o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný vybral [datum] z účtu žalobkyně částku [částka]. Učinil tak v zastoupení žalobkyně na základě udělené plné moci ze dne [datum]. Jednání žalovaného je však neplatným a nezákonným právním jednáním, neboť je učinil za osobu, která nebyla způsobilá k právním jednáním, a plná moc tak již nemohla být platná a účinná. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně mu uvedenou částku darovala dne [datum].

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4.), přičemž se vypořádal i s tím, proč některé důkazy neprovedl. Odvolací soud proto na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění.

4. Žalovaný na základě plné moci uskutečnil převod peněžních prostředků ve výši [částka] z účtu žalobkyně na účet svůj, a to poté, co žalobkyně prohlásila, že mu tuto částku věnuje a aby si ji žalovaný z jejího účtu převedl. K převodu došlo až s časovým odstupem v době, kdy již byla žalobkyně stižena [anonymizována dvě slova], která vylučovala její právní jednání.

5. Soud prvního stupně po citaci § 436 odst. 1, § 441, § 448 odst. 1, [ustanovení pr. předpisu]“) vyšel ze skutečností, že žalobkyně a žalovaný ujednali mezi sebou smluvní zastoupení ve smyslu § 441 a násl. o. z., o čemž byla vystavena písemná plná moc ze dne [datum]. Jedná se o generální plnou moc, tj. plnou moc ke všem právním jednáním, která nebyla časově omezena. Následně dne [datum] žalobkyně učinila písemné prohlášení, jímž žalovanému darovala částku [částka]. Toto jednání žalobkyně prvostupňový soud právně posoudil jako darování podle § 2055 o. z. Žalobkyně přitom ve svém darovacím prohlášení výslovně uvedla, že darování je činěno za obětavou péči, jíž žalovaný žalobkyni poskytuje, a dále bylo výslovně uvedeno, aby si žalovaný tuto částku převedl kdykoliv z účtu žalobkyně u [obec] spořitelny na svůj účet. K tomu žalovaný následně skutečně, jak je mezi účastníky nesporné, přistoupil dne [datum]. V době převodu peněžních prostředků již byla žalobkyně [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova] [část obce] a podle znaleckého vyšetření provedeného [datum] již v této době trpěla [anonymizováno] chorobou, která zcela vylučovala její právní jednání a která se u ní rozvíjela delší dobu. V této souvislosti však uzavřel, že sama [anonymizováno] choroba (ani vědomí žalovaného o této chorobě) nemohla mít vliv na platnost a účinnost udělené generální plné moci ze dne [datum], neboť ve smyslu § 448 o. z., a contrario, není omezení svéprávnosti zmocnitele důvodem pro zánik zmocnění. I v případě, že by svéprávnost žalobkyně byla omezena před převodem peněžních prostředků, by bylo nutné konstatovat, že zmocnění trvalo i nadále, a to až do doby, než by bylo odvoláno ustanoveným opatrovníkem žalobkyně (srov. komentář [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022). V řízení přitom nebylo ani tvrzeno, že by před převodem peněžních prostředků bylo zmocnění žalovaného odvoláno. Zároveň nebylo ani tvrzeno, že by žalobkyně již v době sepsání darovací smlouvy byla k tomuto právnímu jednání právně nezpůsobilá. Tato skutečnost nevyplynula ani z provedeného znaleckého posudku, neboť z něj vyplynulo toliko to, že se [anonymizováno] porucha žalobkyně rozvíjela delší dobu. Nelze z něj však učinit závěr o její (ne) způsobilosti k darování dne [datum], což ostatně ani nebylo žalobkyní tvrzeno.

