pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení ve lhůtě 15 dnů (výrok I.), ohledně požadavku na zaplacení částky [částka] s týmž úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení [částka] k rukám jejího právního zástupce ve lhůtě 15 dnů (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši celkem [částka] s příslušenstvím v souvislosti s nepřiměřeně dlouho trvajícím řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo od [datum] do [datum], tj. 10 let, 7 měsíců a 7 dní. Žalobkyně vycházela z odškodnění ve výši [částka] za 1 rok řízení (za první 2 roky řízení v poloviční výši) s tím, že takto vypočtenou částku ([částka]) je třeba zvýšit o 50 % s ohledem na význam řízení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Vznesla námitku promlčení uplatněného nároku s ohledem na to, že v žádosti o jeho předběžné projednání byla uvedena jiná spisová značka řízení, kterého se žalobkyně neúčastnila, a kromě toho měla za to, že s ohledem na průběh namítaného řízení nárok na odškodnění nevznikl.

3. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podáním doručeným žalované dne [datum] uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a že žalovaná o této žádosti rozhodla [datum], když ji jako nedůvodnou zamítla, čímž došlo ke splnění podmínky předvídané § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále též jen „zákon“). Soud prvního stupně popsal průběh namítaného řízení (bod 16. rozsudku), vypočetl zákonná ustanovení, která na danou věc aplikoval (body 19. až 26. rozsudku) a nejprve se zabýval tím, zda byla ze strany žalované vznesena důvodně námitka promlčení. Původní řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a poslední den promlčecí lhůty uvedené v § 32 odst. 3 zákona připadl na den [datum]; žalobkyně tvrdila, že uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], což žalovaná popírala a odkazovala na to, že žalobkyně ve svém podání mylně odkázala na sp. zn. [spisová značka], namísto sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedená písařská chyba s ohledem na všechny konkrétní okolnosti případu nemůže mít za následek promlčení uplatněného nároku (žalovaná po rozhodnutí soudu prvního stupně tento závěr již dále nezpochybňovala) a proto se nalézací soud dále zabýval tím, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a zda případně za to náleží žalobkyni odškodnění a v jaké formě.

4. Soud prvního stupně stran průběhu řízení shrnul, že trvalo 10 let a 7 měsíců, probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž jednou ve věci samé rozhodoval krajský soud, jednou odvolací soud a jednou dovolací soud, žalobkyně celkem 5× podala odvolání proti procesním rozhodnutím, o kterých rozhodoval odvolací soud. Již samo řízení na několika stupních soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení a ačkoli nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc standardně obtížná, mírně složitější bylo řízení po procesní stránce. Žalobkyně se dále na celkové délce řízení podílela, když celkem 3× žádala o odročení jednání a délka řízení byla rovněž významně ovlivněna její procesní aktivitou. Jde-li o význam řízení, ten byl standardní, nicméně výsledek posuzovaného řízení byl do značné míry závislý na výsledku řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně totiž svůj nárok v posuzovaném řízení opřela o tvrzení, že členský podíl v družstvu nabyla v dědickém řízení (v rámci kterého byla zůstavitelkou její matka), nicméně vzhledem k tomu, že matka žalobkyně byla z bytového družstva před svou smrtí vyloučena, bylo třeba dotčené rozhodnutí členské schůze napadnout žalobou. To se také stalo, přičemž o této věci rozhodoval krajský soud právě v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], pravomocně bylo o této žalobě rozhodnuto dne [datum]. Nejpozději k tomuto datu si tak žalobkyně měla být vědoma toho, že se svým návrhem v posuzovaném řízení nemůže být v žádném případě úspěšná. Od [datum] tedy nemohla být v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení a význam tohoto řízení tak byl od tohoto data podstatně snížený. Pokud jde o postup soudu, zaznamenal soud prvního stupně dvě významná období nečinnosti, a to od [datum] (kdy krajský soud obdržel návrh žalobkyně) do [datum] (kdy soud rozhodl o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce), a dále od [datum] (kdy krajský soud poslal vyjádření žalobkyni) do [datum] (kdy krajský soud nařídil jednání). Krajský soud v Brně tak byl v přibližně 38 % celkové doby původního řízení nečinný.

5. S ohledem na uvedená zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona a též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, v důsledku čehož žalobkyni vznikla nemajetková újma, kterou nelze odčinit konstatování porušení práva, nýbrž jen finančním zadostiučiněním.

