o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit [země] na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok III.) a žalované částku [částka] (výrok IV.) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok V.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po jejím rozšíření zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že pro žalovanou na základě její objednávky ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] provedla v období od [datum] do [datum] dodávku a montáž klempířských výrobků objektu [anonymizováno] na akci„ [anonymizováno] [obec]“ za cenu [částka] bez DPH, na základě objednávky ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] ve stejném období tyto práce za cenu [částka] bez DPH a na základě objednávky ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] dodávku a montáž klempířských výrobků opláštění monolitické konstrukce objektu za částku [částka].

3. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7. až 32.). Odvolací soud na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje.

4. Soud prvního stupně po citaci § [číslo] odst. 1 a 2, § 2604 a § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vyšel ze skutečností, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] z titulu neuhrazených doplatků faktur za provedené dílo. Žalovaná nesporovala, že uvedenou částku neuhradila, tvrdila však, že na ni započetla slevu z ceny díla. Dílo bylo ze strany žalobkyně provedeno vadně a žalobkyně ani na základě opakovaných výzev vady neodstranila. Jednalo se o vadu pronikání vody do střešního souvrství a zatékání do objektu z důvodu netěsných styků vrchních plechů atiky po obvodu střechy objektu [anonymizováno] („ zatékání atikou“), na kterou žalovaná započetla částku [částka], a o vadu samovolného vypadávání izolační vaty z prostoru pod atikovým plechem mezi ŽB konstrukcí a opláštěním objektu [anonymizováno] („ samovolné vypadávání izolační vaty“), na kterou žalovaná započetla celkem částku [částka]. Vadu zatékání atikou žalobkyně neuznala, čemuž prvostupňový soud na základě znaleckého zkoumání přisvědčil. Ustanovený znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] jednoznačně uvedl, že k zatékání nedochází atikou, ale plochou střechy, a to i podle toho, kam voda tekla. Pokud vůbec k zatékání do atiky dochází, souvisí to s tím, že nejsou spoje dílů poplastovaného plechu převařeny hydroizolační fólií, nikoli s činností žalobkyně. Dále uvedl, že oplechování atiky podle projektové dokumentace bylo neproveditelné. Soud prvního stupně proto vytýkané pochybení na straně žalobkyně ohledně zatékání atikou neshledal, a zápočet ve výši [částka] neuznal.

5. Ohledně vady spočívající v samovolném vypadávání izolační vaty žalobkyně nesporovala, že k jejímu vypadávání docházelo a že vadu neopravila, avšak z důvodu, že jí žalovaná neposkytla vhodné lešení (lešení poskytla, ale jiné, než bylo třeba). Žalobkyně po výzvě podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k dotvrzení a doložení této skutečnosti doložila, že absenci lešení žalované vytkla dne [datum], [datum], [datum] k montáži žlabu, a dne [datum]. K dokončení díla a odstranění vad však žalovaná žalobkyni vyzývala počínaje dopisem ze dne [datum] a dále zejména ve druhé polovině roku 2018, tedy až po výtkách ohledně lešení ze strany žalobkyně. Ani svědeckými výpověďmi, zejména svědka [příjmení], nebylo její tvrzení prokázáno. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že vadu (samovolné vypadávání izolační vaty) neodstranila z důvodu instalace nevhodného lešení, a proto žalované náleží sleva z ceny díla. Výši požadované slevy považoval prvostupňový soud za odpovídající, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle něhož výše přiměřené slevy závisí především na povaze a rozsahu vady, na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod., přičemž se při stanovení výše slevy přihlíží k ceně opravy, pokud byla věc opravena.