6. Soud prvního stupně tak uzavřel, že za daných okolností nelze uzavřít, že by žalovaný v době převodu peněžních prostředků jednal v rozporu se zákonem, resp. že by jednal v rozporu se zájmy žalobkyně. Naopak jednal v souladu se svým zmocněním vyjádřeným v plné moci a vůlí žalobkyně vyjádřenou v darování ze dne [datum]. I když pokyn k převodu peněžních prostředků žalovaný učinil v zastoupení žalobkyně ve vlastní záležitosti (za účelem přijetí peněžních prostředků svou osobou), nelze zde konstatovat rozpor se zájmy žalobkyně ve smyslu § 437 odst. 2 o. z., jehož by bylo případně možno se za splnění dalších podmínek dovolat. Poukazovala-li žalobkyně na § 49 o. z. ohledně zastoupení členem domácnosti, jakož i na to, že ke vzniku tohoto zastoupení je třeba souhlasu soudu ve smyslu § 50 o. z., neshledal tuto námitku relevantní, jelikož žalovaný dal k převodu peněžních prostředků pokyn na základě jemu uděleného zmocnění ve smyslu generální plné moci. Právním důvodem jeho oprávnění k zastupování žalobkyně bylo právě jí dříve udělené zmocnění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když je přiznal žalobci (správně žalovanému – pozn. odvolacího soudu), jenž byl v řízení zcela úspěšný.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala předně, že soud prvního stupně provedl nedostatečné dokazování pro učinění závěru, že listina ze dne [datum], posuzovaná jako darovací smlouva, je platná. Prvostupňový soud neověřil, zda listina byla skutečně podepsána žalobkyní, ani zda žalobkyně byla k takovému jednání způsobilá vzhledem k svému [anonymizováno]. Prvostupňový soud porušil § 118a o. s. ř., když nepředestřel svůj právní názor na nárok žalobkyně (platné darování), pročež jí upřel další procesní obranu (důkazní návrhy zpochybňují pravost a platnost uvedené listiny). Navrhla proto provedení znaleckého zkoumání podpisu žalobyně na listině, a rovněž znaleckého posouzení její způsobilosti ke dni sepisu prohlášení ze dne [datum] pro případ, že listinu sepsala. Dále obsáhle argumentovala i za použití judikatury (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]) pro závěr, že listina ze dne [datum] nemá náležitosti darovací smlouvy. Zpochybnila rovněž závěr soudu prvního stupně, že plná moc ze dne [datum], na jejímž základě žalovaný převedl předmětnou částku, je platná s poukazem na § 448 o. z., neboť nedošlo k jejímu odvolání ustanoveným opatrovníkem žalobkyně. Poukázala na to, že v době převodu peněz dne [datum] ještě nebyl žalobkyni žádný opatrovník ustanoven, pročež nemohl plnou moc odvolat. Opětovně poukázala i na § 49 ve spojení s § 50 o. z. Opětovně namítala, že žalobkyně s ohledem na svůj psychický stav nebyla minimálně od [anonymizováno] [rok] schopna právně jednat. Za této situace je jednání za osobu na základě plné moci v době, kdy již nemá prokazatelně způsobilost právně jednat a nést odpovědnost za své jednání v důsledku [anonymizováno] choroby, jednoznačně neplatným a nezákonným jednáním a je v rozporu se zájmy takto postižené osoby. Je zcela logické, že plná moc udělená vystavitelem v minulosti nemůže být neomezeně dlouho platná a její platnost a účinnost je spojena se [anonymizována dvě slova] jejího vystavitele právě aby nemohlo dojít k jejímu zneužítí tak, jak se stalo v tomto případě. Právní jednání žalovaného spočívající ve výběru částky [částka] z účtu žalobkyně, které provedl v zastoupení žalobkyně na základě zmíněné plné moci, je neplatným a nezákoným právním úkonem, neboť žalovaný činil toto jednání za osobu, která již nebyla způsobilá k právním úkonům a plná moc již nemohla být platná a účinná. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání nesouhlasil se zpochybňováním, že žalobkyně darovací listinu ze dne [datum] sama podepsala. Zkoumání grafologem je naprosto zbytečné, neboť podpis lze i laicky porovnat s jejím podpisem na jiné listině, a to ze dne [datum] nebo ze dne [datum]. Nesouhlasí ani s námitkou, že v den podpisu nebyla schopna žalobkyně posoudit následky, neboť ještě o týden později byla se žalovaným v [anonymizováno], kde mimo jiné uzavřela smlouvu o penzijním připojištění. Až do svého napadení synem dne [datum] se žalobkyně chovala a pohybovala normálně. Projevem vůle žalovaného přijmout dar bylo samo o sobě jeho přijetí (neodmítnutí) a převod předmětné částky, i když se zpožděním, které bylo způsobeno vícero závažnými problémy, které popisuje. Vyplývá-li ze znaleckého posudku MUDr. [obec], že [anonymizováno] porucha žalobkyně je tak těžkého stupně, že jí znemožňuje zcela právně jednat, pak si klade otázku, jak mohli dát žalobkyni podepsat dne [datum] smlouvu o pobytu či dokument ze dne [datum] o jejím souhlasu s přesunem do [obec]. Poukázal i na to, že z uvedené částky hradil pobyt žalobkyně a rovněž různé platby v celkové částce [částka], což je třeba zohlednit. Navrhl, aby odvolací soud žalobu zamítl.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není ve výsledku důvodné.