6. Soud prvního stupně takto vycházel ze sazby [částka] za 1 rok trvání řízení (za první 2 roky z částky poloviční) a dospěl k základní částce ve výši [částka]. Základní částku snížil o 30 %, protože se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a soud dovolací, dále o 10 % z důvodu procesní složitosti, o 20 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a o 20 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni. Ve výsledku tedy základní částku modifikoval o 80 % a žalobkyni přiznal částku [částka]. Protože se žalovaná dostala do prodlení marným uplynutím šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku (od [datum]), přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť výše plnění závisela na úvaze soudu a výši nákladů podrobně vyčíslil.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Domnívá se, že základní sazba odškodnění měla být určena minimálně v horní polovině rozpětí, které je judikaturou využíváno (15 000- [částka]), když soud prvního stupně nevysvětlil, proč by posuzované řízení nemělo být extrémně dlouhé, respektive nepřihlédl k podstatné změně poměrů v rámci České republiky od vydání stanoviska Nejvyššího soudu [stanovisko NS]. Snížení základní částky o 10 % z důvodu procesní složitosti je nedůvodné, protože v průběhu namítaného řízení činila standardní a srozumitelná podání. Snížení základní sazby o 30 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které se na rozhodování podílely, spadá již do kritéria složitosti řízení a v součtu tak byla základní sazba z důvodu složitosti řízení snížena celkem o 40 % (respektive 60 %). Snížení základní sazby o 20 % z důvodu podávání četných procesních návrhů a opravných prostředků je v rozporu s judikaturou, neboť to nelze klást účastníku k tíži, to navíc mělo být případně zohledněno již v kritériu složitosti řízení; chování žalobkyně by bylo možné přičítat jí k tíži pouze v případě, kdyby se jednalo o nečinnost nebo zcela účelové obstrukční jednání a snahu o prodloužení řízení. Za nedůvodné považuje i snížení základní částky o 20 % z důvodu sníženého významu předmětu sporu, protože takovou skutečnost má tvrdit a prokazovat žalovaná, což však neučinila. Domáhala se toho, aby byl rozsudek v zamítavém výroku II. změněn tak, že by žalobě bylo vyhověno.

8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání s odkazy na judikaturu vyšších soudů vyvracela odvolací námitky žalobkyně, zdůraznila, že v rámci svého vyjádření k žalobě uvedla skutečnosti ohledně snížení významu předmětu řízení pro žalobkyni s odkazem na obsah spisu namítaného řízení i rozhodnutí ve vedlejším řízení (sp. zn. [spisová značka]) a navrhla, aby byl rozsudek jako správný potvrzen.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl poté k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

10. Odvolací soud nejprve u odvolacího jednání ověřil, že žalovaná žalobkyni neplnila v rozsahu částky [částka] a že v tomto rozsahu nebylo řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastaveno (jak je uvedeno v bodě 9. rozsudku), když obsahem předloženého spisu není ani částečné zpětvzetí žaloby, ani rozhodnutí o částečném zastavení řízení.

11. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, ta jsou zcela dostatečná a odpovídající charakteru uplatněného nároku, jejich správnost nebyla v zásadě nijak zpochybňována a odvolací soud z nich pro účely svého rozhodování rovněž vychází. Jde-li o právní posouzení věci, dospěl odvolací soud k odlišným závěrům ohledně modifikace základní částky odškodnění.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Pokud jde o stanovení základní částky odškodnění za 1 rok trvání řízení, stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] i následná judikatura Nejvyššího soudu konstantně vychází z toho, že základní částka odškodnění se pohybuje (zejména s ohledem na zjištěnou délku řízení) v rozmezí částek [částka] až [částka] za 1 rok trvání řízení s tím, že není důvodu, aby při takovém postupu byly zohledňovány změněné ekonomické poměry v [země]. Takto např. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kurzu měny (k tomu viz také např. usnesení sp. zn. [spisová značka]). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (usnesení sp. zn. [spisová značka]). Z části VI. stanoviska sp. zn. [stanovisko NS] zároveň plyne, že základní částky [částka] až [částka] za první 2 roky a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení jsou obecně nastaveny výrazně výš než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věci proti [země] [anonymizováno] (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek velkého senátu [anonymizováno] ze dne [datum], věc [anonymizováno] proti [země], stížnost [číslo] odst. 72). S ohledem na celkový průběh posuzovaného řízení (zejména podíl žalobkyně na jeho délce – jak bude uvedeno dále) zároveň nelze posuzované řízení považovat za tak extrémně dlouhé, aby bylo možné vycházet ze základní částky odškodnění vyšší než [částka] za 1 rok trvání řízení. Rovněž nebylo potřeba, aby soud dával účastníkům před svým rozhodnutím najevo, z jaké základní částky odškodnění za 1 rok trvání řízení bude vycházet, neboť žalobní tvrzení související s požadavkem na odškodnění ve výši [částka] za 1 rok trvání řízení byla již obsahem žaloby a úvaha o stanovení výše základní částky odškodnění je součástí právního posouzení věci.

15. Pokud jde o modifikaci základní částky odškodnění podle kritérií § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona, z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona (srovnej rozsudek sp. zn. [spisová značka]), přičemž je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto vyjmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo naopak v jeho prospěch (viz např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti dále judikatura dovodila, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]).

