pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatili částku [částka] se smluvním úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 0,5% denně od [datum] do zaplacení (I.) a žalovaným vůči žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II.)

2. Prvostupňový soud vyšel ze zjištění, že žalovaní spolu s [anonymizována čtyři slova]) uzavřeli dne [datum] [anonymizována dvě slova], na základě které jim bylo svěřeno organizování [anonymizována dvě slova] v klasickém lyžování v [obec]. Na základě uvedené smlouvy byli žalovaní povinni založit tzv. místní organizační výbor pro [anonymizováno]. Tento místní organizační výbor skutečně založili, a to občanské sdružení [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [rok] o.s. (dál jen [anonymizováno]). Dále bylo ujednáno, že oba žalovaní do jednoho měsíce od založení místního organizačního výboru zajistí, že toto občanské sdružení se stane smluvní stranou [anonymizováno] smlouvy, o čemž mělo být vystaveno potvrzení pro [anonymizována dvě slova] federaci ([anonymizováno]). Přestože v řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] lyžařská federace ([anonymizováno]) s [anonymizováno] zastoupeným [jméno] [příjmení] jednala, když kontrolovala průběh příprav [anonymizováno], nebylo prokázáno, že by [anonymizováno] k [anonymizováno] smlouvě přistoupilo a stalo se její smluvní stranou, aby byl tak naplněn obsah čl. III odst. 10 písm. a), b) smlouvy. V [anonymizováno] smlouvě bylo ujednáno, že oba žalovaní a místní organizační výbor„ budou rukou společnou a nerozdílnou odpovědné za veškeré závazky, uzavřené jimi jednotlivě a kolektivně, týkající se organizace a uspořádání [anonymizováno] [příjmení], včetně podle této Smlouvy“ V řízení bylo prokázáno, že konání [anonymizována dvě slova] v klasickém lyžování roku [rok] bylo ztrátové, nebyly uhrazeny pohledávky dodavatelů za [anonymizováno], včetně pohledávky žalobkyně. [anonymizováno] poté vstoupilo do likvidace, podalo dlužnický insolvenční návrh a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. V insolvenčním řízení byla žalovaným 1) přihlášena (podmíněná) pohledávka ve výši [částka] s příslušenstvím, ta byla insolvenční správkyní popřena z důvodu pravosti, neboť z [anonymizováno] smlouvy nevyplývá platný ručitelský závazek žalovaného 1) za závazky [anonymizováno] pro případ, že je toto občanské sdružení nesplní.

3. Po skutkové stránce prvostupňový soud vycházel především ze skutečnosti, že u něj bylo vedeno řízení sp.zn. [spisová značka], v němž na žalující straně vystupovalo občanské sdružení původních věřitelů [anonymizováno], jinak šlo o věc skutkově i právně totožnou včetně účastníků na žalované straně, zároveň pojednávala o převážné části pohledávky žalobkyně uplatněné v tomto řízení, která byla na sdružení věřitelů postoupena. V tamním řízení byla rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žaloba zamítnuta, tento rozsudek pak byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], potvrzen, a ten byl napaden dovoláním žalobkyně.

4. Po právní stránce prvostupňový soud neshledal žádný právní důvod, na jehož základě by bylo možné požadovat dluh [anonymizováno] po žalovaných, ať již na základě platného ručitelského závazku vyplývajícího z [anonymizováno] smlouvy, přistoupení k závazku, dohody ve prospěch třetího nebo veřejného příslibu. Nepřijal ani žalobkyní žádané hodnocení vztahu účastníků jako závazku sui generis s tím, že solidární odpovědnost vyplývající ze smlouvy se může týkat pouze závazků ze smlouvy vyplývajících, nikoli jakýchkoli budoucích a smlouvou nijak nespecifikovaných závazků, když při tomto hodnocení není podstatné, zda [anonymizováno] k [anonymizováno] smlouvě přistoupilo či nikoliv. Dále nepřijal návrh žalobkyně na doplnění dokazování za účelem zjištění aplikace práva [anonymizována dvě slova] k posouzení obsahu [anonymizováno] smlouvy a s tím spojených otázek vzniku odpovědnosti žalovaných za závazky vzniklé při konání [anonymizována dvě slova], když uzavřel, že uplatněný nárok je třeba posuzovat podle principů práva českého.