10. Odvolací soud v projednávané věci pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, a v převážném rozsahu i na jeho závěry právní. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že prvostupňový soud neprovedl dostatečné dokazování ve vztahu k listině ze dne [datum] a že jí upřel další procesní obranu tím, že nepředestřel svůj právní názor na nárok žalobkyně (platné darování). Nelze totiž přehlédnout, že tuto listinu předložila k důkazu sama žalobkyně, a to už společně se žalobou. Žalobkyně tak měla možnost v průběhu řízení před soudem prvního stupně kdykoli skutkově a právně argumentovat i ve vztahu k této listině a její pravost a platnost zpochybňovat, zvláště v situaci, kdy byla zastoupena právním profesionálem. Neučinila-li tak, mohla předvídat, že tato listina bude posouzena jako pravá a platná. Žádné procesní poučení v tomto směru ze strany soudu prvního stupně nebylo namístě. Rovněž nebylo povinností soudu prvního stupně ověřovat, zda je tato listina pravá a platná a provádět k tomu dokazování podle § 120 o. s. ř., aniž by to kdokoli namítal. V odvolacím řízení pak sice může účastník zpochybňovat učiněný právní závěr a namítat neplatnost listiny i sporovat její pravost, ale již nelze uvádět skutečnosti a provádět důkazy k jejich prokázání, neboť ty jsou omezeny neúplnou apelací podle § 205a o. s. ř.

11. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že systém neúplné apelace má za cíl zvýšit odpovědnost účastníků řízení (tím, že je vede k tomu, aby všechny rozhodné skutečnosti a potřebné důkazy uplatnili již před soudem prvního stupně a neponechávali si je až na odvolací řízení) a ve svých důsledcích zrychlit projednávání sporu a zamezit účelovému jednání účastníků se záměrem prodlužovat soudní řízení a oddalovat konečné rozhodnutí soudu. Soud nemůže k námitce vznesené v odvolacím řízení přihlédnout, nelze-li bez dalších skutečností a důkazů posoudit její důvodnost (srov. obdobně v poměrech námitky promlčení rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. S ohledem na skutečnosti a důkazy uplatněné a provedené před soudem prvního stupně je správný jeho závěr, že tato listina je pravá a platná. Odvolací soud však již nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že tato listina představuje darovací smlouvu ve smyslu § 2055 o. z. V tomto směru je třeba přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně, že se o takovou smlouvu nejedná, a to nejen pro absenci jejích náležitostí. Je totiž třeba poukázat i v poměrech nového občanského zákoníku na přiměřené použití závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tedy že závazkový právní vztah mezi vkladatelem a peněžním ústavem (tzv. vkladový vztah), tj. rovněž smlouva o vedení běžného účtu, vzniká na základě (reálné) smlouvy o vkladu (§ 778 obč. zák., nově § 2662 a násl. o. z.). Vkladatel (věřitel) může svou pohledávku postoupit jinému pouze písemnou smlouvou; ta může být úplatná nebo bezúplatná (srov. § 527 odst. 1 obč. zák.). Bezúplatnou (písemnou) smlouvu o postoupení pohledávky lze ztotožnit s darováním. Přestože v poměrech nového občanského zákoníku (§ 1879 o. z.) není již dána podmínka písemné formy smlouvy o postoupení pohledávky, nelze uzavřít, že by byla uzavřena ústní smlouva o postoupení pohledávky z účtu žalobkyně u peněžního ústavu opírající se o listinu ze dne [datum] jako projev vůle jedné strany, neboť absentuje projev vůle druhé strany, tedy žalovaného. I kdyby se připustilo konkludentní uzavření takové smlouvy následným konáním žalovaného (vybrání peněžitých prostředků) v souladu s vůlí obsaženou v dané listině, došlo by k jejímu uzavření až v době, kdy již žalobkyně prokazatelně trpěla [anonymizováno] chorobou, která zcela vylučovala její právní jednání, a proto by již taková smlouva nemohla být platná.

13. Odvolací soud však neshledal žalobu důvodnou proto, že vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně udělila žalovanému již dne [datum] generální plnou moc, která, jak přiléhavě objasnil soud prvního stupně, nezaniká (§ 448 o. z. a contrario) tím, že žalobkyně byla omezena ve svéprávnosti. Uvedené ustanovení upravuje hlavní případy zániku zmocnění. Kromě nich může zmocnění zaniknout také na základě zvláštních zákonů – například prohlášením konkursu – § 252 odst. 1 InsZ, vyškrtnutím ze seznamu advokátů (§ 27 odst. 4 AZ, [spisová značka]), případně na základě obecných způsobů zániku práv a povinností jako uplynutí času, nastoupení rozvazovací podmínky, následné nemožnosti plnění apod. Na druhou stranu zmocnění zřejmě automaticky nezaniká omezením svéprávnosti na straně zmocnitele (v tomto případě zmocnění trvá do doby, dokud je neodvolá stanovený opatrovník – [spisová značka]) ani zmocněnce (srov. výklad u § 445). Zákonným zástupcem nezletilého udělená plná moc rovněž nezaniká nabytím svéprávnosti, nýbrž až jejím odvoláním ([spisová značka], srov. [příjmení], P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. [číslo] – [číslo]). Z uvedeného tak plyne, že se nejedná o neomezenou platnost plné moci, když tato může být odvolána opatrovníkem. Okolnost, v jakém okamžiku byl opatrovník ustanoven, není pro posouzení věci rozhodná.

14. Správně se soud prvního stupně vypořádal i s námitkou, zda jednání žalovaného při výběru finančních prostředků z účtu žalobkyně bylo či nebylo v rozporu s jejími zájmy, když uzavřel, že toto jednání nebylo v rozporu se zájmy žalobkyně, jelikož žalovaný jednal v souladu se svým zmocněním vyjádřeným v plné moci, ale zejména v souladu s vůlí žalobkyně vyjádřenou v listině ze dne [datum]. Přiléhavý pak není ani poukaz žalobkyně na § 49 o. z., neboť ten se týká zastupování členem domácnosti za situace, kdy zletilý, jemuž brání [anonymizováno] porucha samostatně jednat, nemá jiného zástupce. Žalobkyně však měla zástupce, a to na základě platně udělené plné moci ze dne [datum].

15. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení spočívající ve 3 paušálních náhradách hotových výdajů á [částka] (vyjádření k odvolání, příprava a účast u jednání odvolacího soudu) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši [částka].