o zaplacení 96 166 Kč s příslušenstvím

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem (ve znění doplňujícího rozsudku) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 45 601 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 7. 4. 2021 do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), „v převyšující části“, a to, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 50 565 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 3. 2021 do 6. 4. 2021 žalobu zamítl (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 482 Kč ve lhůtě 15 dnů k rukám právního zástupce žalobce advokáta [Jméno advokáta] (výrok III.) a dále rozhodl o zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení z částky 23 061 Kč od 13. 3. 2021 do 6. 4. 2021, z částky 45 601 Kč od 13. 3. 2021 do 6. 4. 2021 a z částky 50 565 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 119 227 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 3. 2021 ve výši 8,25 % ročně z této částky jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které (ke dni podání žaloby – poznámka odvolacího soudu) nebylo dosud skončeno. V uvedeném řízení podal žalobce žalobu dne 30. 1. 2012 proti [právnická osoba], předmětem řízení bylo vydání náhradních pozemků podle zákona [Anonymizováno], přičemž podání žaloby zavinil podle žalobce žalovaný svým liknavým, nezákonným a libovolným přístupem k žalobci jako restituentovi. O základu nároku v posuzovaném řízení nebyly podle žalobce pochybnosti, sporná byla pouze otázka, které z pozemků jsou způsobilé k vydání. Ke dni podání žaloby trvalo řízení více jak 9 let, on tuto délku řízení nezavinil, navíc se v jeho průběhu musel bránit vydání požadovaných pozemků třetím osobám pomocí předběžných opatření. Plynutím času se ocitá ve stále horším postavení, jeho nárok je postupně oslabován a ztrácí naději, že by v dohledné době mohl zpět nabýt alespoň ekvivalent toho, co bylo v minulosti nezákonně a nespravedlivě odebráno jeho předkům. Při výpočtu odškodnění vycházel z částky 20 000 Kč za 1 rok trvání řízení, kterou žádal navýšit o 50 % s ohledem na význam předmětu řízení; zároveň připustil, že by tato částka měla být snížena o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy. Výši odškodnění (při délce řízení 9 let a 1 měsíc) vypočetl na 210 165 Kč s tím, že žalovaná mu dobrovolně uhradila pouze částku 90 938 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 6. 10. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění, kterému částečně vyhověla a žalobci vyplatila 90 938 Kč. Konstatovala místy ne zcela koncentrovaný postup soudu prvního stupně v řízení, ve věci rozhodoval prvostupňový soud 2×, odvolací soud 3× a Nejvyšší soud 2×, řízení je po stránce skutkové i právní složité, o čemž svědčí i samotný rozsah spisového materiálu. Řízení bylo ovlivněno účinností novely zákona o ochraně přírody a krajiny, jakož i tím, že soudy rozhodovaly o předběžných opatřeních. K vyplacenému odškodnění dospěla tak, že vycházela z částky 15 000 Kč za 1 rok trvání řízení (celková částka 121 250 Kč), a tuto částku ponížila o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy a naopak ji zvýšila o 5 % z důvodu významu řízení pro žalobce. V průběhu řízení dále žalovaná (po vyhlášení druhého rozsudku soudu prvního stupně) zaplatila žalobci dalších 23 061 Kč, a to dne 31. 10. 2023); předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 96 166 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 13. 3. 2021 do zaplacení.

4. Soud prvního stupně rozhodoval v této věci meritorně již potřetí, když první dva rozsudky (ze dne 8. 12. 2022, č. j. 14 C 77/2021-155, a ze dne 27. 9. 2023, č. j. 14 C 77/2021-209) byly zrušeny odvolacím soudem usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. [spisová značka], a usnesením ze dne 7. 3. 2024, č. j. [spisová značka]. Odvolání žalované proti druhému rozsudku soudu prvního stupně reflektovalo zaplacení další částky ve výši 23 061 Kč (v tomto rozsahu tedy nabyl druhý rozsudek soudu prvního stupně právní moci a předmětem řízení tak zůstal požadavek na zaplacení částky 96 166 Kč s příslušenstvím). V mezidobí odvolací soud ještě 2× vracel věc soudu prvního stupně bez věcného vyřízení odvolání k vydání doplňujícího rozhodnutí, protože nebyl zcela vyčerpán předmět řízení (co do příslušenství). Odvolací soud na odůvodnění obou zrušovacích usnesení i pro účely tohoto rozhodnutí zcela odkazuje, zejména pokud jde o bod 15. a 16. usnesení ze dne 1. 6. 2023 a bod 13. usnesení ze dne 7. 3. 2024.

