatelům, pokud by s nimi byla ve smluvním vztahu, ona sama.

5. S takovými důvody soud prvního stupně žalobě vyhověl s odkazem na ust. § 517 obč. zák. (správně 1970 o.z.) i ohledně požadovaného úroku z prodlení vyjma úroku z částky, o kterou byla žaloba omezena a s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ze žaloby a z nákladů zastoupení advokátem vyčíslených podle vyhl. č. 177/1996 Sb. včetně náhrady za promeškaný čas a cestovné spolu s 21% DPH za dobu, po kterou byla zástupkyně žalobce jejím plátcem.

6. Žalovaná napadla rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Po procesní stránce namítla, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci, když nebyly provedeny důkazy, které navrhovala, jednání, u něhož byla stanovena koncentrace řízení, nebyla přítomna. Znovu poukázala na skončené řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem v [část obce] i na skutečnost, že jejich k darování žalobci došlo jejím tehdejším manželem bez jejího souhlasu v rozporu s ust. § 747 o.z., což bylo v tamním řízení prokázáno. Žalobce tudíž neměl v předmětné nemovitosti co pohledávat a už vůbec ne vstupovat do závazkových vztahů s dodavateli energií. Učinil tak, ačkoli věděl, že je k tomu ochotna žalovaná, jednal s cílem žalovanou postupně finančně zničit. Bývalý manžel převedl na žalobce bez souhlasu žalované nejen nemovitost, ale i veškeré média, která jsou předmětem nároku, smlouvy o dodávkách jsou tak absolutně neplatné. Žalobce neumožnil uzavření smlouvy o dodávce plynu mezi synem žalované a dodavatelem, ačkoli pro to svědčí pravomocné rozhodnutí [anonymizována tři slova], na jedné straně tedy blokuje uzavírání smluv s dodavateli přímo žalovanou či jejími dětmi, na druhé straně podává šikanózní žaloby a domáhá se bezdůvodného obohacení, věc by měla být posouzena i v mezích ust. § 2997 o.z. Poukázala i na skutečnost, že žalobce plnil v očekávání výhody, když činil nátlak na její dceru, aby po jeho bratrovi nežádala dlužné výživné. Znovu namítla, že domácnost sdílí více osob a jejich spotřeba je rozdílná. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důsledku postupu žalobce, který nemovitost pronajal dalším subjektům a proti nim pak vedl exekuci, byl dům exekučně vyklizen. Žalovaná přišla o značné množství věcí a je nucena vynakládat nemalé prostředky na bydlení své a bydlení dětí i na právní řešení věcí s tím souvisejících. V důsledku toho je její finanční situace velmi napjatá a proto, pokud nebude jejímu odvolání vyhověno, byla by schopna plnit uloženou povinnost pouze ve splátkách, maximálně ve výši [částka] měsíčně.

7. Žalobce k odvolání uvedl, že skutkový stav byl pro projednávanou věc zjištěn dostatečně, když prokázal oprávněnost plateb, nebyla sporována jejich výše a nebylo prokázáno žádné plnění ze strany žalované. I po stránce právní byla věc posouzena správně, žalobce je vlastníkem nemovitostí od [anonymizováno] [rok] a při uzavření darovací smlouvy souhlasil s tím, že je bude rodina jeho bratra užívat. V létě 2016 jeho bratr společnou domácnost vedenou se žalovanou opustil a jejich manželství bylo v [anonymizováno] [rok] rozvedeno, po celou dobu nemovitosti užívala žalovaná s dětmi. Zpočátku hradil služby a spotřebu energií v domě jeho bratr, pro problémy se včasností úhrad z důvodu doručování vyúčtování převzal žalobce z titulu vlastníka platební povinnosti na sebe, v té době žalovaná trvala na tom, že je povinen je platit její manžel. Žalovaná nemovitosti nikdy nevlastnila, o platby s nimi spojené se nezajímala, problém nastal až tehdy, kdy je měla platit sama, aniž by je platil její manžel. Námitky směřované do neplatnosti příslušných smluv nemá žalobce za důvodné a pro věc podstatné. Za správně posouzenou má i námitku pasivní legitimace žalované ve sporu, v rozhodné době byly její děti sice dospělé, ale nezaopatřené, proto směřoval žalobu pouze proti žalované. Ust. § 2997 o.z. na projednávanou věc nedopadá, řeší právo dlužníka na vrácení plnění, pokud žalovaná namítala, že plněním žalobce očekával výhodu, když činil nátlak na dceru žalobkyně, aby po otci nepožadovala dlužné výživné, pokoušel se o plnění výživného bratrem s jeho dcerou kdysi domluvit, z případné dohody by mu neplynuly žádné výhody. Navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.

8. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaného odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání neshledal důvodným.

9. Soud prvního stupně pro posouzení věci dokazováním provedeným v plně dostačujícím rozsahu opatřil dostatek skutkových zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům skutkovým i právním. Žádná z odvolacích námitek není způsobilá zvrátit věcnou správnost jeho rozhodnutí.

10. Pokud jde o procesní námitku směřovanou do zamítnutí důkazních návrhů žalované, které přednesla u jednání soudu prvního stupně konaného [datum], nejde o námitku důvodnou. V závěru jednání konaného [datum] soud prvního stupně poučil účastníky o koncentraci řízení, přítomný zástupce žalované poukázal pouze na důkazní návrhy dosud učiněné a zahrnující i svědecké výpovědi dětí žalované a výslech žalované samotné. U následujícího jednání byly navržené výslechy provedeny, pokud žalovaná předložila další listinné důkazy, s odkazem na koncentraci řízení návrh na jejich provedení soud prvního stupně zamítl, po procesní stránce tak postupoval zcela správně. Zároveň nelze neuvést, že provedení další důkazů o vzájemné komunikaci stran a případně o snaze žalované dosáhnout následného převedení platebních povinností k dodavatelům na sebe, čehož se zjevně předkládané listiny týkaly, nemohly skutečnostem podstatným pro projednávanou věc nijak prospět a byly nadbytečné.