6. Soud prvního stupně vyšel z toho, že cena díla činila [částka] bez DPH. Žalovaná požadovala slevu prioritně ve výši nákladů vynaložených na opravu díla ve výši [částka], které žalovaná řádně doložila, a dále slevu ve výši [částka], celkem [částka]. Žalobkyně dílo neopravila přes řadu urgencí, přitom vypadávání izolační vaty je vadou zásadní, kterou je nutno pro plnou funkčnost budovy odstranit. Žalovaná proto byla nucena oslovit třetí osoby a opravu provést jejich prostřednictvím. Za práce spočívající v dodávce a montáži zatěsnění mezi stropem a pláštěm haly z tohoto důvodu žalovaná zaplatila společnosti [právnická osoba] částku [částka], za dodání a montáž podesty pro kloubovou plošinu a za dodávku, montáž plošiny a jeřábnické práce zaplatila žalovaná [právnická osoba] [anonymizováno] und [anonymizováno], spol. s r. o. částku [částka]. Soud prvního stupně si byl vědom toho, že v objednávce ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] bylo sjednáno, že lešení k provedení díla zajistí objednatel, tedy žalovaná. Žalovaná se však již nezavázala lešení zajistit k odstranění vad díla a již vůbec ne k odstranění vad díla prostřednictvím třetí osoby. Uzavřel proto, že náklady na opravu díla v celkové výši [částka] byly vynaloženy účelně, a žalovaná má právo na slevu z ceny díla minimálně v této výši.

7. Ve vztahu k nároku žalované na slevu z ceny díla ve výši [částka] (stanovené úvahou) prvostupňový soud předně zohlednil závažnost vady, též negativní přístup žalobkyně i její neochotu vadu odstranit. Uzavřel proto, že žalovaná má nárok na slevu z ceny díla ve výši převyšující náklady na odstranění této vady. Žalovaná takto nárokovala částku [částka], jejíž výši žalobkyně nesporovala, konkrétně se k ní nevyjádřila, pouze obecně vznesený nárok na slevu z ceny díla odmítala. Ke zcela preciznímu určení částky odpovídající této slevě by bylo třeba vypracování znaleckého posudku (který však žalobkyně v této souvislosti nenavrhla k důkazu). S ohledem na výši nárokované částky měl prvostupňový soud za to, že vypracování znaleckého posudku by bylo krajně neekonomické, neboť náklady na znalecké zkoumání by se této částce výrazně přiblížily, případně by ji i překročily. Postupoval proto analogicky podle § 136 o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že požadovaná částka odpovídá předmětné vadě díla, ceně díla i, jak již zmíněno, přístupu žalobkyně, která vadu odstranit odmítala, ač k tomuto byla mnohokrát vyzvána. Soud prvního stupně tak shledal oprávněným zápočet žalované v rozsahu [částka], neoprávněným pak ve výši [částka]. Ve výroku rozsudku došlo k početní chybě, kdy částka [částka] byla mylně zohledněna dvakrát. Tento omyl byl opraven shora uvedeným opravným usnesením.