5. V nyní přezkoumávaném rozsudku soud prvního stupně opět popsal průběh namítaného řízení (bod 8.) a dospěl ke skutkovému závěru, že řízení trvalo celkem 10 let a 6 měsíců. Po právní stránce posuzoval věc podle vyjmenovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo[Anonymizováno]nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“) a podle jím citované judikatury Nejvyššího soudu a ESLP. Vycházel z toho, že řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů, ve věci rozhodoval soud prvního stupně 2×, odvolací soud 3× a Nejvyšší soud 2× (správně 3× – poznámka odvolacího soudu) a že řízení bylo složité po skutkové i právní stránce. Složitost řízení se projevila v opakovaném rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření, v provádění svědeckých výslechů, dokazování listinami, vypracováním znaleckého posudku, výslechem znalce a místním šetřením, zároveň bylo rozhodováno i o změnách žaloby, což si vyžádalo opakované rozhodování soudů. Tyto skutečnosti zohlednil soud prvního stupně snížením základní částky odškodnění o 10 %. Dvojí zrušení rozsudku odvolacího soudu dovolacím soudem zohlednil soud prvního stupně navýšením základní částky odškodnění o 10 %, základní částku dále navýšil s ohledem na charakter posuzovaného řízení (restituční nárok), a to o 20 %. Naopak základní částku odškodnění snížil pro podíl žalobce na délce řízení (opakované žádosti o odročení jednání), a to o 15 %. Celkově tak základní částku zvýšil o 5 %. Vycházel přitom z částky odškodnění ve výši 16 000 Kč za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky z částky poloviční), a to s ohledem na to, že délka řízení přesáhla 10 let. Základní částkou odškodnění je tak částka 152 000 Kč, s připočtením 5 % z této částky (7 600 Kč) tak jde o částku 159 600 Kč. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve výši 90 938 Kč (na základě předběžného projednání nároku) a ve výši 23 061 Kč (v průběhu řízení), celkem tedy vyplatila odškodnění ve výši 113 999 Kč. Rozdíl mezi částkou 159 600 Kč a 113 999 Kč činí 45 601 Kč, kterou je žalovaná ještě povinna žalobci zaplatit, ohledně částky 50 565 Kč je tedy nárok nedůvodný. Pokud jde o příslušenství, vycházel z toho, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované dne 6. 10. 2020 a žalovaná se tak mohla dostat do prodlení až od 7. 4. 2021. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a výsledek řízení považoval s ohledem na judikaturu za plný úspěch žalobce v řízení; odměnu advokáta určil ve výši 3 100 Kč za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu (celkem 13 vyjmenovaných úkonů), k tomu připočetl 13 paušálních náhrad výdajů, 21 % DPH z těchto částek a dále soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.

7. Žalobce směřoval své odvolání (po upřesnění při odvolacím jednání) proti zamítavému výroku II., a odvolání podal rovněž proti výroku IV. (doplňující rozsudek). Opětovně soudu vytkl, že nesprávně stanovil základní částku odškodnění za 1 rok trvání řízení, která měla být stanovena minimálně částkou 20 000 Kč. Je tomu tak podle něj proto, že stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je 12 let staré, řízení trvalo extrémně dlouhou dobu, předmětné stanovisko nereflektuje společenské a ekonomické změny a vývoj, respektive inflaci. Domnívá se dále, že základní částka měla být zvýšena pro význam řízení nikoli o 20 %, ale o 50 %, a to právě s ohledem na to, že šlo o restituční řízení, on sám je ve věku 69 let a na vydání pozemků zabavených za minulého režimu čeká on a jeho předchůdci dlouhá desetiletí. Jde-li o snížení základní částky pro složitost řízení, s tím nesouhlasí, když soudem vyjmenované úkony, které mají být příčinou snížení, jsou úkony zcela běžnými. Soud v této souvislosti pominul, že předmětem řízení bylo prosté vydání několika pozemků a řešení obdobných věcí musí být pro žalovanou běžnou záležitostí, když tato řízení jsou stejná nebo obdobná. Tvrzení o složitosti řízení lze proto vnímat jako nedůvodné zlehčení činnosti restituentů a jejich právních zástupců, přičemž namítaná složitost věci je dána právě nezákonným postupem státu a [správní orgán 2]. Nesouhlasí ani se snížením základní částky odškodnění o 15 % z důvodu podání čtyř žádostí o odročení jednání v průběhu celé délky řízení. Domáhal se toho, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaná podala odvolání proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku. Podle ní soud prvního stupně přiznané odškodnění značně nadsadil. Soud by měl vycházet z toho, že odškodňován má být pocit nejistoty spojený s výsledkem řízení v objektivním slova smyslu. Pokud ve věci rozhodovaly soudy tří instancí, a to opakovaně, má taková skutečnost vliv nejen na délku řízení, ale i na jeho složitost. Soud měl zohlednit i kritérium počtu stupňů soudní soustavy, které má rovněž vliv na samotnou délku řízení. Kritérium významu řízení soud hodnotil zcela paušálně, věk žalobce v rámci tohoto kritéria zohlednit nelze, jelikož v průběhu řízení žalobce nedosáhl věku 75 let. Rovněž se domáhala toho, aby byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