5. Se závěrem, že ve věci nelze dovodit vznik platného závazku zakládajícího povinnost žalovaných k plnění, žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 150 o.s.ř., když přihlédl k tomu, že ze strany věřitelů včetně žalobkyně existoval nárok na zaplacení plnění z titulu smluv uzavřených s [anonymizováno] a uložení nákladové povinnosti by bylo vůči žalobkyni nepřiměřenou tvrdostí.

6. Žalobkyně rozsudek napadla včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci ve vztahu k právům a povinnostem stran [anonymizováno] smlouvy, když o tuto [anonymizováno] svůj nárok opírá a správně bylo zjištěno, že její strany tuto [anonymizováno] podřídily švýcarskému právu. Za uvedeného stavu mělo být cizí právo zjišťováno a podle něj i hodnoceny právní vztahy mezi smluvními stranami. Pokud se tak nestalo, nebyla věc správně právně posouzena, nebylo správně posouzeno, zda se závazky mohou týkat jen závazků z [anonymizováno] smlouvy vyplývajících a závazků jen mezi jejími stranami. Hodnocení věci podle českého práva nebylo nijak odůvodněno, proto je rozsudek nepřezkoumatelný. Věc nebyla podle žalobkyně správně posouzena ani podle práva českého, žalobkyně se nedovolávala ručitelského závazku, své aplikační úvahy prvostupňový soud nevyložil. Nesprávný je i závěr ve vztahu k hodnocení věci jako nároku sui generis, když sám prvostupňový soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] sjednává odpovědnost společnou a nerozdílnou za veškeré závazky, do kterých její strany vstoupí jednotlivě i kolektivně, včetně těch, které z [anonymizováno] smlouvy vyplývají. Takto projevená vůle stran tak činí předmětem solidární odpovědnosti i závazky, které z [anonymizováno] smlouvy nevyplývaly. Takový závazek prvostupňový soud nezhodnotil ani v režimu českého práva. Oba žalovaní přijali závazek vytvořit místní organizační výbor, který byl primárním dlužníkem i závazek společně a nerozdílně odpovídat za veškeré závazky, do nichž vstoupí, které se týkají organizace a uvedení [anonymizována dvě slova]. Žalovaní byli odpovědní za závazky primárního dlužníka, což odpovídá nejen [anonymizováno] smlouvě, ale i dobrým mravům, když [anonymizováno] delegovala organizaci [anonymizováno] na žalované a ti pak na jimi vytvořenou třetí osobu. Navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaný 1. odvoláním napadl nákladový výrok rozsudku s tím, že žádná ze skutečností uváděná žalobkyní nenaznačuje důvody, pro které by měl nést náklady spojené s nedůvodnou žalobou žalobkyně, zcela irelevantní je skutečnost, že žalobkyně měla pohledávku za [anonymizováno], žalovaný nikdy nebyl jeho ručitelem. Zároveň poukázal na to, že předmětem řízení je jednak jistina, jednak samostatné příslušenství, což je nutno promítnout jak do tarifní hodnoty pro účely odměny za úkony právní služby, tak i do výše soudního poplatku. Navrhla změnu nákladového výroku rozsudku přiznáním náhrady nákladů řízení ve výši [částka].

8. K odvolání žalobkyně žalovaný 1. navrhl potvrzení věcného výroku rozsudku s tím, že pravým dlužníkem žalobkyně je [anonymizováno], o čemž není mezi stranami sporu. Žalobkyně založila žalobní požadavek na údajném solidárním ručitelství žalovaných za dluhy [anonymizováno], přesto následně tvrdí, že z titulu ručení nežaluje, z jakého titulu se plnění domáhá, neuvádí. Soud prvního stupně správně uzavřel, že ujednání [anonymizováno] smlouvy nesplňují náležitosti ručitelského prohlášení, rovněž poukázal na neexistenci hlavního závazku v době takového prohlášení, správně měl snahu věc hodnotit i podle dalších zákonných ustanovení. Žalobkyně si byla vědoma absence právního titulu svého nároku a její hodnocení jako závazku sui generis je nepřípustným odcházením zákona. Poukázal na pravomocné rozhodnutí vydané v souvisejícím řízení, z něhož prvostupňový soud podle § 13 o.z. správně vyšel. Jde-li o požadavek hodnocení podle švýcarského práva, není namístě, když ten byl vznesen po sedmi letech sporu, otázka je pravomocně vyřešena v souvisejícím řízení, volba cizího práva je projevem autonomie vůle stran příslušné smlouvy, žalobkyně stranou [anonymizováno] smlouvy nebyla. V neposlední řadě její pohledávka vznikla několik let po jejím uzavření.