8. Proti tomuto rozsudku i opravnému usnesení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že byla opakovaně vyzývána k dokončení díla a odstranění vad. Poukázala na to, že ke každé z objednávek doložila zajišťovací protokoly, ze kterých lze dovodit, že objem prací a dodávek specifikovaný v protokolu odpovídá zjištěné skutečnosti a že žalovaná převzala práce a dodávky dílčího plnění bez závad. Žalovaná tak explicitně učinila nesporným, že žalobkyně provedla dílo v rozsahu, který byl předmětem žaloby, v bezvadné kvalitě. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná uhradila společnosti [právnická osoba] za odstranění vady částku [částka], aniž bylo zřejmé, zda tyto náklady byly adekvátní rozsahu údajné záruční vady. Obdobně zjednodušeně postupovala i ve vztahu k odstraňování údajné záruční vady [právnická osoba] [anonymizováno] und [právnická osoba] Nesouhlasila rovněž se závěrem, že neprokázala, že jí žalovaná neposkytla vhodné lešení, a proto neodstranila vadu spočívající v samovolném vypadávání izolační vaty. Žalobkyně měla zásadní problém s nedostatečnou lokalizací vady, neboť v místě určeném žalovanou ve vytknutí vady žalobkyně dílo vůbec nerealizovala. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukázala na skutečnost, že původní projekt s instalací izolační vaty do prostoru mezi železobetonovou konstrukci a opláštění objektu vůbec nepočítal, izolační vata se nemohla vkládat v kompaktních celcích, což pochopitelně mohlo mít vliv na soudržnost izolačního materiálu. Přistavení vhodného lešení tak nebylo jediným důvodem, proč žalobkyně odmítla vadu odstranit. Ani tyto skutečnosti nevzal soud prvního stupně do úvahy. Rozporovala i jeho závěr, že výše slevy je přiměřená, neboť v průběhu řízení nebylo postaveno najisto, jaký byl rozsah vady, do jaké míry snižovala funkční vlastnosti věci a její estetickou hodnotu, její další upotřebitelnost a konečně, jaká je cena nutných oprav. Žalobkyně v průběhu řízení odmítala nárok žalované na slevu z ceny díla, když akcentovala fakt, že předmětná vada neměla původ v její činnosti (že by vznikla v důsledku jejího nekvalitního plnění). Žalobkyně nesouhlasila s tím, jakým způsobem žalovaná specifikovala náklady na odstranění vad díla, když se omezila na konstatování finálních částek, aniž předložila žalobkyní požadovanou položkovou specifikaci. Z faktur nelze zjistit, co představuje cenu prací a co použitého materiálu. Žalobkyně zpochybňovala, že by náklady vyčíslené fakturami byly vynaloženy účelně a výhradně v souvislosti s odstraňováním vad díla. Zejména sporovala náklady uhrazené za dodávku, montáž plošiny a jeřábnické práce a za dodání a montáž podesty pro kloubovou plošinu. Tyto náklady by musela žalovaná vynaložit vždy, neboť nebyly součástí plnění žalobkyně. Tyto náklady zatěžují výlučně žalovanou, a proto nelze bez dalšího tuto povinnost přenášet na žalobkyni. Nesouhlasila rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že částka [částka] představuje legitimní nárok na slevu z ceny díla, ani že tuto částku nesporovala, když z jejího vyjádření vyplývá pravý opak. Opětovně pouázala na to, že potřeba instalace izolační vaty vyvstala v důsledku nekvality prací realizovaných žalovanou. Plnění žalobkyně spočívalo ve vyplnění různě velkých mezer mezi železobetonovou konstrukcí a opláštěním objektu, aniž projektová dokumentace zmiňovala způsob jejího ukotvení. Zdůraznila, že se jednalo o interiérovou úpravu, která nemá vliv na funkčnost užívání objektu k obvyklému účelu. Neobstojí ani argument negativního přístupu a neochoty žalobkyně vadu odstranit. Byla to naopak žalobkyně, kdo nabídl žalované, potažmo jejímu objednateli, součinnost při odstranění problému, jež vznikla neodbornou činností žalované. Soud prvního stupně opakovaně ignoroval i výhrady žalobkyně k zajištění stavební připravenosti ze strany žalované a ani nevzal v potaz prodlení žalované s úhradou dospělých pohledávek žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že žalobkyni vytýkala vadu samovolného vypadávání izolační vaty, a to poté, kdy převzala od žalobkyně její práce jako bezvadné, tedy v průběhu záruky za jakost díla. Těžko tak mohla žalovaná tuto vadu vytknout při převzetí prací. K dopisu přitom žalovaná předložila fotodokumentaci, ze které jednoznačně vyplývá lokalizace vady. Námitka žalobkyně, že žalovaná neposkytla k odstranění vady součinnost (absence lešení) je nepřiléhavá, neboť žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni lešení pro účely provádění díla a nikoliv pro účely odstraňování vad. Navíc žalobkyně ani přes výzvu soudu neposkytnutí lešení řádně nedotvrdila a neprokázala. Pokud měl být způsob instalace vaty komplikovaný, případně nevhodný, pak na to měla žalobkyně žalovanou upozornit ve smyslu § 2594 obč. zák. Pokud žalobkyně tímto způsobem nepostupovala, naopak způsob instalace vaty sama navrhla, nelze nevhodnost tohoto řešení přičítat žalované, ale žalobkyni. Žalovaná prokázala, že uplatněné nároky byly vynaloženy v příčinné souvislosti s existencí vady. Při určení výše slevy z ceny díla pak soud prvního stupně správně přihlédl ke všem relevantním skutečnostem. Nelze souhlasit s tím, že vada představuje pouze interiérovou úpravu. [příjmení] nebyla instalována do interiéru, ale mezi betonový sklep a opláštění objektu z důvodu zajištění izolace objektu. Rovněž není rozhodné, z jakého důvodu vyvstala potřeba její instalace. Podstatné je pouze to, že žalovaná si instalaci vaty u žalobkyně objednala a žalobkyně měla takou instalaci provést tak, aby vata samovolně nevypadávala. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně o nezajištění stavební připravenosti poukázala na obecnost takového tvrzení žalobkyně, které vedlo soud prvního stupně k výzvě na doplnění tvrzení a důkazů. Ani zde žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a proto soud k této námitce správně nepřihlédl. Poukázala rovněž na § 2108 o. z. v souvislosti s tvrzením žalobkyně, že soud prvního stupně nepřihlédl k prodlení s placením dospělých pohledávek. Žalovaná však v souladu s citovaným ustanovením nezaplatila žalobkyni část ceny díla odpovídající jejímu právu na slevu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž v rozsahu odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, která k tomu není oprávněna. Napadeným výrokem ve znění opravného usnesení bylo žalobkyni přiznáno částečné plnění, žalobkyni tedy tímto výrokem nemohla vzniknout žádná újma. Není proto dána subjektivní přípustnost odvolání žalobkyně proti tomuto výroku. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než podané odvolání v tomto rozsahu odmítnout podle § 218 písm. b) o. s. ř. Odvolání žalobkyně podané proti zbývajícím výrokům rozsudku pak shledal částečně důvodným.