9. Odvolací soud opětovně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně doplňujícího rozsudku podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalované je důvodné jen z menší části.

10. Odvolací soud nepřehlédl, že ani třetím rozsudkem soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku nebyl zcela vyčerpán předmět řízení (nebylo totiž rozhodnuto o příslušenství pohledávky z částky 23 061 Kč za dobu od 7. 4. 2021 do 31. 10. 2023 – datum splnění této části nároku dnem 31. 10. 2023 učinili účastníci při odvolacím jednání nesporným), veden snahou o skončení řízení však již věc nevracel soudu prvního stupně k vydání dalšího doplňujícího rozhodnutí a s ohledem na to rovněž přistoupil ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně jako celku, a to zejména za účelem přehlednosti výroku samotného.

11. Pokud jde o stanovení základní částky odškodnění za 1 rok trvání řízení, ztotožňuje se odvolací soud s úvahou soudu prvního stupně o tom, že poměrům této věci odpovídá odškodnění ve výši 16 000 Kč za 1 rok trvání řízení (za první dva roky v částce poloviční), a to s ohledem na to, že celková délka řízení přesáhla 10 let, na druhou stranu však není tak extrémní, aby se blížila horní hranici uvažovaného rozpětí (15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok trvání řízení). Částka odškodnění za jeden rok trvání řízení potom nemůže být zvyšována z důvodů, na které odkazuje žalobce ve svém odvolání – v tomto smyslu odkazuje odvolací soud na bod 16. odůvodnění svého usnesení ze dne 1. 6. 2023, č. j. [spisová značka]. K takovému zvýšení nemůže dojít ani proto, že jde o řízení pro žalobce významnější, to se totiž může projevit až v rámci hodnocení kritéria významu předmětu řízení zvýšením celkové základní částky odškodnění.

12. Jde-li o složitost řízení, ani tentokrát soud prvního stupně důsledně neodlišil jednotlivé složky složitosti řízení (složitost procesní, skutkovou, případně právní – jak bylo podrobně vyloženo ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu ze dne 1. 6. 2023), nicméně nedostatky v tomto směru nejsou takového charakteru, aby nebylo možné závěry soudu prvního stupně přezkoumat. V posuzovaném případě spočívá procesní složitost namítaného řízení v nutnosti rozhodovat o třech návrzích na nařízení předběžného opatření (z toho 1× rozhodoval o odvolání proti předběžnému opatření i odvolací soud), dále v opakovaném rozhodování o změnách žaloby a částečném zastavení řízení, o nutnosti rozhodovat o znalečném. Tuto (procesní) složitost je podle odvolacího soudu nutno zohlednit snížením základní částky odškodnění o 10 %. Jde-li o složitost skutkovou, ta spočívá v podání znaleckého posudku včetně výslechu znalce, v nutnosti provádět místní šetření a ve výsleších vícero svědků. I skutková složitost se tak podle odvolacího soudu na délce řízení podílela a je nutno ji zohlednit snížením základní částky rovněž o 10 %. Pokud jde o instančnost řízení, zde odvolací soud opět v prvé řadě odkazuje na bod 15. odůvodnění usnesení ze dne 1. 6. 2023, a rovněž na bod 13. odůvodnění usnesení ze dne 7. 3. 2024. Je podle odvolacího soudu nepochybné, že i (nebýt dvojího zrušení rozsudku odvolacího soudu dovolacím soudem) bylo by nutno instančnost řízení zohlednit, neboť odvolací soud rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a dále proti rozhodnutí o věci samé vydaném soudem prvního stupně; s ohledem na postoje účastníků v namítaném řízení bylo lze rovněž očekávat, že by bylo rozhodováno rovněž dovolacím soudem (což se také stalo – posledním rozhodnutím dovolací soud dovolání žalobce odmítl). Z důvodu instančnosti řízení je tedy třeba rovněž základní částku odškodnění snížit o 10 % (celkové snížení tedy představuje 30 % základní částky).