9. I žalovaný 2. napadl odvoláním nákladový výrok rozsudku s tím, že v projednávané věci nejsou dány žádné mimořádné okolnosti, jde o běžný spor podnikatele, který se domáhá své domnělé pohledávky, navíc v řízení pokračoval při vědomí již pravomocného rozhodnutí v řízení souvisejícím, které řešilo i postoupenou část jeho pohledávky řešené zde. V pravomocně skončeném řízení bylo o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodnuto podle § 150 o.s.ř., avšak za stavu, kdy na žalující straně vystupoval spolek coby nepodnikatel, v této věci je žalovaná aktivním podnikatelem se základním kapitálem 5 milionů korun a obratem přesahujícím 100 milionů korun podle poslední účetní závěrky. Navrhl změnu nákladového výroku rozsudku přiznáním náhrady nákladů řízení.

10. K odvolání žalobkyně pak žalovaný 2. navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného, protože ani žalobkyně, ani [anonymizováno] nebyli stranami [anonymizováno] smlouvy, není proto potřeba zjišťovat obsah ani výklad cizího práva. Namítaná nepřezkoumatelnost rozsudku neodpovídá judikaturním závěrům, když není pochyb o tom, že žalobkyně řádně uplatnila své odvolací námitky. Odvolací argumenty důvodné nejsou, neboť [anonymizována dvě slova] není základem právního nároku žalobkyně a jiný titul v řízení nebyl prokázán, pročež nemůže obstát ani hodnocení nároku jako závazku sui generis.

11. Po zahájení odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 0,494 % denně za dobu od [datum] do zaplacení, v uvedeném rozsahu odvolací soud výrokem I. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

12. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a důvodnými shledal pouze odvolání žalovaných.

13. Žalobkyně v průběhu odvolacího jednání navrhla řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do doby, než bude Ústavním soudem rozhodnuto o ústavní stížnosti, kterou v září 2022 napadla rozsudek odvolacího soudu vydaný v dříve skončené skutkově shodné věci (č.j. [číslo jednací]) a usnesení dovolacího soudu v téže věci (č.j. [číslo jednací]). Odvolací soud jejímu požadavku nevyhověl, když jej především nemá za hospodárný. Řízení v této věci bylo přerušeno jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím právě s ohledem na probíhající řízení dříve zahájené, v tom však již je pravomocně rozhodnuto a je skončeno i dovolací řízení, další prodlužování sporu vedeného od roku 2013 ve stadiu před rozhodnutím odvolacího soudu je nepřípadné.

14. Soud prvního stupně o věci rozhodl správně s využitím závěrů již pravomocně skončeného řízení, odvolací soud se s jeho dílčími skutkovými i právními závěry ztotožňuje a odkazuje na ně.

15. Předně nutno uvést, že pokud žalobkyně v různých souvislostech namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, nelze jí přisvědčit, když podle judikatury dovolacího soudu je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele ([spisová značka]). V projednávané věci odvolatelka formulovala celou řadu odvolacích námitek a odvolacímu soudu nic nebrání na ně reagovat.

16. Pro připomenutí samotného základu sporu, který pod tíhou zdůrazňovaného významu [anonymizováno] smlouvy zůstal poněkud opominut, a pro zdůraznění správnosti závěrů napadeného rozsudku, doplnil odvolací soud dokazování smlouvou o dílo ze dne [datum], z níž podle žalobních tvrzení vzešla žalovaná pohledávka.