11. Odvolací soud v projednávané věci pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, na soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, a v převážném rozsahu i na jeho právní závěry. Soud prvního stupně se správně vypořádal s nárokem žalované na slevu z ceny díla ve formě nákladů na opravu v souvislosti s vytknutou vadou„ samovolné vypadávání vaty“. Odvolací soud neshledal přiléhavou argumentaci žalobkyně, že je nesprávný závěr prvostupňového soudu o tom, že byla opakovaně vyzývána k dokončení díla a odstranění vad, když ze zajišťovacích protokolů plyne, že žalovaná převzala práce a dodávky dílčího plnění bez závad. Odvolací soud naopak přisvědčil žalované, že stěží mohla vadu vytknout při převzetí prací, když se tato vada projevila až poté, kdy převzala od žalobkyně její práce jako bezvadné, tedy v průběhu záruky za jakost díla. Existence této vady byla v řízení prokázána i svědeckými výpovědmi, a to jak svědka [příjmení] a [anonymizováno], tak rovněž svědkyně ing. [příjmení], která vadu zjistila při prohlídce s investorem, který vadu vytknul žalované a ta poté žalobkyni jako svému subdodavateli. Odvolací soud souhlasí i se závěry soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení a důkazního ve vztahu k tvrzené nesoučinnosti žalované k odstranění vad (absence lešení) včetně časového posouzení při poměření dat výtek žalobkyně a výzev žalované k odstranění vad. Vyčíslila-li pak žalovaná slevu ve výši nákladů na její opravu, soud prvního stupně přiléhavě poukázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu. Z ní plyne nejen to, že se při stanovení výše slevy přihlíží k ceně opravy, pokud byla věc opravena, ale také že základním požadavkem, který je třeba míti na paměti, je, že by objednateli (zde žalované) měla být prostřednictvím tohoto nároku z odpovědnosti za vady (sleva z ceny díla) vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad (srov. např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Správně pak prvostupňový soud vyhodnotil i účelnost vynaložených nákladů na opravu vady, včetně nákladů na lešení, na jehož závěry odvolací soud plně odkazuje. Relevantní pak neshledal ani námitku žalobkyně, že to byla žalobkyně, která nabídla žalované z důvodu její neodborné činnosti odstranění problému pomocí izolace vatou. Pokud se žalobkyně zavázala k instalaci vaty, ať již k tomu byl jakýkoli důvod, měla tak učinit tak, aby vata samovolně nevypadávala. Na nároky z vad díla okolnosti, které vedly k objednávce tohoto díla žalovanou u žalobkyně, nemohou mít vliv, když nepochybně nemohou odůvodnit neochotu odstranit případné vady takového díla. Odvolací soud pak neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že žalovaná byla v prodlení s úhradou dospělých pohledávek. Z § [číslo] ve spojení s § 2615 o. z. totiž jednoznačně plyne právo kupujícího (v poměrech smlouvy o dílo objednatele) neuhradit část ceny (díla) do odstratnění jeho vad ve výši přiměřené jeho právu na slevu. V tomto rozsahu tak nemohl být objednatel v prodlení.