16. Jde-li o složitost řízení (jak z pohledu [anonymizováno], tak i ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS]), ta v sobě zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je přitom třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a popřípadě při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich přispívá k prodloužení délky projednávání; při zvažování významu kritéria složitosti věci zároveň zpravidla není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci), poněvadž platí, že okolnosti, které lze přičítat výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci, nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení.

17. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud modifikoval základní částku odškodnění samostatně z důvodu instančnosti řízení, z důvodu procesní složitosti, a dále z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Jde-li však o procesní složitost řízení, dospívá odvolací soud k závěru, že z tohoto důvodu je na místě snížit základní částku odškodnění o 30 % (nikoli o 10 %), a to zejména s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení celkem 7× žádala o osvobození od soudních poplatků, respektive o ustanovení zástupce, rozhodování o těchto žádostech bylo spojeno s výzvami k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů, proti rozhodnutí o těchto žádostech podala žalobkyně 5× odvolání, 2× podala odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení a jednou i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na přerušení řízení (i když dovolací řízení bylo nakonec zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku).

18. Jde-li o podíl žalobkyně na délce řízení, je třeba podle odvolacího soudu zohlednit právě velké množství návrhů podávaných v průběhu posuzovaného řízení (zejména pokud jde o žádosti o osvobození od soudních poplatků, respektive ustanovení zástupce), když žalobkyně si měla být vědoma toho, že pokud byly její žádosti zamítány, nebude vyhověno ani žádostem dalším (osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce se potom žalobkyně domohla až v samotném závěru řízení). V takovémto mnohačetném podávání (v naprosté části nedůvodných) návrhů lze potom spatřovat procesní aktivitu obstrukčního charakteru, kterou je třeba zohlednit v rámci kritéria § 31a odst. 3 písm. c) zákona Odvolací soud tedy souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že z tohoto důvodu je třeba snížit základní částku odškodnění o dalších 20 % (k tomu viz též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

19. Naopak soud prvního stupně nesprávně nemodifikoval základní částku odškodnění z důvodu kritéria uvedeného v § 31a odst. 3 písm. d) zákona, ačkoliv ze skutkových zjištění vyplývá, že soud v posuzovaném řízení byl zcela nečinný po dobu 38 % jeho celkové délky (4 roky a 1 měsíc). Toto období nečinnosti je natolik dlouhé, že nemůže být„ konzumováno“ pouhým závěrem o celkové nepřiměřenosti délky řízení, nýbrž je třeba je zohlednit zvýšením základní částky o 30 %.

20. Stran významu předmětu řízení dospěl soud prvního stupně k závěrům zcela správným. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona), tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případně i výše odškodnění, které se poskytují za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (viz např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného je ustáleně vykládáno tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený (výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam). Není důvodná námitka odvolatelky, že žalovaná snížený význam předmětu řízení netvrdila a neprokazovala a že soud prvního stupně se dopustil tzv. soudního aktivismu. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] tvrdila, že význam posuzovaného řízení pro žalobkyni jí byl shledán jako nízký, mimo jiné s odkazem na vedlejší řízení a závěr, že žalobkyni nesvědčila v posuzovaném řízení aktivní věcná legitimace (v souvislosti s pravomocným skončením řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka]). Význam předmětu řízení pro účastníka přitom nemusí být v celém jeho průběhu stejný (může se zvyšovat či naopak snižovat), a pokud dne [datum] bylo pravomocně skončeno řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], v němž byla pravomocně vyřešena otázka vyloučení právní předchůdkyně žalobkyně z bytového družstva, nemohla být žalobkyně v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení. Z toho důvodu je odpovídající závěr soudu prvního stupně, že z důvodu nižšího významu předmětu řízení je třeba základní částku odškodnění snížit o 20 %. Ve výsledku tak odvolací soud dospěl k závěru, že základní částku je třeba snížit o 30 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, které se na rozhodování ve věci podílely, o 30 % z důvodu procesní složitosti, o 10 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení a o 20 % z důvodu nižšího významu předmětu řízení pro žalobkyni, a naopak zvýšit o 30 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci (celkem tedy jde o snížení základní částky o 60 %). K výslednému snížení základní částky odškodnění odvolací soud ještě připomíná, že snížení odškodnění o více než 50 % je považováno za výjimečné u každého jednotlivého kritéria, nikoli ve výsledné částce. Takto tedy odvolací soud dospěl k závěru, že základní částku odškodnění ([částka]) je třeba snížit o 60 % a žalobkyni náleží odškodnění ve výši celkem [částka]. Z toho důvodu také změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve výroku II. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jinak rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku III. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., protože výsledek odvolacího řízení lze považovat za plný úspěch žalobkyně. Její náklady spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] (odvolání a účast u jednání), v paušální náhradě výdajů 2× [částka], v cestovném ve výši [částka] (400 km, cena nafty [částka] za 1 l, náhrada [částka] za 1 km – vyhláška č. 511/2021 Sb.), v náhradě za ztrátu času za 8 půlhodin po [částka] a 21 % DPH z těchto částek, tedy celkem [částka].