17. Z uvedené smlouvy zjistil, že byla uzavřena mezi [anonymizováno] jako objednatelem a žalobkyní jako dodavatelem, v záhlaví s výslovným uvedením toho, že je uzavírána podle § 536 a násl. obchodního zákoníku v platném znění. Podle čl. I. smlouvy se dodavatel zavázal podle podmínek smlouvy zajistit pro objednatele cateringové služby včetně souvisejících služeb na MS [obec a číslo] v rozsahu uvedeném a specifikovaném v příloze [číslo] smlouvy, která je její nedílnou součástí, a objednatel se zavázal podle podmínek smlouvy řádné plnění převzít a zaplatit za něj sjednanou cenu. Na smluvních ujednáních není jakkoli účastna žádná jiná strana, vyjma ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení a nekvalitního či jiného plnění nejsou závazky ze smlouvy vzniklé nijak zajištěny. [anonymizováno] je podepsána za objednatele [jméno] [příjmení] a za dodavatele Ing. [jméno] [příjmení].

18. Odvolací řízení bylo do [datum] přerušeno do právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Dovolací soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], proto je podle usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], v odvolacím řízení pokračováno.

19. Výše citovaným usnesením dovolací soud dovolání žalobce ve skutkově totožné věci odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné. Z hlediska jeho přípustnosti se zabýval blíže pouze námitkou dovolatele, že se odvolací soud při řešení otázky,„ zda je soud povinen zjistit znění nebo obsah cizího práva, pokud se jimi právní vztahy mezi účastníky řídí“ měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V tomto směru dovolací soud poukázal na to, že podle odvolacího soudu se uplatněný nárok neopírá o právní vztahy, které by svým významem přesahovaly oblast [země], protože by v některém svém prvku měly vztah k zahraničí. Odvolací soud vycházel z toho, že ve věci nejde o situaci, kdy by byla přípustná volba práva podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Dovolací soud především poukázal na to, že dovolatel přehlíží, že stranou ujednání o volbě práva v [anonymizováno] smlouvě kromě [anonymizováno] lyžařské federace a obou žalovaných žádný jiný subjekt nebyl. Nikdo jiný volbu práva neprovedl, odvolací soud proto nutně musel vycházet z toho, že i kdyby v [anonymizováno] smlouvě volba práva byla provedena, není přípustná a na projednávaný právní vztah nelze použít ustanovení právního řádu cizího státu.

20. Absence posouzení věci podle [anonymizováno] smlouvy a tím i podle ujednání o volbě práva v ní obsaženého byly stěžejními odvolacími námitkami žalobkyně. Jak v dříve skončeném řízení, tak ve věci zde projednávané soudy hodnotily žalobní nároky podle práva českého a výše uvedené závěry dovolacího soudu správnost takového závěru potvrzují.

21. Jak zdůraznil dovolací soud, žalobkyně zcela pomíjí, že vyjma [anonymizováno] lyžařské federace a žalovaných [příjmení] [anonymizováno] nezavazovala žádný jiný subjekt. V projednávané věci je proto nejpodstatnějším zjištěním, že [anonymizována dvě slova] a výše uvedená [anonymizováno] o dílo jsou zcela samostatnými zavazovacími tituly, každá ze smluv má zcela odlišný okruh smluvních stran, zcela odlišný předmět plnění i odlišný obsah práv a povinností stran, sjednání smluv dělí doba téměř pěti let a ze žádné z tvrzených, natož prokázaných skutečností nevyšlo najevo, že by ta která ze smluv zaznamenala jakoukoli změnu v obsahu závazků nebo změny v osobě dlužníků a věřitelů. Výstižně prvostupňový soud zdůraznil, že práva a povinnosti ze smluvních vztahů vznikají výhradně smluvním stranám předmětných smluv, tj. inter partes.

22. Žalovaná pohledávka má původ v uvedené smlouvě o dílo sjednané v režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.

23. Podle § 1 zák. č. 513/1991 Sb. tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství (odst. 1) Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon (odst. 2).