11. Po stránce hmotněprávní soud prvního stupně stručně, pro projednávanou věc však velmi výstižně, shrnul, že podstatnou pro její posouzení je pouze otázka, kdo zaplacené služby fakticky spotřeboval a kdo je uhradil, když podstatou závazku z bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot jedním subjektem na úkor subjektu druhého, které nevyžaduje zavinění, jde o závazek objektivní, kdy újma jednoho je důsledkem obohacení jiného.

12. Podle § 1105 o.z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

13. Žalovaná v průběhu celého řízení zdůrazňuje, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti měl žalobce nabýt protiprávně. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že od roku [rok] je žalobce jako vlastník nemovitostí z titulu darovací smlouvy zapsán v katastru nemovitostí, takový stav panoval i v období rozhodném pro projednávanou věc. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že žaloba, kterou se žalovaná od roku 2017 domáhala určení, že vlastníkem nemovitostí je její bývalý manžel, byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pravomocně zamítnuta, dovolání žalované proti tomuto rozsudku usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Nejvyšší soud odmítl.

14. Podle § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. [příjmení] se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

15. V mezích výše uvedené právní úpravy jsou veškeré námitky žalované zpochybňující aktivní legitimaci žalobce ve sporu a jeho oprávnění uzavírat smlouvy, které se bezprostředně provozu nemovitosti a jejího užívání dotýkají, zcela nedůvodné. Žalovaná nejméně od roku 2016 věděla, že vlastnické právo bylo převedeno na žalobce a vloženo do katastru nemovitostí, do doby, než by uvedená skutečnost byla změněna zápisem jiného vlastníka, bylo její povinností vlastnické právo žalobce respektovat. Jednání žalobce, který veškeré smluvní vztahy s dodavateli koncentroval na sebe, nelze v žádném případě považovat za odporující výše citovanému ust. § 1012 o.z., a to ani ve smyslu jakéhokoli poškození, které žalovaná jako záměr žalobce dovozuje. Žalované bylo soudem prvního stupně přiléhavě připomenuto, žalovanou částku by musela uhradit i v případě, že by ve smluvních vztazích s dodavateli byla sama, jejich zaplacením tedy nijak poškozena být nemůže.

16. Ani námitka tvrzené neplatnosti smluv s dodavateli převedených z tehdejšího manžela žalované na žalobce nemá pro projednávanou věc žádný význam, když rozhodným stále zůstává, kdo služby spotřeboval a kdo za ně zaplatil. I pokud by totiž smlouvy žalobce s dodavateli byly následně prohlášeny za neplatné, nebylo by již možné zvrátit stav, že služby byly poskytnuty a spotřebovány a že za ně platil žalobce.

17. Pokud jde o pasivní legitimaci žalované ve sporu, i s touto otázkou se soud prvního stupně vypořádal zcela správně, když poukázal na usnesení Nevyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], podle jehož právní věty bezdůvodné obohacení více osob, spočívající v užívání cizí věci bez jejího reálného rozdělení a bez dohody o způsobu užívání konkrétní části, jim zakládá solidární odpovědnost poskytnout za užívání peněžitou náhradu a věřitele opravňuje požadovat splnění povinnosti po kterékoli z nich.

18. Důvodný není ani poukaz žalované na ust. § 2997 o.z., když jeho věta prvá se dotýká plnění, které poskytl dlužník svému věřiteli, aniž k tomu byl povinen, žalovaná však žalobci žádné plnění neposkytla. Stejně tak podle věty druhé uvedeného ustanovení nelze v projednávané věci hovořit o tom, že by mezi žalobcem a žalovanou došlo k přesunu majetkových hodnot. Ani argumentace žalované, že žalobce jednal v očekávání výhody, není případná, když ze vzájemného vztahu účastníků žalobci žádná výhoda plynout nemohla. Pokud žalovaná namítala, že žalobce plnil, ačkoli věděl, že k tomu není povinen, přisvědčit jí nelze, žalobce plnil podle smluv s dodavateli, k plnění tedy povinen byl.

19. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že se žalovaná jako jedna ze solidárně odpovědných osob v rozsahu ceny služeb, které tyto osoby spotřebovaly a které neplatily na úkor žalobce, který jejich zaplacení doložil, bezdůvodně obohatila, soud prvního stupně tedy správně rozhodl, že ji v prokázaném rozsahu stíhá platební povinnost.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích napadených odvoláním podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

22. V projednávané věci žalovaná vysvětlila svou současnou nepříznivou životní a finanční situaci, z průběhu řízení je zřejmé, že spor má původ v rodinných vztazích, dcera žalované ještě studuje a sama žalovaná uvedla, že je schopna pohledávku žalobce splácet maximálně po [částka] měsíčně. Při uvedeném splácení by tak jistina pohledávky měla být splacena po 13 měsících, tuto dobu považuje odvolací soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pro žalobce za přijatelnou, zároveň neshledal důvody, pro které by bylo třeba benevolenci splátek žalované odpírat. Ze stejných důvodů pak byla žalované poskytnuta i delší pariční lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení (i odvolacího). Ve lhůtách k plnění proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka], dvou paušálních náhrad po [částka], náhrady za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátky k soudu ve výši [částka] (čtyři půlhodiny po [částka]) a cestovních nákladů ve výši [částka], celkem [částka].