13. Soud prvního stupně postupoval v zásadě správně, pokud naopak základní částku odškodnění zvýšil z důvodu kritéria postupu orgánů veřejné moci (dvojí zrušení rozsudku odvolacího soudu dovolacím soudem), odvolací soud však dospívá k závěru, že z tohoto důvodu je třeba základní částku zvýšit o 20 % s ohledem na to, že toto dvojí rozhodování dovolacího soudu se na celkové délce řízení podílelo více, než odpovídá soudem uvažovaným 10 %. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na bod 18. rozsudku soudu prvního stupně, a rovněž na důvody, které vedly dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, jak jsou popsány v bodě 13. usnesení odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2024. Jde-li o význam předmětu řízení o žalobce, odvolací soud (obecně) v bodě 16. svého usnesení ze dne 1. 6. 2023 uvedl, že s ohledem na tam citovanou judikaturu nelze stavět restituční řízení na roveň běžnému majetkovému sporu, ke konkrétní výši zvýšení základní částky odškodnění pro kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného se však nevyjádřil. Soud prvního stupně základní částku odškodnění z tohoto důvodu zvýšil o 20 %, podle odvolacího soudu však jde o zvýšení, které významu předmětu řízení neodpovídá a sám uvažuje o zvýšení o 10 %. Byť jde o řízení restituční, mající pro jeho účastníka zvýšený význam, jistě je nelze připodobnit např. k řízení [podezřelý výraz], kde poškozenému hrozil (třeba i nepodmíněný) trest odnětí svobody a které je z tohoto pohledu ještě významnějším; zvýšení základní částky o 10 % z tohoto důvodu tedy podle odvolacího soudu poměrům této věci zcela odpovídá. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nevidí důvod pro snížení základní částky odškodnění pro podíl žalobce na délce řízení; je sice pravdou, že v průběhu řízení bylo žalobcem (respektive jeho zástupcem) žádáno celkem 4× o odročení jednání, nicméně s ohledem na celkovou délku řízení nešlo o skutečnost, která by řízení prodloužila takovým způsobem, aby to bylo třeba zohlednit.

14. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že po snížení základní částky odškodnění o celkem 30 % a naopak po zvýšení základní částky odškodnění rovněž celkem o 30 % náleží žalobci zadostiučinění ve výši základní částky (tedy 152 000 Kč). Žalovanou bylo v rámci předběžného projednání nároku žalobce vyplaceno 90 938 Kč, v průběhu řízení 23 061 Kč (celkem 113 999 Kč) a k doplacení tak zbývá částka 38 001 Kč. Do prodlení se žalovaná mohla dostat až uplynutím šestiměsíční lhůty k projednání nároku (tj. od 7. 4. 2021), do prodlení se pak žalovaná dostala i ohledně vyplacení částky 23 061 Kč (a to od 7. 4. 2021 do 31. 10. 2023). Žaloba je tedy důvodná ohledně částky 38 001 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 4. 2021 do zaplacení a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 23 061 Kč od 7. 4. 2021 do 31. 10. 2023. Naopak žaloba není důvodná ohledně zbytku požadované částky (58 165 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od 13. 3. 2021 do zaplacení, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 23 061 Kč od 13. 3. 2021 do 6. 4. 2021.

15. Odvolací soud s ohledem na to rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I.

16. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když výsledek řízení je třeba považovat za plný procesní úspěch žalobce. Do třetího rozsudku soudu prvního stupně vykonal zástupce žalobce 12 úkonů právní služby tak, jak byly vypočteny v bodě 23. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, až na odůvodnění odvolání z 30. 11. 2023 (odvolání totiž mělo být odůvodněno již spolu se samotným podáním odvolání a jeho samostatné odůvodnění není účelným nákladem). V tomto odvolacím řízení jde potom o odvolání proti rozsudku, o odvolání proti doplňujícímu rozsudku a vyjádření k odvolání žalované (vše podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 3 100 Kč a paušální náhrada výdajů 3× 300 Kč). Pokud jde o účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 2. 2024, činí odměna částku 2 660 Kč, a to podle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 – tedy z přiznané částky[Anonymizováno](38 001 Kč), paušální náhrada k tomuto úkonu právní služby pak činí 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Jde tak o 15 úkonů právní služby po 3 100 Kč, 15 režijních paušálů po 300 Kč, 1× odměnu ve výši 2 660 Kč a 1× režijní paušál 450 Kč, celkem 54 110 Kč. S připočtením 21 % DPH (11 363 Kč) jde o odměnu ve výši celkem 65 473 Kč, s připočtením soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč tvoří celkové náklady řízení žalobce částku 67 473 Kč.