24. V uvedených mezích prvostupňový soud zcela správně hodnotil možné dopady občanskoprávní úpravy zajištění závazků na projednávanou věc a správně shledal, že žádná z prokázaných skutečností nepodporuje tvrzení žalobce o tom, že by ta která ze smluv zaznamenala v rozhodných bodech jakoukoli změnu vedoucí k závěru, že by mezi žalobcem a žalovanými mohl být založen závazkový vztah.

25. Takovou změnu by především musela zaznamenat právě uvedená [anonymizováno] o dílo, ve vztahu k níž žalobkyně dovozuje solidární odpovědnost žalovaných za závazek [anonymizováno]. Podle § 511 o.z., které je doplňováno pouze dílčí úpravou ust. § 293 až 295 obchodního zákoníku, pasivní solidarita vzniká na základě právního předpisu, rozhodnutí soudu nebo dohody účastníků. Takové dohody či smlouvy se účastní na straně jedné věřitel a na straně druhé solidární dlužníci, tedy obě strany obligace. Obsahem je výslovné ujednání, že několik společných dlužníků je zavázáno rukou společnou a nerozdílnou, takového ujednání musí být věřitel účasten, musí je akceptovat. V řízení nebyla prokázána existence jakéhokoli ujednání, v němž by na straně dlužníků stáli vedle [anonymizováno] i strany [anonymizováno] smlouvy a zároveň na straně věřitele žalobkyně. Dána není ani solidarita založená zákonem či rozhodnutím soudu.

26. Pokud není ani tvrzena existence smlouvy, jejíž jednou stranou by byli vedle [anonymizováno] i žalovaní a druhou stranou žalobkyně, nemůže být v případě porušení povinnosti zaplatit poskytnuté služby o pasivní solidaritě žalovaných řeč. Z toho důvodu je zcela nerozhodné, zda [anonymizováno] bylo či nebylo stranou [anonymizováno] smlouvy, a je zcela nadbytečné hodnotit nárok žalobkyně jinak než podle obchodního a občanského zákoníku a ujednání obsažených ve smlouvě o dílo ze dne [datum]. Pohledávka žalobkyně má zcela zřejmý právní rámec a je tudíž nepřípadné dovolávat se jakéhosi závazku žalovaných sui generis. Mezi žalobkyní a žalovanými žádný právní vztah založen nebyl, proto jej také prvostupňový soud po právní stránce nemohl hodnotit, a proto správně žalobní požadavek jako nedůvodný zamítl.

27. V souzené věci konečně lze odkázat i na ust. § 13 o.z., podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Ve skutkově shodné věci již bylo pravomocně rozhodnuto o nedůvodnosti žaloby, dovolání žalobce odvolací soud odmítl, a zdejší odvolací soud neshledal žádné skutečnosti, pro které by bylo namístě se od důvodů již pravomocného rozhodnutí odchýlit.

28. Z výše uvedených důvodů odvolací soudu napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

29. Důvodnými odvolací soud shledal odvolání obou žalovaných proti nákladovému výroku rozsudku, když na rozdíl od soudu prvního stupně neshledává v poměrech projednávané věci důvody hodné zvláštního zřetele, které by opodstatňovaly aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když pouze skutečnost, že dlužník nesplnil své závazky a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, takovým důvodem být nemůže. Žalobkyně je podnikatelem, domáhala se uspokojení své pohledávky po subjektech, které k takovému plnění nebyly povinny, a v řízení pokračovala i přesto, že ve skutkově shodné věci byla její žaloba zamítnuta.

30. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. každému ze žalovaných, kteří ve věci uspěli, náleží za řízení před soudem prvního stupně náhrada za zastoupení advokátem v rozsahu odměny za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření v průběhu řízení a účast u jednání) po [částka] (311 120), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (1 200) a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].

31. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně změnil.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Každému za žalovaných náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem sestávající z odměny za vyjádření k odvolání ve výši [částka], za odvolání do nákladového výroku ve výši [částka] (§ 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), za účast u odvolacího jednání po částečném zpětvzetí žaloby ve výši [částka], tři paušální náhrady po [částka], celkem [částka], spolu s 21% DPH ve výši [částka] celkem [částka].