12. Odvolací soud však již nesouhlasí s tím, jak v této souvislosti posoudil soud prvního stupně další nárok žalované na slevu z ceny díla ve výši [částka]. Prvostupňový soud přistoupil k tomuto požadavku jako k nároku na další slevu za vadu samovolné vypadávání vaty převyšující slevu v podobě zaplacených nákladů na opravu provedenou třetí osobou. Z listinných důkazů však vyplývá, že tato částka byla uplatněna k započtení v souvislosti s vadou spočívající sice v samovolném vypadávání vaty, ale pouze v prostoru mezi osami [anonymizováno] (reklamována mimo jiné výzvou ze dne [datum]). Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] ve spojení s dopisem žalované ze dne [datum] plyne, že později investorem vytknutá vada (také označovaná jako vada R 24) se týkala samovolného vypadávání vaty ve všech polích s výjimkou pole v prostoru mezi osami [anonymizováno], kde byla vada již odstraněna třetí osobou. To potvrdila i samotná žalobkyně, jak plyne z dopisu ze dne [datum]. Na tuto konkrétní vadu jednoho pole se tak vztahuje samostatný blíže neobjasněný požadavek žalované na slevu ve výši [částka]. Soud prvního stupně při hodnocení tohoto nároku na slevu, při přiléhavosti odůvodnění neekonomičností provádění důkazu znaleckým posudkem k určení přiměřené slevy, správně aplikoval § 136 o. s. ř. a stanovil výši slevy podle své úvahy. S ohledem na nepřesné hodnocení jednotnosti vady (jak právě vysvětleno) zůstalo jeho posouzení v rovině obecných úvah. Jelikož z provedených listinných důkazů současně vyplynulo, že částka uhrazená třetí osobě za odstranění této vady na všech polích s výjimkou již dříve třetí osobou odstraněné vady na poli [anonymizováno] v celkové výši [částka] se týkala odstranění vady u 15 polí, přistoupil odvolací soud ke korekci úvahy podle § 136 o. s. ř. Úvahou založenou na poměření nákladů na opravu 15 polí proti nároku na slevu ve vztahu k jednomu poli poté uzavřel, že přiměřenou výši slevy představuje částka [částka].

13. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal ještě další částku [částka] s příslušenstvím, a rovněž změnil i výrok III. a IV. o nákladech státu, ve zbývajícím rozsahu tyto výroky potvrdil podle § 219 o. s. ř.

14. Náklady řízení, které je povinna zaplatit [země] žalobkyně a žalovaná vychází ze správného výpočtu celkových nákladů státu ve výši [částka], jak je určil soud prvního stupně s poukazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však odlišně, s ohledem na změnu poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu (uvedeno dále v bodě 16.), určil podíl každého z účastníků. Žalobkyně je povinna zaplatit 88% těchto nákladů (tj. [částka]). Při zohlednění složených záloh ([částka]) činí podíl žalobkyně částku [částka]. Naopak žalovaná má zaplatit 12% nákladů, což činí částku [částka].

15. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaná byla v projednávané věci úspěšná do částky [částka], žalobkyně do částky [částka] ([částka] + dalších [částka]). Úspěch žalované činí 76% (88 % úspěch žalované – 12% úspěch žalobkyně). Náklady řízení činí podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. částku [částka], tvořenou 15 paušálními náhradami hotových výdajů á [částka] (6 x vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 7 x za účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu). Odvolací soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 76% jí vzniklých nákladů, tj. částku [částka].